Irácké letectvo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Emblém iráckého letectva
Původní znak používaný od založení letectva ve 30. letech až do invaze v roce 2003
USS Stark po zásahu dvěma iráckými raketami Exocet
Důstojník iráckého letectva při výcviku na stroje F-16 v Arizoně

Irácké letectvo (IQAF) (arabsky: القوة الجوية العراقية‎‎, Al Qauwa al Džauwíja al Iráqíja) je letecká složka iráckých ozbrojených sil odpovědná za dohled nad iráckými národními hranicemi a nad iráckým územím. Také působí jako podpůrná síla iráckého námořnictva a irácké armády, kterou není problém rychle nasadit.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Irácké letectvo bylo založeno v roce 1931 během britské nadvlády v Iráku. Z počátku neslo oficiální název Royal Iraqi Air Force (RIAF), tedy Královské irácké vzdušné síly. Až na krátké období během druhé světové války irácké letectvo provozovalo převážně britská letadla, a to až do revoluce v roce 1958, kdy se nová irácká vláda začala orientovat na Sovětský svaz. Se založením RIAF se zároveň začalo s výstavbou dalších vybavených letišť, které bylo do té doby pouze v Bagdádu, např. v lokalitách Hinaidi, Shaiba a Habbaniya. Noví letci se školili na britské letecké akademii v Cranwellu.

Prvními letouny RIAF se stalo pět cvičných strojů de Havilland D.H.60T Gipsy Moth, dodaných v dubnu 1931. V dodávkách následoval roj letounů de Havilland D.H.80 Puss Moth, které byly vybaveny pumovými závěsníky, radiostanicemi a kamerami. V roce 1934 irácké letectvo získalo dopravní letouny de Havilland D.H.84 Dragon, bojové Hawker Audax (Nisr), cvičné de Havilland Tiger Moth a množství pozemního vybavení.

V polovině 30. let začali britští vojenští poradci na čas opouštět zemi a společně se zvyšující se nezávislostí země zde začala působit Itálie. RIAF tak do své výzbroje v roce 1938 zařadilo stroje Breda Ba.65 a Savoia-Marchetti SM.79.

Do roku 1940 pak Británie do Iráku dodala 15 stíhacích strojů Gloster Gladiator, několik dvoumotorových Avro Anson určených k bombardování, dopravní de Havilland Dragon Rapide a de Havilland D.H.90 Dragonfly. Z USA byly dodány lehké bombardéry Douglas DB-8A-4. V roce 1940 mělo RIAF šest operačních bojových squadron, organizovaných podle vzoru Royal Air Force.

V květnu 1941 došlo v Iráku k povstání, do čela vlády se dostal Rašíd Alí a země se přeorientovala na německé spojence. Během leteckých bojů s RAF utrpělo RIAF značné ztráty, proto Němci do Iráku poslali několik letounů Heinkel He 111 a Messerschmitt Bf 110 z Řecka. RAF si nadále udrželo převahu a až do konce druhé světové války irácké letectvo donutilo k nečinnosti.

Po vítězství Spojenců nastala změna politické orientace také v Iráku, byla obnovena probritská monarchie společně s obnovou RIAF. V roce 1946 irácké letectvo převzalo stíhací a stíhací-bombardovací stroje Hawker Fury F.Mk.I, dopravní de Havilland Dove a později rovněž cvičné de Havilland Chipmunk a transportní Bristol Freighter. Zároveň byla otevřena letecká akademie v Rashidu.

První proudové letouny převzalo RIAF v roce 1953. Nejdříve šest cvičných dvoumístných letounů de Havilland Vampire T.55 a následně 12 jednomístných stíhacích Vampirů F.B.52. O rok později přišly výkonnější stroje de Havilland Venom F.B.50. Výzbroj se postupně rozšířila na nové Venomy, pozorovací letouny Auster A.O.P.6, de Havilland Devon, Avro Anson a další Freightery. U akademie byly používány cvičné vrtulové stroje Hunting Provost T.53 a vrtulníky Westland Dragonfly. V roce 1956 RIAF disponovalo více než stovkou letadel a patřilo v oblasti k silným letectvům. V roce 1957 RIAF získalo pět moderních stíhacích exemplářů Hawker Hunter F.6 z Británie, později doplněných o další Belgické generálkované Huntery F.G.A.59. S touto výzbrojí RIAF vstoupilo do krátké federace s Jordánskem a státního převratu v létě 1958, kdy byla svržena monarchie s následným vyhlášením republiky El-Džamhúríja el-Irákija.

Nový režim přerušil britské spojenectví a v létech 1959-1960 se v zemi začali objevovat sovětští poradci. Záhy po nich se v Iráku objevily první letouny MiG-17 a MiG-19.

Když v roce 1979 přišel k moci Saddám Husajn, letectvo narůstalo velmi rychle. Irák začal objednávat více sovětských a francouzských letadel. Vrchol přišel několik let po dlouhé a krvavé irácko-íránské válce v letech 19801988, kdy se letectvo skládalo z více než 950 letadel včetně Dassault Mirage F1EQ, MiG-21, MiG-25 a MiG-29 a stalo se jednou z největších vzdušných sil v regionu.

Jeho pád přišel během války v Zálivu a pokračoval, když koaliční síly vymáhaly bezletové zóny na severu a jihu Iráku vyhlášené OSN. Zbytky iráckého letectva byly zničeny během invaze do Iráku v roce 2003. V současné době letectvo prodělává přestavbu a většinu výcviku a letadel dostává z USA.

V červnu 2014 se rozhodl Irák zakoupit, kvůli pokračujícím bojům s bojovníky Islámského státu v Iráku a Levantě, od Ruska a Běloruska použité letouny Suchoj Su-30, Suchoj Su-25 a helikoptéry Mil Mi-28 a Mil Mi-35.[1]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DONALD, David. Kapesní encyklopedie Vojenská letadla. 1. vyd. Praha : Ottovo nakladatelství, 2002. ISBN 80-7181-701-5. S. 174.  

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Iraqi Air Force na anglické Wikipedii.

  1. Russian fighter jets arrive in Iraq for fight against rebels [online]. Haaretz.com, 2014-06-29, [cit. 2014-06-29]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Irácké letectvo ve Wikimedia Commons