Alexandr Lukašenko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Alexandr Lukašenko
Александр Лукашенко
Аляксандр Лукашэнка
Alexandr Lukašenko
Úřadující
Ve funkci od: 20. července 1994

Narození 30. srpna 1954 (60 let)

Sovětský svaz Kopys, Sovětský svaz

Národnost Běloruská
Občanství Bělorusko a Běloruská sovětská socialistická republika
Děti Dmitry Lukašenko, Nikolaj Lukašenko a Viktor Lukašenko
Vzdělání

Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq2858236 a Běloruská zemědělská akademie

Ocenění Řád Za zásluhy o vlast, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq2452975, Řád José Martiho, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq4336012, Řád sv. Vladimíra, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq2465245, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq3355529, Ig Nobelova cena a Řád svatého Sávy

Alexandr Grigorjevič Lukašenko (rusky Александр Григорьевич Лукашенко, bělorusky Алякса́ндр Рыго́равіч Лукашэ́нка Aljaksandr Ryhoravič Lukašenka, * 30. srpna 1954 Kopys, Vitebská oblast) je od roku 1994 prezidentem Běloruska, označovaným jako jediný autokratický diktátor v Evropě.

V roce 1975 ukončil Učitelský ústav v Mohylevě, v roce 1985 Běloruskou zemědělskou akademii v Horkách, získal diplom učitele historie, společenských věd a ekonomie. V letech 1975–1977 a 19801982 sloužil v Sovětské armádě.

Po absolvování vojenské služby a vstupu do KSSS se stal ředitelem kolchozu na východě země.

V roce 1991 podporoval Janajevovy pučisty proti sovětskému prezidentovi Michailu Gorbačovovi. Byl rozhodně proti rozpuštění Sovětského svazu, stoupence běloruské nezávislosti nazýval zrádci a agenty imperialismu. Jako jediný poslanec Nejvyššího sovětu BSSR hlasoval proti ratifikaci Bělověžských smluv z 8. prosince 1991.

V letech 1991–1994 byl nadále poslancem Nejvyššího sovětu, proslul nemilosrdným bojem s opravdovou i imaginární korupcí ve vrcholných funkcích. V červenci 1994 byl zvolen prezidentem Běloruska. V prvním kole předstihl stoupence nezávislosti: Stanislava Šuškeviče a Zenona Pazňaka, ve druhém porazil premiéra Vjačeslava Kebiče. Zchudlou část běloruské společnosti si získal příslibem ukončení tzv. zlodějské privatizace, zúčtování s ekonomickými aférami z let 1991–1994 a utužení politických a ekonomických vztahů s Ruskem.

Pronásledování politických odpůrců[editovat | editovat zdroj]

Dva bývalí představitelé státního zastupitelství Dmitrij Petruškevič a Oleg Sluček, kteří požádali o azyl v USA, doložili, že v červnu 2001 bylo 30 představitelů opozice na Lukašenkův příkaz zavražděno "oddíly smrti". Mezi oběťmi je i bývalý ministr vnitra Jurij Zacharenko a Viktor Gončar, předseda Nejvyššího sovětu (rozpuštěného roku 1996).[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Lexikon zemí, 2003, Bělorusko, str. 66

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]