Denys Prokopenko
| Denys Prokopenko | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 27. června 1991 (32 let) |
| Alma mater | Kyjevská národní lingvistická univerzita |
| Povolání | voják |
| Ocenění | Řád zlaté hvězdy (2022) Řád Bohdana Chmelnického 3. třídy Medaile Za vojenskou službu Ukrajině Hrdina Ukrajiny |
| Choť | Kateryna Prokopenko |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Denys Prokopenko (* 27. června 1991) je ukrajinský vojenský důstojník, podplukovník Národní gardy Ukrajiny a velitel pluku Azov.[1] Od roku 2014 až do svého zajetí v květnu 2022 ruskými silami bojoval proti Rusku a proruským separatistickým silám na Donbasu v rusko-ukrajinské válce.[2]
Během ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022 byl Prokopenko vůdcem bránícím Mariupol během bitvy o toto město. Za svůj výkon v předních liniích získal v březnu 2022 titul Hrdina Ukrajiny.[3]
Život[editovat | editovat zdroj]
Denys Prokopenko má finské a karelské předky. Jeho dědeček byl jediným členem jeho rodiny, který přežil službu ve finských obranných silách, když Sovětský svaz napadl Finsko v rusko-finské zimní válce v letech 1939 a 1940.[2] V důsledku toho dnes Prokopenko považuje svůj boj za Ukrajinu za osobní záležitost propojenou s rodinnou historií.
Vystudoval katedru germánské filologie na Kyjevské národní lingvistické univerzitě.
Válka na Ukrajině[editovat | editovat zdroj]
Od 11. července 2014 se účastnil války na Donbasu. Později převzal velení čety a roty. V červenci 2017 se stal velitelem pluku Azov a nejmladším velitelem v historii ozbrojených sil Ukrajiny.[4]
Po zahájení ruské invaze v únoru 2022 byl velitelem v bitvě o Mariupol. Dne 20. května 2022 se vzdal ruské armádě spolu s posledními obránci závodu Azovstal. Dne 21. září 2022 byl propuštěn v rámci výměny vězňů.[5]
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
- Titul Hrdina Ukrajiny (19. března 2022) – za osobní odvahu a hrdinství projevené při obraně státní suverenity a územní celistvosti Ukrajiny
- Řád Bohdana Chmelnického III. třídy (24. srpna 2019) – za osobní zásluhy o posílení obranyschopnosti ukrajinského národa, odvahu projevenou během nepřátelských akcí, příkladné plnění služebních povinností a vysokou míru profesionality
- Medaile Za vojenskou službu na Ukrajině (25. března 2015) – za individuální statečnost a profesionalitu při obraně státní suverenity a územní celistvosti Ukrajiny [6]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Denys Prokopenko na Wikimedia Commons
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Denys Prokopenko na anglické Wikipedii.
- ↑ Karelian Denis Prokopenko, current Azov commander awarded the title of Hero of Ukraine [online]. 2022-03-21. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b «Ми досить міцні, щоб кров’ю і потом відвойовувати нашу землю…» – Герой України Денис Прокопенко [online]. 2022-03-23. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ УКАЗ ПРЕЗИДЕНТА УКРАЇНИ №148/2022 [online]. 2022-03-19. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ Экскурсия в "Азов". Один день с украинским полком спецназначения [online]. RFE/RL, 2018-06-21. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Azov commanders among POWs returned from Russian captivity. The Kyiv Independent [online]. 2022-09-22. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Указ Президента України [online]. 2015-03-25. Dostupné online. (ukrajinsky)