AK-74

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
AK-74
Fotografie AK74
Typ Útočná puška
Místo původu SSSR SSSR
Historie služby
Ve službě 1978 – dosud
Používána SSSR, země varšavské smlouvy atd.
Války Afghánistán 1979-89, různé asijské a blízkovýchodní konflikty apod.
Historie výroby
Konstruktér Michail Kalašnikov
Navrženo 1974
Výrobce Ižmaš
Varianty AKS-74, AKS-74U, AKS-74UB, AK-74M, AK-101, AK-102, AK-103, AK-104, AK-105
Základní údaje
Hmotnost 3,03 kg
Délka 943 mm
Délka hlavně 415 mm
Typ náboje 5,45 x 39 mm
Kadence 650 ran/min (AK-74, AKS-74, AK-74M)
700 ran/min (AKS-74U)
Úsťová rychlost 900 m/s
Zásobování municí schránkový zásobník na 30 nábojů
Hledí otevřené mechanické

Útočná puška AK-74 je modernizovanou verzí AKM a byla vyvinuta v roce 1974. Zbraň byla upravena na menší řáži (5,45 x 39 mm proti původní 7,62 x 39 mm). Zbraň šla do hromadné výroby v roce 1976.

Antologie vývoje[editovat | editovat zdroj]

Vše začalo vývojem nové munice koncem 60. let 20. st. Výsledkem byl štíhlý projektil ráže 5,45 s kombinovaným ocelovým a olověným jádrem s počáteční úsťovou rychlostí (z 415mm hlavně) okolo 900 m/s.

Jakmile byl náboj k dispozici a přijat sovětskou armádou, bylo rozhodnuto vytvořit novou řadu pěchotních zbraní pro tento náboj. Nejjednodušší cestou bylo adaptovat útočnou pušku AK-47 a lehký kulomet RPK ráže 7,62 mm pro nový náboj. Hlavně proto, že nový náboj 5,45 mm a původní 7,62 mají stejnou délku nábojnice i stejnou celkovou délku.

Princip automatiky[editovat | editovat zdroj]

Princip automatiky zůstal stejný jako u AK-47. Odběr tlaku prachových plynů odebraných z hlavně tlačí na píst nosiče závorníku, ten se při zpětném pohybu otáčí, čímž dojde k jeho odemčení. Náboj tlačící zpětně otevře závěr a dochází k vyhození prázdné nábojnice. Zpětný pohyb stlačí pružinu a po dosažení zadní úvratě se vrací zpět a ze zásobníku vyjme nový náboj, který usadí do nábojové komory.

V závislosti na nastavení režimu se pak buď výstřel opakuje díky nezachycení úderníku, resp. kladívko bicího mechanizmu při plněsamočinné střelbě je zachyceno automatickou pojistkou, která ho opět uvolní až když je nosič závorníku plně v přední poloze a závorník je uzamčen či je pro spuštění úderníku nutné opět stlačit spoušť.

Verze[editovat | editovat zdroj]

  • AK-74 verze s pevnou pažbou
  • AK-74N verze AK-74 s lištou na levé straně zbraně pro noční zaměřovače
  • AKS-74 verze se sklopnou ramenní opěrkou
  • AKS-74N verze AKS-74 s lištou na levé straně zbraně pro noční zaměřovače
  • AKSU-74 verze AKS-74 s velmi krátkou hlavní
  • AKSU-74N verze AKSU-74 s lištou na levé straně zbraně pro noční zaměřovače
  • AKSU-74B verze AKSU-74 s tlumičem zvuku a bezhlučným granátometem pro zvláštní účely
  • AK-74M verze která se vyrábí od 90. let, kombinuje AK-74, AKS-74 a AK-74N pažba, zásobník, předpažbí a pistolová pažbička

jsou z nárazuvzdorného černého plastu

Asi nejmarkantnější vzhledovou změnou od AK-47 je masivní plynový nástavec na konci hlavně, která výrazně snižuje zpětný ráz zbraně a redukuje zdvih zbraně při střelbě v automatickém režimu. Dále pak drážky na obou stranách pažby a rovněž výčnělky na dřevěném předpažbí, z důvodu snazší identifikace a minimalizace rizika záměny munice do AK 47, která má jinou ráži. Pistolová rukojeť je vyrobená z plastu, obložení kolem hlavně a plynové trubice pak ze dřeva. Lisované ocelové zásobníky byly nahrazeny plastovými výrazné červeno-hnědé barvy.

Další varianty a modernizace[editovat | editovat zdroj]

Rozebraný AK-74
AKS-74

Výsadková verze byla označena AKS-74 a pevná pažba je nahrazena sklopnou. Ta je vyrobena z lisované ocele a na rozdíl od verze AKMS se nesklápí dolu ale nalevo.

Další byla verze AKS-74U, kdy U = Ukoročennyj (zkrácený), jde kompaktní verzi AK-74. Zde byla původní 415mm hlaveň zkrácena na délku 210 mm, takže nemůže mít nasazený bajonet, ale může být různě modifikovaný, např. může mít připevněnou optiku, tlumič nebo granátomet.

Tato varianta byla vyvinuta pro osádky vozidel, výsadkáře, důstojníky (pistolím rudá armáda v 70-80. letech příliš „nefandila“) a speciální jednotky – s dalším variabilním vybavením.

Krom Ruska ho používá mnoho jiných armád. Byl používaný v zemích Varšavské smlouvy. Dnes ho používají různé teroristické skupiny. Vyráběný byl i v Bulharsku, Číně a Jugoslávii.

AK-74 si zachovala všechny klady z AK-47 (snadná obsluha a údržba), ale i většinu nedostatků. Např. robustní páku přepínače režimu střelby. Stejně jako u AK-47 bylo možno nasadit tlumič (vyžaduje podzvukové střelivo) či podvěsný 40mm granátomet GP-25, GP-30, či optiku(přístroj PSO-1) Připojit lze i IČ přístroj pro noční vidění. Verze je označována jako AK-74N. Ve výzbroji Ruska se však vyskytuje spíše výjimečně.

V průběhu výroby došlo ke "kosmetickým" vylepšením. Plastovo-dřevěné "obložení" bylo nahrazeno černým plastovým a červeno-hnědé zásobníky byly nahrazeny černými.

Další výraznějším úpravám pak došlo v průběhu 90. let. Viz externí odkazy Kalašnikov AK-101108

Technické údaje AKS-74U[editovat | editovat zdroj]

Dva kusy AKS-74U
Délka: 735 mm (490 mm se sklopenou pažbou)
Délka hlavně: 210 mm
Váha bez nábojů: 2,7 kg
Zásobník: 30ran
Efektivní střelba: 500 m
Kadence: 650-735 ran/minuta

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu