Evropská silnice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Značka „silnice pro mezinárodní provoz“
Mezinárodní silniční systém

Evropská mezinárodní silnice (někdy označovaná též jako eurosilnice) je silnice či dálnice zařazená do evropské sítě mezinárodních silnic. Tyto trasy mají jednotné číslování, začínající písmenem E. Označují se zelenou tabulkou s tímto číslem. Naprostá většina eurosilnic vede přes území více států, což byl hlavní účel jejich založení, vedoucí ke sjednocení číslování hlavních tahů na kontinentě. Evropské silnice se dělí na silnice 1. třídy (páteřní a mezilehlé) a silnice 2. třídy(odbočné, propojovací a připojovací). Toto rozdělení nesouvisí s označením silnic v jednotlivých zemích.

Evropská mezinárodní síť prochází všemi státy na kontinentě (nejen v Evropské unii) kromě Malty, Kypru, Andorry, Islandu, Monaka, San Marina a Vatikánu. Do roku 2000 neprocházela žádná z evropských tras ani přes Albánii, kterou dodnes páteřní komunikace obcházejí. Kvůli složitému přeznačení zůstaly raději ve stejné trase a zemi protínají jen doplňkové trasy 2. třídy. Evropská síť zasahuje i na asijský kontinent, a to v Turecku (nachází se částečně i v Evropě) v kavkazských státech (Arménie, Ázerbájdžán a Gruzie; kvůli nejasným hranicím kontinentu jsou někdy přičleňovány k Evropě a někdy k Asii).

Přes Česko prochází 13 evropských mezinárodních silnic, z toho čtyři páteřní E50, E55, E65 a E75, vedoucí přes celý kontinent.

Evropské silnice propojují především významná hospodářská střediska, hlavní města a křižovatky. Evropská silnice proto není vždy ta nejkratší trasa spojující dva konce kontinentu. Například E65 ze Švédska do Řecka by mohla vést nejkratší cestou přes Srbsko a na českém území přes Trutnov a Svitavy. Namísto toho vede delší trasou přes Prahu a přes Chorvatsko.

Číslování silnic není náhodné. Čísla se přidělují podle určitého klíče ve směru sever–jih a východ–západ (viz níže). Tím, že silnice spojují významná místa a obcházejí hory a moře, síť není pravoúhlá.

Komunikace, po kterých se vedou evropské silnice, musejí splňovat přísnější parametry než běžné silnice první třídy. To se týká především rekonstrukcí a novostaveb silnic. Přednostně jsou evropské trasy vedeny po dálnicích a rychlostních silnicích.

Síť mezinárodních silnic má na starosti Evropská hospodářská komise OSN (UNECE). Nejedná se o systém vytvořený Evropskou unií. Existoval již před jejím založením. Používané číslování se od vnitrostátního číslování odlišuje předponou „E-“ (E1 a výše). Ve většině evropských zemích mají mezinárodní silnice zároveň své vnitrostátní číslo. V několika zemích (Švédsko, Norsko) však mají pouze mezinárodní označení.

Mezinárodních silnice existují i v jiných světadílech; např. Panamerická dálnice v Severní a Jižní Americe a asijská síť dálnic.

Číslovací systém[editovat | editovat zdroj]

Systém číslování mezinárodních silnic byl definován v roce 1975 komisí UNECE a původně měl v seznamu jen několik desítek čísel. V té době českým územím procházely např silnice E12 a E14 a neexistovaly tzv. spojovací trasy (2. třída). Koncem 80. let 20. století prošel systém zásadní změnou, seznam se rozrostl, byl celý přepracován a nyní má tuto podobu:

