Dmytro Kocjubajlo
| Dmytro Kocjubajlo | |
|---|---|
| Da Vinci | |
 | |
| Rodné jméno | Дмитро Іванович Коцюбайло |
| Narození | 1. listopadu 1995 Zadnistrjanske, Ivanofrankivský rajón, Ukrajina |
| Úmrtí | 7. března 2023 (ve věku 27 let) Bachmut, Doněcká oblast, Ukrajina |
| Národnost | ukrajinská |
| Partner(ka) | Alina Mychajlova |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | poručík (posmrtně) |
| Doba služby | 2014-2023 |
| Složka |  Ukrajinský dobrovolnický sbor (2014-2022) Ukrajinské pozemní síly (2022-2023) |
| Velel | prapor „Da Vinciho vlci“ |
| Války | |
| Bitvy | Bitva o Savur-Mohylu, Druhá bitva o Doněcké letiště, Bitva o Pisky, Bitva o Kyjev, Bitva o Cherson, Charkovská protiofenzíva, Bitva o Bachmut |
| Vyznamenání |  Hrdina Ukrajiny Řádu zlaté hvězdy
|
 multimediální obsah na Commons | |
_BAR.svg){kind=small}
_ribbon_bar.svg){kind=small}
Dmytro Ivanovyč Kocjubajlo (ukrajinsky Дмитро Іванович Коцюбайло; 1. listopadu 1995 Zadnistrjanske, Ivanofrankivský rajón – 7. března 2023 Bachmut), známý pod svým volacím znakem Da Vinci, byl ukrajinský důstojník, účastník Euromajdanu, a první dobrovolník, který získal nejvyšší státní vyznamenání Hrdina Ukrajiny Řádu zlaté hvězdy ještě za svého života. V roce 2023 byl zabit ruským šrapnelem během bitvy o Bachmut.[1]
Během války na Donbase bojoval v řadách Ukrajinského dobrovolnického sboru, vojenského křídla organizace Pravý sektor.[2] Po začátku plnohodnotné ruské invaze vstoupil jako ostatní dobrovolníci do ozbrojených sil Ukrajiny, kde velel 1. mechanizovanému praporu „Da Vinciho vlci“ 67. samostatné mechanizované brigády.[3][4]
V roce 2022 byl ukrajinskou verzí časopisu Forbes zařazen do žebříčku 30 pod 30: Tváře budoucnosti.[5]
Osobní život[editovat | editovat zdroj]
Dmytro Kocjubajlo se narodil 1. listopadu 1995 ve vesnici Zadnistrjanske poblíž města oblastního významu Burštyn v Ivanofrankivské oblasti na Ukrajině. Podle své rodiny již od mala rád maloval,[6] čemuž se věnoval i při studiu na Ivanofrankivském odborném stavebním lyceu, kde studoval výtvarnictví[7][8] a maloval na papír, plátno i sklo.[9] Amatérsky se také věnoval archeologii a sběratelství.[6][9]
Kocjubajlo snil o tom, že se umění bude věnovat i profesionálně, na což nakonec nedošlo. Jeho pozdější volací znak Da Vinci je však inspirován právě jeho zájmem o výtvarné umění,[10] specificky Leonarda Da Vinciho měl Kocjubajlo dle svých slov oblíbeného „pro jeho představivost, vynalézavost a otevřenost novým myšlenkám“.[11]
Ještě jako student lycea se aktivně účastnil Euromajdanu, kde byl svědkem krvavých zásahů bezpečnostních složek věrných Viktoru Janukovyčovi.[6][8]
Rodinný život[editovat | editovat zdroj]
Da Vinci pocházel z početné rodiny, měl pět sourozenců. Kromě starší sestry Marjany měl ještě mladšího bratra Ivana, dvojčata Oleksandru a Anhelinu a nejmladší sestru Karynu.[6] K mladším sourozencům měl ochranářský vztah, staral se o ně už jako teenager a zájem o ně měl i během své vojenské kariéry. Sestry Oleksandra a Anhelina v rozhovoru vzpomínaly, že jim stále dával za příklad svou přítelkyni Alinu a chtěl, aby jako ona studovaly prestižní Ukrajinskou akademii leadershipu,[pozn. 1] což se jim nakonec skutečně povedlo.[6] Když v roce 2017 rodině vyhořel dům a chtěla se z důvodu nedostatku finančních prostředků přestěhovat do městského bytu, Dmytro sehnal sponzory kteří rodině pomohli zafinancovat koupi domu na vesnici, kterou považoval pro dospívání sourozenců za vhodnější.[6]
Od roku 2017 byl ve vztahu s Alinou Mychajlovou, zastupitelkou Kyjevské městské rady za stranu Holos, někdejší dobrovolnou záchranářkou praporu Špitálníci a později od roku 2017 vedoucí lékařské služby „ULF“ 1. samostatné útočné roty Ukrajinského dobrovolnického sboru.[13][14]
