Vilém Pospíšil

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
JUDr. Vilém Pospíšil
Vilém Pospíšil
Vilém Pospíšil
Narození 5. května 1873
Nový Rychnov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 27. listopadu 1942
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Příčina úmrtí po výslechu na gestapu
Místo odpočinku rodinná hrobka na hřbitově v Novém Rychnově
Národnost BOH česká
Vzdělání Karlova univerzita
Povolání bankéř
Znám(á) jako bankéř a první guvernér Národní banky Československé
Podpis
JUDr. Vilém Pospíšil - podpis
Příbuzenstvo
synovec Jan Pospíšil

Vilém Pospíšil (5. května 1873 Nový Rychnov, Rakousko-Uhersko – 27. listopadu 1942 Praha, Protektorát Čechy a Morava) byl český národohospodář, právník a publicista. Byl blízkým spolupracovníkem Aloise Rašína a stoupencem jeho měnové a finanční koncepce.[1] Aktivně se podílel na měnové odluce v roce 1919 a jako významný finanční odborník[2] byl v letech 1926 až 1934 guvernérem tehdy nově vzniklé Národní banky Československé. Během první republiky byl navíc členem několika významných finančních institucí. Řadil se mezi vyznavače spíše měnové stability a opatrné úvěrové politiky.[3]

Ovládal několik světových jazyků (němčinu, francouzštinu, angličtinu, italštinu, ruštinu) a našel také zálibu ve vážné hudbě. Jeho synovcem je český právník Jan Pospíšil.[4]

Obsah

Život [editovat]

Pospíšil po maturitě na pelhřimovském gymnáziu[5] vystudoval práva na Karlově univerzitě v Praze. Vzhledem k tomu, že pocházel z chudších poměrů, přivydělával si například jako člen redakce časopisu Politik, což mu pomohlo získat značný rozhled a známosti.[5] Po dokončení studií se věnoval národohospodářství a přispíval odbornými články do tehdejších novin Národní politika.[3] Pracovat začal v soudní službě,[5] avšak již roku 1902 přestoupil na pozici úředníka do Městské spořitelny pražské. Roku 1917 se stal jejím ředitelem a v letech 1919 až 1926 dokonce zastával funkci jejího vrchního ředitele.[3][6]

Během první světové války byl činný v odbojovém uskupení Maffie.[3][6] Spolu s Jaroslavem Preissem navíc během válečných let sepsali návrh takzvaného základního hospodářského zákona, který obsahoval jak krátkodobé, tak dlouhodobé cíle nutné k převzetí hospodářské moci po očekávané porážce Centrálních mocností.[7]

Období první republiky [editovat]

Po válce se aktivně podílel na československé měnové odluce v roce 1919. Během působení v Městské spořitelně pražské coby vrchní ředitel byl také místopředsedou Bankovního výboru Bankovního úřadu při ministerstvu financí, což byla tehdejší centrální banka Československa a Bankovní výbor byl jejím řídícím orgánem.[8] Spolu s tím byl i prvním předsedou Svazu československých spořitelen (což bylo kontrolní a organizační ústředí všech spořitelen v republice),[6][9] na jehož založení se roku 1920 významně podílel. A z jeho popudu vznikl roku 1924 (zákonem číslo 238/1924 Sb.) též Všeobecný fond peněžních ústavů v republice Československé,[3] který měl podpořit spořivost zvýšením bezpečnosti vkladů a tím zajistit příznivý rozvoj peněžnictví.[10] Tento fond byl posléze v roce 1949 zrušen (zákonem číslo 157/1949 Sb.) a jeho veškerá práva i závazky přešly na Československý stát.[11] Republiku Pospíšil také zastupoval ve finanční komisi Společnosti národů, v níž například prosadil jednotný postup členských zemí v oblasti potírání penězokazectví.[6]

Působení v Národní bance Československé [editovat]

