Přeskočit na obsah

Klášter Zlatá Koruna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Klášter Zlatá Koruna
Klášterní kostel ve Zlaté Koruně
Klášterní kostel ve Zlaté Koruně
Lokalita
StátČeskoČesko Česko
MístoZlatá Koruna
Souřadnice48°51′18,9″ s. š., 14°22′15,7″ v. d.
Map
Základní informace
Řádcisterciácký
ZakladatelPřemysl Otakar II.
Založení1263
Zrušení1785
Mateřský klášterHeiligenkreuz
Odkazy
Kód památky22717/3-1511 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Webwww.klaster-zlatakoruna.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klášter Zlatá Koruna se nachází asi 8 km od Českého Krumlova v katastru obce Zlatá Koruna. Budovy kláštera jsou z velké části středověké (kostel, ambit, kapitulní síň, kaple Andělů Strážných, opatství), částečně barokně upravené. V historické části obce jsou zachovány další gotické budovy včetně laického kostela sv. Markéty a zbytků opevnění. Klášter ve správě Národního památkového ústavu je přístupný veřejnosti. Je chráněn jako národní kulturní památka České republiky.

Dějiny kláštera

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Seznam opatů kláštera ve Zlaté Koruně.

Založení kláštera

[editovat | editovat zdroj]
Historický obraz kláštera z druhé poloviny 18. století.
Rajský dvůr

Cisterciácký klášter byl založen roku 1263 českým králem Přemyslem Otakarem II.[1] Původně se klášter jmenoval Svatá Koruna (lat. Sancta Corona, německy Heiligenkron)[2] podle relikvie trnu z Kristovy koruny, kterou Přemysl Otakar II. obdržel nepřímo od francouzského krále Ludvíka IX. Svatého. Zprávu o darování má cisterciácký kronikář Jan z Viktringu.[3] Kristovu korunu získal Ludvík IX. od konstantinopolského císaře Balduina II. (1239). Postavil pro ni kapli Sainte-Chapelle (1248). Koruna se stala symbolem jeho vlády i „dárkem“ pro významné osoby a instituce.[4] Zůstává otázkou, jak se relikvie dostala k českému králi. V úvahu připadají dvě možnosti: buď přes Richarda Cornwallského – římského krále, který byl švagrem Ludvíka IX. Svatého a od roku 1262 ve spojení s českým králem, nebo skrze generální kapitulu cisterciáckého řádu.[5]

Zlatá Koruna byla druhou zeměpanskou fundací cisterciáckého kláštera (první Plasy roku 1144). Už roku 1259 byla odeslána žádost na generální kapitulu cisterciáckého řádu s žádosti o založení řádového domu. Z Baumgartenbergu a Wilheringu byli vysláni opati, aby posoudili situaci a vyjádřili případný souhlas či nesouhlas se záměrem českého krále. Založení proběhlo až roku 1263 zřejmě z důvodu války s Uhrami (1260 – bitva u Kressenbrunnu). Vítězství v uherské válce mohlo být jednou z motivací k založení kláštera. Dalším důležitým, ne-li nejdůležitějším důvodem, bylo posílení královského vlivu v jižních Čechách a utužení vazeb v rámci česko-rakouské unie. Přemysl Otakar II. chtěl zabránit, aby královský majetek byl úplně rozchvácen Vítkovci, a proto předal klášteru Boleticko a Netolicko (pouze část s kastelánií) s 880 km2 lesa. Přemysl Otakar II. se považoval za dědice babenberských práv k rakouským zemím, proto za mateřský klášter nové fundace zvolil klášter v Heiligenkreuzu.

