Klementinum

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Klementinum
Klementinum, východní strana, vstup z Mariánského náměstí
Klementinum, východní strana, vstup z Mariánského náměstí
Účel stavby
Základní informace
Sloh baroko
Architekti Johann Lucas von Hildebrandt, Carlo Lurago, Francesco Lurago, Giovanni Domenico Orsi, Pavel Ignác Bayer, František Maxmilián Kaňka nebo Kilián Ignác Dientzenhofer, Giovanni Antonio Lurago
Výstavba 1556-1726
Poloha
Adresa Platnéřská 1040/8, Platnéřská 190/10, Karlova 190/1, Křižovnická 1040/2, Seminářská 190/1, Mariánské náměstí 190/5 a Křižovnické náměstí 1040/4, Praha, ČeskoČesko Česko
Ulice Platnéřská, Seminářská, Karlova, Křižovnická, Mariánské náměstí a Křižovnické náměstí
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky 38162/1-7 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klementinum (dříve psáno Clementinum), bývalá jezuitská kolej, je rozlehlý komplex barokních budov nedaleko Karlova mostu na Starém Městě v Praze. Po Pražském hradě je Klementinum druhý nejrozsáhlejší stavební celek v Praze.[1] Je sídlem Národní knihovny České republiky, která areál s výjimkou kostelů spravuje. Patří mezi národní kulturní památky České republiky.[2]

Klementinum zaujímá významné postavení v dějinách meteorologie. Zdejší meteorologická pozorování začala v polovině 18. století a systematicky jsou zaznamenávána od roku 1775, což z nich činí nejdelší souvislou řadu pozorování ve střední Evropě.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Klementinum s kostelem Nejsvětějšího Salvátora v roce 1750

Vznik a stavební vývoj[editovat | editovat zdroj]

Klementinum má svůj název podle kostela sv. Klimenta, který je poprvé zmiňován k roku 1227. Stal se součástí dominikánského kláštera, kde působila i řádová škola, která získala po založení Karlovy univerzity dokonce statut generálního studia. Klášter byl vypálen za husitských válek a po jejich skončení jen částečně obnoven. Vznik dnešního Klementina je spojen s příchodem Tovaryšstva Ježíšova (jezuitů) do českých zemí roku 1556. Toto strategicky výhodné místo u paty Karlova mostu a při hlavní komunikaci již předtím vybral pro založení pražského sídla jezuitů a koleje Petr Canisius, řádový provinciál pro Německo, Rakousko a české země. Zpustlé budovy kláštera dostali jezuité darem od krále Ferdinanda I., poslední dominikáni dostali náhradou opuštěný klášter klarisek Na Františku.

Prvních 12 bratří přišlo do Prahy 18. dubna 1556.[3] Bratří vytvořili první konvent a dali si upravit západní křídlo budovy, zvané po přestavbě Canisium. Kolej byla oficiálně založena 20. června[zdroj?], vyučování v provizorních podmínkách bylo zahájeno již 7. července. Prvním rektorem byl Ursmar Goisson z Lutychu.[3] Již v letech 1576-1577 bylo postaveno nové školní křídlo, roku 1581 byl položen základní kámen kostela sv. Salvátora, v letech 1590-1597 byla postavena tzv. Vlašská kaple. V období do roku 1620 získali jezuité koupí nebo darem 32 sousedních měšťanských domů, 7 dvorů a 2 zahrady. Další výstavba pokračovala až po skončení třicetileté války. V raně barokním slohu byla přibližně v letech 1653-1684 dostavěna západní část areálu: k tzv. Staré koleji (při Karlově ulici) přibyla tzv. Nová kolej (podél Křižovnické a Platnéřské ulice), byl postaven tzv. letní refektář. V této době bylo Klementinum také vybaveno první splachovací kanalizací v Praze.

Novou stavební etapu představuje období 1709-1726, kdy byl celý areál dokončen ve stylu vrcholného baroka. Vzniklo spojovací křídlo mezi kolejí a kostelem sv. Salvátora, byl vybudován nový kostel sv. Klimenta, v roce 1719 byla zahájena stavba východní části koleje (při Seminářské ulici a Mariánském náměstí). Byla postavena Zrcadlová kaple (1722-1724) a Astronomická věž. V té době již mělo Klementinum druhou věž, zvanou hodinová.

