Nacismus

Vlajka Třetí říše, symbol nacistické ideologie

Nacionální socialismus, z německého Nationalsozialismus, zkráceným výrazem nacismus (Nacionální socialismus) je totalitní ideologie oficiálně uplatňovaná diktaturou v Německu v letech 1933–1945 (tzv. Třetí říše) prostřednictvím Národně socialistické německé dělnické strany (Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei, NSDAP) vedené Adolfem Hitlerem. Nacistická ideologie kombinuje prvky socialismu, nacionalismu, pangermanismu (preference rasy před národem a idea sjednocené germánské Evropy), fašismu, rasismu (zvláště antisemitismu) a eugeniky.

Dějiny a charakteristika nacismu

Nacismus vznikl spojením koncepce fašistického státu (zahrnující vůdcovský princip) a rasistických teorií o nadřazenosti árijské rasy a o pokroku skrze konflikt mezi vyšší a nižší rasou, řešený podrobením či likvidací nižší rasy. Nacistická ideologie dále čerpá z antikapitalistického socialismu, přivlastňuje si prvky kolektivismu či sociální demagogie (vyhovující nižším vrstvám), antibolševismu (vyhovující vyšším vrstvám), nacionalismu (umožňující získat podporu konzervativních sil) a antisemitismu. Filosofická podstata nacismu obsahuje prvky výrazného iracionalismu, okultismu a esoterismu.^[zdroj?] Ottova encyklopedie uvádí pro heslo nacismus (národní socialismus), že jde o totalitní ideologii založenou na vypjatém nacionalismu, rasismu, prvcích socialismu, militarismu a antisemitismu.

Mezi nejvýznamnější nacistické teoretiky lze zařadit Rudolfa Junga - autora názvu této ideologie a knihy Der Nationale Sozialismus, Ernsta Hubera a Adolfa Hitlera. Během svého pobytu ve vězení roku 1924 napsal Hitler autobiografii Mein Kampf, ve které definoval některé klíčové vlastnosti nacistické ideologie.

Program národních socialistů z roku 1920 byl i socialistický a obsahoval zrušení bezpracných příjmů, konfiskaci válečných zisků, znárodnění monopolů, rozdělení zisků z monopolů, rozsáhlou podporu ve stáří, znárodnění obchodních domů, konfiskace půdy pro veřejné účely bez náhrady, zrušení úroků za pozemkové půjčky, podpora nadaných dětí chudých rodičů, povinné cvičení a sport atp. Od tradičních forem socialismu odlišoval národní socialismus vypjatý nacionalismus, i když ne nenávist k některým národům, kterou projevoval třeba i Karl Marx, Dle Hitlerova Mein Kampfu: "V rudé vidíme socialismus našeho hnutí, v bílé myšlenku nacionalismu a ve svastice poslání boje za vítězství árijského člověka." Hitler chtěl však zničit marxismus a tvrdil, že mezi marxismem a socialismem existují rozdíly. Sám však roku 1934 připustil, že: "Národní socialismus převzal od každého z obou táborů samotnou myšlenku, která ho charakterizuje - národní odhodlání z buržoazní tradice a vitální, tvůrčí socialismus z marxistického učení."

Po roce 1933, kdy se NSDAP dostala k moci a Adolf Hitler se stal říšským kancléřem, učinili nacisté přítrž nadějím socialistů a komunistů, že se nacistická strana přikloní k socialismu. Stejně tak byla zmařena šance na revoluci vedenou dělníky. Namísto toho nacistická strana plně podpořila fašistickou koncepci vytvořením absolutní moci státu a vůdce (Führera), rasovou politiku a agresivní zahraniční politiku. Ta nakonec byla příčinou druhé světové války. Po uchopení moci zůstala část hospodářství v soukromých rukou, ale pod státní kontrolou v podobě čtyřletých plánů (napodobenina sovětských pětiletek). Byla zavedena sociální opatření a podporován socialistický a rovnostářský národní étos s výjimkou těch, kteří byli neárijské krve. Hitler sám razil heslo: rovnost všech rasových Němců. Legální rozdíl mezi dělníkem a úředním stavem byl zrušen a docházelo ke glorifikaci dělníka. Po roce 1939 došlo k socializaci hospodářství a zavedení centrálního plánování.

