Vyškov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o městě na Moravě. O zámku pojednává článek Vyškov (zámek).
Vyškov
Pohled na vyškovské Masarykovo náměstí

Pohled na vyškovské Masarykovo náměstí

znak obce Vyškovvlajka obce Vyškovznakvlajka

status: město
LAU 2 (obec): CZ0646 592889
kraj (NUTS 3): Jihomoravský (CZ064)
okres (LAU 1): Vyškov (CZ0646)
obec s rozšířenou působností: Vyškov
pověřená obec:
historická země: Morava
katastrální výměra: 50,40 km²
počet obyvatel: 21 120 (2017)[1] (e)
nadmořská výška: 232-493 m n. m.
PSČ: 682 01
zákl. sídelní jednotky: 32
části obce: 13
katastrální území: 5
adresa městského úřadu: Masarykovo nám. 1
682 11 Vyškov
starosta / starostka: Ing. Karel Goldemund (ČSSD)
Oficiální web: www.vyskov-mesto.cz
E-mail: posta@meuvyskov.cz

Vyškov
Red pog.svg
Vyškov
Části obce (13)
Brňany, Dědice, Hamiltony, Křečkovice, Lhota, Nosálovice, Nouzka, Opatovice, Pařezovice, Pazderna, Rychtářov, Vyškov-Město, Vyškov-Předměstí
Zdroje k infoboxu a částem obce

Vyškov (německy Wischau, dříve také Víškov[2]) je město ležící v severní části Jihomoravského kraje na řece Haná, 30 km severovýchodně od Brna. Leží téměř uprostřed Moravy na rozhraní Drahanské vrchoviny, Litenčických vrchů a nížiny Hornomoravského úvalu v nadmořské výšce okolo 250 m. n. m. Je jedním z hraničních měst regionu Haná.[2][3] V roce 2016 zde žilo přes 21 200 obyvatel.

Jeho historické jádro je městskou památkovou zónou.[4] Býval nazýván „Moravské Versailles“ nebo také „Hanácké Versailles“. Místní železniční stanice se nazývá Vyškov na Moravě (název vznikl patrně pro jednoznačné odlišení od obce Výškova, jemuž se dal přídomek v Čechách).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší pečeť
Související informace naleznete také v článku Dějiny Vyškova.

První zmínka o městě pochází z listiny olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka roku 1141. Začátkem 13. století na hradě Vyškově sídlil Jakub, úředník krále Přemysla Otakara I. Roku 1248 za biskupa Brunona ze Schauenburku byl Vyškov povýšen na město a o něco později připadl olomouckým biskupům, jimž patřil až do 19. století. Ve 14. století již Vyškov patří k předním městům olomouckého biskupství.

Husitská doba[editovat | editovat zdroj]

Během husitských válek Vyškov zachoval věrnost biskupovi a asi v roce 1427 byl dobyt a zpustošen. Za uherských válek ho vypálil syn krále Jiřího z Poděbrad, Jindřich z Poděbrad a Minsterberka. O obnovení města se nejvíce zasloužil olomoucký biskup Tas Černohorský z Boskovic v průběhu 2. poloviny 15. století. Roku 1569 město postavilo novou radnici. V tomto období si Vyškov také často nechal vyměnit městskou pečeť za novou.[5] V roce 1609 do radnice uhodil blesk a následně byla poškozena výbuchem střelného prachu ve sklepení.

Stavovské povstání[editovat | editovat zdroj]

V této době se město přidalo k vzbouřeným stavům 17. srpna 1619. Představitelé města odevzdali klíče města veliteli stavovské jízdy Ladislavu Velenovi z Žerotína. Za město mu odpřisáhli věrnost Jiří Čermák, Melchior Moudrák a Jan Markovský.

Třicetiletá válka[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Přehled obyvatelstva Vyškovska po třicetileté válce (1618–1648).