Velkoryse pojatý areál nepotřeboval větší úpravy až do odchodu řádu roku 1773. Dílčími úpravami prošel v období klasicismu v 19. století a na počátku 20. století. Rozsáhlá rekonstrukce a stavební úpravy byly provedeny až v letech 1924-1936.

Klementium za jezuitů (1576-1773)[editovat | editovat zdroj]

Jezuité v Klementinu provozovali svoji školu, roku 1616 povýšenou na univerzitu,[4] která byla protiváhou (soupeřem) tehdy protestantské Karlovy univerzity. V roce 1618 byli jezuité reformátory z Prahy vypovězeni. Po svém brzkém návratu v roce 1620 po Bílé hoře jim byla v rámci pokračující rekatolizace svěřena v roce 1622 i správa Karlovy univerzity. Roku 1638 byly právnická a lékařská fakulta od jezuitské koleje odděleny a bylo jim vráceno Karolinum. I když v roce 1654 došlo k opětnému sloučení v univerzitu Karlo-Ferdinandovu, v Klementinu zůstaly jen fakulty filozofická a teologická. Od počátku své existence budovala jezuitská kolej svou knihovnu a v roce 1622 sem byla přemístěna knihovna Karlových kolejí. Jezuité v Klementinu provozovali také tiskárnu, kterou získali koupí od dědiců Daniela Adama z Veleslavína.[5] Významnou pozornost věnovali jezuité vědeckým disciplinám (od roku 1722 zde byla zvláštní matematicko-astronomická studia, matematické muzeum a později astronomická observatoř). V areálu se také nacházela lékárna s laboratoří. Již za jezuitů se v Klementinu konaly přednášky Stavovské inženýrské školy, která zde sídlila až do roku 1786.[6]

Klementinum po zrušení řádu[editovat | editovat zdroj]

Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 Klementinum využívala sekularizovaná univerzita. Knihovna byla prohlášena dekretem Marie Terezie z 6. února 1777 veřejnou c. k. Universitní knihovnou. Do rozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity na českou a německou v roce 1882 v Klementinu dále sídlily filozofická a teologická fakulta, kde se vyučovalo především, ne-li výlučně, německy. Po rozdělení zde zůstala pouze česká část. Univerzita převzala i klementinskou observatoř. Tiskárna zůstala v Klementinu i po odchodu jezuitů, byla přejmenována na Tiskárnu normální školy a teprve v roce 1786 se přestěhovala do Konviktské ulice. V roce 1775 se do části Klementina nastěhoval arcibiskupský seminář, který zde fungoval až do roku 1929.[7] V roce 1796 si v jiné části areálu zřídila Společnost vlasteneckých přátel umění obrazárnu, základ pozdější Národní galerie. V letech 1799-1886 zde působila Akademie výtvarného umění. Své sídlo mělo v Klementinu v letech 1805-1883 také Akademické gymnázium, kde vyučovali m.j. Josef Jungmann a Václav Kliment Klicpera a kde studovala řada budoucích básníků a spisovatelů.[8]

Roku 1923 rozhodlo ministerstvo školství a národní osvěty, že má celý areál sloužit knihovně. V roce 1924 československý stát odkoupil část Klementina od pražského arcibiskupství a byly zahájeny stavební úpravy pro potřeby knihovny za vedení architekta Ladislava Machoně. Některé trakty byly zvýšeny o patro a do nadstaveb byla umístěna skladiště, přibyla novostavba čítárny (dnes hala služeb).[9] Východní křídlo bylo upraveno pro Knihovnu vysokých škol technických, která se do Klementina nastěhovala po odstěhování filozofické fakulty roku 1935 a sídlila zde až do roku 2009, kdy se přestěhovala již jako Národní technická knihovna do nové budovy. Při těchto úpravách byla v traktu u Mariánského náměstí vybudována nová velká studovna, pro niž byl malířem B. Čílou restaurován historický dřevěný strop bývalého jezuitského divadla.[10] Univerzitní pracoviště opouštěla areál postupně až do roku 1946.

