Němčina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Němčina (Deutsch)
Legal statuses of German in Europe.svg
Mapa rozšíření jazyka
Rozšíření

Německo Německo
Rakousko Rakousko
Švýcarsko Švýcarsko
Lichtenštejnsko Lichtenštejnsko
Belgie Belgie
Dánsko Dánsko
Lucembursko Lucembursko
Francie Francie
Itálie Itálie

Namibie Namibie
Počet mluvčích
  • 100 000 000
  • druhý jazyk pro 90 000 000
Klasifikace
Písmo Latinka
Postavení
Regulátor
  • smluvní dohody mezi Německem, Rakouskem a Švýcarskem
  • spolupráce jejich veřejně-právních jazykových institutů
Úřední jazyk
Kódy
ISO 639-1 de
ISO 639-2 ger (B)
deu (T)
ISO 639-3 deu
Ethnologue DEU
Wikipedie
de.wikipedia.org

Němčina je západogermánský jazyk, kterým hovoří přibližně 200 milionů lidí na celém světě. V Evropě je z hlediska počtu rodilých mluvčích němčina s asi 100 mil. mluvčími druhým nejrozšířenějším jazykem po ruštině. V Evropské unii je němčina nejpoužívanějším mateřským jazykem. Patří také mezi 10 nejpoužívanějších jazyků na světě.

Píše se latinkou se spřežkovým pravopisem. Zvláštností je, že podstatná jména se píší velkými počátečními písmeny. Poslední reforma pravopisu proběhla v roce 1996 a přepracována byla v letech 2004 a 2006.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

rozšíření němčiny:      původní jazyk      druhý nebo neoficiální jazyk      německá menšina
Němčina je úředním jazykem v těchto zemích
Německy dále hovoří menšiny v těchto zemích

Počty mluvčích menšin je ovšem nutné brát s rezervou, čísla se podle jednotlivých průzkumů mohou značně lišit. Také především v zemích východní Evropy a někdejšího Sovětského svazu došlo výzvou k návratu do původní vlasti Německem po r. 1990 k rozhodujícímu odlivu etnických Němců v reprodukčně perspektivním věku, takže tam lze během příštích desetiletí očekávat praktický zánik výskytu němčiny.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Mapa německých nářečí z roku 1894 zobrazuje regionální vlivy v českém pohraničí. Jihočeské a jihomoravské byly spřízněny s hornoněmeckým nářečím (Rakousko, Bavorsko). Severočeské a severomoravské dialekty pak se středovýchodním nářečím (Sasko, Slezsko).

Spisovná němčina, která je standardizovanou podobou hornoněmčiny (Hochdeutsch, hornoněmecké nářeční skupiny), se od ostatních germánských jazyků liší změnami v důsledku druhého posouvání hlásek, které bylo uzavřeno ke konci 8. století.

V historii vývoje spisovného německého jazyka rozlišujeme tato období:

Nářečí[editovat | editovat zdroj]

Základní členění nářečí v němčině je podle stupně druhého posouvání hlásek v jihoseverním směru:

Mezi jednotlivými nářečími a dialekty existují značné rozdíly. Již dialekt v Kolíně nad Rýnem je pro mnohého Němce z jiné oblasti jen těžko srozumitelný. Značné potíže pak vznikají, jedná-li se o severoněmecké tzv. Plattdütsch z Fríska nebo o dialekty z Bavorska, Bádenska či Rakouska. Zcela nesrozumitelné je pak tzv. Schwyzerdüütsch, mluvené ve Švýcarsku: švýcarské filmy nebo televizní rozhovory, vysílané v německé televizi, mají většinou podtitulky, filmové produkce jsou někdy již v originále vyrobeny s týmiž herci ve dvou jazykových verzích - pro Švýcarsko a pro export nebo jsou na vývoz dabovány do spisovné němčiny.

Mapa rozmístění německých nářečí

Abeceda a výslovnost[editovat | editovat zdroj]

Německý nápis "Delikatesní červené zelí" - na levém víčku je použit starý pravopis, na pravém nový.

Němčina se píše latinkou. S výjimkou přehlasovaných Ä, Ö, Ü nevyužívá diakritická znaménka. Používání tzv. ostrého S (scharfes S, ß – pouze malé, při psaní kapitálkami přepisováno jako SS) bylo reformou pravopisu v 90. letech 20. století omezeno, ve Švýcarsku se ß dokonce jako zastaralé důsledně nahrazuje za ss. Německá abeceda obsahuje písmena v následujícím pořadí:

velké: A Ä B C D E F G H I J K L M N O Ö P Q R S T U Ü V W X Y Z
malé: a ä b c d e f g h i j k l m n o ö p q r s t u ü v w x y z
výslovnost: a mezi a e b c/k d e f g h i jot k l m n o mezi o a e p kv r z/s/š t u mezi u a i fau v x i/ü cet
nejběžnější odchylky ve výslovnosti
  • ä – e, e: (otevřené; älter, spät);
  • ck – k (packen, Stück);
  • chs – ks nebo chs, když -s- část koncovky (du machst);
  • e – když dlouhé, uzavřené, téměř í (gewehr); krátké v nepřízvučné slabice oslabeno, před l, n, popř. r (pokud vysloveno) mizí zcela, ale nemizí zcela v koncovkach -eln, -ern po r a l, stejně jako v -en po n;
  • ei, ai, ey, ay – aj (ein, klein, drei, Mai);
  • eu, äu – oj (euch, neu, räuspern);
  • g – ch - na konci slova (flugzeug)
  • h – po samohlásce a mezi samohláskami se nevyslovuje, prodlužuje předchozí samohlásku (Ruhe, gehen), pokud to není jediná souhláska ve slově (aha, Uhu);
  • ie
    • i: – (viel, sieben, Marie),
    • ije: – (Familie, Linie, Italien);
  • ng – podobné českému mango, banka (singen, lange);
  • o – když dlouhé, uzavřené, blíže ú (holen);
  • ö – mezi o a e (können)
  • ph – f (Philosophie);
  • r – téměř splývá s e (aber, liefern);
  • s – z – (Seite);
  • ss – s – užívá se vždy, když se neužije ß (Strasse – např. ve Švýcarsku nebo chybí‑li ß na klávesnici či při psaní velkými písmeny);
  • ß – s – užívá se zpravidla při dlouhé výslovnosti předchozí samohlásky (Straße, Fuß);
  • sch – š (schön);
  • sp – šp – na začátku slov nebo kořenů (spät);
  • st – št – na začátku slov nebo kořenů (stehen);
  • tion – cijon (Funktion, Nation);
  • tsch – č (tschechisch) ;
  • z, tz – c (sitzen, zehn);
  • ü – mezi u a i (müssen);
  • v
    • f (Vater),
    • v cizích slovech – v (Vase);
  • w – v (warten);
  • kmenová samohláska je dlouhá před jedinou souhláskou (lesen) nebo žádnou (wo).

Gramatika a pravopis[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Německá gramatika.
  • Rozlišuje se určitý (der, die, das) a neurčitý (ein, eine) člen.
  • Rozlišují se čtyři pády u jmen: nominativ, genitiv, dativ a akuzativ. Jsou vyjádřeny většinou jen tvarem členu, k některým ale patří koncovky podstatného jména.
  • Systém slovesných časů je bohatší než v češtině. Původní systém významu 6 slovesných časů (předminulý [plusquamperfektum], minulý [préteritum]] a [perfektum], přítomný [prézens] a budoucí I a II [futurum]) rozlišoval tu skutečnost, zda se jedná v přítomnosti, minulosti nebo budoucnosti o ukončený či probíhající děj. Dnes se však tento systém využívá velmi omezeně a v běžné konverzaci se používá již jen přítomný čas (vyjadřuje též budoucnost) a minulé časy perfektum a préteritum. Podmíněný děj se vyjadřuje konjunktivem a kondicionálem. Velmi časté je používání trpného rodu.
  • Slovosled je díky flexibilnosti jazyka mnohem volnější než v angličtině, ale i tak existují jistá pravidla. Může mít více variant v závislosti na použitých spojkách či příslovečných určeních. Typickým rysem němčiny je odsouvání ostatních slovesných tvarů (a také hlavního slovesa ve vedlejší větě) na konec, může se tam sejít i několik sloves najednou:
    • Wenn ich das früher gewusst hätte, hätte ich es nicht mehr tun müssen.
    • Doslova: Když já to dříve věděl by měl, měl by já to ne více činit muset.
  • Všechna podstatná jména se píší s velkým počátečním písmenem.

Slovní zásoba[editovat | editovat zdroj]

Starší slovní zásoba byla ovlivněna hlavně latinou a románskými jazyky. V moderní době je patrný silný vliv angličtiny. Výpůjček je vcelku značné množství, němčina však k většině přejatých slov má i samotný německý protějšek, většinou složeninu.

Příklad:

  • magnetofon: r Rekorder, ale i s Tonbandgerät ("zvukopáskopřístroj")
  • byznys, podnikání: s Business, ale i s Geschäft

Zvláštností je, že některá slova budí dojem neněmeckého, anglického původu, přestože v angličtině neexistují, např. s Handy - mobilní telefon. Ač čistě německá zkrácenina z s Handfernsprecher ("telefon do ruky"), vyslovuje se často anglicky händy.

Výpůjčky ovšem fungují i opačným směrem. Německá slova se objevují v mnoha dalších jazycích. Například slovo 'r 'Bauplan (stavební plán, skica) se v angličtině používá pro technické označení morfologie organismů. Arbeito, které v japonštině znamená vedlejší pracovní poměr pochází z německého slova Arbeit, f. (práce) atd.[4]

Překlad, vzorový text[editovat | editovat zdroj]

Všeobecná deklarace lidských práv[editovat | editovat zdroj]

německy  Alle Menschen sind frei und gleich an Würde und Rechten geboren. Sie sind mit Vernunft und Gewissen begabt und sollen einander im Geist der Brüderlichkeit begegnen.
doslova Všichni lidé jsou svobodně a rovně na důstojnosti a právech narozeni. Oni jsou s rozumem a svědomím obdařeni a mají jeden druhého v duchu bratrství potkávat.
česky Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/wa.html
  2. Do roku 1918 byla němčina úředním jazykem i v českých zemích (jakožto součásti Rakousko-Uherska)
  3. AUGSBURG, Hans Kratzer. Auf Papua-Neuginea spricht man Unserdeutsch. sueddeutsche.de. . Dostupné online [cit. 2016-01-30]. ISSN 0174-4917. (německy) 
  4. http://www.nemecketexty.cz/co-dala-nemcina-svetu/

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]