Jaroslav Kocian

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jaroslav Kocian
Jaroslav Kocian r. 1901
Jaroslav Kocian r. 1901
Narození 22. února 1883
Ústí nad Orlicí
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 8. března 1950 (ve věku 67 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Občanství Česko
Povolání hudební skladatel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Kocian (22. února 1883, Ústí nad Orlicí[1]8. března 1950, Praze) byl český houslový virtuos, hudební skladatel a pedagog pražské konzervatoře.[2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec Julius Kocian byl hudebník, bývalý spolužák Otakara Ševčíka a učitel v Ústí nad Orlicí, jeho tři sestry oplývaly hudebním nadáním, on však je převyšoval svým výjimečným talentem. Svoje první housle dostal ve věku čtyř let. Poprvé veřejně vystoupil roku 1887 a zpaměti zahrál na housle 24 národních písní. Jeho prvním učitelem po otci byl Josef Zábrodský, který ho také připravoval ke zkouškám na konzervatoř.

Roku 1893 odjel do Prahy ke zkouškám na Pražskou konzervatoř, které sice složil, nebyl však ke studiu přijat pro chatrné zdraví a malý vzrůst. Své zklamání si vynahradil až roku 1897, kdy byl přijat do třídy Otakara Ševčíka. Učil se také hře na klavír a skladbě u Antonína Dvořáka. Absolvoval roku 1901; během tří dnů se představil v Rudolfinu s Paganiniho houslovým koncertem, jako dirigent se svou Romancí pro housle a orchestr a jako klavírista v klavírním triu.

Po absolutoriu koncertoval v různých evropských městech – v Londýně (mj. při korunovaci krále Eduarda), Vídni, na Riviéře. Na svoje první turné odjel do USA v roce 1902 s Františkem Špindlerem (hrál mj. v New Yorku). Oba měli fenomenální paměť, na 5měsíční turné si nevzali žádné noty. Během 1. světové války setrvával v Čechách; po ukončení války uspořádal další turné, po Japonsku a Dálném východě.

Hrál v prvním českém zvukovém filmu Tonka Šibenice (režie Karel Anton), který měl premiéru 27. února 1930 – přednesl v něm části houslového koncertu Mendelsshona-Bartholdhyho.

Na sklonku svého života se věnoval již jen pedagogické činnosti, až do svého odchodu do penze. Mezi jeho žáky patří Václav Snítil a Josef Suk mladší. Zemřel 8. března 1950 v Praze a byl nejprve uložen do rodinné hrobky v Ústí. Po čase byly jeho ostatky převezeny na čestné místo na vyšehradský Slavín.

Na jeho paměť se v Ústí nad Orlicí každoročně koná mezinárodní houslová soutěž. V souvislosti s jeho svobodným zednářstvím zařadil některého jeho hudební skladby Jaroslav Svěcený na CD Musicians Freemasons.[3] V Praze 13 je po něm pojmenována ulice – Kocianova. [4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Jaroslav Kocian na fdb.cz
  3. http://www.radio.cz/cz/clanek/34819
  4. NOVOTNÝ, Dan. MČ Praha 13: Názvy ulic [online]. Městská část Praha 13, 2010-02-08, [cit. 2011-07-16]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]