Knihovna sídlící v Klementinu, původně univerzitní, změnila v průběhu let několikrát své jméno. Od roku 1990 se jmenuje Národní knihovna České republiky, Je knihovnou s univerzálním knihovním fondem zaměřeným na potřeby vysokých škol univerzitního typu a vědeckých pracovišť v oblasti společenských a přírodních věd, kultury a umění. Na základě práva povinného výtisku shromažďuje a v národním konzervačním fondu uchovává vše, co bylo vydáno na území České republiky.[11]

Podrobnější informace naleznete v článku Národní knihovna České republiky.

Klementinští studenti v bouřlivých dobách[editovat | editovat zdroj]

Klementinum vstoupilo do dějin také účastí svých studentů na bojových akcích v letech 1648 a 1848. Když v roce 1648 napadli Prahu Švédové, velký podíl na tom, že se jim nepodařilo dostat se přes Karlův most do Starého Města, měla studentská legie vedená otcem jezuitou Jiřím Plachým. Tyto události připomíná socha studenta na prvním nádvoří. V revolučním roce 1848 bylo Klementinum centrem červnového povstání. Studenti opevnění v Klementinu dokonce zajali prezidenta českého gubernia hraběte Lva Thuna - propustili ho teprve po naléhání Palackého a Šafaříka.[12] Barikády v Klementinu stavěli studenti i v průběhu pražského květnového povstání v roce 1945.[13]

Architektura a exteriér[editovat | editovat zdroj]

Klementinum leží na rozlehlé nepravidelné parcele ohraničené ulicemi Platnéřská, Křižovnická, Karlova, Seminářská a Mariánským náměstím. Celková rozloha včetně kostelů je 19 041 m², celková zastavěná plocha bez kostelů je 10 355 m² (13 012 m² i s kostely).[14] Komplex tvoří několik traktů dvou- až třípatrových budov obklopujících pětici nádvoří, dva kostely a dvě kaple.

Církevní stavby začleněné do komplexu[editovat | editovat zdroj]

Světské stavby, nádvoří a jejich výzdoba[editovat | editovat zdroj]

Stavební celek navrhl a v letech 1654–1669 začal stavět Carlo Lurago, kterého pro zaneprázdnění vystřídal jeho synovec Francesco Lurago, ve stavbě pokračoval Giovanni Domenico Orsi. Tehdy byla vybudována v raně barokním slohu západní část koleje, tvořená čtyřmi křídly. Západní křídlo do Křižovnické ulice má průčelí zdobené pilastry a štukovou výzdobou (v letech 1924-1925 byla tato část zvýšena a do vikýřů byly umístěny plastiky Otto Gutfreunda). Z této doby pochází i původní hlavní portál Klementina, kterým se vstupuje od Karlova mostu na první nádvoří, dnes podle sochy Pražského studenta od Josefa Maxe (z roku 1847) nazývané Studentské, a také kašna na Révovém nádvoří. Druhá etapa výstavby probíhala v letech 1709-1726. Mezi architekty a staviteli se uvádějí Pavel Ignác Bayer (tiskárna), František Maxmilián Kaňka a Kilián Ignác Dientzenhofer (východní křídlo, sv. Salvátor, Astronomická věž, Zrcadlová kaple - autor projektů není bezpečně znám, ale Dientzenhofer je považován za pravděpodobnějšího) a Giovanni Antonio Lurago. Bohatě zdobené je průčelí do Mariánského náměstí. Nad portálem s toskánskými sloupy, jímž se odtud vchází do posledního (čtvrtého) nádvoří, je mohutný balkón a velké okno s heraldickou výzdobou, štít zdobí socha sv. Ignáce z Loyoly. Na tomto nádvoří stojí pomník matematika a astronoma Josepha Steplinga od Ignáce Platzera v podobě amorka. Čtvrté nádvoří odděluje od třetího nádvoří (hospodářského dvora) budova Zrcadlové kaple. V jejím sousedství se nad střechy Klementina zvedá Astronomická věž zakončená sochou Atlanta nesoucího nebeskou sféru, která pochází z dílny Matyáše Bernarda Brauna. Ze stejné dílny je socha sv. Jana Nepomuckého zdobící průčelí na nároží Karlovy a Seminářské ulice. Vchod do Klementina z Karlovy ulice vede do druhého nádvoří, k němuž přiléhá novodobá přístavba dnešní haly služeb.[15] [16]K pozoruhodnostem Klementina patří řada dochovaných slunečních hodin - jsou umístěné vždy v horním patře budov Révového a Studentského nádvoří a hospodářského dvora, další se nacházejí na Astronomické věži.[17]

