Izraelské vojenské letectvo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Izraelské vojenské letectvo
Znak izraelského letectva

Znak izraelského letectva
Země Izrael Izrael
Vznik 1948
Velikost ~ 750 letounů
Velitelé Amir Ešel
Nadřazené jednotky Izraelské obranné síly
Vlajka IAF
Kruhový znak letounů IAF
Vlajka a kruhový znak IAF

Izraelské vojenské letectvo (hebrejsky: זרוע האויר והחלל, Zroa ha-Avir ve-Hahalal, běžně známé jako: חיל האוויר Chel ha-Avir, doslova „Letecký sbor“; anglicky: Israeli Air Force, IAF) je letecká složka Izraelských obranných sil. Patří k jedněm z nejlepších a nejefektivnějších leteckých armád na světě. Založeno bylo zejména díky válečné pomoci z ČSR mezi lety 1947 a 1948, kdy byly v Československu vyškoleny stovky pilotů a do Izraele dodána necelá stovka strojů Avia S-199 a Spitfire S-89.

Současným velitelem izraelských vzdušných sil je generálmajor Amir Ešel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Od vzniku po Suezskou krizi[editovat | editovat zdroj]

Avia S-199 „Sakin“
P-51D Mustang
Supermarine Spitfire

Izraelské letectvo bylo založeno ihned po vyhlášení izraelské nezávislosti v roce 1948 a vypuknutí války s jeho arabskými sousedy. Předchůdcem Chel ha-Aviru byl Šerut Avir, což bylo letecké křídlo pozemní organizace Hagana. Vzhledem k embargu na dovoz zbraní bylo hlavním problémem při jeho vzniku získat jakoukoliv bojovou techniku. Zpočátku se proto skládalo především z různě získaných civilních dopravních letounů, dodatečně upravených pro bojové akce a až postupně byly získány druhoválečné vojenské letouny, sestavené například z vraků britských vojenských letounů, které byly v oblasti na vrakovištích (takto bylo získáno několik kusů letounů Supermarine Spitfire) či propašované do Izraele ze zahraničí. Z USA byl takto získán například jeden bombardér Boeing B-17. Nejzásadnější pomocí při vzniku izraelského letectva ale byla dodávka stíhacích letounů a další výzbroje z Československa, jejíž součástí byl i výcvik izraelských pilotů a dalšího personálu. Než se Československo přeorientovalo na podporu arabských zemí, prokázalo zásadní roli při obraně země. Nejdůležitější částí této pomoci bylo 25 kusů stíhaček Avia S-199 a 62 kusů Supermarine Spitfire LF Mk IXE. Letouny byly do země dopraveny přes Jugoslávii.

Poté, co nový stát uhájil svou existenci nastala konsolidace a vyzbrojení moderní technikou. V 50. letech se hlavním dodavatelem výzbroje Izraelského letectva stala Francie. Ze země byly například získány proudové stíhací a útočné letouny Dassault Ouragan, Dassault Mystère, Dassault Super Mystère B.2, dálkový stíhací letoun Sud Aviation Vautour a později především supermoderní stíhačky Dassault Mirage IIIC. Izraelské letectvo, vyzbrojené převážně francouzskou technickou se také stalo nejdůležitější silou v bojích během Suezské krize.

Podpora ze strany Francie však ustala během Šestidenní války, kdy země vyhlásila embargo na dodávky zbraní do Izraele. To vedlo mimo jiné k rozvoji kapacit domácího leteckého výrobce Israel Aircraft Industries, jenž zpočátku vyráběl letouny vycházející z francouzských vzorů a to dokonce i za cenu průmyslové špionáže. Izraelským tajným službám se totiž ve Švýcarsku podařilo získat kompletní plány nejmodernější varianty letounu Mirage IIIS, jenž byl po modifikaci v zemi vyráběn jako IAI Nešer.

Šestidenní válka[editovat | editovat zdroj]

Mirage IIICJ

V polovině 60. let výrazně rostla síla letectev i armád okolních arabských zemí, jež podporoval Sovětský svaz. Československé letouny tentokrát výrazně posilovaly Egypt a Sýrii. Aby bylo dosaženo převahy ve vzduchu, byla zásadním prvkem Šestidenní války operace Moked z 5. června 1967, velký letecký útok při kterém izraelské letectvo zničilo velkou většinu Egyptského, Syrského a Jordánského letectva. Za cenu 19 ztracených izraelských letounů bylo během náletů zničeno 338 egyptských, 61 syrských, 29 jordánských, 23 iráckých a 1 libanonské letadlo. Během zbytku války pak Chel ha-Avir udržoval leteckou nadvládu a podporoval pozemní jednotky.

