Vladislav Surkov
| Vladislav Surkov | |
|---|---|
 Vladislav Surkov (20. září 2011) | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Jednotné Rusko |
| Rodné jméno | Владислав Юрьевич Сурков |
| Narození | 21. září 1964 (59 let) Solncevo |
| Alma mater | International University in Moscow (do Desetiletí od 1990) |
| Profese | politik, podnikatel, textař, spisovatel a podnikatel |
| Ocenění | Řád cti Řád přátelství Řád Achmata Kadyrova Řád za věrnost povinnosti Medaile Pjotra Arkaďjeviče Stolypina … více na Wikidatech |
| Podpis |  |
| Commons | Vladislav Surkov |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vladislav Jurjevič Surkov (rusky Владислав Юрьевич Сурков, 21. září 1964, Solncevo, Lipecká oblast, Rusko) je ruský politik a bývalý vlivný poradce ruského prezidenta Vladimira Putina, který měl na starosti například záležitosti ruské zahraniční politiky vůči Ukrajině nebo budování tzv. řízené demokracie (zachování formálně demokratických voleb, v nichž však předurčená politická strana soutěží s nereálnou, uměle vytvořenou opozicí). V nejvyšších patrech ruské politiky se pohyboval s přestávkami od roku 1999 až do roku 2020.
Postupně si vybudoval pověst šéfideologa a jakési šedé eminence Putinova mocenského aparátu, pročež byl přezdíván „šedý kardinál“, „Putinův Richelieu“ nebo „Putinův Rasputin“. Údajně byl autorem některých aspektů tzv. putinismu, včetně razantní proměny ruských médií, a také přišel s myšlenkou vytvoření Novoruska na východní Ukrajině.[1][2][3][4][5][6] Podle některých zdrojů lze Surkova považovat za nástupce sovětského ideologa Michaila A. Suslova.[1]
Život[editovat | editovat zdroj]
Mládí a působení v byznysu[editovat | editovat zdroj]
Narodil se pod jménem Aslambek Dudajev čečenskému otci a ruské matce v Solncevu v Lipecké oblasti; nicméně podle některých zdrojů se narodil na severním Kavkazu.[1][7][2] Po rozvodu rodičů absolvoval dva semestry na Vysoké škole kovoprůmyslové v Rjazaňské oblasti, pak vykonal vojenskou službu v Maďarsku.[7]
Posléze přesídlil do Moskvy, tři roky studoval divadelní režii na Moskevském státním institutu kultury, zabýval se bojovými uměními a koncem osmdesátých let byl krátce bodyguardem Michaila Chodorkovského. Následně působil jako Chodorkovského stratég pro oblast public relations a zabezpečoval pro něj reklamní kampaň na jeho banku. Působil v jeho bance Menatep a později přešel do banky Alfa Bank dalšího ruského magnáta Michaila Fridmana. Ve Státní dumě prosadil několik zákonů podporujících Chodorkovského a Fridmanovo podnikání a jednalo se také o Surkovově vstupu do Chodorkovského ropné společnosti Jukos. Na začátku devadesátých let byl Surkov již považován za jednoho z nejlepších ruských odborníků na PR.[1][7][3][4]
Působení ve státních strukturách[editovat | editovat zdroj]
Koncem devadesátých let získal diplom z ekonomie na Mezinárodní univerzitě v Moskvě. V roce 1998 se stal náměstkem ředitele televize ORT podnikatele Borise Berezovského a v roce 1999 se stal součástí prezidentské administrativy Borise Jelcina – nejdřív jako asistent šéfa jeho kanceláře Alexandra Vološina, posléze jako zástupce vedoucího kanceláře. V těchto pozicích se podílel například na zajištění neúspěšnosti Jelcinova odvolání a na výsledku hnutí Jedinstvo (předchůdce strany Jednotné Rusko) ve volbách v roce 1999.[7]
V období let 2000–2008 byl hlavním politickým stratégem ruského prezidenta Vladimira Putina. V této době kromě jiného vytvořil systém komplexní kontroly ruských televizních stanic, angažoval se ve straně Jednotné Rusko a podílel se na vytvoření některých nových politických stran – například Rodina (Vlast) pod vedením Sergeje Glazjeva a Dmitrije Rogozina a Správná věc podnikatele Michaila Prochorova. Surkov inicioval rovněž vznik mládežnického hnutí Naši, podporujícího politiku Vladimira Putina.[7][2]
V prezidentských službách zůstal i po nástupu Dmitrije Medveděva do funkce v roce 2008. V roce 2011 se stal místopředsedou ruské vlády pověřeným modernizací a inovací; podle některých zdrojů tato změna souvisela s protivládními protesty po volbách v roce 2011.[4][5] Na svou funkci vicepremiéra rezignoval v květnu 2013, a to po vyšetřování údajné zpronevěry financí v souvislosti s budováním technologického parku Skolkovo – ačkoli souvislost kauzy s jeho odstoupením nebyla potvrzena.[8]
V září 2013 se stal opětovně Putinovým poradcem pro oblasti Gruzie a jejích separatistických regionů Abcházie a Jižní Osetie.[6] Později mu byla svěřena i agenda vztahů s Ukrajinou.[5] Putin jej z postu svého poradce odvolal v únoru 2020.[9]
Zájmy a nepolitické aktivity[editovat | editovat zdroj]
K jeho zájmům patří konceptuální umění, poezie (zejména Allen Ginsberg) a gangsta rap (zejména Tupac Shakur).[1][3][4] Je údajným autorem románového bestselleru Téměř nula, vydaného pod pseudonymem[pozn. 1] v roce 2009, v němž autor satiricky popisuje dobové Rusko.[3] Surkov také napsal několik písňových textů pro ruskou rockovou skupinu Agata Kristi.[1][7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f Bennetts (2017), s. 38-39.
- ↑ a b c d THOMAS, Matt. Vladislav Surkov: Who is Vladimir Putin's 'grey cardinal'?. International Business Times [online]. 2016-10-29 [cit. 2020-02-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d MATULÍK, Rostislav. Kdo je Putinův Rasputin?. Rozhlas.cz [online]. Český rozhlas, 2011-11-05 [cit. 2020-02-27]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ a b c d HÁJEK, Adam. Velký impresário se loučí. Vynálezce putinismu dostal v Kremlu výpověď. iDNES.cz [online]. 2020-02-21 [cit. 2020-02-27]. Dostupné online.
- ↑ a b c DVOŘÁK, Libor. Putinův ‚šedý kardinál‘ Vladislav Surkov odchází. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-01-28 [cit. 2020-02-27]. Dostupné online.
- ↑ a b Vyhodili ho dveřmi, vrátil se oknem: Šedá eminence Kremlu je zpátky v sedle. ČT24 [online]. 2013-09-20 [cit. 2020-02-27]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g STIER, Gábor. Vladislav Surkov: Putinův Richelieu. Česká pozice [online]. 2012-04-10 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online.
- ↑ Šedá eminence Kremlu odchází. Je to Putinova rána Medvěděvovi?. ČT24 [online]. 2013-05-08 [cit. 2020-02-27]. Dostupné online.
- ↑ Putin odvolal svého dlouholetého poradce. Kreml to oznámil ve stručné zprávě. ČT24 [online]. 2020-02-18 [cit. 2020-02-27]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BENNETTS, Marc. Zničím jim život: Putinova válka s opozicí. Praha: Vyšehrad, 2017. 336 s. ISBN 978-80-7429-647-5. S. 38–40.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladislav Surkov na Wikimedia Commons