Ve 21. století oživilo venkovní prostory Klementina několik moderních skulpturː na 2. nádvoří u vchodu do Národní knihovny Dívka s vlašťovkou Magdaleny Poplawské[18] a Strom Lukáše Raise[19], na kašně Révového nádvoří Čtenáři Michala Trpáka.[20]

Interiéry[editovat | editovat zdroj]

Klementinský areál sloužil jednak osobním a liturgickým potřebám samotných jezuitů, jednak potřebám výuky a vědecké činnosti. Bylo zde i hospodářské zázemí. Účelům odpovídala i výzdoba jednotlivých prostor.

Bohatě zdobené štukaturou i nástropní výmalbou jsou chodby západního křídla při Křižovnické ulici: obrazy v kartuších jsou dílem jezuity Heřmana Schmidta a zobrazují výjevy ze života sv. Ignáce z Loyoly (34 obrazů v přízemí) a sv. Františka Xaverského (34 obrazů v 1. patře). Nástropní malby se zachovaly i v některých místnostech prvního patra. V této budově byla i menší kaple sv. Jana Nepomuckého, z níž po poslední přestavbě zůstal jen výklenek s rokokovým oltářem na hlavním schodišti. (Původně mělo Klementinum ještě další menší kapli, sv. Eligia, která při přestavbách zcela zanikla.)[21] Schodiště bylo dříve vyzdobeno několika sochami - archandělů Michaela a Rafaela a jezuitských svatých.[22]

Letní refektář[editovat | editovat zdroj]

Z vnitřních prostor budov první etapy stavby vyniká velikostí i výzdobou tzv. letní refektář, který přiléhá ke kvadratuře a dnes slouží jako všeobecná studovna Národní knihovny. Prostor přesahuje až do 1. patra, je zaklenut valenou klenbou s devíti páry lunetových výsečí na konzolách s karyatidami. Klenbu refektáře zdobí alegorické postavy 16 ctností zasazené do plošných výklenků. Čelní stěnu pokrývá olejomalba Svatba v Káni galilejské, kterou podle návrhu Andrey Pozza provedl jeho žák Kryštof Tausch. Na protější stěně je freska zobrazující Návštěvu Krista v domě Lazarově (pravděpodobně dílo jezuitského malíře Jana Kubena), před níž stojí 6 m vysoká rokoková kachlová kamna z roku 1762. Původně zde byl také cyklus 34 obrazů s portréty slavných jezuitů od Jana Jiřího Heinsche, který se však nedochoval. Za pozornost stojí i předsíň refektáře se dvěma mramorovými lavaby (jedno z nich je dílem Jana Jiřího Bendla).[23]


Barokní knihovní sál a matematické sály[editovat | editovat zdroj]

I pokud nepočítáme kostely a kaple, nachází se v prostorách Klementina, které vznikly až v první polovině 18. století, několik hodnotných interiérů vyzdobených ve stylu vrcholného baroka. Barokní sál, který se rozkládá v patře nad Zrcadlovou kaplí, byl od počátku určen pro knihovnu. Jde o knihovnu dvoupodlažního typu s ochozem. Knihovní otevřené skříně s regály stojí mezi zdobenými sloupy, střídavě hladkými a kroucenými, se zlacenými korintskými hlavicemi. Šlo o první knihovnu v Čechách s freskovou výzdobou klenby. Hlavní freska představuje Chrám moudrosti s iluzívní kopulí, vedlejší zobrazují Apollóna na hoře Parnas a Proměnění Páně na hoře Tábor. Autorem fresek je Jan Hiebel, který vyzdobil i Zrcadlovou kapli. V sále se vystavují historické glóby pocházející z klementinských sbírek. [24]

Freskovou a štukovou výzdobu mají i dva menší sály, nazývané Starý a Nový matematický sál (nyní jsou součástí hudebního a rukopisného oddělení). Původně sloužily pro klementinské muzeum, hlavní tematikou výzdoby je vedle matematických věd zejména astronomie. Autorem štukatur je Bernardo Spinetti.[25]

Rekonstrukce[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2010 probíhá postupná rekonstrukce objektů. Jejím cílem je zmodernizovat budovy pro účely knihovny a zároveň zachovat a obnovit historické a kulturní hodnoty a zvýšit společenskou prestiž. V roce 2019 vstupuje revitalizace do 3. etapy.[26] Prostory Klementina by měly nabídnout kromě sídla Národní knihovny též stylovou kavárnu, kongresový/přednáškový sál, galerijní prostory a knihkupectví.

