Klášter Zlatá Koruna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Klášter Zlatá Koruna

Rajský dvůr Zlaté Koruny
Místo Zlatá Koruna
Souřadnice
Kód památky 22717/3-1511 (PkMnMISSezObr)
Řád cisterciácký
Založení 1263
Zrušení 1785
Mateřský klášter Heiligenkreuz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Klášter Zlatá Koruna se nachází asi 8 km od Českého Krumlova v katastru obce Zlatá Koruna. Budovy kláštera jsou z velké části středověké (kostel, ambit, kapitulní síň, kaple Andělů Strážných, opatství), částečně barokně upravené. V historické části obce jsou zachovány další gotické budovy včetně laického kostela sv. Markéty a zbytků opevnění. Klášter ve správě Národního památkového ústavu je přístupný veřejnosti.

Dějiny kláštera[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam opatů kláštera ve Zlaté Koruně.

Založení kláštera[editovat | editovat zdroj]

Cisterciácký klášter byl založen roku 1263 českým králem Přemyslem Otakarem II.[1] Původně se klášter jmenoval Svatá Koruna (lat. Sancta Corona, německy Heiligenkron)[2] podle relikvie trnu z Kristovy koruny, kterou Přemysl Otakar II. obdržel nepřímo od francouzského krále Ludvíka IX. Svatého. Zprávu o darování má cisterciácký kronikář Jan z Viktringu.[3] Kristovu Korunu získal Ludvík IX. od konstantinopolského císaře Balduina II. (1239). Postavil pro ni kapli Saint Chapelle (1248). Koruna se stala symbolem jeho vlády i "dárkem" pro významné osoby a instituce.[4] Zůstává otázkou, jak se relikvie dostala k českému králi. V úvahu připadají dvě možnosti: buď přes Richarda Cornwallského - římského krále, který byl švagrem Ludvíka IX. Svatého a od roku 1262 ve spojení s českým králem nebo skrze generální kapitulu cisterciáckého řádu.[5]

Zlatá Koruna byla druhou zeměpanskou fundací cisterciáckého kláštera (první Plasy roku 1144). Už roku 1259 byla odeslána žádost na generální kapitulu cisterciáckého řádu s žádosti o založení řádového domu. Z Baumgartenbergu a Wilheringu byli vysláni opati, aby posoudili situaci a vyjádřili případný souhlas či nesouhlas se záměrem českého krále. Založení proběhlo až roku 1263 zřejmě z důvodu války s Uhrami (1260 - bitva u Kressenbrunnu). Vítězství v uherské válce mohlo být jednou z motivací založení kláštera. Dalším důležitým, ne-li nejdůležitějším důvodem, bylo posílení královského vlivu v jižních Čechách a utužení vazeb v rámci česko-rakouské unie. Přemysl Otakar II. chtěl zabránit, aby královský majetek byl úplně rozchvácen Vítkovci, a proto předal klášteru Boleticko a Netolicko (pouze část s kastelánií) s 880 km2 lesa. Přemysl Otakar II. se považoval za dědice babenberských práv k rakouským zemím, proto za mateřský klášter nové fundace zvolil klášter v Heiligenkreuzu.

Příchod prvních mnichů[editovat | editovat zdroj]

Dne 6. dubna 1263 opustili klášter Heiligenkreuz mniši s bývalým (do roku 1259) opatem Jindřichem. Do Zlaté Koruny přišli v polovině dubna. Jak vypadalo místo při jejich příchodu, není známo. Nejstarší dochovanou stavbou je pravděpodobně dvoupodlažní kaple Andělů strážných (1270), u níž se uvažuje o stejné funkci jako měla Sainte Chapelle v Paříži[6] , tedy, že mohla sloužit k uchování trnu z Kristovy Trnové koruny, jejž Přemysl Otakar II. věnoval klášteru. Také bývá srovnávána s Královskou kaplí v Plasích[7] , rovněž mohla sloužit jako špitální kaple.[8]

Další dějiny kláštera[editovat | editovat zdroj]

