Národní knihovna České republiky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Národní knihovna České republiky
Clementinum library.jpg
Barokní sál Národní knihovny v Klementinu
Země Česko
Založena 1777
Knihovní fond
Velikost fondu 7 014 168 (rok 2014)[1]
Přístupnost pro uživatele
Registrovaní uživatelé 29 638 (rok 2014)[1]
Další informace
Ředitel Petr Kroupa
Webové stránky www.nkp.cz

Národní knihovna České republiky je centrální knihovna České republiky, vykonává řídící funkce v systému českých státních veřejných knihoven. Její knižní fond je univerzální, uchovává i speciální sbírky a konzervační fond. Zřizovatelem je Ministerstvo kultury. Samostatnou součástí je Slovanská knihovna. Národní knihovna ČR současně slouží jako univerzitní knihovna Karlovy univerzity.

Je největší a zároveň jednou z nejstarších českých veřejných knihoven, její sbírky mají celoevropský význam. Celkem uchovává a zpřístupňuje více než 6 milionů dokumentů s ročním přírůstkem 70 000 titulů.

V současnosti sídlí knihovna v historické jezuitské koleji Klementinu v Praze na Starém Městě, plánovala se výstavba nové budovy na Letné.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Nádvoří Klementina, současného sídla Národní knihovny
Refektář jezuitské koleje v Klementinu. Dnes slouží jako Všeobecná studovna

Knihovny pražské univerzity[editovat | editovat zdroj]

Knihovny jednotlivých kolejí pražské univerzity se utvářely od 14. století zprvu na základě darů významných osobností. Důležité bylo též včlenění dominikánského Studia generale i s knihovnou do struktury vysokého učení. Po sloučení jezuitského učení s Karlovou univerzitou byly knihovní fondy jednotlivých kolejí přeneseny do budovy Klementina, které bylo zároveň sídlem nejvýznamnější české tiskárny 17. a 18. století.

Veřejná knihovna[editovat | editovat zdroj]

Razítko c. k. veřejné a univerzitní knihovny

Po zrušení jezuitského řádu byla zásluhou hraběte Františka Josefa Kinského univerzitní knihovna dekretem Marie Terezie z 6. února 1777 prohlášena Veřejnou c. k. univerzitní knihovnou. Zároveň došlo ke sloučení Klementinské knihovny (původní jezuitská knihovna teologické a filosofické fakulty) s již od roku 1726 veřejnou Novou karolinskou knihovnou (knihovna právnické a lékařské fakulty) a třemi knihovnami hrabat Kinských (Malou, Velkou a Vojenskou).

Jeden z prvních ředitelů knihovny byl Karel Rafael Ungar, který založil roku 1781 v rámci univerzitní knihovny tzv. Národní knihovnu (Bibliotheca nationalis), tj. sbírku jazykově české a slovenské literatury. Pro knihovnu vymohl roku 1782 povinný výtisk zprvu od pražských tiskařů, od roku 1807 z celého území Čech. Fondy byly dále rozšiřovány díky darům a nákupům soukromých sbírek, významné byly také výměny duplicitních svazků s jinými knihovnami. Ungar také stanovil základní koncepci rozčlenění knihovních fondů a tím i fungování celé instituce. Pod jeho vedením bylo započato s vytvářením lístkového katalogu. Od roku 1887 vystupovala knihovna pod názvem c. k. Veřejná a univerzitní knihovna. Po rozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity v roce 1882 na českou a německou univerzitu zůstala knihovna pro obě nové školy společnou.

Po vzniku Československé republiky se stal součástí knihovny Československý ústav bibliografický (1919), roku 1924 byla založena Slovanská knihovna.

Národní a univerzitní knihovna[editovat | editovat zdroj]

V roce 1935 byla knihovna přejmenována na Národní a univerzitní knihovnu, současně byl vydán zákon o povinném výtisku. Po uzavření českých vysokých škol v roce 1939 krátce působila pod názvem Zemská a univerzitní knihovna.

Státní knihovna ČSR[editovat | editovat zdroj]

Státní knihovna vznikla sloučením několika velkých pražských knihoven v roce 1958. Název si instituce uchovala až do roku 1990

Národní knihovna České republiky[editovat | editovat zdroj]

V roce 1990 byl obnoven původní název knihovny. Knihovna vybudovala centrální depozitář v Hostivaři, její skladovací prostory však jsou stále nedostatečné, proto se plánovalo zahájení stavby nové budovy na Letné , kterýžto plán byl ale zrušen. Byl také zpřístupněn elektronický knihovní katalog dostupný dnes i externě v síti internet.

Ředitelé a správci knihovny[editovat | editovat zdroj]

