Ernst Cassirer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ernst Cassirer
Ernst Cassirer
Ernst Cassirer
Narození 28. července 1874
Vratislav
Úmrtí 13. dubna 1945 (ve věku 70 let)
New York
Příčina úmrtí infarkt myokardu
Povolání filosof
Zaměstnavatel Oxfordská univerzita, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq81092, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq15714418, Hamburská univerzita a Yaleova univerzita
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ernst Cassirer (28. července 1874 Vratislav (Breslau) - 13. duben 1945 New York) byl německo-americký novokantovský filosof, známý jako autor filosofie kultury, založené na teorii symbolů. Zabýval se také fenomenologií, gnozeologií (teorií poznání), filosofickou antropologií a dějinami filosofie.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v bohaté židovské rodině v tehdy německé Vratislavi (Breslau). V roce 1892 začal studovat právo a potom literaturu a filosofii na berlínské univerzitě, mimo jiné u Maxe Schelera a Georga Simmela, roku 1896 přešel do Marburgu, kde roku 1899 promoval u známého novokantovce Paula Natorpa prací o Descartově kritice matematického a vědeckého poznání. Roku 1902 se oženil a roku 1906 se v Berlíně habilitoval prací o problému poznání ve vědě a filosofii a působil zde jako soukromý docent. V téže době se spolu s Natorpem podílel na vydání Kantových sebraných spisů. Roku 1919 byl povolán jako profesor filosofie na nově založenou univerzitu v Hamburku, kde byl roku 1929 zvolen rektorem. Zde také v letech 1923-1929 vydal své nejznámější dílo, "Filosofie symbolických forem", a intenzivně se zabýval filosofickými otázkami teorie relativity.

V roce 1929 se zúčastnil veřejné disputace s M. Heideggerem v Davosu, která vyvolala značnou pozornost, nepřinesla však významné výsledky. Po nacistickém převratu roku 1933 emigroval do Anglie a přednášel na Oxfordské univerzitě a roku 1935 přijal pozvání na univerzitu v Göteborgu, kde roku 1939 získal švédské občanství. Roku 1941 odjel do USA a přednášel nejprve na Yale University v New Haven a od roku 1944 na Columbia University v New Yorku, kde také zemřel. V New Yorku napsal svoji filosofickou antropologii, "Esej o člověku" a své poslední dílo "O mýtu státu", vydané posmrtně v roce 1946.

Myšlení a dílo[editovat | editovat zdroj]

Cassirerovo myšlení vychází z Natorpova novokantovství, oproti Kantovi však nechápe pojmy prostoru a času jako apriori, nýbrž jako „první zkušenosti“. Za skutečné apriori pokládá jen rozumové principy, například princip kauzality, nezbytný základ vědy. Odmítá také Kantovo rozdělení smyslového a rozumového poznání. Ve svých raných pracích se zabýval teorií poznání, zejména ve spisech o Descartovi a Leibnizovi. V díle „Substanční a funkční pojem“ (1910) ukazuje, že pojmy matematiky a přírodních věd neoznačují věci, nýbrž vztahy, jimiž vědy své předměty popisují. Úkolem matematiky ve vědě je právě popis vztahů, jež dovolují shrnout rozmanitost zkušenosti do přehledných jednotících kategorií.

V dalším období se Cassirer věnoval filosofii kultury. Odmítal rozdělení věd na přírodní a duchovní a rozvinul pojem symbolické formy jako výkladového schématu, jímž člověk vysvětluje svoji zkušenost. Filosofie se nemůže spokojit s úzkým pojetím poznání, ale musí se zabývat lidským prožíváním (Erleben) v plné šíři. O pochopení světa člověk usiluje nejen ve vědě, ale také v mýtu, v náboženství nebo v umění, a všude k tomu používá řeč. Na poznání se však nepodílejí pouze pojmy – jako u Kanta – nýbrž všechny typy symbolizací, na něž je každý vztah ke světu odkázán.

Středem, z něhož lidské organizování skutečnosti duchem vychází, není pouhé pozorování, nýbrž spíše činnost.[1]

Činnost (Tun) znamená pro Cassirera především tvoření a utváření, jehož nejjednodušší formou je vymezování a vytváření perspektiv: každý smyslový vjem je perspektivní, a tedy vnímané už nějak utváří. Vnímání samo už pořádá smyslový materiál do různých tvarů, jejich vztahů a kontrastů a vtiskuje mu tak jistý smysl. Jen díky tomu můžeme vnímat předměty, a nikoli beztvarý chaos skvrn nebo zvuků. V symbolických formách dostávají tyto artikulace zkušenosti smysl a trvalost, jež teprve umožňují každé poznání i jednání.

Symbolické formy jednak

  • vyjadřují zakoušené vůči druhým,
  • představují je, například řečí, a
  • abstraktně potom i něco znamenají.

Tomu odpovídá i členění „Filosofie symbolických forem“ do tří dílů: mýtus, jazyk a poznání.

Symbolické formy jsou původní a navzájem nepřevoditelné světy prožívání (Erlebniswelten), jako je jazyk, náboženství, právo, umění, technika a poznání, jež všechny vyrůstají ze společného podloží celistvě vnímajícího a prožívajícího mýtu. Filosofická antropologie nebo filosofie člověka má poskytovat náhled do struktur těchto světů a propojovat je do organického celku. Právě symbolické formy jsou tím, co člověka odlišuje od jiných živočichů a zároveň mu dává nový rozměr svobody. Řeč, umění, náboženství a věda jsou různé formy tohoto osvobozování jako postupné objektivace a racionalizace. Filosoficko-antropologický výměr člověka by tedy mohl znít, že je to bytost „schopná forem“.[2]

Ve svém posledním díle, „Mýtus státu“ analyzuje Cassirer myšlenkové a společenské kořeny nacismu. Nachází je ve ztrátě jistot a pocitu bezpečí, jež vedlo ke ztrátě důvěry v moderní racionalitu a k napůl nevědomému návratu k mýtu. Myšlenkové kořeny německého nacismu vidí už v německé romantice a v jejím iracionalismu. Naopak obranou musí být výchova k racionálnímu užívání lidské svobody.

Význam a vliv[editovat | editovat zdroj]

Mezi Cassirerovými žáky vynikl například Hans Reichenbach nebo Leo Strauss, antropolog Arnold Gehlen a další. Větší vliv měl Cassirer v USA, kde se k němu hlásila filosofka Susan K. Langer, sociolog Talcott Parsons i antropolog Clifford Geertz. Od osmdesátých let 20. století zájem o jeho dílo oživl i v Evropě.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ernst Cassirer na německé Wikipedii.

  1. Ernst Cassirer: Philosophie der symbolischen Formen. Sv. II, str. 187.
  2. Ernst Cassirer, Nachgelassene Manuskripte und Texte. Band 1: Zur Metaphysik der symbolischen Formen. Hamburg 1995, str. 44.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Seznam děl v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ernst Cassirer
  • E. Cassirer, Esej o človeku. Bratislava: Pravda 1977
  • E. Cassirer, Filosofie symbolických forem 1: Jazyk, 2: Mýtické myšlení. Praha: Oikúmené 1996