Národní parky v Polsku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Polsko má celkem 23 národních parků, nejstarší z nich je Białowieski Park Narodowy na východě Polska, vyhlášený v roce 1947 a naopak zatím nejmladší Park Narodowy Ujście Warty na západě Polska, vyhlášený roku 2001. Největším polským národním parkem je Biebrzański Park Narodowy na severovýchodě Polska, s rozlohou 592,23 km².

Největší koncentrace národních parků je v nížině na severovýchodě při hranicích s Běloruskem a Ukrajinou a na jihovýchodě v Karpatech při hranicích se Slovenskem. Při hranicích s Českou republikou leží Karkonoski Park Narodowy přiléhající k českému Krkonošskému národnímu parku a Park Narodowy Gór Stołowych jež je pokračováním českého Broumovska.

Zde je jejich seznam:

Název Rok vyhlášení rozloha
Babiogórski Park Narodowy 1954 33,92 km²
Białowieski Park Narodowy 1947 105,02 km²
Biebrzański Park Narodowy 1993 592,23 km²
Bieszczadzki Park Narodowy 1973 292,02 km²
Park Narodowy Bory Tucholskie 1996 47,98 km²
Drawieński Park Narodowy 1990 113,42 km²
Gorczański Park Narodowy 1981 70,30 km²
Park Narodowy Gór Stołowych 1993 63,39 km²
Kampinoski Park Narodowy 1959 385,44 km²
Karkonoski Park Narodowy 1959 55,76 km²
Magurski Park Narodowy 1995 194,39 km²
Narwiański Park Narodowy 1996 73,50 km²
Ojcowski Park Narodowy 1956 21,46 km²
Pieniński Park Narodowy 1954 23,46 km²
Poleski Park Narodowy 1990 97,62 km²
Roztoczański Park Narodowy 1974 84,83 km²
Słowiński Park Narodowy 1967 186,18 km²
Świętokrzyski Park Narodowy 1950 76,26 km²
Tatrzański Park Narodowy 1954 211,64 km²
Park Narodowy Ujście Warty 2001 80,38 km²
Wielkopolski Park Narodowy 1957 75,84 km²
Wigierski Park Narodowy 1989 150,86 km²
Woliński Park Narodowy 1960 109,37 km²