Olovnice
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Olovnice je jednoduchý přístroj, sloužící k určování svislého směru a k měření svislých vzdáleností (výška, hloubka). Skládá se z vlákna (provázku, lana) a těžkého závaží. Závaží bývá někdy vyrobeno z olova, odtud název.
Olovnice se běžně užívá ve stavebnictví k určování svislice při stavbě zdí. Olovnice má v tomto případě závaží vyrobené z oceli a má tvar válce nebo mnohohranu, v dolní části zahroceného.
Dalším významným využitím olovnice je měření hloubek u vodních nádží nebo hloubek u jiných vodních ploch. Jedná se tedy o přístoj také zvaný hloubkoměr. V tomto případě má závaží větší rozměry i hmotnost. Hloubka se určuje podle délky navinutého lana. Dnes ale bývají větší hloubky určovány složitějšími technickými prostředky, nejčastěji s pomocí echolokace na principu ultrazvukového sonaru, olovnice totiž dobře funguje pouze při měření malých hloubek. Hloubkoměry pracující na principu olovnice můžeme použít i k měření hloubek u studen, vrtů, různých dalších podzemních prostor nebo i pro zjišťování délky u svislých šachet u větších staveb apod.