Význam Klementina pro vědu[editovat | editovat zdroj]

Astronomická věž z roku 1722

Klementinum má dějinný význam i pro rozvoj věd, zejména matematiky, astronomie a meteorologie. Vědám se věnovali jezuité i profesoři univerzity.

V roce 1722 byla založena zvláštní řádová matematicko-astronomická studia, postavena Astronomická věž a zřízeno tzv. Matematické muzeumMuseum mathematicum Collegii Clementini (jedno z prvních v Evropě). Muzeum se kromě sbírkové činnosti staralo i o výuku; zda k výuce používalo i Astronomickou věž, o tom je málo informací.[5] Muzeum je spojeno se jménem Jana Kleina, mechanika, astronoma a jeho správce. Muzejní sbírky byly podle inventáře na svou dobu všestranné, kromě přístrojů a předmětů souvisejících s matematickými vědami a astronomií se zde nacházely i různé kuriozity, přírodniny, umělecká díla a exotické památky z cest řádových misionářů. Po zrušení tovaryšstva byly sbírky zčásti rozprodány (v dražbě je například pro své Museum technologicum zakoupil pražský vydavatel J.Schönfeld), z větší části byly ponechány univerzitě. Muzeum bylo zrušeno roku 1785, sbírkové předměty byly předány jiným institucím. Část sbírek se později soustředila v Národním muzeu v Praze.[6]

V Astronomické věži byla v letech 1751-52 z iniciativy matematika, fyzika a astronoma Josepha Steplinga zřízena observatoř. Kromě astronomie se observatoř zabývala též meteorologií.

Podrobnější informace naleznete v článku Astronomická věž (Klementinum).

Systematická meteorologická měření a pozorování byla v Klementinu prováděna již od roku 1752. Od roku 1775 je zaznamenával astronom Antonín Strnad, Steplingův žák a pozdější rektor Karlovy univerzity. Jde o nejdelší souvislou řadu pozorování ve střední Evropě.[27] Od 1. ledna 1784 se zde měří teploty 3x denně již podle moderních kritérií, což pro klimatologii představuje cenný zdroj informací o stavu počasí a podnebí. Od r. 1804 přibylo i měření dešťových srážek.[28] Po 2. světové válce byla observatoř přičleněna k Českému hydrometeorologickému ústavu.

Osobnosti spjaté s Klementinem[editovat | editovat zdroj]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Někdejší jezuitský refektář (všeobecná studovna) příležitostně sloužil výstavám. Roku 1791 se zde konala velká průmyslová výstava, jedna z prvních v Evropě (další se konaly v letech 1829 a 1831).[30] V roce 1919 zde byla vůbec poprvé vystavena Slovanská epopej Alfonse Muchy (prvních 11 hotových pláten).[31]
  • Klementinum několikrát navštívil W.A. Mozart. Při příležitosti padesátého výročí pražské premiéry opery Don Giovanni v roce 1837 byl v Klementinu zřízen Mozartův památník (z výtěžku ze dvou veřejných koncertů a dobrovolných příspěvků). Později se stal součástí hudebního oddělení Národní knihovny a slouží badatelským účelům.[32]
  • Po Klementinu je pojmenovaná planetka 3386 Klementinum,[33] kterou objevil v roce 1980 astronom L. Brožek v jihočeské hvězdárně na Kleti.
  • Všeobecná studovna Klementina je vidět ve filmu Zdeňka Podskalského Světáci (1969, v časech 32:42–35:22 a 54:31–55:03).