Křížová chodba padající doleva

Po roce 1276 byl areál klášterního areálu zničen Vítkovci. Statuta generální kapituly hovoří o zničeném místě (locum destructum). Panovník chtěl přenést ústav do bezpečnějšího místa, zemřel však dříve, než mohl záměr uskutečnit. Klášter byl obnoven (1291) až za vlády Václava II., kdy přišli mniši z Plas, aby obnovili duchovní život. Obnovený konvent obdržel darované statky od pánů z Bavorova a z Michalovic. Později klášter začal rozvíjet kolonizační aktivitu (např. 50 nových vsí na Boleticku), která v českém cisterciáckém prostředí nemá obdoby.

Roku 1354 klášter vyhořel. Pracoval zde kameník Michal Parléř. Ve 14. století převládaly spory o hranice klášterního panství s majiteli vitějovického panství (Verner, Racek, Přibík), s vyšebrodským klášterem a zejména s vyšehradskou kapitulou (v letech 1360 až 1396 o oblast Prachaticka). Většina sporů byla rozsouzena ve prospěch zlatokorunských cisterciáků. Na přelomu 14. a 15. století došlo k prudkému zhoršení hospodářské situace. Cenné věci byly odeslány do premonstrátského kláštera v Rakousku (Schlägl, česky Drkolná). Část pokladu s archivem byla tehdy uložena v Českém Krumlově.

Roku 1420 byl klášter dvakrát přepaden a vypálen husitskými vojsky (jednou pod vedením Jana Žižky), mezi nimiž byli poddaní kláštera. Později klášterní zboží obsadil Oldřich II. z Rožmberka jako zástavu od krále Zikmunda Lucemburského. Rožmberk se už pak tohoto majetku nevzdal, ale připojil ho ke krumlovskému panství. Řešil to ještě Vladislav II. Jagellonský roku 1493. V r. 1601 prodal Petr Vok z Rožmberka krumlovské statky (spolu se zlatokorunským) císaři Rudolfu II. a r. 1622 Ferdinand II. věnoval zboží Janu Oldřichovi z Eggenberku. Majetky se klášteru nevrátily ani za Schwarzenberků (od r. 1719).

Knihovna

Ve 2. polovině 16. století byl postaven malý konvent s refektářem a opraveno opatství. Roku 1665 byla dokončena barokizace areálu. Klášter byl zrušen Josefem II. roku 1785 za posledního opata Bohumíra Bylanského, za jehož působnosti vznikla bohatá výzdoba nástěnných maleb a oltář byl osazen detaily z dílny sochaře Jakuba Eberleho.[9] Po zrušení byly budovy kláštera využívány pro různé průmyslové provozy (např. slévárna a strojírna Petra Steffense[10]). Průmyslové aktivity, které poškodily řadu budov, utichly v roce 1909 a budovy kláštera se začaly rekonstruovat.

V roce 1940 za Protektorátu byl klášter zabaven gestapem a po válce pak zkonfiskován z moci Lex Schwarzenberg. Od roku 1945 je klášter přístupný veřejnosti. Je zde instalována výstava o životě mnichů a jejich působení v jižních Čechách. Dnešní podoba budovy kláštera je výsledkem přestaveb v několika epochách, a tedy i v různých architektonických stylech.

Filiace kláštera[editovat | editovat zdroj]

Filiační řada zlatokorunského kláštera se v dějinách změnila dvakrát:

  1. V letech 1263-1276 byla následovná: Citeaux 1098 - klášter Morimond 1115 - klášter Heiligenkreuz 1133 - klášter Zlatá Koruna 1263.
  2. Změna filiace kláštera po ztrátě babenberských držav na: klášter Citeaux 1098 - klášter Morimond 1115 - klášter Ebrach 1127 - klášter Langheim 1133 - klášter Plasy 1144 - klášter Zlatá Koruna 1263.

Původní filiace se obnovila až roku 1400 za papeže Bonifáce IX.

