Karl Friedrich Schinkel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Karl Friedrich Schinkel roku 1836

Karl Friedrich Schinkel (13. března 1781, Neuruppin9. října 1841, Berlín) byl pruský architekt, malíř, scénograf a designér nábytku. Jeho stavby patří k neoklasicismu a neogotice, inspiroval se hojně starořeckou architekturou.

Podílel se na celkovém rozvoji a architektonické koncepci Berlína v ponapoleonském období, když se stal tajným vrchním stavebním radou pruského krále Fridricha Viléma III. Navrhl řadu slavných berlínských staveb: Neue Wache (1816–1818), Preußisches Nationaldenkmal für die Befreiungskriege (1818–1821), Konzerthaus Berlin (1819–1821), Altes Museum (1823-1830), Friedrichswerdersche Kirche (1824–1831), Elisabethkirche (1832-1834), Pruská vojenská akademie (1825-1845) či Bauakademie (1832–1836), kde se nejvíce přiblížil modernismu. Ovlivnil zásadně podobu třídy Unter den Linden a založil tak její proslulost. Z prací mimo Berlín patří k ceněným např. Staroměstská strážnice v Drážďanech nebo Kostel sv. Nikolaie v Postupimi. Významné rekonstrukce provedl u kostela Schloss Rosenau a v sídle korunního prince Kronprinzenpalais. Jeho "Schinkel-styl" ovlivnil zásadním způsobem architekturu 19. století, nejen v Německu, ale byl napodobován po celé Evropě. Byl i významným teoretikem architektury (díla Sammlung architektonischer Entwürfe, Werke der höheren Baukunst).

Byl designérem pruského (a později německého) vyznamenání Železný kříž.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jörg Trempler: Schinkels Motive. Matthes & Seitz, Berlin 2007, ISBN 978-3-88221-866-4.
  • Christoph Werner: Schloss am Strom. Die Geschichte vom Leben und Sterben des Baumeisters Karl Friedrich Schinkel. Bertuch-Verlag, Weimar 2004, ISBN 3-937601-11-2.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]