V období třicetileté války v letech 16181648 bylo město dvakrát obsazeno Švédy a při jejich druhém vpádu v roce 1643 zcela vypleněno. Po tomto nájezdu klesl počet poddaných na pouhých 54 obyvatel. Po skončení války byly některé vesnice na Vyškovsku z poloviny i více vylidněny. Jak tehdy vypadala Morava, bylo zachyceno v tzv. první lánské vizitaci z let 16561675 (první poddanský soupis půdy a usedlíků). Vyškov spolu se Slavkovem a Bučovicemi byly postiženy z Vyškovska nejvíce, neboť zde bývala zpravidla tábořiště procházejících vojsk.

Dobová kresba Vyškova z roku 1720

V 80. letech 17. století začal ve Vyškově řádit mor, který trval až do začátku století osmnáctého. Proto byl roku 1719 na náměstí postaven morový sloup. Tehdy na mor zemřelo tolik obyvatel, že se jejich úmrtí ani nezapisovala do matriky. Na konci 17. století dosáhl Vyškov velkého rozkvětu za panování biskupa Karla II. z Lichtenštejna-Kastelkornu. Tehdy se Vyškovu říkalo Moravské Versailles.

18. a 19. století[editovat | editovat zdroj]

Začátkem 18. století ovládli Vyškov italští přistěhovalci. V roce 1734 se na zámek sjeli hosté kardinála Wolfganga Hannibala von Schrattenbacha, olomouckého biskupa a místokrále neapolského. V roce 1753 celé město včetně zámku vyhořelo, ušetřeny byly jen dva domy u brněnské brány. Roku 1834 byly zbořeny olomoucká i brněnská brána.

Volby roku 1848 do všeněmeckého frankfurtského parlamentu byly díky místnímu českému vlastenci dr. Františku X. Škorpíkovi zmařeny a už roku 1863 se zde konala první veřejná česká schůze. Roku 1882 začaly vycházet Vyškovské noviny a politický týdeník strany lidově pokrokové. V roce 1899 dosáhli Češi dohodou volební většiny a českým místostarostou se stal Jan Strnad, první český starosta Vyškova pak byl zvolen roku 1903.

Československo[editovat | editovat zdroj]

Po vzniku první republiky se zde odehrály bouřlivé demonstrace vyvolané politickými událostmi v Praze. Roku 1921 byla ve městě založena komunistická strana. V letech 19231925 proběhla elektrifikace města. V roce 1928 byl arcibiskupský zámek prodán zemi Moravskoslezské a byla v něm zřízena Zemská hospodyňská škola. V roce 1935 pak byla provedena výstavba vodovodu. Vojenská posádka ve městě vznikla v roce 1936 a je součástí Vyškova dodnes.

V průběhu druhé světové války mělo být město Vyškov centrem německého jazykového ostrůvku kolem německého vojenského cvičiště a střelnice a mělo se stát centrem kolonizačního pásma táhnoucího se napříč celou Moravou. Za tímto účelem bylo vydáno nařízení o vystěhování 33 obcí Drahanské vrchoviny. K roku 1940 Vyškov také dostal německého vládního komisaře. 30. dubna 1945 byl osvobozen Rudou armádou, ale boje zasáhly Vyškov natolik, že patřil k nejhůře postiženým městům v zemi.[6]

Pohromy[editovat | editovat zdroj]

Po požáru roku 1917
  • 7. srpna 1609 – Velký výbuch v radnici, kdy po půlnoci při velké bouři uhodil blesk do radniční věže. Tehdy byly ve sklepení uloženy 2 tuny střelného prachu, jejichž výbuch rozmetal věž i dva přilehlé domy.
  • 3. února 1638 – Velká vichřice způsobila ve městě mnoho škod, zejména pobořila zámeckou kapli.
  • 1753 – Obrovský požár, kterému podlehl celý Vyškov až na dva domy. Jako žhářka byla tehdy upálena 17letá Viktorie Veselá, zamilovaná do tesařského tovaryše, jemuž paličstvím opatřovala práci.[7]
  • 30. srpna 1814 – Velká povodeň, kdy 8 dní bez ustání trval silný liják. Velká voda tehdy vzala 8 domů a 80 poničila.[8]
  • 21. května 1917 – Katastrofální požár města Vyškova vypukl ve 13:30 v domě Meixnerově na náměstí. Oheň byl zdolán až ve středu 23. května 1917. V důsledku tohoto požáru byla zničena třetina města a byl zaznamenán úbytek obyvatelstva o 730 osob.[9]
  • 22. března 1931 – Při velké povodni řeka Haná dosahovala až 4,5 metrů (kulminovala kolem půlnoci). Tuto povodeň způsobila průtrž mračen doprovázena blesky a krupobitím.[10]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Struktura[editovat | editovat zdroj]