Klášterní statky[editovat | editovat zdroj]

V držení kláštera bylo Boleticko a část Netolicka, dvě vinice v Rakousku, dům v Praze, dále právo osvobození od cel a mýt na Dunaji i suchozemských cestách. K tomu rájovská rychta. Samotný klášter byl umístěn v nejvýchodnějším cípu svých držav. Jeho poloha - na poloostrově, který je vytvořen meandrem Vltavy - odpovídala řádovým pravidlům.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Půdorys starého konventu s kostelem

Klášterní komplex byl vybudován na nevysokém ostrohu obtékaném Vltavou. Ohrazený areál zahrnuje klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie se starým konventem, kapli Andělů strážných s novým konventem a u brány bývalý farní kostel sv. Markéty pro obyvatele vesnice.

Klášterní kostel je gotická trojlodní bazilika s příčnou lodí. Kněžiště s chórovými kaplemi a příčná loď pocházejí z doby kolem 1300, trojlodí se západním portálem bylo postaveno přibližně mezi lety 1340–1370. Kostel byl upraven barokně, kdy byly obnoveny chórové kaple a ubourána čtvrtá loď na severní straně chrámu.[11] Kostel není orientovaný, jeho kněžiště směřuje k severoseverovýchodu (v souladu s řádovými pravidly sleduje směr přilehlého vodního roku).

Kapitulní síň-půdorys a profil

Trojkřídlý patrový konvent byl postaven ve stejné době jako přilehlý kostel. Křížová chodba je zaklenutá gotickou křížovou klenbou doplněnou rokokovými štukaturami a malbami. Kapitulní síň je členěna dvěma štíhlými osmibokými pilíři s vyžlabením a zakončenými hlavicí. Z nich vybíhá osm žeber hruškovitého tvaru. Žebra se protínají v hladkých svornících a sbíhají na konzoly, které nemají jednotný tvar. Klenební konzoly v obvodových zdech nejsou jednotné. V kapitulní síni můžeme vidět i patrovou konzolu. Spodní část konzoly vypadá jako obrácený jehlanec. Horní část konzoly je rozdělena do dílců odpovídajících počtu nesených žeber. V některých rozích kapitulní síně jsou konzoly s motivem maskaronů vytesány ze žuly. Nad vchodem se nachází v štuku provedený klášterní erb. Na klenbě v zeleném odstínu uprostřed rokokového ornamentu je alegorie. Na severní straně jsou tři vysoká lomená okna a vstup do klášterního ambitu.

Kaple sv. Andělů Strážných je velká gotická dvoupatrová kaple s vnitřními prostorami klenutými křížovou klenbou.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Codex diplomaticus regni Boemiae et Moraviae (CDB). Tomus V/1, č. 391.
  2. Od roku 1315 se v německých pramenech vyskytuje termín Guldein Chron (Goldenkron, čes. Zlatá Koruna), avšak v latinských pramenech stále Sancta Corona.
  3. Viz Johannes Victoriensis und andere Geschichtsquellen Deutschlands im Vierzehnten Jahrhundert, ed. J. F. Boehmer, FRG I, Stuttgart 1843, s. 311: Unam spinam coronae domini rex Franciae magnis praecibus ei contulit, qua ipsam fundationem decoravit, et ab hoc Coronam sanctam apellavit.
  4. viz J. Richard, Saint Louis, Paris 1983, s. 150-151; Les tresors des eglises de France. Musée des arts décoratifs, Paris 1965; A. Shalem, Islam Christianized - Islamic Portable Objects in the medieval church Treasuries of the Latin West, Frankfurt - Berlin - Bern - New York - Paris - Wien 1996.
  5. L. Dimier, Saint Louis et Citeaux, Paris 1954.
  6. KALINA, Pavel. Dějiny středověké architektury. Praha : ČVUT. S. 149.  
  7. KUTHAN, Jiří. Gotická architektura v jižních Čechách.. Praha : Academia. S. 154,155.  
  8. LÍBAL, Dobroslav. Katalog gotické architektury do husitských válek. Praha : Unicornis. S. 583.  
  9. VALEŠ, Vladimír. Sochařské dílo Jakuba Eberleho. Památky, příroda, život. 1991, roč. 23., čís. 1, s. 23.  
  10. PETER STEFFENS: Moji pánové, mně zajisté nemůžete vyčítat, že bych kdy byl vystoupil proti rovnoprávnosti… [online]. kohoutikriz.org, [cit. 2013-08-07]. Dostupné online. (německy, česky) 
  11. Umělecké památky Čech T–Ž. Academia, Praha 1982