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Klementinum | Prague City Line [online]. [cit. 2019-05-12]. Dostupné online. 
  2. Památkový katalog - 1000001634 - Klementinum. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2019-05-13]. Dostupné online. 
  3. a b Jezuité. www.hostyn.cz [online]. [cit. 2019-05-12]. Dostupné online. 
  4. OULÍKOVÁ PETRA. Klementinum : průvodce. Praha: Národní knihovna České Republiky 76 s. Dostupné online. ISBN 8070504919, ISBN 9788070504918. OCLC 82365506 S. 6. 
  5. VOIT, PETR. Pražské Klementinum. Praha: Národní knihovna v Praze 183 s. Dostupné online. ISBN 8090109241, ISBN 9788090109247. OCLC 29671363 S. 64-65. 
  6. Voit, s. 64
  7. O SEMINÁŘI - Historie semináře / Arcibiskupský seminář Praha. www.seminar-praha.cz [online]. [cit. 2019-05-12]. Dostupné online. 
  8. Voit, s.87-88
  9. Oulíková, s. 16-17
  10. Státní technická knihovna po 73 letech opouští Klementinumː tisková zpráva [online]. 29-02-27 [cit. 2019-05-16]. Dostupné online. 
  11. Zřizovací listina Národní knihovny ČR. www.nkp.cz [online]. [cit. 2019-04-28]. Dostupné online. 
  12. Voit, s. 88-89
  13. Voit, s. 115
  14. Omlazovací kúra Klementina, časopis Stavebnictví, 04/11, str. 16–20. Dostupné online (vyžaduje registraci)
  15. POCHE, Emanuel a JANÁČEK, Josef. Prahou krok za krokem: [uměleckohistorický průvodce městem]. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Panorama, 1985. S. 52-54
  16. Oulíková, s. 10-15
  17. Oulíková, s. 41-45
  18. PRAGA-MAGICA. Dívka s vlaštovkou. Blog.cz [online]. [cit. 2019-05-16]. Dostupné online. (česky) 
  19. PRAGA-MAGICA. Strom v Klementinu. Blog.cz [online]. [cit. 2019-05-16]. Dostupné online. (česky) 
  20. Michal Trpák [online]. [cit. 2019-05-14]. Dostupné online. (česky) 
  21. Voit, s. 37
  22. Oulíková, s.21-24
  23. Oulíková, s.29-33
  24. Oulíková, s.54-62
  25. Oulíková, s.34-36
  26. Revitalizace Klementina - úvodní informace | Národní knihovna České republiky. www2.nkp.cz [online]. [cit. 2019-04-28]. Dostupné online. 
  27. Měří v Klementinu teplotu správně?. Dvojka [online]. 2016-11-26 [cit. 2019-05-16]. Dostupné online. (česky) 
  28. ŠÍMA, Zdislav. Klementinská hvězdárna. Bulletin Plus [online]. 2000 [cit. 2011-07-11]. Čís. 1. Dostupné online. 
  29. {title}. www.nkp.cz [online]. [cit. 05-05-2012]. Dostupné v archivu pořízeném dne 05-05-2012. 
  30. Historie českých průmyslových výstav v Klementinu na stránkách ČT
  31. Slovanská epopej. Novinky.cz [online]. [cit. 2019-05-12]. Dostupné online. 
  32. První mozartovské muzeum na světě — Národní knihovna České republiky. www.nkp.cz [online]. [cit. 2019-05-22]. Dostupné online. 
  33. 3386 Klementinum na ssd.jpl.nasa.gov

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOIT, Petr. Pražské Klementinum. Praha: Národní knihovna v Praze, 1990. 183 s.
  • OULÍKOVÁ, Petra. Klementinum: průvodce. 1. vyd. Praha: Národní knihovna České republiky, 2006. 76 s. ISBN 8070504919.
  • WINTER, Zikmund. O životě na vysokých školách pražských knihy dvoje : Kulturní obraz 15. a 16. století. Praha: Matice česká, 1899. Dostupné online. - kapitola Učení v Klementinu, s. 386-403. 
  • EKERT, František. Posvátná místa král. hl. města Prahy. Svazek I. Praha: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1883. Dostupné online. - kapitola Klementinská kollej, s. 348-383. 
  • Jezuité a Klementinum, katalog výstavy, Alena Richterová a Ivana Čornejová (eds.), NK Praha 2006.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]