Po vzniku Národní banky Československé roku 1926 se na slavnostním zasedání konaném ve Smetanově síni Obecního domu v Praze[2] stal 1. dubna jejím prvním guvernérem. Během svého působení v bance navíc připravil převedení koruny československé roku 1929 na zlatý základ.[3] Kvůli názorovým rozporům s Karlem Englišem na devalvaci československé měny však na funkci guvernéra 16. února 1934 rezignoval.[6][12][13] V té době totiž probíhala světová hospodářská krize, a ta v letech 1929 až 1934 zasáhla i Československo. Během krize se na světových trzích zvyšovala cena zlata, jejímž následkem byl silný deflační tlak na měny, které byly na zlato vázány. Mezi takové patřila i československá koruna. Objevily se dva názorové proudy na řešení nastalých potíží s měnou. Dle jednoho, který byl podporován národní bankou v čele s Pospíšilem, se měl ponechat zlatý obsah koruny a jejímu znehodnocování se mělo přizpůsobovat postupnou úrokovou, mzdovou, rozpočtovou, devizovou a cenovou politikou. Podle druhého proudu, reprezentovaného například Karlem Englišem, se mělo prostřednictvím snížení zlatého obsahu iniciovat takové znehodnocení koruny, které by obnovilo soulad její kupní síly s kupní silou zlata, a tím se vyhnout dlouhodobému procesu adaptace všech hospodářských čísel. Vláda se nakonec rozhodla pro druhé – devalvační – řešení, a na protest proti tomu podal guvernér Pospíšil s celou bankovní radou demisi. Guvernérem byl 23. února 1934 jmenován Engliš, a ten krátce po svém jmenování snížil zlatý obsah koruny o šestinu na 37,15 mg. Některé státy mající také měnu navázanou na zlato přistoupily ke snížení později, a tomu se přizpůsobila i československá měna, která byla v říjnu 1936 devalvována znovu, a sice opět o šestinu na 31,21 mg. Po těchto devalvacích se již cenový i měnový vývoj stabilizoval.[14]

Třicátá léta [editovat]

Na konci 30. let byl Pospíšil československou vládou jmenován zmocněným ministrem Československé republiky pro mezinárodní finanční jednání.[6][15] Absolvoval tak jednání například v Bruselu, Janově či Londýně.[3]

Pospíšilův dům na pražském Spořilově

Roku 1938 byl obecním zastupitelstvem jmenován čestným občanem Nového Rychnova za zásluhy o rozvoj obce,[15][16] v níž si začal v červnu roku 1932 poblíž silnice na Čejkov[17] stavět vlastní vilu.[16] Navíc sem často jezdíval trávit své dovolené.[5] U příležitosti 130. výročí Pospíšilova narození (v roce 2003) odhalili místní občané u vchodu na radnici v Novém Rychnově jeho pamětní desku.[18][19] Během svého pražského působení bydlel ve vile na Spořilově, v ulici Roztylské sady číslo 1212/21.[3]

Pospíšil byl také významným sponzorem a donátorem. Například na Křemešníku je poutní kostel a jeho okno poblíž oltáře je ozdobeno vitráží darovanou právě Pospíšilem.[5] Ve své rodné obci se zas významně finančně podílel na vybudování pomníku padlým, který byl slavnostně odhalen a svěcen v červnu 1938.[15]

Úmrtí [editovat]

Pospíšil po výslechu na gestapu (kvůli účasti na protinacistickém odboji) dne 27. listopadu 1942 v Praze zemřel. Jeho pohřbu a uložení do rodinné hrobky se 3. prosince 1942 účastnilo množství lidí z Pospíšilovy rodné obce i hostů.[4][15][16]

Roku 1943 byla Pospíšilovým jménem zřízena Nadace pro chudé s jměním ve výši 10 000 korun. Národní banka pro Čechy a Moravu (což byla centrální banka v době protektorátu) dále věnovala k uctění jeho památky částku 5000 korun určenou nadaným studentům obchodní akademie z Nového Rychnova.[15][16]

Publikační činnost [editovat]

Nuvola apps bookcase.svg
Seznam děl
v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je
Vilém Pospíšil

Pospíšil přispíval do časopisů:[3]

Vedle toho sepsal i několik spisů. Mezi ně patří:[3]

  • Úsilí o reformu druhořadého reálného úvěru městského (1918)
  • Mezinárodní stránka současného problému měnového (1922)
  • Půlstoletí Městské spořitelny pražské (1875–1925) (1925)
  • Světové problémy měnové (1936)

