Jaroslav Kocian
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jaroslav Kocian (22. února 1883 v Ústí nad Orlicí - 8. březen 1950 v Praze) byl český houslový virtuos a hudební skladatel.
[editovat] Životopis
Jeho otec Julius byl hudebník, bývalý spolužák Otakara Ševčíka a učitel v Ústí nad Orlicí, jeho tři sestry oplývaly hudebním nadáním, on však je převyšoval svým výjimečným talentem. Svoje první housle dostal ve věku čtyř let. Jeho prvním učitelem po otci byl Josef Zábrodský.
Roku 1893 odejel do Prahy ke zkouškám na Pražskou konzervatoř, které sice složil, nebyl však ke studiu přijat pro chatrné zdraví a malý vzrůst. Své zklamání si vynahradil až roku 1897, kdy byl přijat do třídy Otakara Ševčíka. Učil se také hře na klavír a skladbě u Antonína Dvořáka. Absolvoval roku 1901; během tří dnů se představil v Rudolfinu s Paganiniho houslovým koncertem, jako dirigent se svou Romancí pro housle a orchestr a jako klavírista v klavírním triu.
Po absolutoriu koncertoval v různých evropských městech - v Londýně (mj. při korunovaci krále Eduarda), Vídni, na Riviéře a podnikl koncertní zájezd do USA, kde hrál mj. v New Yorku. Během 1. světové války setrvával v Čechách; po ukončení války uspořádal další turné, mj. po Japonsku a Dálném východě.
Hrál v prvním českém zvukovém filmu Tonka Šibenice (režie Karel Anton), který měl premiéru 27. února 1930 - přednesl v něm části houslového koncertu Mendelsshona-Bartholdhyho.
Na sklonku svého života se věnoval již jen pedagogické činnosti - k jeho žákům patří i Josef Suk mladší. Zemřel 8. března 1950 v Praze a byl pochován na vyšehradském Slavíně.
Na jeho paměť se v Ústí nad Orlicí každoročně koná mezinárodní houslová soutěž.