Pronikání nacionalistických prvků do socialistického myšlení pomohl i marxista Werner Sombart, který považoval válku Německa s Británií za nevyhnutelnou. Válečnický národ Němců, dle Sombarta, musí porazit anglickou obchodnickou civilizaci. Jednotlivec by měl, podle Sombarta, obětovat své štěstí i život životu státu a lidu.

Nacismus byl po skončení druhé světové války postaven mimo zákon, jeho ideologie však stále přežívá, nebo je dokonce obnovována (viz neonacismus).

Antisemitizmus, 1. duben 1933 Překlad německého textu: „Němci! Nedejte se! Nekupujte u Židů!“. V reakci na německý Ermächtigungsgesetz (zákonnou platformu omezující práva židovských obchodníků) začali i Židé podobným způsobem bojkotovat německé zboží; britský Daily Express na to reagoval: "Židé vyhlásili Německé říši válku!"

Jednou zvláštností nacismu bylo členství jednoho jedince ve straně - Emil Maurice, člen SS a vášnivý antisemita, byl sám původem žid. Díky Hitlerově protekci však mohl ve straně zůstat, když byly jeho kořeny odhaleny.

Klíčové vlastnosti nacistické ideologie

• Nacionálně-socialistický program
  • Socialistické kořeny reprezentovala nejzřetelnější skupina okolo bratrů Otty Strassera a Gregora Strassera, která požadovala vyvlastnění velkých podniků a nesouhlasila s Hitlerovou ekonomickou politikou, která byla spíše středová. Hitler jistou dobu s touto skupinou spolupracoval (zpočátku mu ani nic jiného nezbývalo, protože byla mocnější než jeho vlastní frakce), poté co dosáhl převahy (1926) ji ještě nějakou dobu toleroval, nakonec však nechal Strassera a jeho nejbližší ze strany vyloučit (1930). Otto Strasser poté založil stranu Revolučních národních socialistů. K levicově orientovaným nacistům Strasserovy skupiny patřil původně i Joseph Goebbels, který ji však v roce 1926 opustil a připojil se k Hitlerově skupině (nicméně některé názory si udržel).
    • Vytvoření sociálního státu bez subsidiarity,^[zdroj?] která je nahrazena “podnikatelskou péčí“,^[zdroj?] čímž se odlišuje od sociálního státu který navrhují sociální konzervativci^[zdroj?]
    • Zasahování státu do ekonomiky jen v případě potřeby řešení ekonomických a sociálních problémů - takzvaná direktivní ekonomika, podobná současné smíšené ekonomice
    • omezení zahraničního obchodu, upřednostnění ovládnutí nového trhu před přizpůsobením se mu
  • Princip Blut und Boden (krev a půda).
  • Vláda s využitím některých prvků fašistické doktríny, Oxfordský politický slovník dokonce tyto dvě ideologie slučuje do jedné.
    • Vůdcovský princip
    • Odstranění parlamentarismu, politické plurality, demokracie
• Rasismus
  • Sociální darwinismus.
  • Antislavismus a antisemitismus, který nakonec vyústil v holokaust.
  • Teorie nadřazenosti árijské (germánské, nordické) rasy, teorie nadčlověka (nejedná se přímo o nadčlověka ve významu uváděném Nietzschem, ale o vizi přizpůsobenou lépe potřebám nacismu).
  • Uplatňování tzv. rasové hygieny, což značí genocidu, viz např. Konečné řešení židovské otázky.
• Antimarxismus, antikomunismus, antibolševismus, antikapitalismus, antianarchismus, antiliberalismus, antidemokratismus, proklamován byl i antikatolicismus.^[zdroj?]
• Pozměněná koncepce Drang nach Osten (tažení na východ).