Příchod prvních mnichů

[editovat | editovat zdroj]
Kaple Andělů strážných

Dne 6. dubna 1263 opustili klášter Heiligenkreuz mniši s bývalým (do roku 1259) opatem Jindřichem. Do Zlaté Koruny přišli v polovině dubna. Jak vypadalo místo při jejich příchodu, není známo. Nejstarší dochovanou stavbou je pravděpodobně dvoupodlažní kaple Andělů strážných (1270), u níž se uvažuje o stejné funkci jako měla Sainte-Chapelle v Paříži,[6] tedy že mohla sloužit k uchování trnu z Kristovy Trnové koruny, jejž Přemysl Otakar II. věnoval klášteru. Také bývá srovnávána s Královskou kaplí v Plasích,[7] rovněž mohla sloužit jako špitální kaple.[8]

Další dějiny kláštera

[editovat | editovat zdroj]
Křížová chodba padající doleva

Po roce 1276 byl klášterní areál zničen Vítkovci. Statuta generální kapituly hovoří o zničeném místě (locum destructum). Panovník chtěl přenést ústav do bezpečnějšího místa, zemřel však dříve, než mohl záměr uskutečnit. Klášter byl obnoven (1291) až za vlády Václava II., kdy přišli mniši z Plas, aby obnovili duchovní život. Obnovený konvent obdržel darované statky od pánů z Bavorova a z Michalovic. Později klášter začal rozvíjet kolonizační aktivitu (např. 50 nových vsí na Boleticku), která v českém cisterciáckém prostředí nemá obdoby.

Roku 1354 klášter vyhořel. Pracoval zde kameník Michael Parléř. Ve 14. století převládaly spory o hranice klášterního panství s majiteli vitějovického panství (Verner, Racek, Přibík), s vyšebrodským klášterem a zejména s vyšehradskou kapitulou (v letech 1360 až 1396 o oblast Prachaticka). Většina sporů byla rozsouzena ve prospěch zlatokorunských cisterciáků. Na přelomu 14. a 15. století došlo k prudkému zhoršení hospodářské situace. Cenné věci byly odeslány do premonstrátského kláštera v Rakousku (Schlägl, česky Drkolná). Část pokladu s archivem byla tehdy uložena v Českém Krumlově.

Roku 1420 byl klášter dvakrát přepaden a vypálen husitskými vojsky (jednou pod vedením Jana Žižky), mezi nimiž byli poddaní kláštera. Později klášterní zboží obsadil Oldřich II. z Rožmberka jako zástavu od krále Zikmunda Lucemburského. Rožmberk se už pak tohoto majetku nevzdal, ale připojil ho ke krumlovskému panství. Řešil to ještě Vladislav II. Jagellonský roku 1493. V roce 1601 prodal Petr Vok z Rožmberka krumlovské statky (spolu se zlatokorunským) císaři Rudolfu II. a roku 1622 Ferdinand II. věnoval zboží Janu Oldřichovi z Eggenberku. Majetky se klášteru nevrátily ani za Schwarzenberků (od roku 1719).

Knihovna

Ve 2. polovině 16. století byl postaven malý konvent s refektářem a opraveno opatství. Roku 1665 byla dokončena barokizace areálu. Klášter byl zrušen Josefem II. roku 1785 za posledního opata Bohumíra Bylanského, za jehož působnosti vznikla bohatá výzdoba nástěnných maleb a oltář byl osazen detaily z dílny sochaře Jakuba Eberleho.[9] Po zrušení byly budovy kláštera využívány pro různé průmyslové provozy (např. slévárna a strojírna Petra Steffense[10]). Průmyslové aktivity, které poškodily řadu budov, utichly v roce 1909 a budovy kláštera se začaly rekonstruovat.

V roce 1940 za Protektorátu byl klášter zabaven gestapem a po válce pak zkonfiskován z moci Lex Schwarzenberg. Roku 1944 zde byly na příkaz ministerstva školství[11] umístěny fondy řady vědeckých knihoven, mezi nimi i Královské české společnosti nauk a České akademie věd a umění.[12] Od roku 1945 je klášter přístupný veřejnosti. Je zde instalována výstava o životě mnichů a jejich působení v jižních Čechách. Dnešní podoba budovy kláštera je výsledkem přestaveb v několika epochách, a tedy i v různých architektonických stylech.