Ideologie[editovat | editovat zdroj]
Jakožto člen Pravého sektoru se Dmytro Kocjubajlo označoval za nacionalistu, odmítal však spojování s rasismem či neonacismem. V rozhovoru pro The Independent v roce 2022 uvedl: „Jsme nacionalisté, já jsem nacionalista. Ale nejsme jako někteří jiní, kteří jsou neonacisté, bílí supremacisté a podobně. V této jednotce máme židy, muslimy, křesťany; neuvidíte nikoho s nacistickým nebo fašistickým tetováním nebo něčím podobným. Máme dobrovolníky ze spousty různých zemí; nezajímá nás, odkud lidé pocházejí, nebo jaké vyznávají náboženství.“[11]
Podle Martina Ocknechta, dokumentaristy organizace Paměť národa, byl Kocjubajlo nacionalista zastávající vizi nezávislé suverénní Ukrajiny, která nebude v ruské vlivové zóně, ale ani nebude součástí EU a NATO. Ocknecht tvrdí, že měl Kocjubajlo na pažbě své pušky zářezy značící počet zlikvidovaných okupantů.[15] Na dostupných snímcích nicméně má na svém AK-74 plastovou nebo kompozitní pažbu, na níž nic takového patrného není.[2][16][17]
Za vítězství považoval jedině osvobození všech okupovaných území včetně Krymu a předpokládal, že definitivním řešením by byl až rozpad Ruské federace. Měl totiž za to, že ruská agrese není jen dílem Vladimira Putina, ale širší ruské společnosti.[18]
Vojenská kariéra[editovat | editovat zdroj]
Válka na Donbase[editovat | editovat zdroj]
Brzy poté, co absolvoval lyceum, vstoupil do Ukrajinského dobrovolnického sboru (UDS) a absolvoval s ním vojenský výcvik poblíž Černihivu.[8] Po jeho absolvování odjel ve svých osmnácti letech i přes protesty rodiny[6] jako jeden z prvních dobrovolníků bojovat na východní Ukrajinu.[7]
Na Donbase se v roce 2014 účastnil osvobození Karlivky (v Doněcké oblasti) a Avdijivky, bitvy o Savur-Mohylu, obrany Doněckého letiště a v zimě 2014 byl vážně zraněn v jedné z bitev o obec Pisky. Po třech měsících rekonvalescence se ale vrátil na frontovou linii.[9]
Ještě v roce 2014 se stal velitelem jedné z čet UDS, o rok později byl povýšen na velitele 1. roty 5. útočného praporu.[19] Ta se v srpnu 2015 vydělila z 5. útočného praporu a od března 2016 působila pod názvem 1. samostatná útočná rota „Da Vinciho vlci“,[pozn. 2] v jejímž čele Kocjubajlo stál.[2]
Plnohodnotná ruská invaze[editovat | editovat zdroj]
Kocjubajla zastihla plnohodnotná ruská invaze s jeho jednotkou u obce Ščasťa v Luhanské oblasti,[19] odkud se krátce poté přesunuli k Záporoží a účastnili se bojů poblíž Orichivu. Následně odjeli bránit Kyjev.[20]
V dubnu 2022 rozhodlo velení Pravého sektoru, že se Ukrajinský dobrovolnický sbor zařadí do pravidelných ozbrojených sil Ukrajiny[21] – něco, co skupina i Da Vinci osobně do té doby odmítala. Nyní však souhlasili, a to dle Da Vinciho slov zejména díky velké důvěře v tehdejšího náčelníka generálního štábu Valerije Zalužného.[20] Paralelně s tím probíhal masivní nábor nových dobrovolníků a 1. samostatná útočná rota se záhy rozrostla na 1. samostatný mechanizovaný prapor, v jehož čele Da Vinci nadále stál. Ukrajinský dobrovolnický sbor krátce působil jako 7. centrum speciálních operací Ukrajinských sil speciálních operací (SSO),[22] nicméně v listopadu 2022 byla většina původních bojovníků reorganizována do 67. samostatné mechanizované brigády Ukrajinských pozemních sil, což byl i případ praporu „Da Vinciho vlci“.[23]
Prapor „Da Vinciho vlci“ se účastnil i osvobozování Balaklijy a Kupjansku během charkovské protiofenzivy a krátce poté se zapojil do bitvy o Cherson.[19][20] Následovalo nasazení v okolí Soledaru a nakonec v obraně Bachmutu, během níž Kocjubajlo padl.
