Podivice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek je o obci na Vyškovsku. O části obce Kaliště pojednává článek Podivice (Kaliště).
Podivice

Kostel svatého Cyrila a Metoděje (2008)
Znak obce PodiviceVlajka obce Podivice
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0646 593486
Kraj (NUTS 3) Jihomoravský (CZ064)
Okres (LAU 1) Vyškov (CZ0646)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Vyškov
Historická země Morava
Katastrální území Podivice na Moravě
Katastrální výměra 2,25 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 193 (2017)[1] (e)
Nadmořská výška 500 m n. m.
PSČ 683 21
Zákl. sídelní jednotky 2
Části obce 1
Katastrální území 2
Adresa obecního úřadu Podivice 63
68321 Pustiměř
Starosta Vlastimil Dostál
Oficiální web: www.podivice.eu
Email: oupodivice@infos.cz
Podivice v rámci okresu a obvodu obce s rozšířenou působností
Podivice
Podivice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Podivice (německy Podiwitz) se nachází v okrese Vyškov, kraj Jihomoravský. Přibližně 13 km severovýchodně od okresního města Vyškov. Dříve než byla obec začleněna na sklonku třicátých let 20. století do vojenského výcvikového prostoru Březina, byl podivický katastr jedním z největších na celé jižní Moravě. Dnes je tomu přesně naopak, katastrální území má výměru pouze 227 ha. Žije zde 193[1] obyvatel.

Obec bývala zcela obklopena vojenským újezdem Březina, od 1. ledna 2016 však k dosavadnímu katastrálnímu území Podivice na Moravě bylo připojeno katastrální území Cihelny u Podivic a na východě tak již sousedí s obcemi Ondratice, Otaslavice a Brodek u Prostějova.

Název[editovat | editovat zdroj]

Jméno Podivice, dříve Poděvice i Poděvič je pravděpodobně odvozeno od jména pohanské bohyně Poděva, kterou naší prapředkové uctívali na halštatském hradišti „Na Valech“, nacházejícím se v lesích pod Dudínem. Jsou to pozůstatky dávného osídlení, o čemž svědčí halštatské nálezy železných jehlic.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Obecní úřad (2008)

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1143, kdy jsou citovány jako majetek olomouckého kostela. V roce 1757 v blízkých lesích nechal biskup Ferdinand Julius Troyer z Troyersteinu postavit lovecký zámeček Ferdinandsruhe neboli Ferdinandsko, který náležel ke katastru obce do roku 1977, kdy byl včleněn do jednoho z katastrů tvořící vojenského újezdu Březina.

Celá obec byla v roce 1941 vystěhována a začleněna do vojenské střelnice TÜP Wischau k opětovnému nastěhování obce došlo v roce 1945. Z části obce byla vytvořena dělostřelecká střelnice německé armády. Pro tyto účely byly v okolí obce vybudovány železobetonové kryty, z nichž nejvýznamnější je strojovna pojmenovaná Hospoda U Zeleného věnce (kryty byly maskovány jako hospodářské budovy).

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Struktura[editovat | editovat zdroj]

V obci k počátku roku 2016 žilo celkem 201  obyvatel. Z nich bylo 101 mužů a 100 žen. Průměrný věk obyvatel obce dosahoval 42,8 let. Dle Sčítání lidu, domů a bytů provedeném v roce 2011, kdy v obci žilo 192 lidí. Nejvíce z nich bylo (16,7 %) obyvatel ve věku od 0 do 14 let. Děti do 14 let věku tvořily 16,7 % obyvatel a senioři nad 70 let úhrnem 5,2 %. Z celkem 160 občanů obce starších 15 let mělo vzdělání 44,4 % střední vč. vyučení (bez maturity). Počet vysokoškoláků dosahoval 5% a bez vzdělání bylo naopak 0,6 % obyvatel. Z cenzu dále vyplývá, že ve městě žilo 90 ekonomicky aktivních občanů. Celkem 86,7 % z nich se řadilo mezi zaměstnané, z nichž 75,6 % patřilo mezi zaměstnance, 2,2 % k zaměstnavatelům a zbytek pracoval na vlastní účet. Oproti tomu celých 50,5 % občanů nebylo ekonomicky aktivní (to jsou například nepracující důchodci či žáci, studenti nebo učni) a zbytek svou ekonomickou aktivitu uvést nechtěl.[3] Úhrnem 107 obyvatel obce (což je 55,7 %), se hlásilo k české národnosti. Dále 33 obyvatel bylo Moravanů a 5 Slováků. Celých 99 obyvatel obce však svou národnost neuvedlo.[3]

Vývoj počtu obyvatel za celou obec i za jeho jednotlivé části uvádí tabulka níže, ve které se zobrazuje i příslušnost jednotlivých částí k obci či následné odtržení.[4][5][6]

Místní části (rok přičlenění k obci[4]) 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel část Cihelny u Podivic (2016) - - - - - - - - - - - - - -
část Podivice 377 422 423 419 454 427 406 234 275 232 215 199 187 192
celá obec 377 422 423 419 454 427 406 234 275 232 215 199 187 192
Počet domů část Cihelny u Podivic (2016) - - - - - - - - - - - - - -
část Podivice 71 72 79 83 92 91 98 100 72 69 61 75 81 83
celá obec 71 72 79 83 92 91 98 100 72 69 61 75 81 83

Náboženský život[editovat | editovat zdroj]

Obec je sídlem římskokatolické farnosti Podivice. Ta je součástí děkanátu VyškovBrněnské diecézeMoravské provincii. Při censu prováděném v roce 2011 se 53 obyvatel obce (28 %) označilo za věřící. Z tohoto počtu se 33 hlásilo k církvi či náboženské obci, a sice 31 obyvatel k římskokatolické církvi (16 % ze všech obyvatel obce). Úhrnem 40 obyvatel se označilo bez náboženské víry a 99 lidí odmítlo na otázku své náboženské víry odpovědět.[3]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. Obec Podivice [online]. Podivice: Obecní úřad, 2008, rev. 2008, [cit. 2017-07-24]. Dostupné online.  
  3. a b c Podivice (okres Vyškov) [online]. Praha: Český statistický úřad, 2011-03-26, [cit. 2017-02-04]. Dostupné online.  
  4. a b Podivice - obec/město (okr. Vyškov) [online]. Praha: Český statistický úřad, 2011-03-26, [cit. 2014-06-18]. Dostupné online.  
  5. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha : Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. Heslo Podivice, s. 489.  
  6. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha : Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. Kapitola Okres Vyškov, s. 640.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NEKUDA, Vladimír. Vlastivěda moravská Vyškovsko. Brno : Muzejní spolek Brno, 1965. 495 s.  
  • DOLEČEK, Jan. Jihomoravský kraj města a obce Jihomoravského kraje. Rožnov pod Radhoštěm : Proxima, 2008. 466 s.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Růžice kompasu Nové Sady Myslejovice Kobylničky Růžice kompasu
Studnice Sever Sněhotice
Západ   Podivice   Východ
Jih
Rychtářov Zelená Hora Drysice