V obci k počátku roku 2016 žilo celkem 21 250 obyvatel. Z nich bylo 10 324 mužů a 10 926 žen. Průměrný věk obyvatel obce dosahoval 42,4 let. Dle Sčítání lidu, domů a bytů provedeném v roce 2011, kdy v obci žilo 21 391 lidí. Nejvíce z nich bylo (16,4 %) obyvatel ve věku od 30 do 39  let. Děti do 14 let věku tvořily 13,1 % obyvatel a senioři nad 70 let úhrnem 6,4 %. Z celkem 18 595 občanů obce starších 15 let mělo vzdělání 29,8 % úplné střední (s maturitou). Počet vysokoškoláků dosahoval 16 % a bez vzdělání bylo naopak 0,2 % obyvatel. Z cenzu dále vyplývá, že ve městě žilo 10 968 ekonomicky aktivních občanů. Celkem 91,2 % z nich se řadilo mezi zaměstnané, z nichž 73,2 % patřilo mezi zaměstnance, 2,6 % k zaměstnavatelům a zbytek pracoval na vlastní účet. Oproti tomu celých 44,4 % občanů nebylo ekonomicky aktivní (to jsou například nepracující důchodci či žáci, studenti nebo učni) a zbytek svou ekonomickou aktivitu uvést nechtěl.[11] Úhrnem 10 629 obyvatel obce (což je 49,7 %), se hlásilo k české národnosti. Dále 4 266 obyvatel bylo Moravanů a 364 Slováků. Celých 8 605 obyvatel obce však svou národnost neuvedlo.[11]

Vývoj počtu obyvatel za celou obec uvádí tabulka níže, ve které se odráží také příslušnost jednotlivých částí k obci v danou dobu či následné odtržení.[12][13] (Součástí města byly dříve i dnes samostatné obce Hoštice-Heroltice, Lysovice, Rostěnice-Zvonovice a Topolany.[14] V letech 1960–2016 byla částí města také osada Zouvalka, která však ležela na katastru sousedních Prus a tvořila tak exklávu.[15])

Místní části 1791 1834 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel celá obec - - 10 103 10 747 11 270 11 921 12 801 12 432 12 341 13 630 13 922 15 433 19 288 22 696 22 514 21 391
Počet domů celá obec - - 1 024 1 138 1 261 1 398 1 627 1 743 2 094 2 570 2 473 2 557 2 657 3 190 3 246 3 518

Židovská menšina[editovat | editovat zdroj]

Židé ve Vyškově poprvé zaznamenala listina z roku 1322, až do roku 1848 však židovské osídlení Vyškova tvořily ojedinělé židovské rodiny. Teprve v důsledku emancipace židovského obyvatelstva v Rakouském císařství došlo k rozvoji vyškovského židovského osídlení (maxima dosaženo roku 1890, kdy ve Vyškově přebývalo 263 Židů) i židovských náboženských institucí (1885 zřízena synagoga, 1888 hřbitov, 1891 modlitební spolek povýšen na židovskou náboženskou obec). Od počátku 20. století ovšem probíhal proces migrace do velkých měst, takže za první Československé republiky zůstalo ve Vyškově jen několik desítek Židů, které pak nacisté deportovali do Terezína a z nichž velkou část nedlouho poté zavraždili ve vyhlazovacích táborech.[16]

Obecní správa a politika[editovat | editovat zdroj]

Do konce 19. století si drželi vedení na radnici vyškovští Němci. V druhé polovině 19. století byl veden o počeštění radnice tvrdý boj. V prvních letech české správy měla vedoucí úlohu strana lidově pokroková. Po první světové válce se změnila na národně demokratickou. Udržela si vedení až do 30. let 20. století. Spolek Svornost zal. 1876, Vzdělávací spolek Jaroslav (sociálně demokratický) zal. 1883, Rovnost zal. 1891, vzdělávací beseda Havlíček zal. 1896, Dělnická tělocvičná jednota Lassalle zal. 1908, ČSSD vybudovala v roce 1908 Dělnický dům, Svaz zedníků, tesařů, obuvníků zal. 1907, svaz textilních dělníků 1910 a svaz kovodělníků 1922.