Filiace kláštera

[editovat | editovat zdroj]

Filiační řada zlatokorunského kláštera se v dějinách změnila dvakrát:

  1. V letech 1263–1276 byla následovná: Cîteaux 1098 – klášter Morimond 1115 – klášter Heiligenkreuz 1133 – klášter Zlatá Koruna 1263.
  2. Změna filiace kláštera po ztrátě babenberských držav na: klášter Cîteaux 1098 – klášter Morimond 1115 – klášter Ebrach 1127 – klášter Langheim 1133 – klášter Plasy 1144 – klášter Zlatá Koruna 1263.

Původní filiace se obnovila až roku 1400 za papeže Bonifáce IX.

Klášterní statky

[editovat | editovat zdroj]

V držení kláštera bylo Boleticko a část Netolicka, dvě vinice v Rakousku, dům v Praze, dále právo osvobození od cel a mýt na Dunaji i suchozemských cestách. K tomu rájovská rychta. Samotný klášter byl umístěn v nejvýchodnějším cípu svých držav. Jeho poloha – na poloostrově, který je vytvořen meandrem Vltavy – odpovídala řádovým pravidlům.

Popis

[editovat | editovat zdroj]
Půdorys starého konventu s kostelem

Klášterní komplex byl vybudován na nevysokém ostrohu obtékaném Vltavou. Ohrazený areál zahrnuje klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie se starým konventem, kapli Andělů strážných s novým konventem a u brány bývalý farní kostel sv. Markéty pro obyvatele vesnice.

Klášterní kostel je gotická trojlodní bazilika s příčnou lodí. Kněžiště s chórovými kaplemi a příčná loď pocházejí z doby kolem 1300, trojlodí se západním portálem bylo postaveno přibližně mezi lety 1340–1370. Kostel byl upraven barokně, kdy byly obnoveny chórové kaple a ubourána čtvrtá loď na severní straně chrámu.[13] Kostel není orientovaný, jeho kněžiště směřuje k severoseverovýchodu (v souladu s řádovými pravidly sleduje směr přilehlého vodního roku).

Kapitulní síň – půdorys a profil

Trojkřídlý patrový konvent byl postaven ve stejné době jako přilehlý kostel. Křížová chodba je zaklenutá gotickou křížovou klenbou doplněnou rokokovými štukaturami a malbami. Kapitulní síň je členěna dvěma štíhlými osmibokými pilíři s vyžlabením a zakončenými hlavicí. Z nich vybíhá osm žeber hruškovitého tvaru. Žebra se protínají v hladkých svornících a sbíhají na konzoly, které nemají jednotný tvar. Klenební konzoly v obvodových zdech nejsou jednotné. V kapitulní síni můžeme vidět i patrovou konzolu. Spodní část konzoly vypadá jako obrácený jehlanec. Horní část konzoly je rozdělena do dílců odpovídajících počtu nesených žeber. V některých rozích kapitulní síně jsou konzoly s motivem maskaronů vytesány ze žuly. Nad vchodem se nachází v štuku provedený klášterní erb. Na klenbě v zeleném odstínu uprostřed rokokového ornamentu je alegorie. Na severní straně jsou tři vysoká lomená okna a vstup do klášterního ambitu.

Kaple sv. Andělů Strážných je velká gotická dvoupatrová kaple s vnitřními prostorami klenutými křížovou klenbou.

Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Návštěvnost

[editovat | editovat zdroj]
Návštěvnost kláštera
Rok Počet návštěvníků
2012 20 652[14]
2013 30 787[14]
2014 25 704[15]
2015 21 341[16]
2016 27 047[16]
2017 23 131[16]
2018 22 847[17]
2019 22 014[17]
2020 17 610[18]
2021 13 130[18]
2022 25 035[19]

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Opatský dům na nádvoří kláštera
    Opatský dům na nádvoří kláštera
  • Klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie
    Klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie
  • Kaple Andělů strážných
    Kaple Andělů strážných
  • Hospodářské budovy kláštera
    Hospodářské budovy kláštera
  • Brána na nádvoří kláštera před opatským domem
    Brána na nádvoří kláštera před opatským domem