Další prvky ideologie a programu

Budova pracujících s nacistickou tématikou - kolem roku 1934

• Obnovení německých hranic v rozsahu před rokem 1914, obnovení svrchovanosti německé říše
• Zakládání akciových společností z přibližně 50 % akcií vlastněných státem^[zdroj?]
• Podpora malého a středního podnikání^[zdroj?] a velko-podnikatelských akciových společností^[zdroj?]
• Chápání kapitalismu jako negativního vztahu mezi zaměstnancem a podnikatelem^[zdroj?]
• Syntéza učení protestantských církví s germánským novopohanstvím - takzvané ario-křesťanství Jörga Lanz von Liebenfelsa
• ˝sociální imperialismus˝
• Paternalistický vztah mezi státem a podnikatelem

Nacistická ideologie a její vztah k přírodě

Nacisté spojovali současnou civilizaci s židovsko-křesťanskou tradicí a sami sebe naopak ztotožňovali s pohanskou minulostí. Prohlašovali o sobě, že jsou zvláštním poutem svázáni s přírodou, a tudíž své nepřátele považovali za bytosti, které jsou v rozporu s přírodou. Přírodu vnímali jako říši absolutního pořádku, jenž je v protikladu vůči chaosu způsobeném civilizací. Nacisté obdivovali především přírodu drsnou a neúprosnou, v níž fungoval jasný řád a pevná hierarchie. Přírodu, v níž platilo, že silnější a agresivnější vítězí, zatímco slabí jsou odsouzeni k zániku. Skoro všechny prvky moderního světa, včetně demokracie, byly považovány za úpadkové a na síle získával kult divokých zvířat. Nacisté se v tomto brutálně antihumanistickém duchu snažili nahradit složitost parlamentní demokracie jedinou pevně danou hierarchickou strukturou, v níž měl každý jednotlivý živý tvor své přesně dané místo, a ti, kteří do tohoto systému nezapadali, měli být zničeni – bez ohledu na to, zda se jedná o lidi či jiné živé tvory. V tomto ohledu nacismus myšlenkově navazoval na některé závěry Friedricha Nietzscheho a jeho kult predátorů, který následně rozvíjel Oswald Spengler. Nacisté rovněž uznávali myšlenky Charlese Darwina, které si ovšem upravili, přesněji řečeno pokřivili k obrazu svému tak, aby plně korespondovaly s jejich představou světa jako místa, kde přežívají ti nejzdatnější, kde se vede neustálý konkurenční boj, kde vládne přirozený výběr, a to jak mezi jednotlivci, tak i mezi národy a lidskými rasami. Charlese Darwina však nacisté přijímali jen s výhradami, jelikož teorie evoluce byla v rozporu s jejich představou o čistotě árijské rasy. V tomto ohledu byla pro nacistickou ideologii přijatelnější myšlenka známá jako polygeneze, tedy to, že různé lidské rasy byly stvořeny odděleně.

Ochrana přírody

Kladný vztah k přírodě a ke zvířatům se v nacistickém Německu projevil i praxi, když právě v tomto období vznikl na území Německa značný počet nových přírodních rezervací a rozsah městských parků se zvětšil na dvojnásobek. Děsivým paradoxem je to, že v době, kdy byli v nacistických koncentračních táborech mučeni a zabíjeni lidé, přijalo právě nacistické Německo jedny z nejpřísnějších zákonů na ochranu zvířat, jaké tehdy vůbec na světě existovaly. Nacistické zákony na ochranu zvířat byly velmi detailně propracované a měly vysokou lékařskou a právní úroveň. Už v první verzi z roku 1933 je např. přísně postihováno týrání zvířat, je zakázáno užívání psů při honech, je regulována kastrace zvířat a je stanoveno maximální množství práce, které může být požadováno od zvířat na polích nebo v dolech. Další ustanovení omezovalo vědecké a lékařské experimenty na zvířatech, které se směly provádět jen výjimečně a s výslovným povolením ministerstva vnitra (přičemž v koncentračních táborech se prováděly drastické „vědecké“ pokusy na lidech zcela bez omezení). Na zákon z roku 1933 navazovala postupně celá řada dalších zákonů na ochranu přírody a zvířat, které byly vydávány a vylepšovány až do úplného konce režimu. Většina těchto zákonů byla údajně sestavena pod dozorem samotného Hitlera. Nesmírný důraz je v těchto zákonech kladen především na to, aby zvířata nepociťovala sebemenší bolest – ať už během chovu, při přepravě nebo třeba během porážky. V roce 1934 byl vydán lovecký zákon, který např. zakazoval v lesích kladení pastí a rovněž používání celé řady střeliva, jehož použití by mohlo zvěři způsobit nepřiměřenou bolest. Ohrožené druhy se nesměly lovit vůbec. O tom, jak byly tyto zákony na ochranu lesní zvěře dodržovány, si lze ovšem udělat obrázek z toho, že nejvyšší osobou v oblasti ochrany přírody byl jmenován nadšený lovec lesní zvěře Hermann Göring. Přesto však platí, že nacistický zákon na ochranu zvířat byl natolik propracovaný, že se s několika úpravami udržel v západních sektorech Německa až do roku 1974. Přísný nacistický zákon o metodách zabíjení zvířat z roku 1933 zůstal dokonce v platnosti až do roku 1997.

