Křemešník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o hoře a poutním místu. O vesnici pojednává článek Křemešník (Nový Rychnov).
Křemešník
Rozhledna na vrcholu
Rozhledna na vrcholu

Vrchol 765 m n. m.
Izolace 16 km → Skelný vrch (Javořická v.)
Poznámka poutní místo

Světadíl Evropa
Státy Česko Česko
Pohoří Českomoravská vrchovina / Křemešnická vrchovina / Humpolecká vrchovina / Lešovská vrchovina
Souřadnice 49° 24′ 11″ s. š., 15° 19′ 34″ v. d.
Křemešník
Fire.svg
Křemešník
Povodí rozvodí Želivka (Bělá) - Jihlava
Téměř až na vrchol Křemešníku vede sjezdovka

Křemešník je výrazný vrch ležící asi 7 kilometrů jihovýchodně od Pelhřimova, jeden z nejvyšších vrcholů Českomoravské vrchoviny a součást Křemešnické vrchoviny. Nadmořská výška vrcholu je 765 m. Křemešník je také významným poutním místem s kostelem Nejsvětější Trojice.

Na vrcholu je v prodeji turistická známka č. 384 Křemešník, Jihlavské vrchy s vyobrazením místního poutního kostela.

Z historie[editovat | editovat zdroj]

Ve 13. a 14. století na úbočích Křemešníku provozovali Rožmberkové a Trčkové z Lípy těžbu stříbra; opuštěné šachty po ukončení těžby později sloužily jako obydlí poustevníků z řádu františkánů a ivanitů.

Roku 1555 byla na Křemešníku postavena dřevěná kaple zasvěcená Nejsvětější Trojici. Ta se stala oblíbeným poutním místem a roku 1651 byla z prostředků města Pelhřimova postavena kaple zděná. Tu vysvětil roku 1654 opat kláštera v Želivi Norbert. K dalšímu rozšíření došlo v 18. století – v letech 17101720 byl vybudován poutní kostel, ten byl roku 1734 doplněn ambity a roku 1750 byl dokončen do dnešní barokní podoby. Od roku 1763 byly vedeny kroniky o procesích; po staletí sem každoročně putovaly desítky tisíc věřících. V novodobé historii zažil Křemešník největší rozmach v letech 1878–1919 za průvodcovské činnosti křemešnického učitele Josefa Zahálky. Vzpomínkou na něj je kniha Na krásné samotě, jejímž autorem je kněz, spisovatel a kulturní organizátor František Bernard Vaněk, který s ním na Křemešníku jako expozita působil v letech 1902–1907.

Kromě kostela poutníky přitahovaly i tři křemešnické studánky: Stříbrná studánka, studánka U buku a zejména Zázračná studánka (též Zlatá studánka), jejíž voda vyvěrá zpravidla od Vánoc do léta, jsou jí přisuzovány léčivé účinky a je slabě radioaktivní, což při skladování zabraňuje tvorbě bakterií. Nad Zázračnou studánkou byla vystavena kaple a začíná zde křížová cesta, stoupající na vrchol Křemešníku. Je zakončena jeskyní, která symbolizuje Boží hrob – v ní je uložena kamenná socha Kristova těla od sochaře Antonína Bílka, bratra Františka Bílka.

Větrný zámek[editovat | editovat zdroj]

Poblíž kostela se nachází nedokončená stavba tzv. Větrného (havraního) zámku. Podle projektu Kamila Hilberta jej začal roku 1930 stavět sochař Josef Šejnost pocházející z nedalekého Těšenova. Na věži zámku sedí sedm skleněných havranů jako připomínka pohádky o sedmi bratrech. Josef Šejnost zde plánoval zřídit muzeum svých medailí, projekt však nebyl dokončen.

Rozhledna[editovat | editovat zdroj]

Hotel Křemešník

Roku 1993 byla na vrcholu zpřístupněna rozhledna přezdívaná Pípalka, která je výsledkem spolupráce pelhřimovského Klubu českých turistů a Armády ČR. Vyhlídková plošina je ve výšce 40 metrů a vede na ni 205 schodů (2 betonové a 203 železných). Věž vysoká 51 metrů slouží také radistům armády.

Ochrana přírody[editovat | editovat zdroj]

Ve vrcholových partiích byla vyhlášena v roce 1985 přírodní rezervace Křemešník. Rezervací vede 3 km dlouhá naučná stezka zřízená roku 2004. Opodál se nachází přírodní památka Ivaniny rybníčky.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Černý Jiří: Poutní místa jižních Čech. Milostné obrazy, sochy a místa zvláštní zbožnosti, České Budějovice 2006.
  • Petrů Václav: Křemešník, Pelhřimov 1901.
  • Šrůtek Miroslav: Botanické zajímavosti Křemešníku, Vlastivědný sborník Pelhřimovska 3, 1992, s. 3-9.
  • Vaněk Bernard František: Na krásné samotě,II. vydání, Praha 1968.
  • Vaněk Bernard František: Vlaštovky se vracejí,rukopis, Dachau 1943.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]