Hodnosti[editovat | editovat zdroj]
Protože většinu své kariéry bojoval v dobrovolnické jednotce stojící mimo struktury oficiální sil, nemohl ani získávat oficiální hodnosti. První důstojnickou hodnost mladšího poručíka (přibližně ekvivalent podporučíka) tak obdržel až 23. srpna 2022.[24]
Povýšení na poručíka se Dmytro Kocjubajlo dočkal až posmrtně v roce 2023.[25]
Smrt a odkaz[editovat | editovat zdroj]
Dmytro Kocjubajlo zemřel dne 7. března 2023 bojích o Bachmut,[26] poté co byl zasažen do krku šrapnelem z ruské rakety vystřelené salvovým raketometem BM-21 Grad. Dle svého spolubojovníka ještě stihl ohlásit zranění, záhy ale upadl do bezvědomí a během několika minut zemřel.[1] Ještě téhož večera vydal ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj své tradiční videoposelství, v němž vzdal Da Vincimu těmito slovy hold:[27]
| „ | Dnes padl v boji Dmytro Kocjubajlo „Da Vinci“, Hrdina Ukrajiny, dobrovolník, vzor mnoha mužů, muž odvahy. Bojovník 67. samostatné mechanizované brigády, velitel praporu. Padl v bitvě u Bachmutu, v bitvě o Ukrajinu.
Od roku 2014 bránil naši nezávislost a důstojnost našeho lidu. Je jedním z nejmladších Hrdinů Ukrajiny. Jedním z těch, jejichž osobní historie, charakter a odvaha se navždy staly historií, charakterem a odvahou Ukrajiny. |
“ |
| — Volodymyr Zelenskyj | ||
Pohřeb[editovat | editovat zdroj]
S Kocjubajlem se nejprve měli možnost rozloučit jeho nejbližší a sousedé během obřadu v obci Bovšiv v rodné Ivanofrankivské oblasti.[28]
Hlavní ceremonie se ale odehrála 10. března 2023 v Kyjevě za účasti tisíců lidí a řady vysoce postavených smutečních hostů, včetně prezidenta Volodymyra Zelenského, finské premiérky Sanny Marin, ukrajinského ministra obrany Oleksije Reznikova, velitele Hlavního ředitelství rozvědky ministerstva obrany Ukrajiny Kyryla Budanova a náčelníka generálního štábu Valeryje Zalužného.[29][30] Zádušní mše se konala v chrámu sv. Michala, kde prezident Zelenskyj také předal matce padlého vojáka vyznamenání Kříž za vojenské zásluhy.[31]
Po zádušní mši pokračovalo procesí nesoucí otevřenou rakev na hlavní kyjevské náměstí Majdan, kde mu mohla vzdát hold široká veřejnost. Zde také zazněly projevy ministra obrany a náčelníka generálního štábu, který mimo jiné ocenil rozhodnutí Da Vinciho a jeho spolubojovníků vstoupit po začátku plnohodnotné invaze do řad pravidelné armády.[32]
K uložení ostatků došlo v rámci řecko-katolického obřadu poblíž tzv. Askoldova hrobu,[28] památného parku kde má být pohřben kyjevský kníže Askold a uvažuje se o něm jako o místě pro vybudování pantheonu ukrajinských hrdinů.[33] Na místě se v roce 2024 při prvním výročí smrti konala pietní akce rodiny a přátel[34] a noví bojovníci praporu „Da Vinciho vlci“ zde skládali přísahu, což se má stát každoročně se opakující tradicí.[35]
Čestná pojmenování veřejných míst[editovat | editovat zdroj]
Po Kocjubajlovi byla pojmenována řada veřejných míst v ukrajinských městech a obcích. Toto je přehled těch nejvýznamnějších, existují i další v malých obcích.