Představitelé města 2010–2014[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam představitelů Vyškova.

Členění města[editovat | editovat zdroj]

Vyškov se člení na 13 částí, které leží na pěti katastrálních územích:

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Služby[editovat | editovat zdroj]

V roce 1900 bylo ve Vyškově 6 lékařů, 2 zvěrolékaři a 1 lékárna. V letech 1912 zde byla malá infekční nemocnice. V roce 1928 tu působilo 7 lékařů a 2 lékárny. V budově reálného gymnázia byla v roce 1943 zřízena nemocnice, která se v roce 1950 přestěhovala do nových pavilonů jako Okresní ústav národního zdraví. V bývalém dětském domově vybudovaném Okresní péčí o mládež v roce 1928, bylo zřízeno zdravotnické středisko a druhé v budově bývalé Nemocenské pojišťovny bylo upraveno na polikliniku.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Územím města prochází dálnice D1 s exitem 226 Vyškov a z ní zde odbočuje dálnice D46 na Olomouc s exitem 1, ze kterého odbočuje silnice I/47 ve směru na Kroměříž. Silnice II. třídy na území města jsou:

  • II/379 v úseku Jedovnice – Vyškov
  • II/430 v úseku Rousínov – Vyškov – I/47
  • II/431 v úseku Vyškov – Bučovice

a silnice III. třídy:

  • III/0462 Pustiměř – Vyškov
  • III/37728 Vyškov – Dědice – Hamiltony – Lhota – Rychtářov – Studnice
  • III/37729 Radslavice – Dědice
  • III/37737 v Dědicích
  • III/37738 Dědice – Opatovice
  • III/37739 v Hamiltonech
  • III/37933 spojka mezi II/430 a II/379
  • III/37935 v centru města
  • III/4311 spojka mezi II/430 a II/431
  • III/4312 Křečkovice – Hlubočany

V roce 1869 byla postavena železniční trať Brno–Přerov, vedoucí přes Vyškov. Na přelomu 19. a 20. století začaly přípravy na výstavbu přímé železniční tratě do Blanska, avšak z tohoto projektu sešlo.[18] V roce 1922 byla zahájena pravidelná autobusová linka z Vyškova do Jedovnic. Do ostatních obcí obstarávali autodopravu soukromí dopravci. Teprve po zřízení dopravního závodu ČSAD v roce 1951 byly postupně zavedeny autobusové spoje do všech obcí v okrese. V roce 1962 bylo vybudováno nové autobusové nádraží. Současnou městskou hromadnou dopravu ve městě zajišťují čtyři autobusové linky, které jsou součástí Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje.

Společnost[editovat | editovat zdroj]

Školství[editovat | editovat zdroj]

Gymnázium Vyškov

Základní školy

  • ZŠ Vyškov, Letní pole
  • ZŠ Vyškov, Morávkova 40
  • ZŠ Vyškov, Na Vyhlídce 12
  • ZŠ Vyškov, Nádražní 5
  • ZŠ Vyškov, Purkyňova 39
  • ZŠ Vyškov, Tyršova 4

Střední školy a odborná učiliště

  • Gymnázium Vyškov a Střední odborná škola zdravotnická a ekonomická, Vyškov
  • Střední škola podnikání a cestovního ruchu
  • Střední odborná škola a střední odborné učiliště

Vysoké a vyšší odborné školy

  • Veřejně správní akademie – vyšší odborná škola, s.r.o. Brno
  • Základní umělecká škola

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Besední dům
Dům dětí a mládeže

