Vítkovci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Páni z růže, nástěnná malba Mikoláše Alše na domě č. 10 v Nerudově ulici v Plzni

Vítkovci, též páni z Růže (německy Witigonen, či Wittigonen), patřili k nejsilnějším domácím rozrodům. Starý český rod, za zakladatele je považován Vítek I. z Prčice, ale nejspíše je rod mnohem starší. Vítek byl pravděpodobně příbuzným Schönhering-Blankenbergů[1] a jméno Witigo je buď německého původu (jméno Witigone se vyskytuje již roku 1072 v souvislosti s Míšní v Sasku jehož patronem je svatý Vít) a nebo má slovanský význam "pán"/"vládce" jako ve jméně Svantovít.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vítkovské erby ve vstupní bráně hradu Landštejn (erb úplně vpravo se hlásí k pánům ze Stráže a Ústí, ale ti druzí měli růži černou)

Jejich jméno se odvozuje od českého šlechtice Vítka z Prčice (†1194), který byl mezi lety 1169 a 1176 českým královským stolníkem a objevoval se na významných postech v družině Přemyslovců. Díky svému významnému postavení v jižních Čechách a statkům v hornorakouském Mühlviertelu měli ve středověku mnohočetné vztahy k Rakousku. Vítkovi čtyři synové se stali zakladateli významných českých panských rodů; kromě nich měl prý ještě pátého syna, levobočka Sezemu z Ústí. Podle staré pověsti mezi ně rozdělil před smrtí svůj majetek tzv. dělením Růží, načež těch pět synů založilo tyto rodové větve:

Reálně jsou prokázáni čtyři synové Vítka z Prčice: Jindřich z Hradce (páni z Hradce, ze Stráže a pravděpodobně i páni z Ústí), Vítek II. starší z Krumlova (páni z Krumlova). Vítek ml. z Prčic (páni z Rožmberka) a Vítek z Klokot (páni z Landštejna).

Všechny tyto větve vítkovského rozrodu měly erby nesoucí pětilistou růži (jde o jedno z prvních dochovaných šlechtických erbovních znamení na českém území,[2] Dalimilova kronika jej dokonce odvozuje již od údajné bitvy knížete Vladislava I. s míšeňsko-srbskými vojsky roku 1109[3]), přičemž každá větev zvolila pro odlišení jinou barevnou kombinaci: rod pánů z Hradce měl zlatou růži na modrém poli; rod pánů z Krumlova nosil zelenou růži na stříbrném poli; Rožmberkové červenou růži na stříbrném poli; rod pánů z Landštejna a Třeboně měl stříbrnou růži na červeném poli; od linie pánů z Hradce se oddělila ještě větev pánů ze Stráže nad Nežárkou s růží modrou a z Ústí s růží černou.

Genealogie Vítkovců[editovat | editovat zdroj]

Rodokmen Vítkovců je následující[4]

  1. Vítek I. z Prčice (?–1194) + ? → zakladatel Vítkovců
    1. Jindřich Vítkovic z Prčice a Hradce (?–1237) + ? → zakladatel pánů z Hradce
      1. Vítek z Hradce (1218–1259)
      2. Sezema z Kosové Hory (po 1218 – asi 1259) + ? z Řečice
    2. Vítek II. starší z Prčice (?–1236) + ? z rodu Markvarticů → zakladatel pánů z Krumlova
    3. Vítek III. mladší z Prčice a Plankenbergu (?–před 1250) + N? von Schwarzburg → zakladatel pánů z Rožmberka
    4. Vítek IV. z Prčice a Klokot (? – po 1236) → zakladatel pánů z Landštejna
    5. Sezema z Prčice, Ústí a Řečice (? – asi 1220) → zakladatel pánů z Řečice

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.kohoutikriz.org/data/w_strna.php – Kraj dál na sever od Dunaje a pečeť Vítkova
  2. http://www.historie.hranet.cz/heraldika/pdf/heraldika_CZ.pdf – České znaky v běhu staletí
  3. Vítek I. z Prčice – první doložený předek rodu Vítkovců-Rožmberků [online]. Sedlec-Prčice: oficiální web města, 2016-06-28, [cit. 2017-12-03]. Dostupné online.  
  4. http://genealogy.euweb.cz/bohemia/rosenbg1.html – Vítkovci

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Salaba, Josef: K politice Přemysla Otakara II. a jižní Čechy. In: Ročenka Vlastivědné společnosti jihočeské v Českých Budějovicích při Městském museu za rok 1929. České Budějovice 1930, s. 44–52.
  • VANÍČEK, Vratislav. Vítkovci a český stát v letech 1169-1278. Československý časopis historický. 1981, roč. 29, s. 89-110. ISSN 0045-6187.  
  • VANÍČEK, Vratislav. Vzestup rodu Vítkovců v letech 1169-1269. Folia Historica Bohemica. 1979, roč. 1, s. 93-108. ISSN 0231-7494.  
  • Vaníček, Vratislav: Rodová politika Vítkovců a strukturální proměny jihočeského regionu v soustátí krále Přemysla II. Otakara. In: Česko-rakouské vztahy ve 13. století, ed. M. Bláhová, I. Hlaváček, J. Hrdina, P. Kubín, Praha 1998, s. 77–93.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]