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Codex diplomaticus regni Boemiae et Moraviae (CDB). Tomus V/1, č. 391.
  2. ↑ Od roku 1315 se v německých pramenech vyskytuje termín Guldein Chron (Goldenkron, čes. Zlatá Koruna), avšak v latinských pramenech stále Sancta Corona.
  3. ↑ Viz Johannes Victoriensis und andere Geschichtsquellen Deutschlands im Vierzehnten Jahrhundert, ed. J. F. Boehmer, FRG I, Stuttgart 1843, s. 311: Unam spinam coronae domini rex Franciae magnis praecibus ei contulit, qua ipsam fundationem decoravit, et ab hoc Coronam sanctam apellavit.
  4. ↑ viz J. Richard, Saint Louis, Paris 1983, s. 150-151; Les tresors des eglises de France. Musée des arts décoratifs, Paris 1965; A. Shalem, Islam Christianized - Islamic Portable Objects in the medieval church Treasuries of the Latin West, Frankfurt - Berlin - Bern - New York - Paris - Wien 1996.
  5. ↑ L. Dimier, Saint Louis et Citeaux, Paris 1954.
  6. ↑ KALINA, Pavel. Dějiny středověké architektury. Praha: ČVUT, 2005. S. 149. 
  7. ↑ KUTHAN, Jiří. Gotická architektura v jižních Čechách. Praha: Academia, 1975. S. 154,155. 
  8. ↑ LÍBAL, Dobroslav. Katalog gotické architektury do husitských válek. Praha: Unicornis, 2001. S. 583. 
  9. ↑ VALEŠ, Vladimír. Sochařské dílo Jakuba Eberleho. Památky, příroda, život. 1991, roč. 23, čís. 1, s. 23. 
  10. ↑ PETER STEFFENS: Moji pánové, mně zajisté nemůžete vyčítat, že bych kdy byl vystoupil proti rovnoprávnosti… [online]. kohoutikriz.org [cit. 2013-08-07]. Dostupné online. (německy, česky) 
  11. ↑ PODANÝ, Václav. Knihovny ČAVU a KČSN od r. 1918 do vzniku ČSAV. In: Práce z Archivu Akademie věd. Praha: Archiv Akademie věd ČR, [1986-2007]. číslo 4, 1992. ISSN 1213-7928.
  12. ↑ Dějiny a činnost ZK-ÚVI ČSAV. Praha: Základní knihovna - Ústředí vědeckých informací ČSAV, 1989. S. 11, 14. 
  13. ↑ Umělecké památky Čech T–Ž. Academia, Praha 1982
  14. ↑ a b KUBÁT, Petr. Památky přilákaly skoro milion lidí. Dnes začíná zimní sezona. Mladá fronta DNES. 2013-11-01, s. B3. Dostupné online. 
  15. ↑ Návštěvnost památek v krajích ČR [online]. [cit. 2022-07-02]. Dostupné online. 
  16. ↑ a b c Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2015–2017 [PDF online]. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu [cit. 2020-03-11]. S. 15. Dostupné v archivu. 
  17. ↑ a b Návštěvnost památek v krajích [online]. [cit. 2022-07-02]. Dostupné online. 
  18. ↑ a b Návštěvnost památek v krajích [online]. [cit. 2022-07-02]. Dostupné online. 
  19. ↑ Návštěvnost památek v krajích v roce 2022 [online]. [cit. 2024-04-10]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Prameny

[editovat | editovat zdroj]
  • Das Todtenbuch des Cistercienserstiftes Goldenkron in Böhmen, ed. V. Schmidt, Studien und Mitteilungen aus dem Benediktiner und Cistercienser Orden 6, 1885.
  • Nachträge zum Artikel: Das Todtenbuch des Cistercienserstiftes Goldenkron in Böhmen, ed. V. Schmidt, Studien und Mitteilungen aus dem Benediktiner und Cistercienser Orden 7, 1886.
  • Nekrologium Zlatokorunské, ed. J. Emler, Věstník královské společnosti nauk 1888.
  • Urkundenbuch des Cistercienstiftes Goldenkron in Böhmen, ed. M. Pangerl, Fontes rerum Austriacarum XXVII, Wien 1872.

