Kyrylo Budanov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kyrylo Budanov
Oficiální portrét (2019)
Oficiální portrét (2019)
Narození4. ledna 1986 (38 let)
Kyjev, Ukrajinská SSR
NárodnostUkrajinská
ChoťMarianna Budanova
Vojenská kariéra
Hodnostgenerálporučík
Doba služby2007 – dosud
SloužilUkrajinaUkrajina Ukrajina
SložkaVlajka Ozbrojených sil Ukrajiny Ozbrojené síly Ukrajiny
VelelVlajka HUR MO Hlavní ředitelství rozvědky Ministerstva obrany Ukrajiny (2020–dosud)
Válkyrusko-ukrajinská válka
Vyznamenání Hrdina Ukrajiny

Řád za odvahu
Kříž za bojové zásluhy

Medaile obránce vlasti
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Kyrylo Oleksijovyč Budanov (ukrajinsky Кирило Олексійович Буданов; *4. ledna 1986, Kyjev) je ukrajinský zpravodajec, generálporučík[1] Ozbrojených sil Ukrajiny. Od roku 2014 je aktivním účastníkem rusko-ukrajinské války.[2]

Od srpna 2020 působí jako náčelník Hlavního ředitelství rozvědky Ministerstva obrany Ukrajiny, předtím krátce působil jako zástupce ředitele jednoho z oddělení Zahraniční rozvědky Ukrajiny.[3]

Život[editovat | editovat zdroj]

Kyrylo Budanov se narodil 4. ledna 1986 v Kyjevě. V dětství se věnoval plavání.[4] V roce 2007 absolvoval Vojenskou akademii v Oděse. V roce 2023 se zapsal k postgraduálnímu studiu na Ostrožské akademii.[5]

Jeho ženou je od roku 2013 psycholožka Marianna Budanova (*1993), která působí také jako poradkyně primátora Kyjeva Vitalije Klička pro otázky prevence a odhalování korupce v oblasti mládežnické politiky a sportu a v roce 2020 za jeho stranu UDAR kandidovala do Kyjevské městské rady.[6] Před válkou vyučovala na Policejní akademii psychologii pro právníky.[7] V roce 2023 byla po lehké otravě těžkými kovy hospitalizována v nemocnici.[8][9]

Budanov je milovníkem zvířat, přímo v kanceláři má kočku[10], kanárka a žábu.[11] Jako malý rád sledoval filmy s Jeanem-Paulem Belmondem, jeho nejoblíbenějším je špionážní snímek Profesionál.[4]

Pokus o atentát[editovat | editovat zdroj]

Dne 4. dubna 2019 vybuchla v Budanovově voze Chevrolet Evanda nálož, umístěná tam Rusem s občanstvím Kyrgyzstánu a s doklady znějícími na jméno Alexej Lomaka. Nálož vybouchla předčasně a útočníkovi utrhla část ruky. Lomaka byl spolu se svou sabotážní skupinou zadržen, ale v nemocnici na následky zranění zemřel. Zbylí dva Rusové byli v roce 2020 odsouzeni na 8 a 12 let vězení.[12][2][13]

Podle některých zdrojů mělo být na Budanova spácháno více než 10 pokusů o atentát.[14]

Spekulace o jmenování ministrem obrany[editovat | editovat zdroj]

Počátkem února 2023 oznámil jeden z představitelů politické strany Služebník lidu prezidenta Zelenského, že Budanov bude jmenován ministrem obrany Ukrajiny.[15] Nahradit měl Oleksije Reznikova, jehož ministerstvo se v té době potýkalo s kauzami nevýhodných domácích nákupů. Záhy se ale ukázalo, že šlo o předčasné oznámení neprojednané s Reznikovem ani Budanovem a k náhradě nakonec nedošlo. Analytici poukazovali na obtížnou nahraditelnost Budanova v čele rozvědky a fakt, že dle ukrajinských zákonů nemůže pozici ministra zastávat voják.[16]

Novým ministrem obrany byl nakonec 6. září 2023 jmenován Rustem Umerov.

Vojenská kariéra[editovat | editovat zdroj]

Budanov ve své kanceláři

Hned po absolvování vojenské akademie v roce 2007 nastoupil Budanov ke speciálním silám HUR.[17]

Od roku 2014 se aktivně účastnil války na Donbase, kde byl několikrát zraněn.[2] Mezi lety 2018–2020 plnil speciální úkoly, jejichž obsah je utajován.[17] V listopadu 2018 nicméně Rusko obvinilo Budanova z organizování sabotáží na Krymu.[18]

V roce 2020 se stal zástupcem ředitele jednoho z oddělení Zahraniční rozvědky Ukrajiny, po pár měsících ho však prezident jmenoval do pozice náčelníka Hlavního ředitelství rozvědky Ministerstva obrany Ukrajiny.[18] Za své hlavní cíle Budanov při nástupu označil zvýšení vlivu rozvědky na Krymu a v okupovaných částech Donbasu s cílem jejich budoucí reintegrace.[19] Budanov je také zastáncem úzké spolupráce se západními tajnými službami.