1777 - 1778  František Josef Kinský (1739 - 1805)
1778 - 1789  František Xaver Věžník (1732 - 1789)
1789 - 1807  Karel Rafael Ungar (1744 - 1807) - 1780-1789 vykonával funkci správce
VII/1807 - XI/1807  Josef Bernard Müller (zemřel 1815), pověřený správou knihovny
1807 - 1809  František Faustin Procházka (1749 - 1809)
1809 - 1810  Josef Bernard Müller (zemřel 1815), pověřený správou knihovny
1810 - 1825  František Posselt (1753 - 1825)
1825 - 1828  Karel Fischer (1755/1757 - 1844), pověřený správou knihovny
1828 - 1847  Antonín Spirk (1787 - 1847)
1848 - 1860  Pavel Josef Šafařík (1795 - 1861) - 1847 - 1848 pověřený správou knihovny
1860 - 1869  Ignác Jan Hanuš (1812 - 1869)
1869 - 1870  Johann Friedrich Dambeck (?), pověřený správou knihovny
1870 - 1895  Antonín Zeidler (?)
1896 - 1897  Václav Schulz (?)
1897 - 1919  Richard Kukula (1857 - 1927)
1920 - 1930  Jaromír Borecký (1869 - 1951) - I/1919 - I/1920 jako prozatímní správce
1930 - 1938  Jan Emler (1877 - 1951)
1939 - 1945  Jindřich Hrozný (1885 - 1952)
1945 - 1948  Josef Bečka (1894 - 1955) - 1945 - 1947 jako prozatímní ředitel
1948 - 1949  Vilém Závada (1905 - 1982), prozatímní správce s titulem přednosta
1949 Miroslav Kaftan (1904 - ?), pověřený správou knihovny
1949 - 1954  Václav Čejchan (1904 - 1973), do podzimu 1949 pověřený správou knihovny
1954 - 1958  Jan Petrmichl (1921 - 1964)
1958 - 1959  Vilém Závada (1905 - 1982)
II/1959 - V/1959  Josef Bleha (1920 - 2012), pověřený správou knihovny
1959 - 1961  Josef Hušek (1912 - 1981)
XI 1961 - III/1962  Josef Bleha (1920 - 2012), pověřený správou knihovny
1962 - 1970 Josef Vinárek (1920 - 2008)
1970 - 1988  Karel Kozelek (1920 - 1994)
1988 - 1989  Jaroslav Beránek (*1931)
XII/1989 - III/1990  Adolf Knoll (*1954), pověřený řízením knihovny
1990 - 2004  Vojtěch Balík (*1947)
2004 - 2008  Vlastimil Ježek (*1962)
2008 - 2010  Pavel Hazuka (*1950)
2011 - 2015  Tomáš Böhm (*1961)
III/2015 - IV/2015  Miroslav Rovenský (*1964), pověřený řízením knihovny
2015 - Petr Kroupa (*1953), pověřený řízením knihovny

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Digitalizace[editovat | editovat zdroj]

Digitalizace začala v Národní knihovně ČR v letech 1992/1993 ve spolupráci s nynější českou firmou AiP Beroun. Národní knihovna byla průkopníkem v tvorbě standardů digitalizace v celosvětovém měřítku a později se zapojila do řady evropských projektů, v nichž došlo k dalšímu rozvoji zejména standardů týkajících se rukopisů a starých tisků.V roce 2005 udělilo UNESCO za digitalizaci knih a dokumentů Národní knihovně cenu Jikji v rámci programu „Paměť světa“, anglicky Memory of the World. V současné době zpřístupňuje Národní knihovna digitální obsah v digitálních knihovnách Manuscriptorium (http://www.manuscriptorium.eu) a Kramerius (http://kramerius4.nkp.cz). Takto je v nové i staré aplikaci Kramerius zpřístupněno celkem více než 2 tisíce titulů periodik, více než 120 tisíc titulů moderních knih (od r. vydání 1800) a v Manuscriptoriu více než 26 tisíc rukopisů a starých tisků z Národní knihovny a asi 20 tisíc z dalších českých institucí a institucí zahraničních z celkem 23 zemí. Kromě toho ve společném projektu se společností Google jsou digitalizovány další staré tisky a některé knihy z počátku 19. století ze Slovanské knihovny; celkem Google digitalizoval přes 60 tisíc knih (stav v srpnu 2015). Tyto knihy jsou přístupné v digitální knihovně Google Books (i prostřednictvím katalogu starých tisků Národní knihovny a katalogu Slovanské knihovny), staré tisky pak postupně také v Manuscriptoriu (ke konci r. 2015 to bude na 46 tisíc starých tisků) a novější tisky (asi 1/6 projektu) budou zpřístupněny v Krameriovi.

Nové prostory[editovat | editovat zdroj]

16. května 2006 byla vyhlášena mezinárodní architektonická soutěž na návrh Národní knihovny na Letenské pláni. 3. března 2007 byly vyhlášeny výsledky soutěže. Porota jako vítěze jednoznačně vybrala návrh Jana Kaplického z architektonického studia Future Systems. Národní knihovna měla být podle tohoto návrhu původně dostavěna v roce 2012. Kvůli sporům o regulérnost arichitektonické soutěže, pozemky pod zamýšlenou stavbou a financování knihovny však nastaly průtahy v realizaci. V červenci 2008 ministr kultury ČR Václav Jehlička konstatoval, že knihovna postavena nebude.[2]

Nová knihovna měla nabídnout prostor pro deset milionů knih a přestěhovat se do ní měly svazky Národní knihovny vytištěné po roce 1801.

V současné době se rozvíjí koncepce Národní knihovny v rámci rekonstrukce Klementina a zvětšením kapacit v Hostivaři, kde byla ke stávající budově z r. 1995 přistavěna budova další. Očekávaný závěr komplexní rekonstrukce, která probíhá za provozu, je nejdříve v r. 2018.

Související informace naleznete také v článku Národní knihovna na Letné.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • TOBOLKA, Zdeněk. Národní a universitní knihovna v Praze, její vznik a vývoj I. Počátky knihovny až do roku 1777. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1959. 169 s.  
  • Bibliografický katalog Československé republiky: literární tvorba z roku 1944 vyjma noviny a časopisy. Praha : Národní a universitní knihovna, 1945. 685 s.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b [1]
  2. Nová budova Národní knihovny na Letné stát nebude

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]