- Ulice Dmytra Kocjubajla „Da Vinciho“ v Kramatorsku – vznikla přejmenováním ulice Šmidta 19. dubna 2023[36]
- Fontána Hrdiny Ukrajiny Dmytra „Da Vinciho“ Kocjubajla a všech dobrovolníků rusko-ukrajinské války ve Lvově – slavnostně odhalena 21. dubna 2023[37]
- Ulice Dmytra Kocjubajla v Nikopolu – vznikla přejmenováním ulice Majakovského 30. května 2023[38]
- Ulice Dmytra Kocjubajla v Charkově – vznikla přejmenováním ulice Deržavinská 13. června 2023[39]
- Ulice Dmytra Kocjubajla v Ivano-Frankivsku – vznikla přejmenováním ulice Urožajna 15. června 2023[40]
- Ulice Dmytra Kocjubajla v Kupjansku – vznikla přejmenováním ulice Lermontova 9. září 2023[41]
- Ulice Dmytra Kocjubajla v Avdijivce – vznikla přejmenováním ulice Gagarina 19. prosince 2023[42]
- Náměstí Dmytra Kocjubajla v Dnipru – vzniklo pojmenováním bezejmenného prostranství u ulice D. Javronického 20. prosince 2023[43]
- Park Dmytra „Da Vinciho“ Kocjubajla v Kyjevě – Kyjevská městská rada rozhodla o vybudování nového parku na základě petice více než 20 tisíc občanů 2. března 2024.[44]
Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]
Dmytro Kocjubajlo obdržel několik státních vyznamenání a jedno nestátní ocenění. Některá z nich in memoriam.
- Řád „Lidový hrdina Ukrajiny“ (2017) – nestátní ocenění vzniklé z iniciativy novináře a dobrovolníka Andrije Boječka udělované na základě rozhodnutí komise složené z dobrovolníků, vojáků, lékařů a novinářů Ukrajincům i cizincům.[45]
- Hrdina Ukrajiny Řádu zlaté hvězdy (30. listopadu 2021) – „Za osobní odvahu projevenou při obraně státní suverenity a územní celistvosti Ukrajiny“[46]
- Kříž za vojenské zásluhy (9. března 2023, in memoriam) – „Za významné osobní zásluhy o ochranu státní suverenity a územní celistvosti Ukrajiny, nezištnou službu ukrajinskému lidu, věrnost vojenské přísaze.“[47]
- Odznak prezidenta Ukrajiny „Národní legenda Ukrajiny“ (23. 8. 2023, in memoriam) – „Za mimořádné osobní zásluhy o posílení státnosti Ukrajiny, ochranu vlasti a službu ukrajinskému lidu“[25]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Známá také jako Ukrainian Leadership Academy, případně ukrajinsky Українська академія лідерства je škola pro studenty mezi 16-20 lety věku. Jde o instituci spolufinancovanou USAID a jejím investičním fondem Western NIS Enterprise Fund. Koncept akademie je částečně inspirován izraelskými institucemi Mechina. Studenti se kromě běžného vzdělávání účastní také různých sociálních projektů, cestují do zahraničních institucí a zpravidla se připravují na studium na ukrajinských i zahraničních univerzitách.[12]
- ↑ Pojmenování vzniklo tak, že se jednotka ujala osiřelého vlčího mláděte, kterému lovci zastřelili matku. Vlče bylo vychováváno na základně jednotky a stalo se jejím přirozeným maskotem.[11]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Коцюбайло Дмитро Іванович na ukrajinské Wikipedii a Dmytro Kotsiubailo na anglické Wikipedii.