Ruská invaze na Ukrajinu[editovat | editovat zdroj]

Kyrylo Budanov poblíž frontové linie během bitvy o Bachmut, 28. 12. 2022

V listopadu 2021 poskytl Budanov rozhovor americkému listu Military Times, kde předpověděl záměr Ruska napadnout v lednu či únoru následujícího roku Ukrajinu. Správně odhadl, že Rusko zaútočí přes Donbas, Bělorusko a pokusí se o vylodění v Mariupolu či Oděse, a že půjde o válku vysoké intenzity zahrnující raketové a dělostřelecké útoky, nasazení obrněnců a výsadkové operace.[20] Rusko v reakci na rozhovor obvinilo Ukrajinu z přípravy „silového řešení konfliktu na Donbase“ a politické vedení Ukrajiny nadále tvrdilo, že invaze ještě není jistá.[21][22][23]

Třetího dubna 2022 byl prezidentem povýšen do hodnosti generálmajora.[24] V květnu 2022 byl jmenován do čela Koordinačního štábu pro zacházení s válečnými zajatci.[25] V září 2022 následně pomáhal vyjednat výměnu zajatců, která zahrnovala propuštění 215 ukrajinských obránců včetně více než stovky bojovníků pluku Azov a jejich velitelů, které Rusko původně chtělo v politickém procesu soudit.[14] Vyměněni byli za ukrajinského oligarchu a kmotra Putinovy dcery[26] Viktora Medvedčuka.[27]

V dubnu 2023 v nepřítomnosti Budanova „zatknul“ moskevský soud, a to pro údajné organizování teroristické skupiny, přípravy teroristického útoku a neoprávněné obchodování se zbraněmi a výbušninami.[28] FSB totiž Budanova obviňuje z organizace útoku na Krymský most 8. dubna 2022.[29] Budanov reagoval, že je tím potěšen, bere to jako ocenění práce HUR a přislíbil, že budou pracovat ještě lépe.[30]

Dne 7. září 2023 byl prezidentem povýšen do hodnosti generálporučíka.[1]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Hodnosti[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Kyrylo Budanov na anglické Wikipedii a Буданов Кирило Олексійович na ukrajinské Wikipedii.