Opotřebovací válka[editovat | editovat zdroj]

SA 321 Super Frelon „Cira“

Na šestidenní válku navázalo období potyček nazývané Opotřebovací válka, během kterého se Chel ha-Avir podílel na vzdušných soubojích a bombardování strategických cílů (například stanovišť řízených střel vzduch-země). Například 11. září 1969 došlo k řadě vzdušných soubojů, ve kterých izraelské letouny sestřelily 12 egyptských letounů. Dne 26. září 1969 Chel ha-Avir provedl operaci Tarnegol 53, při které vrtulníky Aérospatiale Super Frelon a CH-53 Yas'ur dopravily do oblasti Suezského kanálu výsadkové komando, přepadly egyptskou radarovou stanici a odnesly z ní zpět celý moderní sovětský radar P-12. Vrtulník CH-53 tehdy nesl 4 tuny vážící těleso radaru zavěšené pod trupem. Dne 30. července 1970 izraelské letouny překvapily a sestřelily 5 egyptských MiGů-21.

Jomkipurská válka[editovat | editovat zdroj]

F-4E Phantom II „Kurnas“

Během Jomkipurské války, v říjnu roku 1973, utrpělo izraelské letectvo velké ztráty od sovětských řízených střel země-vzduch, ale i tak se mu podařilo zkonsolidovat síly a podporovat operace Izraelské armády a bombardovat cíle v Sýrii a Egyptě. Helikoptéry se osvědčily při dopravě i evakuaci raněných. Zatímco Izrael ve válce ztratil 102 letounů, Egyptské letectvo ztratilo 235 a Syrské letectvo dalších 135. Jen během střetnutí dvojice izraelských letounů F-4 Phantom II s 28 egyptskými MiGy-17, dne 6. října 1973, se izraelcům podařilo sestřelit 7 nepřátel. V této válce se však Izraelskému letectvu nepodařilo vybojovat vzdušnou nadvládu nad bojištěm.

Doba růstu (1973–1982)[editovat | editovat zdroj]

V době Jomkipurské války se Izraelu podařilo získat rozsáhlou vojenskou pomoc z USA a i v dalších letech byla především zde získávána letecká výzbroj. Kromě letounů F-4 Phantom II či bitevních letounů Douglas A-4 Skyhawk, které na svých bedrech nesly už hlavní tíhu podpory pozemních sil v Jomkipurské válce, dostávalo Izraelské letectvo z USA další moderní typy, jako například stíhací letouny McDonnell Douglas F-15 Eagle a General Dynamics F-16 Fighting Falcon, letouny včasné výstrahy Grumman E-2 Hawkeye či bitevní vrtulníky Bell AH-1 Cobra a Hughes AH-64 Apache.

Izraelské letectvo také začalo provozovat bojové letouny domácího typu IAI Nešer a později zdokonaleného IAI Kfir, jenž byly odvozeny od francouzských stíhacích letounů Dassault Mirage 5, jejichž plány ve Švýcarsku získala izraelská tajná služba (původně bylo 50 kusů objednáno a zaplaceno, ale jejich dodání zabránilo embargo, vyhlášené Francií po začátku Jomkipurské války). Z této doby je známá také Operace Entebbe z roku 1975, což byla mise na záchranu pasažérů civilního letounu, který byl unesen do Ugandy. Komando speciálních jednotek tam dopravily izraelské letouny Lockheed C-130 Hercules.

Další důležitou misí Izraelského letectva byla Operace Opera, což bylo zničení rozestavěného iráckého jaderného reaktoru a ostatních jaderných zařízení, jež mimo jiné s francouzskou pomocí vznikaly v Osiraku. Dne 7. června 1981 odstartovalo osm bombardovacích letounů F-16A se stíhací eskortou šesti F-15A, jež po dlouhém přeletu nad územím Saudské Arábie a Iráku tato jaderná zařízení zničila a irácký jaderný program vrátila o mnoho let zpět. Této akce se účastnil i pozdější první izraelský astronaut Ilan Ramon.

První libanonská válka[editovat | editovat zdroj]

V první libanonské válce izraelské letectvo bojovalo především proti Sýrii, které zničilo řadu stanovišť protiletadlových střel a bez vlastní ztráty sestřelilo 100 syrských letounů. I po skončení války letectvo napadalo pozice Hizballáhu v jižním Libanonu.