Hospodářský (později okresní) spolek zal. 1863, Čtenářsko pěvecký spolek zal. 1864, Divadelní spolek Haná zal. 1864, Hasičský sbor (s německým vedením) zal.1869, Hasičský sbor (český) zal. 1910, Sokol zal. 1870 (v roce 1900 utvořena sokolská župa Husova, v roce 1904 přejmenována na župu Petra Chelčického a v roce 1921 rozdělena na župu Milíčovu), ženská vzdělávací jednota Vlasta zal. 1874, Klub českých živnostníků zal. 1893, Odbor národní jednoty zal. 1907, tělocvičná jednota Orel zal. 1905, osvětová komise a Okresní světový sbor zal. 1921, sirotčí spolek zal. 1912, Československý červený kříž zal. 1919, Spolek katolických tovaryšů zal. 1897, Spolek vojenských vysloužilců zal. 1872, Okresní jednota československé obce legionářské zal. 1921, klub velocipedistů zal. 1883, Lawn – tenis klub zal. 1908, odbor KČT zal. 1909, skaut zal. 1919, Sportovní klub zal. 1921, SK Haná zal. 1930, Volné pěvecké sdružení zal. 1919, Symfonické sdružení Haná zal. 1930, Národopisný spolek zal. 1893 ( v roce 1924 přejmenován na Krajský musejní spolek), Akademický feriální klub zal. 1896

  • Městské kulturní středisko sídlí v Besedním domě. Tato organizace pořádá pro veřejnost během celého roku řadu kulturních akcí (koncerty, divadelní představení apod.)
  • Kino Sokolský dům má kapacitu sálu 234 míst a promítá v průměru 35 krát za měsíc
  • Knihovna Karla Dvořáčka – knižní fond knihovny čítá asi 100 000 titulů
  • Dům dětí a mládeže – budova stojící na hlavní silnici směr Brno (naproti Prioru)
  • Galerie TIC
  • Galerie V rohu
  • Muzeum Vyškovska
  • Zoopark Vyškov – zrenovovaný park v blízkost centra města
  • DinoPark Vyškov – nový unikátní park v marchanickém hájku
  • Muzeum letecké a pozemní techniky
  • Malé železniční muzeum – se nachází v bývalé vodárně z roku 1869 vedle hlavního nádraží
  • Hvězdárna v Marchanicích
  • Aquapark Vyškov

Sport[editovat | editovat zdroj]

Cyklostezka bicycle road sign.svg
Cyklotrasy vedoucí skrze Vyškov
Cyklistická trasa 5071 5071 VyškovRousínov
Cyklistická trasa 5029 5029 SnovídkyÚsobrno
Cyklistická trasa 5222 5222 DědicePodivice

Vyškovem prochází několik turistických tras a cyklostezek, které se navzájem částečně překrývají. Naučná poznávací cykloturistická stezka pojmenovaná „Stezka srdcem jižní Moravy“ byla vytvořena v roce 2005. Pod tímto názvem bylo sjednoceno značení již existujících turistických cest a byly přidány informační tabule. Ve stejném roce byla vyznačena nová trasa, o jejíž zařazení tehdy požádal mikroregion Melicko, do něhož patří obce, přes které tato cyklostezka vede.[19] Další trasa má číslo 5071 a vede z Vyškova do Rousínova je dlouhá 32,4 km a celkové převýšení dosahuje 1633 m. Je to náročná trasa pro vyznavače horských kol.[20] Vyškovem ještě prochází dálková cyklotrasa č.5029 Snovídky-Úsborno, která je dlouhá 82,5 km a spojuje Chřiby a Litenčickou pahorkatinu.[21] A poslední cyklotrasa č.5222 začíná v Dědicích a končí v Podivicích. Je dlouhá 13,9 km a prochází lesy Vojenského újezdu Březina.[22] Turistické značení z Vyškova vede třemi směry: po zelená turistická značka zelené č.4518 (19km) přes Drnovice, Ježkovice na Kuchlov, po modrá turistická značka modré č.2060 (19,5km) přes Topolany, Orlovice do Kozlan a po červená turistická značka červené č.0508 (18km) přes Rychtářov, Hrádek na Roviny (rozc.).[23]