Prameny[editovat | editovat zdroj]

  • Das Todtenbuch des Cistercienserstiftes Goldenkron in Böhmen, ed. V. Schmidt, Studien und Mitteilungen aus dem Benediktiner und Cistercienser Orden 6, 1885.
  • Nachträge zum Artikel: Das Todtenbuch des Cistercienserstiftes Goldenkron in Böhmen, ed. V. Schmidt, Studien und Mitteilungen aus dem Benediktiner und Cistercienser Orden 7, 1886.
  • Nekrologium Zlatokorunské, ed. J. Emler, Věstník královské společnosti nauk 1888.
  • Urkundenbuch des Cistercienstiftes Goldenkron in Böhmen, ed. M. Pangerl, Fontes rerum Austriacarum XXVII, Wien 1872.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Braniš, J.: Svatá Koruna, bývalý klášter cistercienský, Praha 1907.
  • Čechura, J.: Příspěvek k nejstarším dějinám kláštera ve Zlaté Koruně, Jihočeský sborník historický 48, 1979.
  • Kadlec, J.: Dějiny kláštera Svaté Koruny, České Budějovice 1949.
  • Charvátová, K.: Dějiny Cisterckého řádu v Čechách 1142-1420. 2. sv., Kláštery založené ve 13. a 14. století, (Karolinum) Praha 1998, s. 81-131.
  • Kadlec, J.: Zaniklé osady na území bývalého kláštera svatokorunského, Časopis Společnosti přátel starožitností 57, 1949, s. 52-27.
  • Klášter Zlatá Koruna : dějiny, památky, lidé / [uspořádal a edičně připravil Martin Gaži]. -- Vyd. 1.. -- České Budějovice : Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích, 2007. 734 s. ISBN 978-80-85033-09-0.
  • Kubíček, E.: Správa klášterního velkostatku Zlaté koruny do válek husitských, Praha 1914.
  • Kubíková, A.: Jak to bylo doopravdy se zlatokorunskými cennostmi v době husitských válek, Výběr, Časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech XXXV/4, 1988.
  • Kubíková, A.: Březanova posloupnost opatů korunských, Jihočeský sborník historický 64, 1995, s. 177, 181, 184.
  • Kubíková, A.: Pokus o identifikaci tzv. zlatokorunského domu v Českém Krumlově, Výběr, Časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech XXXIII, 1996, s. 286-288.
  • Líbal, D.: Klášter Zlatá Koruna, Praha 1948.
  • Pangerl, M.: Die stiftung von Goldenkron und ihre Bedeutung für die Geschichte der Deutschen in Böhmen, MVGDB XI, 1873, s. 201-223.
  • Schmidt, V.: Die Goldekroner Matrikel bis 1624, Cistercienser Chronik 28, 1916.
  • Schullbauer, F.: Zlatá Koruna, Zlatá Koruna 1924.
  • Stohandl, P. A.: Origo et Eversio Auro-Spineae Coronae, 1663, rukopis v Národním archivu, Praha, fond AZK, 4.u. 2708, fasc. 12.
  • Špinar, J.: Knihovna kláštera cisterciáků ve Zlaté Koruně, České Budějovice 1997.
  • Šusta, J.: Úroční rejstřík kláštera zlatokorunského z počátku 15. věku, Český časopis historický 3, 1907, s. 312-322.
  • Kuthan J..:Počátky a rozmach gotické architektury v Čechách, Praha 1983.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]