- ↑ a b КІРТОКА, Віолетта. Командир 1-го батальйону 67-ої бригади Юрій Капустяк, позивний Капуста: "З 1 липня наш підрозділ носитиме ім’я Героя України Дмитра Коцюбайла, друга Да Вінчі". Цензор.НЕТ [online]. 2023-07-02 [cit. 2024-04-01]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ a b c Who was ‘Da Vinci,’ legendary young commander killed near Bakhmut?. The Kyiv Independent [online]. 2023-03-10 [cit. 2024-04-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Добровольчий підрозділ "Вовки Да Вінчі", розрісся вже до розміру батальйону - командир Дмитро Коцюбайло - PRAVDA.IF.UA: Новини твого міста [online]. 2023-01-28 [cit. 2024-04-01]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ MORDOWANEC, Nick. Ukraine loses one of their most famous fighters in Bakhmut: "Da Vinci". Newsweek [online]. 2023-03-07 [cit. 2024-04-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ 30 до 30: обличчя майбутнього — Forbes.ua. forbes.ua [online]. 2022-08-22 [cit. 2024-04-01]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ a b c d e f g КІРТОКА, Віолетта. "Діма, яка війна?! Тобі вісімнадцять!" - "Я піду! Я мушу там бути". Розмова із сім’єю Да Вінчі. Цензор.НЕТ [online]. 2023-06-28 [cit. 2024-04-01]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ a b Коцюбайло Дмитро – Офіційний сайт Бурштинської міської ради [online]. [cit. 2024-04-01]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ a b c Ukrainian Hero Da Vinci dies. He could have created art with brush in his hands, but instead he targeted Russian invaders with weapons. Espreso. global.espreso.tv [online]. [cit. 2024-04-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c "Такі люди, як Діма, не можуть загинути". Спогади вчителів про Героя України Дмитра Коцюбайла на псевдо Да Вінчі. Suspilne [online]. 2023-03-08 [cit. 2024-04-01]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ SANTORA, Marc. Crowds gather to mourn ‘Da Vinci,’ a young Ukrainian soldier killed near Bakhmut. The New York Times [online]. 2023-03-10 [cit. 2024-04-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Death of Ukrainian commander ‘Da Vinci’ gives Russia a propaganda win. The Independent [online]. 2023-03-09 [cit. 2024-04-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Our history. Ukrainian Leadership Academy [online]. [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Волонтерка Аліна Михайлова про повернення з війни, нагороду “Да Вінчі” та внутрішній флюгер. Українська правда [online]. [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ Депутати Київради. KYIV CITY COUNCIL [online]. [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ MOTYČKOVÁ, Kateřina. Zemřel Da Vinci, ukrajinský hrdina. Ze setkání s ním mrazilo, vzpomíná Čech. Seznam Zprávy [online]. 2023-03-08 [cit. 2024-04-02]. Dostupné online.
- ↑ Bakhmut, morto il volontario Da Vinci per difendere la città ucraina: era stato premiato da Zelensky con la medaglia «Eroe per l'Ucraina». www.ilmattino.it [online]. 2023-03-08 [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ HÁJEK, Adam. U Bachmutu padl legendární ukrajinský velitel Da Vinci, Rusko jásá. iDNES.cz [online]. 2023-03-08 [cit. 2024-04-02]. Dostupné online.
- ↑ Загинув Дмитро Коцюбайло - легендарний "Да Вінчі". Яким він назавжди запам'ятався українцям. РБК-Украина [online]. [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ a b c У боях загинув Дмитро Коцюбайло "Да Вінчі". Що про нього відомо. BBC News Україна [online]. 2023-03-07 [cit. 2024-04-01]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ a b c “Ідемо правильним курсом, наступного року звільнимо Крим”. Прогнози Героя України Дмитра Коцюбайла “Да Вінчі”. novynarnia.com [online]. 2022-12-16 [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ “Війна добробатів закінчилась”: ДУК “Правий сектор” стає частиною ЗСУ. novynarnia.com [online]. 2022-04-16 [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ 7th Center of SSO. MilitaryLand.net [online]. 2022-10-21 [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ДУК “Правий сектор” став 67-ю механізованою бригадою ЗСУ. novynarnia.com [online]. 2022-12-12 [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ Герой України Дмитро Коцюбайло — легендарний «Да Вінчі», отримав первинне офіцерське звання «молодший лейтенант». armyinform.com.ua [online]. [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ a b УКАЗ ПРЕЗИДЕНТА УКРАЇНИ №499/2023 [online]. Офіс Президента України, 2023-08-23 [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ На Донбасі загинув Герой України, легендарний доброволець Дмитро Коцюбайло (Да Вінчі). Цензор.НЕТ [online]. [cit. 2023-03-09]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ ZELENSKYY, Volodymyr. Ukraine will always remember its heroes, our memory of them will endure, and our enemy will perish - address by President Volodymyr Zelenskyy [online]. The Presidential Office of Ukraine, 2023-03-07 [cit. 2024-04-02]. Dostupné online.