Přírodní vědy

Přední místo mezi vědami v nacistickém Německu převzala biologie a další přírodní vědy. Vědecké a filozofické myšlenky německých biologů prostupovaly prostřednictvím vzdělávacího systému celou společností. Analogií z oblasti ekologie lesů a polí se užívalo při objasňování, jak funguje společnost, a živočišná říše se stala modelem pro nacionálně socialistický stát, v němž měly být přirozené přírodní biologické mechanismy nahrazeny zákonem – tedy přirozený přírodní výběr měl být nahrazen umělým, jinak řečeno "slabé" bylo třeba zabít, protože jinak by automaticky nevymřeli. Mezi nejvíce státem podporované přírodní vědy patřila v nacistickém Německu psychologie zvířat (v roce 1936 byla založena Německá společnost pro zvířecí psychologii), zoologie a etologie. Výsledky výzkumů získané v oblasti křížení u zvířecích druhů pak hrály roli pro další rozvoj pseudevědeckých oborů jako např. eugenika a rasová hygiena. Řada vědců, kteří pracovali pro nacistickou vládu a často se podíleli na značně kontroverzních a morálně pochybných výzkumech, byla po válce rehabilitována a pokračovala ve vědecké práci i v poválečném Německu. Asi nejznámějším příkladem je nacista Konrad Lorenz, který získal v roce 1973 Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu.

Kult vlka

Nacisté spatřovali ve velkých dravcích, zejména pak ve vlkovi, hlavní symboly své moci. Nelítostnost vlka se stala typickou metaforou moci a dominantního postavení a své identifikace s dravci užívali nacisté k ospravedlnění zabíjení, prováděného jen s velmi malými zábranami. Nacisté se neustále dovolávali psů a vlků jako vzoru, pokud jde o vlastnosti, které oni sami chtěli rozvíjet. Jednalo se především o věrnost, dodržování hierarchie, divokost, odvahu, poslušnost a krutost. Hitlerovo krycí jméno znělo Wolf (Vlk), místa, která mu sloužila jako hlavní stan, se nazývala Wehrvolf (Vlkodlak), Wolfschlucht (Vlčí rokle) a Wolfschanzel (Vlčí doupě). Příslušníky SS označoval Hitler za smečku vlků, plán infiltrovat skupiny nepřátelské nacistickému hnutí byl znám jako operace Vlkodlak a vlkodlaci se říkalo také členům Hitlerjugend, kteří byli nasazeni do bojů těsně před koncem války. Nacistické Německo se také stalo vůbec první zemí na světě, která v roce 1934 vydala zákon na ochranu vlků. Zcela v rozporu s identifikací s dravci bylo ovšem vegetariánství, které bylo mezi čelnými představiteli nacistické vlády velmi populární. Adolf Hitler byl vegetarián, stejně tak i Rudolf Hess, Joseph Goebbels a také nadšený buddhista Heinrich Himmler. Himmler dokonce nařizoval pojídání vegetariánské stravy velitelům SS.

Příčiny

Zlatý stranický odznak NSDAP

Za příčiny počáteční vysoké podpory nacistického hnutí jsou považovány:

• Vysoké válečné reparace po první světové válce, které Německo nebylo schopno splácet, celospolečenský otřes z výsledků války.
• Ekonomická krize, vysoká inflace zapříčiněná též reparacemi, nakonec nekontrolovatelná, a z ní vznikající chudoba.
• Nedostatečně vyvinutá demokracie, odevzdávání osudu do rukou „elit“, touha po silné autoritativní vládě.
• Užití sociální či socialistické rétoriky přitažlivé pro dělnickou vrstvu.
• Odmítnutí komunistické ideologie jakožto židobolševické.
• Nacionalismus, v té či oné formě běžný v 19. a 20. století.
• Nesnášenlivost k Židům, judaismu i sionismu - tradiční antisemitismus.