Bombardování velení OOP[editovat | editovat zdroj]

Dne 1. října 1985 provedlo izraelské letectvo operaci Dřevěná noha, což bylo bombardování sídla velení Organizace pro osvobození Palestiny v Tunisku v obci Hammam al-Shatt, jež se nachází poblíž hlavního města Tunis. Akce, které se účastnilo celkem osm letounů F-15 Eagle, byla při vzdálenosti cíle 2300 km nejdelší bojovou misí Chel ha-Aviru v jeho historii. Během mise letouny doplňovaly palivo z tankerů Boeing 707. Sídlo velení organizace se podařilo zničit, ovšem Jásir Arafat vyvázl, jelikož se tam v době útoku nenacházel. Útok vyvolal kontroverzní reakce a byl odmítnut i Spojenými státy, jež byly jinak nejbližším izraelským spojencem.

Operace Ovocný sad[editovat | editovat zdroj]

6. září 2007 podniklo izraelské letectvo taktický letecký útok s kódovým označením Operace Ovocný sad (hebrejsky: מבצע בוסתן, Mivca’ Bustan, anglicky: Operation Orchard) jehož cílem bylo zničení syrského jaderného reaktoru, který za pomoci Severní Koreje budoval.[1]

Letecká flotila[editovat | editovat zdroj]

V minulosti provozované letouny[editovat | editovat zdroj]

IAI Nešer
IAI Kfir
E-2C Hawkeye „Daja“
C-47 Dakota „Skytrain“

Stíhací/bombardovací[editovat | editovat zdroj]

Víceúčelové[editovat | editovat zdroj]

Doprava/průzkum[editovat | editovat zdroj]

Cvičné a lehké letouny[editovat | editovat zdroj]

Helikoptéry[editovat | editovat zdroj]

Ukořistěné typy[editovat | editovat zdroj]

V současnosti provozované letouny[editovat | editovat zdroj]

F-15I „Ra'am“
F-16I „Sufa“
AH-64D „Saraf“
S-70 Blackhawk „Janšuv“
S-65 Sea Stallion „Jasur“
C-130 Hercules „Karnaf“
Letoun Země původu Typ Verze Ve službě[2]
Beechcraft Bonanza USA USA cvičný A36 "Hofit" 18
Beechcraft Super King Air USA USA víceúčelový
průzkumný
King Air 200 "Cofit"
RC-12D "Cuckia"
RC-12K "Cuckia"
23
5
2
Bell 206 JetRanger USA USA víceúčelová helikoptéra 206B "Saifanit" 4
Bell AH-1 Cobra USA USA útočná helikoptéra AH-1E "Cefa"
AH-1F "Cefa"
AH-1G "Cefa"
AH-1S "Cefa"
10
9
5
25
Bell OH-58 Kiowa USA USA průzkumná helikoptéra OH-58D 7
Boeing 707 USA přeprava
speciální mise
707-300 "Re'em" 14
Boeing AH-64 Apache USA USA útočná helikoptéra AH-64A "Peten"
AH-64D "Saraf"
40
9
McDonnell Douglas F-15 Eagle USA stíhací/bombardovací
cvičný
stíhací/bombardovací
cvičný
stíhací/bombardovací
F-15A "Baz"
F-15B "Baz"
F-15C "Baz"
F-15D "Baz"
20
4
17
9
Boeing F-15E Strike Eagle USA USA stíhací/bombardovací F-15I "Ra'am" 25
Dornier Do 28 Německo Německo víceúčelový "Agur" 12
Fouga Magister Francie Francie cvičný CM.170 "Cukit" 40
Gulfstream G500 USA USA AEW / SiGInt G550 "Nachšon" 8
Lockheed C-130 Hercules USA USA taktický přepravní C-130E "Karnaf"
C-130H "Karnaf"
KC-130H "Karnaf"
8
6
4
General Dynamics F-16 Fighting Falcon USA USA stíhací/bombardovací F-16A "Nec"
F-16B "Nec"
F-16C "Barak"
F-16D "Barak"
F-16I "Sufa"
78
17
78
49
100+
McDonnell Douglas A-4 Skyhawk USA USA cvičný TA-4 "Ajit" 49
Sikorsky S-65 Sea Stallion USA USA transportní helikoptéra CH-53A "Jasur"
CH-53D "Jasur 2000"
7
32
Sikorsky S-70 Blackhawk USA USA transportní helikoptéra S-70A "Janšuv"
UH-60A "Janšuv"
39
10
Eurocopter AS-565 Panther Francie Francie EW/SAR AS-565 "Atalef" ('Bat')[1]  ?
?

Letouny s pevnými křídly[editovat | editovat zdroj]

Helikoptéry[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Israeli Air Force na anglické Wikipedii.

  1. ČERNÝ, Adam. Izrael předložil důkaz, že v Sýrii zničil reaktor [online]. Hospodářské noviny, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online.  
  2. "World Military Aircraft Inventory", Aerospace Source Book 2007, Aviation Week & Space Technology, 15. ledna 2007.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]