  1. ↑ a b c Dekret prezidenta Ukrajiny č. 564/2023, УКАЗ ПРЕЗИДЕНТА УКРАЇНИ №564/2023 «Про присвоєння військового звання»Dostupné online. (ukrajinsky)
  2. ↑ a b c Воєнна розвідка України отримала нового очільника. Defence Express UA [online]. Ministerstvo obrany Ukrajiny, 2020-08-30 [cit. 2022-12-29]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  3. ↑ Dekret prezidenta Ukrajiny č. 308/2020, Указ Президента України № 308/2020 «Про призначення К.Буданова начальником Головного управління розвідки Міністерства оборони України»Dostupné online. (ukrajinsky)
  4. ↑ a b Контрнаступ вже почався? Буданов: про Лукашенка, переговори, шпигунів, кінець війни і особисте. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  5. ↑ ТАРАС, Шевченко. Кирило Буданов вступив до одного з рівненських ЗВО. Інтернет-видання "Час-Дій" [online]. 2023-09-13 [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  6. ↑ Палка любителька ін'єкцій: як виглядає дружина головного розвідника України Буданова (ФОТО). Радіо ТРЕК [online]. 2022-10-03 [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  7. ↑ ALTMAN, Howard. Exclusive Interview With Ukraine's Spy Boss From His D.C. Hotel Room. The Drive [online]. 2023-09-22 [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Ukraine spy chief's wife poisoned, says Kyiv. www.bbc.com. 2023-11-28. Dostupné online [cit. 2024-01-10]. (anglicky) 
  9. ↑ SERVICE, RFE/RL's Ukrainian. Officials Say Wife Of Ukrainian Intelligence Chief Budanov Poisoned. RadioFreeEurope/RadioLiberty. Dostupné online [cit. 2024-01-10]. (anglicky) 
  10. ↑ Головний кіт-розвідник Гюнтер мешкає у ГУР Міноборони. umoloda.kyiv.ua [online]. [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  11. ↑ 10 маловідомих фактів з життя Кирила Буданова, які можуть вас здивувати. РБК-Украина [online]. [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  12. ↑ Нового очільника ГУР минулого року хотів підірвати російський диверсант, – ЗМІ. novynarnia.com [online]. 2020-08-06 [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  13. ↑ Крим, Донбас, гібридні війни, дезінформація: новий начальник ГУР назвав завдання на посаді. Новинарня [online]. 2020-08-10 [cit. 2022-12-29]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  14. ↑ a b Доля розвідника № 1. Коли і чому життя керівника ГУР Кирила Буданова перетворилось на одну велику спецоперацію — профайл NV. nv.ua [online]. [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  15. ↑ Ukrajinský ministr obrany končí. Před odchodem předpověděl brzký ruský útok. Seznam Zprávy [online]. 2023-02-05. Dostupné online. 
  16. ↑ Stay or go: fate of Ukraine defence chief hangs in balance. France 24 [online]. 2023-02-09 [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ a b Взвод № 1. НВ називає 25 найвпливовіших українських військових. nv.ua [online]. [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. 
  18. ↑ a b PONOMARENKO, Illia. Zelensky announces new military intelligence chief. Get the Latest Ukraine News Today - KyivPost [online]. [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ Крим, Донбас, гібридні війни, дезінформація: новий начальник ГУР назвав завдання на посаді. novynarnia.com [online]. 2020-08-10 [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  20. ↑ ALTMAN, Howard. Russia preparing to attack Ukraine by late January: Ukraine defense intelligence agency chief. Military Times [online]. 2021-11-20 [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ Україна звинувачує Росію у підготовці нападу. Кремль каже, що це США нагнали сил з-за океану. BBC News Україна. Dostupné online [cit. 2024-01-10]. (ukrajinsky) 
  22. ↑ Росія готується напасти на Україну взимку - розвідка – DW – 21.11.2021. dw.com [online]. [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  23. ↑ Голова української розвідки озвучив терміни можливого нападу Росії. Кремль відреагував. Suspilne Media [online]. [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. 
  24. ↑ СОФІЯ, Кос. Кирило Буданов - Біографія. Інтернет-видання "Час-Дій" [online]. 2023-01-30 [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  25. ↑ KITSOFT. Кабінет Міністрів України - Про утворення Координаційного штабу з питань поводження з військовополоненими. www.kmu.gov.ua [online]. [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. (ua) 
  26. ↑ Putin ally stages political comeback in Ukraine. France 24 [online]. 2019-07-22 [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ WALKER, Shaun. Russia trades Azov fighters for Putin ally in biggest prisoner swap of Ukraine war. The Guardian. 2022-09-22. Dostupné online [cit. 2024-01-10]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  28. ↑ Лефортовский суд Москвы заочно арестовал главу украинской разведки Кирилла Буданова. Meduza [online]. [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. (rusky) 
  29. ↑ Moscow court issues arrest warrant for Ukraine’s intel chief over FSB’s accusations of him setting up Crimea bridge explosion. Novaya Gazeta Europe [online]. 2036-02-22 [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. 
  30. ↑ Ukraine’s Defence Intelligence Chief reacts to “arrest in absentia” in Russia: I am pleased. Ukrainska Pravda [online]. [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ УКАЗ ПРЕЗИДЕНТА УКРАЇНИ №591/2022 [online]. Офіс Президента України, 2022-08-23 [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. 
  32. ↑ Володимир Зеленський вручив високі державні нагороди людям, завдяки яким Україна зберігає свою незалежність [online]. Офіс Президента України, 2022-08-24 [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. 
  33. ↑ Kyrylo Budanov and DIU Officers Met with Epiphanius, the Metropolitan of Kyiv and All Ukraine, and Received High. gur.gov.ua [online]. [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. 
  34. ↑ Metropolitan Epiphanii Met with Chief of the Defence Intelligence of Ukraine. gur.gov.ua [online]. [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. 
  35. ↑ Zaluzhny and Intelligence Chief Budanov Honored with Hero of Ukraine Titles. Kyiv Post [online]. 2024-02-09 [cit. 2024-02-09]. Dostupné online. 
  36. ↑ Dekret prezidenta Ukrajiny č. 428/2021, Указ Президента України № 428/2021 «Про присвоєння військового звання»Dostupné online. (ukrajinsky)
  37. ↑ Dekret prezidenta Ukrajiny č. 207/2022, Указ Президента України № 207/2022 «Про присвоєння військового звання генерал-майора бригадному генералу БУДАНОВУ Кирилу Олексійовичу»Dostupné online. (ukrajinsky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kyrylo_Budanov&oldid=23763090“