Zimní stadion Vyškov

V centru Smetanových sadů v Městském sportovním areálu se nachází vyškovský zimní stadion. Poprvé otevřený v roce 1973. Tato hala pojme 3000 diváků. Vedle zimního stadionu je zrekonstruovaný (2006) atletický a fotbalový stadion. Stadion má 400m ovál a je pokryt umělým povrchem Conipur SW. Fotbalové hřiště je standardních rozměrů 105 m x 68 m. Dále se v areálu nachází sportovní hala, přetlaková tenisová hala, volejbalové kurty, hřiště na plážový volejbal, tenisové kurty a skatepark o velikosti 1000 m2 z roku 2003. Je zde umístěno 8 překážek.[24] Ve Smetanových sadech je též plocha pro Petangue, stezky pro cyklisty a in-line bruslaře. Pod správou majetku města Vyškova jsou také víceúčelové hřiště Lípová, tenisový a volejbalový kurt v ulici Čtvrtníčkova a Aquapark Vyškov.[25] Poblíž vodní plochy Jandovka se nachází bikrosová dráha. Délka trati vybavené startovacím zařízením je asi 330m a šířka až 8m. Povrch dráhy tvoří prosívka a štěrkodrť.[26]

Ve Vyškově sídlí několik sportovních klubů a oddílů. Rugbyový klub JIMI RC Vyškov byl založený v roce 1952 profesorem Miroslavem Rináglem. Během své existence muži vybojovali 13. mistrovských titulů ČR.[27] Dalším oddílem je Atletický klub AHA Vyškov, který byl založen v roce 1991 a mezi svými členy má několik mistrů ČR.[28] Mezi další kluby se řadí SK Trasko Vyškov, Volejbal Vyškov, Městský fotbalový klub Vyškov, TJ Sokol Dědice, HC Žraloci Vyškov, MBK Vyškov, Klub plaveckých sportů Vyškov, DSP Kometa Vyškov, VEUS Vyškov, Neptun Vyškov, Kuželkářský Klub ROVEL Vyškov, Hanácký rally klub v AČR, Kalimero Vyškov, Orel jednota Vyškov, Tenisový klub Vyškov, Klub biatlonu Vyškov a další.[29]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Vyškovský zámek
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek ve Vyškově.

Válečné hroby a pamětní místa[editovat | editovat zdroj]

  • Pamětní deska JUDr. Jana Hona v objektu radnice
  • Pamětní deska Josefa Varty – Se nachází na rodném domě na Masarykově náměstí. Odhalena byla roku 1936.
  • Pamětní deska v kostele Nanebevzetí Panny Marie – vlastník církev
  • Pomník ruské občanky Jelizavety Polikarpovny – hřbitov Vyškov
  • Pamětní deska zaměstnanců okresního úřadu a berní správy – vlastník Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových
  • Pomník Vojáci vojákům – hřbitov Vyškov
  • Pamětní deska s reliéfem, věnovaná obětem okupace – Sokolský dům
  • Pomník ruského vojáka Pavla Andrejeviče Varalejova – hřbitov Vyškov
  • Pomník Bedřicha Smetany – je ozdobou městských Smetanových sadů a odhalen byl roku 1925
  • Pomník Tomáše G. Masaryka – před budovou okresního úřadu

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Přímo vyškovským náměstím prochází 17. poledník. Od roku 2008 je vyznačen kovovou deskou, vsazenou s centimetrovou přesností do dlažby náměstí.
  • Několik kilometrů severozápadně od Vyškova ve vojenském újezdu Březina (s režimem omezeného vstupu) se nachází geometrický střed bývalé ČSSR, zaměřený v roce 1985.   
  • Podle vyjádření německého historika Wolfganga Wanna a díky pátrání nadšenců v terénu a Moravském zemském archivu existuje možnost, že legendární „Krysař“ z 13. století byl středověký lokátor, který zprostředkoval přesun německých kolonistů včetně malých dětí do zaniklé středověké vsi Hamlíkov na Vyškovsku (podrobnosti v samostatném článku o vsi).

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam rodáků a významných obyvatel Vyškova.

