.jpg)
Primáti (Primates) představují řád placentálních savců, jenž zahrnuje infrařády lemurů a ksukolů, outloňů a komb, nártounů a opic včetně lidí. Pokud se nepočítá člověk, primáti osídlili všechny kontinenty Starého světa včetně Madagaskaru, dále Střední a Jižní Ameriku. Nejstarší špatně známé rody pravých primátů – Altiatlasius a Altanius – pocházejí ze svrchního paleocénu a spodního eocénu. V raném eocénu se objevily úspěšné primátí skupiny adapoidů a omomyoidů, jež se následně široce rozšířily na severní polokouli.
Primáty charakterizuje především zdokonalení zraku včetně prostorového a mnohdy barevného vidění, zhoršení čichu a rozvoj mozku; v poměru k tělesné hmotnosti mají primáti největší mozek mezi suchozemskými savci. Končetiny jsou dobře pohyblivé, je vyvinuta klíční kost. Protistojné palce zajišťují dobrý úchop a na prstech se rozvíjejí ploché nehty spíše než drápy. Rozmnožování primátů je typické nízkým počtem mláďat a dlouhou graviditou a postnatálním vývojem. Primáti vykazují pokročilé kognitivní schopnosti, jsou obdařeni schopností kognitivního mapování, flexibilní pamětí, díky citlivým rukám mohou manipulovat s objekty na úrovni převyšující ostatní živočichy. Pokročilá sociální inteligence umožňuje spolupráci a uzavírání spojenectví mezi jednotlivci, jakož i sociální učení, minimálně u člověka i teorii mysli.
Nehumánní primáti již od starověku vystupují v mnoha náboženstvích či dobových příbězích. Souběžně s tím probíhaly i snahy primáty popsat a roztřídit, nicméně teprve Carl Linné popsal primáty jako samostatný řád. Současná lidská populace má na ostatní druhy primátů negativní vliv a masivní odlesňování spolu s lovem zapříčinilo, že k roku 2017 bylo 60 % druhů primátů ohroženo vyhynutím.
_-_n._0544_-_Claudio_(Museo_di_Napoli).jpg)