Bibliografie

[editovat | editovat zdroj]
ikona
Tento článek potřebuje doplnit či upravit literaturu.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že na konec článku přidáte (resp. upravíte) kapitolu Literatura a uvedete vhodné knihy, ze kterých lze o daném tématu čerpat více informací. Knihy by měly být uváděny standardní formou citace.
Komentář: převést na citační šablony
  • BELŠÍKOVÁ, Šárka. Opat Bylanský a obrazy zlatokorunské školy: osvícenství zdola v okrsku světa. Vyd. 1. České Budějovice: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích, 2013. 287 s. Miscellanea, sv. č. 8. ISBN 978-80-85033-51-9.
  • Braniš, J.: Svatá Koruna, bývalý klášter cistercienský, Praha 1907.
  • Čechura, J.: Příspěvek k nejstarším dějinám kláštera ve Zlaté Koruně, Jihočeský sborník historický 48, 1979.
  • Kadlec, J.: Dějiny kláštera Svaté Koruny, České Budějovice 1949.
  • Charvátová, K.: Dějiny Cisterckého řádu v Čechách 1142–1420. 2. sv., Kláštery založené ve 13. a 14. století, (Karolinum) Praha 1998, s. 81–131.
  • Kadlec, J.: Zaniklé osady na území bývalého kláštera svatokorunského, Časopis Společnosti přátel starožitností 57, 1949, s. 52–27.
  • Klášter Zlatá Koruna : dějiny, památky, lidé / [uspořádal a edičně připravil Martin Gaži]. -- Vyd. 1.. -- České Budějovice : Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích, 2007. 734 s. ISBN 978-80-85033-09-0.
  • Kubíček, E.: Správa klášterního velkostatku Zlaté koruny do válek husitských, Praha 1914.
  • Kubíková, A.: Jak to bylo doopravdy se zlatokorunskými cennostmi v době husitských válek, Výběr, Časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech XXXV/4, 1988.
  • Kubíková, A.: Březanova posloupnost opatů korunských, Jihočeský sborník historický 64, 1995, s. 177, 181, 184.
  • Kubíková, A.: Pokus o identifikaci tzv. zlatokorunského domu v Českém Krumlově, Výběr, Časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech XXXIII, 1996, s. 286–288.
  • KUTHAN, Jiří. Počátky a rozmach gotické architektury v Čechách: k problematice cisterciácké stavební tvorby. Vydání 1. Praha: Academia, 1983. 375 stran.
  • Líbal, D.: Klášter Zlatá Koruna, Praha 1948.
  • Pangerl, M.: Die stiftung von Goldenkron und ihre Bedeutung für die Geschichte der Deutschen in Böhmen, MVGDB XI, 1873, s. 201–223.
  • Schmidt, V.: Die Goldekroner Matrikel bis 1624, Cistercienser Chronik 28, 1916.
  • Schullbauer, F.: Zlatá Koruna, Zlatá Koruna 1924.
  • Stohandl, P. A.: Origo et Eversio Auro-Spineae Coronae, 1663, rukopis v Národním archivu, Praha, fond AZK, 4.u. 2708, fasc. 12.
  • ŠPINAR, Jindřich. Knihovna kláštera cisterciáků ve Zlaté Koruně: nástin vývoje klášterní knihovny a pokus o její rekonstrukci. České Budějovice: Státní vědecká knihovna, 1997. 97 s., [8] s. obr. příl.
  • Šusta, J.: Úroční rejstřík kláštera zlatokorunského z počátku 15. věku, Český časopis historický 3, 1907, s. 312–322.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Klášter_Zlatá_Koruna&oldid=23810347“