Rodáky a významnými obyvateli města jsou například sportovci (Lada Kozlíková, Svatopluk Kudlička), umělci (Jan Šoupal, Karel Kachyňa), politici (Ondřej Zelinka, Josef Jan Trávníček, Otto Planetta) a další.

Mnohým z těchto osob, ale i dalším z celého Česka, bylo uděleno čestné občanství města. Udělováno je významným osobám, které se zasloužily o Vyškov nebo o České země. Kontroverzními osobami v seznamu jsou prezidenti z dob před Sametovou revolucí. Proto některá jména, jako československý komunistický politik Klement Gottwald, byla z tohoto seznamu odstraněna.[30] Přesto se město Vyškov nedokázalo s těmito relikty komunistické minulosti vypořádat zcela. Podle rejstříku ulic a náměstí[31] je ve Vyškově ulice, pojmenována po následníkovi Klementa Gottwalda a druhém komunistickém prezidentovi, Antonínovi Zápotockém.

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. a b Ottův slovník naučný. [s.l.] : [s.n.]. Kapitola heslo Haná, 1. Haná, rovina moravská.  
  3. Encyklopedie Univerzum. [s.l.] : [s.n.]. Kapitola heslo Haná (oblast).  
  4. http://web.mvcr.cz/2003/casopisy/vs/0420/pril_info.html
  5. Štěpán, Jan: Geneze vyškovských pečetí do počátku 17. století s přihlédnutím k nově zjištěnému sfragistickému materiálu, Vyškovský sborník II. Vyškov: MZA Brno, 2001., s. 213-218
  6. Vyškovsko z roku 1936
  7. Vlastivěda moravská, Vyškovsko
  8. 50. let Městské spořitelny ve Vyškově 18821932
  9. Památník městského sboru hasičů 18691929
  10. Vyškovské noviny 1931 Zvláštní vydání
  11. a b Vyškov (okres Vyškov) [online]. Praha: Český statistický úřad, 2011-03-26, [cit. 2017-02-04]. Dostupné online.  
  12. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha : Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. Heslo Vyškov, s. 490.  
  13. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha : Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. Kapitola Okres Vyškov, s. 640–641.  
  14. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005, II. díl. Praha: Český statistický úřad, 2006. ISBN 80-250-1311-1. S. 143, 171, 298, 450, 531 a 613.
  15. Alena Grycová. Po letech správně. Osada Zouvalka se přesouvá pod Prusy. Deník.cz [online]. 2016-12-30. Dostupné online.  
  16. KLENOVSKÝ, Jaroslav. Židovská obec ve Vyškově a její hřbitov. Vyškov : Martin Čech, 2009. ISBN 978-80-254-7694-9. S. 4–6.  
  17. Novým starostou Vyškova je Karel Goldemund, jeho předchůdce čeká soud kvůli sodovkárně – Mediafax, 30. 1. 2012
  18. http://www.skrebi.wz.cz/vlak/rak.html
  19. HALÁK, Petr. Rozvoj cykloturistiky na Vyškovsku – příčiny, možnosti, podmínky. Brno : Masarykova univerzita, 2006. S. 13–15, 17.  
  20. 5071 (Vyškov – Rousínov) [online]. Vyškov: Cyklo-jižní-morava, [cit. 2016-12-28]. Dostupné online.  
  21. 5029 (Snovídky – Úsobrno) [online]. Vyškov: Cyklo-jižní-morava, [cit. 2016-12-28]. Dostupné online.  
  22. 5222 (Dědice – Podivice (Brodek u Prostějova)) [online]. Vyškov: Cyklo-jižní-morava, [cit. 2016-12-28]. Dostupné online.  
  23. Plánovač tras KČT (Vyškov) [online]. Vyškov: KČT, [cit. 2016-12-28]. Dostupné online.  
  24. Správa majetku města Vyškova [online]. Vyškov: Správa majetku města Vyškova 2014, [cit. 2016-12-30]. Dostupné online.  
  25. AQUAPARK VYŠKOV [online]. Vyškov: Správa majetku města Vyškova 2014, [cit. 2016-12-30]. Dostupné online.  
  26. Bicross – dráha [online]. Vyškov: VEUS Vyškov/BMX, [cit. 2016-12-30]. Dostupné online.  
  27. Mistři České republiky 1929-2014 [online]. Praha: rugbyunion.cz, [cit. 2017-01-01]. Dostupné online.  
  28. Historie klubu AHA Vyškov [online]. Vyškov: AHA Vyškov, [cit. 2017-01-01]. Dostupné online.  
  29. Přehled schválených dotací pro rok 2015 – Tělovýchova a sport [online]. Vyškov: vyskov-mesto.cz, [cit. 2017-01-01]. Dostupné online.  
  30. Vyškovští zbavili Gottwalda čestného občanství [online]. iDnes.cz, 2007-04-23, [cit. 2010-12-10]. Dostupné online.  
  31. Rejstřík ulic a náměstí ve Vyškově stránky MěÚ Vyškov

