Gilbert du Motier, markýz de La Fayette

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Gilbert du Motier, markýz de La Fayette

Gilbert du Motier, markýz de La Fayette (6. září 175720. května 1834) byl francouzský aristokrat, velmi dobrý přítel George Washingtona. La Fayette se zúčastnil americké války za nezávislost a počátečních fází francouzské revoluce.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Během revoluce byl zpočátku přívržencem jakobínů a důvěrným přítelem Robespierra, Dantona a Marata. Poté, co se revoluce změnila v krvavý teror, pokusil se odejít do exilu v USA, kam měl trvalé pozvání od Washingtona. 26. 8. 1789 se podílel na vydání Deklarace práv člověka a občana.

Pamětní deska v Olomouci

19. srpna 1792 byl při svém tajném odchodu z Francie zadržen u belgického Rochefortu hlídkou pruské armády a předán Rakušanům. Habsburkové ho označili za spoluviníka na zavraždění francouzské královské rodiny a tak putoval nejdříve do Lucemburku, kde jej vyslýchal osobně princ Karel Ludvík Rakousko-Těšínský, a poté do pevnostního vězení ve Weselu. V květnu 1794 byl nejprve zadržován v pruské Nyse a následně byl vsazen do pevnosti Olomouc. V listopadu 1794 se během vězeňské projížďky podaří La Fayettovi uprchnout, a to za pomoci v Anglii žijícího J. E. Bollmana a Američana Franka Hugera, kteří speciálně za tímto účelem dorazili až na Moravu. Všichni tři byli velmi rychle zadrženi, La Fayetta dostihla hlídka u Šternberka. Bollman a Huger byli vzhledem k protestům z Francie, Anglie a USA již za tři měsíce propuštěni. La Fayette dostal možnost sdílet další pobyt ve vězení se svými blízkými. Manželka a dvě dcery za ním dorazí 24. října 1795. Teprve po vítězství Napoleona Bonaparta a na jeho přímý rozkaz je La Fayette v září 1797 i se svou rodinou z olomouckého vězení propuštěn.

La Fayette odmítá všechny funkce, které mu Napoleon nabídl a stahuje se do soukromí. Jako host zavítal ještě jednou do USA v roce 1824. Jeho přítel Washington už však tehdy nežil.

La Fayette je národním hrdinou ve Francii a ve Spojených státech amerických.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LENDEROVÁ, Milena. Markýzovo trojí zastavení. Historický obzor, 1995, 6 (5/6), s. 133-135.