  • Páteřní a mezilehlé silnice, nazývané silnice 1. třídy, mají vždy dvojciferná čísla (E01 – E99). Někde jsou však dosud nesprávně značeny jen jednou cifrou bez nuly na začátku (E1 – E9).
  • Odbočné, propojovací a připojovací silnice, nazývané silnice 2. třídy, mají vždy trojciferná čísla (E130 – E999, avšak mimo E001 – E129, viz níže).
  • Páteřní silnice ve směru sever–jih (tedy přibližně ve směru poledníků) mají vždy dvojciferná čísla končící číslicí 5. Tato čísla směrem k východu narůstají o 10. V oblasti Atlantiku tedy vede první severojižní E05 a čím dále na východ se čísla zvyšují (E15, E25 atd.).
  • Páteřní silnice ve směru západ–východ (tedy přibližně ve směru rovnoběžek) mají vždy dvojciferná čísla končící číslicí 0, která směrem k jihu narůstají o 10. V polárních oblastech Skandinávie vede nejsevernější E10, zatímco u Středozemního moře na jihu Evropy E90.
  • Mezilehlé silnice mají dvojciferná lichá (sever–jih) a dvojciferná sudá (západ–východ) čísla s hodnotou v intervalu daném čísly páteřních silnic, mezi nimiž se nacházejí. Například sudá silnice E48 musí začínat anebo převážně vést mezi silnicemi E40 a E50 a např. lichá E49 mezi E45 a E55.
  • Silnice 2. třídy mají vždy trojciferná čísla: první cifru mají shodnou s první cifrou nejbližší páteřní silnice severně od ní (např. E40), druhou cifrou shodnou s první cifrou nejbližší páteřní silnice západně od ní (např. E65) a třetí cifrou řadovou. Touto kombinací vznikne např. E461, E462 až E469. U silnic 2. třídy není určen směr podle poledníků nebo rovnoběžek.

Jelikož dvouciferná čísla pro severojižní silnice byla vyčerpána v oblasti západních hranic Ruska, nebylo zde možné zajistit stejná pravidla číslování. Proto systém pokračuje výjimečně i přes stovku:

  • Silnice 1. třídy ve směru sever–jih situované východně od silnice E99 mají trojciferná lichá čísla od 101 do 129. Páteřní vždy E105, E115 a E125. Pro mezilehlé silnice platí pravidla popsaná v odstavcích výše, tedy např. E107, E127 apod.
  • Silnice 2. třídy situované východně od E101 mají trojciferná čísla, ale vždy začínající 0, od 001 do 099 (např. E001, E019).

Výjimky[editovat | editovat zdroj]

Dvě silnice první třídy, jmenovitě E47 a E55, zůstávají ve Švédsku a Norsku označeny starými čísly, E6, resp. E4. Tyto výjimky byly uděleny, aby se ušetřily enormní výdaje, které by si výměna značek na těchto mimořádně dlouhých úsecích vyžádala. Od Dánska na jih jsou však tyto silnice označeny novými čísly. Nové označení se vztahuje i na ostatní evropské silnice ve Skandinávii.

Staré číslování silnic[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Staré číslování evropských mezinárodních silnic.

Do 80. let bylo číslování vedeno méně systematicky a méně rovnoměrně a koncentrovalo se na západní Evropu. Páteřní tahy se vyznačovaly jednociferným číslem a jednotlivé silnice byly trasovány přirozeně, bez snahy dodržovat poledníkový nebo rovnoběžkový směr. Na českém území byla síť číslovaných evropských silnic oproti dnešku podstatně řidší, v základu však existovala.

Silnice 1. třídy[editovat | editovat zdroj]

V následujícím přehledu se pomlčkou (–) značí silniční spojení mezi městy po souši. Třemi tečkami (…) se značí vedení trasy přes vodu.

Páteřní silnice ve směru sever–jih[editovat | editovat zdroj]

Páteřní silnice ve směru východ–západ[editovat | editovat zdroj]

Mezilehlé silnice ve směru sever-jih[editovat | editovat zdroj]

Mezilehlé silnice ve směru východ-západ[editovat | editovat zdroj]

Silnice 2. třídy[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní silnice v Česku[editovat | editovat zdroj]

Síť evropských silnic v Česku. Silnice 1. třídy modře, silnice 2. třídy červeně

Českem procházejí tyto mezinárodní silnice (na konci uveden stav při starém číslování):

Nejvýznamnějším evropským dopravním tahem v Česku je z tohoto hlediska dálnice D1 mezi Prahou a Brnem, po níž je společně vedena páteřní silnice ve směru západ–východ (E50) i sever–jih (E65), na úseku Praha – Mirošovice dokonce i další páteřní silnice sever-jih (E55; bude výhledově odvedena na plánovanou dálnici D3).

Oproti starému číslování byl snížen význam moravské tranzitní trasy Vídeň – Brno – Olomouc – Český Těšín – Krakov, která byla z dřívější E7 přečíslována na evropské silnice II. třídy E461 a E462.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]