Symbolika nacismu

Barvy používané NSDAP

Nejznámějším symbolem nacismu byla svastika (nazývaná také hákový kříž).

Adolf Hitler se o hlavní vlajce nacismu (také nazývaná Hitlerova vlajka) vyjádřil: "Jak národní socialisté vidíme v naší vlajce náš program. V červené barvě vidíme sociální myšlenku našeho hnutí, v bílé barvě nacionalistickou myšlenku, v hákovém kříži roli boje za vítězství árijského člověka a současně s tím také myšlenku vítězství tvůrčí práce, která byla vždy antisemitská a antisemitská vždycky bude."(Mein Kampf 12. kapitola POČÁTKY VÝVOJE NACIONÁLNĚ SOCIALISTICKÉ NĚMECKÉ STRANY PRACUJÍCÍCH)^[zdroj?]

Nacistická symbolika výrazně čerpala z germánských pohanských a starých indoevropských znaků (např. runy).

Prvky jako např. hákový kříž se objevovaly i na platidlech tehdejšího Německa.

• 

  Bankovka v hodnotě sta Říšských marek, vydaná v Berlíně, dne 24. června 1933

• 

  rubová strana bankovky

Odpůrci nacismu na území Německa 1933 - 1945

Podrobnější informace naleznete v článku Německý odboj během druhé světové války

Opozice v nacistickém Německu byla nepočetná a nejednotná a pohnutky jednotlivých odpůrců nacistické ideologie se značně lišily– mohly být politické (např. komunisté a sociální demokraté), morální (církve), ale také mocenské jako v případě armádní generality. Část mládeže se stavěla proti nacismu kvůli totalitní uniformitě a spoustu lidí pobuřoval způsob, jak nacisté zacházeli s Židy a dalšími etniky. Celkově však v nacistickém Německu nebyl odpor proti nacismu jednotný a vycházel z různých příčin. V Německu tak nikdy nepovstala soudržná a masová opozice proti nacistickému režimu a jeho státní ideologii.

Literatura

• Tauchen, Jaromír. Prosazení vůdcovského principu ve státním aparátu Třetí říše. Časopis pro právní vědu a praxi, Brno : Masarykova univerzita, vol.15, no.2, od s. 159-164,2007, 5 s, ISSN 1210-9126.
• Tauchen, Jaromír. Právní postavení úřednictva ve Třetí říši. Časopis pro právní vědu a praxi, Brno : Masarykova univerzita, vol.15, 3, od s. 245-249, 5 s. ISSN 1210-9126. 2007.
• Tauchen, Jaromír. Vývoj pracovního práva ve Třetí říši. In Právní a ekonomické problémy V. Ostrava : KEY publishing, 2008. od s. 129-137, 8 s. ISBN 978-80-87071-61-8.
• Tauchen, Jaromír. Žena v právním řádu Třetí říše. Časopis pro právní vědu a praxi, Brno : Masarykova univerzita,2008, XVI, 1, od s. 81-86, 6 s. ISSN 1210-9126.
• Tauchen, Jaromír. Vývoj trestního soudnictví v Německu 1933 - 1945. Brno : The European Society for History of Law, 2010. 182 s. ISBN 978-80-904522-2-0
• Boria Sax. Zvířata ve Třetí říši. Domácí mazlíčci, obětní beránci a holocaust. Nakladatelství Dokořán 2003, ISBN 80-86569-49-7
• Bedürftig, Friedmann. Třetí Říše a druhá světová válka. Lexikon německého národního socialismu. Prostor. 2002. 672 s.
• Hildebrand, Klaus. Das Dritte Reich. München : Oldenburg Verlag. 2003.
• Broszat, Martin. Der Staat Hitlers. München : dtv. 2000.
• SCHILDT, Axel. Der Umgang mit der NS-Vergangenheit in der Öffentlichkeit der Nachkriegszeit. Prague Papers on the History of International Relations. 1998, roč. 2, čís. 2, s. 383-414. Dostupné online. ISBN 80-85899-49-3. 

Související články

• Nacistické ozbrojené a bezpečnostní sbory
• Nacistická architektura