Sto roků samoty

Sto roků samoty (špaň. Cien años de soledad) je nejznámější román kolumbijského spisovatele Gabriela Garcíi Márqueze, držitele Nobelovy ceny za literaturu. Vypráví o několika generacích rozvětvené rodiny Buendíů a osudech jihoamerické vesničky Macondo v průběhu století. V rodině Buendíů se neustále vyskytují podobné povahové rysy, především sklon k osamělosti a nedostatku citu. Román byl poprvé vydán roku 1967 v Buenos Aires. V češtině vyšel poprvé roku 1971, prozatím naposledy roku 2006. Všechna česká vydání jsou v překladu Vladimíra Medka. Román patří ke stěžejním dílům magického realismu.

Příběh

Kniha se zabývá osudy šesti generací rodu Buendíů, obývajícího jihoamerické městečko Macondo (Smyšlené městečko, do kterého Márquez zasadil většinu svých románů. Bývá ztotožňováno s Aracatacou, kde autor trávil část svého dětství u prarodičů). Děj není přesně datován, nicméně podle vývoje událostí lze soudit, že se odehrává přibližně od poloviny 19. století až do 60. let století dvacátého. Je obrazem latinskoamerických dějin od koloniálních dob (retrospektivy až do časů Sira Francise Drakea) přes období občanských válek (plukovník Aureliáno Buendía) až po pronikání amerického kapitálu (banánová společnost) a z toho plynoucí sociální rozpory (velký banánový masakr).

V knize se proplétají reálné prvky s magičnem, nadpřirozené jevy jsou popisovány zcela samozřejmě (létající koberce) zato třeba led je zobrazen jako naprostý zázrak. Záležitosti každodenního života se proplétají s dějinami jihoamerického kontinentu, mnohé postavy se dožívají nepřirozeně vysokého věku, žijí po smrti, vyprávění se často vrací nazpět, časové roviny se proplétají, je vyvolána iluze věčného opakování, návratu. Historie rodu i obce je předem popsána na pergamenech cikánského kouzelníka Melquíadese, který předčasnému vyzrazení osudu Maconda zabránil tím, že své proroctví zapsal ve svém rodném sanskrtu, zašifroval a sestavil tak, že významné události proložil jevy každodenního života.

Za osudy hrdinů románu se skrývá rodové prokletí, jímž je chronická samota všech jeho příslušníků, kteří, ač obklopeni lidmi, nejsou schopni překonat své osamělé vášně. Např. zakladatel Maconda José Arcadio Buendía je uzavřen ve světě své bezbřehé fantazie, snadno se pro něco nadchne, ale nic nedotáhne do konce, jeho osamocenost vrcholí šílenstvím a posledních padesát let života stráví venku na dvoře přivázaný ke stromu. Jeho žena Úrsula roz. Iguaránová je pro změnu zcela pohlcena pozemskými starostmi a vyděláváním peněz. Jejich syn, plukovník Aureliano Buendía, neměl nikdy nikoho rád, vedl zbytečné války, plodil děti se ženami, které nemiloval a propadal se stále více do své pýchy a samoty. Všechny postavy jsou něčím zvláštní a všichni až na Krásnou Remedios, která byla zaživa vzata na nebesa, trpí nějakou vášní nebo obsesí.

Je to velké podobenství o lidské samotě, o lásce, o válce, o stárnutí a o smrti.

Rodokmen Buendíů

Nicanor Ulloa

Rebeca Montielová

José Arcadio Buendía

Úrsula Iguaránová

Rebeca

José Arcadio

Pilar Ternerová

plukovník Aureliano Buendía

Remedios Moscotová

Amaranta

Santa Sofía de la Piedad

Arcadio

Aureliano José

17 Aureliánů

Fernando del Carpio

Renata Argoteová

Krásná Remedios

José Arcadio Segundo

Petra Cotesová

Aureliano Segundo

Fernanda del Carpio

José Aracadio

Mauricio Babilonia

Renata Remedios

Gastón

Amaranta Úrsula

Aureliano Babilonia

Aureliano

Související články

• Láska za časů cholery
• Kronika ohlášené smrti
• Magický realismus
• 100 nejdůležitějších knih 20. století podle Le Monde