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku / 8. díl V-Ž. Praha : Libri, 2011. 896 s. ISBN 978-80-7277-410-4.  
  • JÜNGLING, Augustin. 10 let náboženské obce církve československé ve Vyškově. [s.l.] : Vyškov na Moravě, 1935.  
  • ZBOŘIL, Bohumil. 100 let dobrovolné požární ochrany ve Vyškově : 1868-1968. [s.l.] : Vyškov : Míst. jednota Čs. svazu požární ochrany., 1968. Fotografie : B. Zbořil, M. Nevřala, J. Kopeček. 
  • JORDÁN, František. 100 let muzejní práce na Vyškovsku 1893 -1993. Vyškov : Muzeum Vyškovska : Brno : Muzejní a vlastivědná společnost, 1993. ISBN 80-85048-38-8.  
  • BARTOŠ, Josef. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960. Ostrava : Profil, 1986.  
  • MUŽÍKOVÁ, Olga. Objevte Vyškovsko. Znojmo : Agentura Bravissimo, 2005. ISBN 80-239-7447-5.  
  • HEP, Jindřich. Sedmdesát let vyškovského gymnasia 1899-1969. [s.l.] : Vyškov na Moravě, 1969.  
  • ZLÁMAL, Vladislav. Vyškov, město a okres. Praha, Brno, Bratislava : Národohospodářská propagace Československa, 1936.  
  • VLČEK, Vilém. Vyškov Švédům zrazen. Vyškov : Kusák, 1916.  
  • KOTULÁN, Vladimír. Vyškovská zastavení. [s.l.] : Město Vyškov, 2003. ISBN 80-239-3257-8.  
  • PROCHÁZKA, Vojtěch. Z minulosti vyškovského zámku. [s.l.] : Vyškov na Moravě, 1928.  
  • SOKOLÍČEK, Zdeněk. Zookoutek ve Vyškově. Vyškov : Městské kulturní středisko, 1985.  
  • NEKUDA, Vladimír. Vlastivěda moravská Vyškovsko. Brno : Muzejní spolek Brno, 1965.  
  • MIKŠ, Josef; STRYJOVÁ, Dagmar. Ztracené domy -Germanizační plány okupantů. Brno : okresní výbor ČSPB, 1989. S. 156.  
  • DOLEČEK, Jan. Jihomoravský kraj : města a obce Jihomoravského kraje : tradice, historie, památky, turistika, současnost. Rožnov pod Radhoštěm : Proxima Bohemia, 2008.  
  • Vyškov. Dějiny města. Vyškov : Město Vyškov, 2016. ISBN 978-80-906656-0-6. S. 944.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Růžice kompasu Boskovice Prostějov Přerov Růžice kompasu
Blansko Sever Kroměříž
Západ   Vyškov   Východ
Jih
Brno Bučovice Uherské Hradiště
Město Vyškov

k. ú. Vyškov (Vyškov-Město • Vyškov-Předměstí • Křečkovice • Brňany • Nouzka • Nosálovice • Dědice-část) • k. ú. Dědice u Vyškova (Dědice-část • Pazderna • Hamiltony) • k. ú. Lhota (Lhota • Pařezovice) • Opatovice • Rychtářov