Odkazy [editovat]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
Vilém Pospíšil

Reference [editovat]

  1. ↑ VENCOVSKÝ, František. František Vencovský: Byla to krize měnová, deflační [online]. Centrum pro ekonomiku a politiku, 2005-03-01, [cit. 2010-09-20]. Dostupné online.  
  2. ↑ a b VENCOVSKÝ, František. Řízení naší měny v prvním Československu (K 70. výročí vzniku národní banky Československé) [online]. Praha: Ministerstvo financí České republiky ve spolupráci s Českou národní bankou, 1996, [cit. 2010-09-30]. Dostupné online.  
  3. ↑ a b c d e f g h i j PROSTOR-AD.CZ. Spořilov: Osobnosti – JUDr. Vilém Pospíšil [online]. [cit. 2010-09-20]. Dostupné online.  
  4. ↑ a b BOUŠKA, Tomáš. Jan Pospíšil [online]. [cit. 2010-09-20]. Dostupné online.  
  5. ↑ a b c d e GÓBL, Luboš. Krajan s nejrozšířenějším autogramem. Kraj Vysočina. květen 2010, roč. 7, čís. 5, s. 4. Dostupné online.  
  6. ↑ a b c d e f Přehled představitelů ČNB a jejích právních předchůdců: Vilém Pospíšil [online]. 2010, [cit. 2010-09-20]. Dostupné online.  
  7. ↑ ŠRÁMEK, Dušan. Československá ekonomika v letech 1918–1938. Revue politika [online]. 2008-11-20 [cit. 2010-09-20]. Dostupné online. ISSN 1803-8468.  
  8. ↑ BAŽANTOVÁ, Ilona. Ilona Bažantová: Právní zakotvení centrální banky v meziválečném období [online]. 2002-02-20, [cit. 2010-09-29]. Dostupné online.  
  9. ↑ HANÁKOVÁ, Silvie. Lidové peněžní ústavy. Brno : Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, 2010. 89 s. Magisterská diplomová práce. Dostupné online.  
  10. ↑ Návrh zákona, jímž se zřizuje Všeobecný fond peněžních ústavů v republice Československé [online]. [cit. 2010-09-29]. Dostupné online.  
  11. ↑ GOTTWALD, Klement. Zákon ze dne 15. června 1949, kterým se zrušují Všeobecný fond peněžních ústavů v republice Československé a Pomocný fond peněžních ústavů [online]. 1949-06-30, [cit. 2010-09-29]. Dostupné online.  
  12. ↑ ROBBIE. Vznik Československé měny [online]. 2008-10-06, [cit. 2010-09-20]. Dostupné online.  
  13. ↑ VENCOVSKÝ, František. Lidé a peníze – Naše centrální banka oslavila v minulém roce 75 let své existence. iHNed.cz [online]. 2002-01-24, rev. 2002-02-04 [cit. 2010-09-20]. Dostupné online. ISSN 1213-7693.  
  14. ↑ PROSTOR-AD.CZ. Popis reakce československé měny na krizi ve 30. letech [online]. [cit. 2010-09-23]. Dostupné online.  
  15. ↑ a b c d e VALENTOVÁ, Jaroslava. Almanach ke 120. výročí Sboru dobrovolných hasičů Nový Rychnov [online]. 2004-05-31, [cit. 2010-09-20]. Dostupné online.  
  16. ↑ a b c d VALENTOVÁ, Jaroslava. Stručné dějiny Nového Rychnova [online]. 2002, [cit. 2010-09-20]. Dostupné online.  
  17. ↑ Mikroregion Třešťsko: Nový Rychnov [online]. [cit. 2010-09-20]. Dostupné online.  
  18. ↑ Sdružení mikroregionu Pelhřimovsko: Nový Rychnov [online]. [cit. 2010-09-20]. Dostupné online.  
  19. ↑ Ze života v obci [online]. [cit. 2010-09-22]. Dostupné online.  

Literatura [editovat]

  • POSPÍŠIL, Vilém. Hlavní zásady měnové v díle Společnosti národů. Praha, Brno : Vilém Pospíšil, 1930.  
Citováno z „http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vilém_Pospíšil&oldid=10279201“