- ↑ a b Dmytro ‘Da Vinci’ Kotsiubailo, Hero of Ukraine, is buried at Askold’s Grave in Kyiv. Ukrainian Greek Catholic Church [online]. [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ECHO24. Velení ukrajinské armády na kolenou. Tisíce lidí se přišly rozloučit s obráncem Da Vincim - Echo24.cz. echo24.cz [online]. 2023-03-10 [cit. 2024-04-02]. Dostupné online.
- ↑ Thousands Gather in Kyiv to Mourn Fallen Hero of Ukraine ‘Da Vinci’. Kyiv Post [online]. 2023-03-10 [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Zelenskiy leads tributes to revered Ukrainian fighter killed in Bakhmut. Reuters [online]. 2023-03-10 [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ У столиці попрощалися з Героєм України «Да Вінчі». armyinform.com.ua [online]. [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ „Ukrajinský Arlington“. U Kyjeva vznikne národní hřbitov pro padlé vojáky - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. 2023-03-24 [cit. 2024-04-02]. Dostupné online.
- ↑ Сьогодні роковини загибелі Дмитра «Да Вінчі» Коцюбайла: на Аскольдовій могилі вшанували його пам’ять. armyinform.com.ua [online]. [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ Батальйон «Вовки Да Вінчі» започаткував традицію присяги на могилі Дмитра Коцюбайла. armyinform.com.ua [online]. [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ Розпорядження Краматорської міської військової адміністрації від 19.04.2023 року № 269-р «Про перейменування вулиць, провулків в Краматорській міській територіальній громаді» [online]. 2023-04-19 [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ У Львові відкрили фонтан, присвячений Герою України "Да Вінчі". Suspilne Noviny [online]. 2023-04-21 [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ АНДРУС, Катерина. Бандери, Махна, Коцюбайла - у Нікополі перейменували ще 21 вулицю: список [online]. 2023-05-29 [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ У Харкові з'явились вулиці на честь Дмитра Коцюбайла, Георгія Тарасенка, Олега Громадського і сквер Влади Черних. 2day.kh.ua [online]. [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ На честь Да Вінчі й Мерінова. В Івано-Франківській громаді перейменували дев'ять вулиць. Suspilne [online]. 2023-06-15 [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ Замість Лермонтова — вулиця Дмитра Коцюбайла: у Куп’янську перейменували топоніми. 2day.kh.ua [online]. [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ Вулиці Да Вінчі та Героїв Українського неба: в Авдіївці перейменували вулиці. Suspilne [online]. 2023-12-19 [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ ALISA, Antonyuk. У Дніпрі сквер у центрі міста назвали на честь героїчного командира Дмитра Коцюбайла «Да Вінчі» (Фото) - Новини Дніпра [online]. 2023-12-20 [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ У Києві з’явиться сквер на честь Дмитра "Да Вінчі" Коцюбайла. Апостроф [online]. [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ Дмитро Коцюбайло. Народний Герой України [online]. [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ УКАЗ ПРЕЗИДЕНТА УКРАЇНИ №608/2021 [online]. Офіс Президента України, 2021-11-30 [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ УКАЗ ПРЕЗИДЕНТА УКРАЇНИ №142/2023 [online]. Офіс Президента України, 2023-03-09 [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. (ukrajinsky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dmytro Kocjubajlo na Wikimedia Commons - Dmytro Kocjubajlo na stránkách Burštynské městské rady (ukrajinsky)
- Dmytro Kocjubajlo na Facebooku (ukrajinsky)
- Dmytro „Da Vinci“ Kocjubajlo na stránce Find a Grave
