Saddám Husajn

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Saddám Husajn Abd al-Madžíd al-Tikrítí

5. irácký prezident
Ve funkci:
16. červenec 1979 – 9. duben 2003
Předchůdce Ahmad Hasan al-Bakr
Nástupce Okupační správa

irácký premiér
Ve funkci:
16. červenec 1979 – 23. březen 1991
Ve funkci:
29. květen 1994 – 9. duben 2003

Předseda strany Baas
Ve funkci:
23. června 1989 – 30. prosince 2006

Stranická příslušnost
Členství Strana Baas

Narození 28. duben 1937
Iraq 1924 Al-Audja, Tikrít, Irák
Úmrtí 30. prosinec 2006 (69 let)
Irák Bagdád, Irák
Choť Sajida Talfah
Samira Shahbandar
Rodiče Hussein 'Abid al-Majid
Děti Udaj Husajn (syn)
Kusaj Husajn (syn)
Raghad Husajn (dcera)
Rana Husajn (dcera)
Hala Husajn (dcera)
Náboženství Sunnitský islám
Commons صدام حسين
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Saddám Husajn během svého procesu

Saddám Husajn Abd al-Madžíd al-Tikrítí (arabsky صدام حسين عبدالمجيد التكريتي‎‎; 28. dubna 1937 Al Audja u Tikrítu30. prosince 2006) byl iráckým prezidentem v letech 19792003. Jméno Saddám znamená „ten kdo vzdoruje“. Když se Saddám narodil, Irák byl konstituční monarchie, které vládla cizí dynastie – rod Hášimovců. Ti pocházeli z Hidžázu v dnešní Saúdské Arábii.

Dětství a dospívání[editovat | editovat zdroj]

Saddám Husajn se narodil 28. dubna 1937 (podle některých zdrojů – C. Couglin – až v roce 1939). Jeho vlastní otec brzy zemřel, matka Subha Tulfová se znovu vdala za Hasana al Madžída. Se svým otčímem měl Saddám nedobré vztahy (říkalo se mu „lhář Hasan“), nějaký čas vyrůstal u svého strýce Chajrulláha Tulfy, který ho přivedl k myšlence arabského nacionalismu. Jeho nevlastní otec ho stále ponižoval. Obvykle ho trestal bitím klackem namočeným do asfaltu.[zdroj?] Nedovolil Saddámovi, aby se vzdělával, a místo toho ho posílal, aby pro něj kradl. Školu začal navštěvovat až v poměrně pozdním věku, ale byl celkem schopným studentem. Pod vedením svého strýce navštěvoval střední školu. Po absolvování střední školy pokračoval ve studiu na právnické fakultě. Byl to spíše tichý, uzavřený chlapec se sklony k agresivitě, které u něj přetrvaly po celý život.

Saddámova mladá léta a vstup do politiky[editovat | editovat zdroj]

V roce 1947 Saddám opustil matku a nevlastního otce a vrátil se do Chajrlláhova domu v Tikrítu. Začal chodit do školy. Roku 1955, když Saddám vychodil základní školu, odjel se strýcem do Bagdádu, kde začal studovat na střední škole. Bylo mu tehdy osmnáct let. Počátkem roku 1957 vstoupil ve věku dvaceti let do vysoké politiky, kam se dostal díky Arabské straně socialistické obrody Baas. V roce 1959 se podílel na neúspěšném atentátu na vůz iráckého prezidenta Abd al Karíma Kásima, atentát ztroskotal jeho vinou. Skupina mladých baasistů napadla Kásimův vůz, když se vracel domů z úřadu, a zblízka zahájili palbu. Saddám byl zraněn a o vlásek unikl smrti. Z nemocničního lůžka Kásim nařídil celostátní boj proti straně Baas.

Poté musel uprchnout do syrského exilu, kde navázal přátelské styky s vůdčí osobností baasistického hnutí Michelem Aflakem, poté se přesunul do Egypta, kde pod ochranou Násirova režimu studoval práva. V roce 1963 se podílel na úspěšném puči proti Kásimovi, který poprvé vynesl k moci stranu Baas. Baasisté však do konce roku 1963 přišli o moc vinou vnitřních rozbrojů, četní představitelé strany putovali do vězení, kam je uvrhl jejich dosavadní spojenec generál Árif. Za své krátké vlády se nechvalně proslavili represemi proti iráckým komunistům v Paláci zániku, na kterých se podílel pozdější šéf irácké bezpečnosti Saddám Husajn.

Saddám musel opustit Irák a roku 1960 odjel do Káhiry. Když mu bylo čtyřiadvacet let, absolvoval konečně v Káhiře střední školu. Během pobytu v Egyptě se Saddám rozhodl, že se ožení se svou sestřenicí Sadžídou Talfovou. Po třech letech v Egyptě se Saddám rozhodl, že se vrátí do Iráku. Krátce po jeho návratu roku 1963 se vzali. O rok později se narodilo jejich první dítě Udaj. Saddám měl ještě jednoho syna Kusaje a tři dcery Raghdu, Rinu a Hálu.

Vláda[editovat | editovat zdroj]

60. a 70. léta[editovat | editovat zdroj]

Saddám sehrál důležitou roli při převratu 17. července 1968, při kterém se strana Baas definitivně dostala k moci. Po převratu působil jako místopředseda Rady revolučního velení, žádné další funkce nezastával, avšak velel početnému bezpečnostnímu aparátu, který se stal oporou jeho osobní moci, a postupně se stal druhým mužem ve státě se značným vlivem na prezidenta Ahmada Hasana al-Bakra. Doba, kdy byl druhým mužem Iráku, představuje jeho nejlepší dobu v politice, za deset let se mu podařilo vybudovat z Iráku moderní stát s vyvinutým průmyslem a relativně vysokou životní úrovní. [zdroj?] Byl dáván za vzor ostatním arabským státům. [zdroj?] De facto vládl již před oficiálním jmenováním prezidentem po vynucené rezignaci svého předchůdce, generála Ahmada Hasana al-Bakra, 16. července 1979.

80. léta[editovat | editovat zdroj]

Donald Rumsfeld na přátelské návštěvě Saddáma Hussajna, 20. prosince 1983.

V době jeho prezidentství se kolem Saddáma v Iráku vyvinul silný kult osobnosti, takže se ve funkci udržel i přes dvě války (s Íránem a Kuvajtem, s podporou koaličních vojsk), které pro Iráčany znamenaly rapidní pokles životní úrovně, a pro zbytek světa éru nestability v citlivém na ropu bohatém regionu. Pro mnoho Arabů však představoval hrdinu bojujícího proti Západu a podporujícího Palestince. Vztah Iráku ke Spojeným státům americkým byl ovšem proměnlivý v průběhu času.

22. září 1980 Husajnova armáda překročila hranice s Íránem a začala íránsko-iráckou válku, která trvala bezmála 9 let a obě země, vedle ztrát na životech, ekonomicky vyčerpala. Husajn odůvodňoval napadení Íránu z obavy ze šíření islámské revoluce, kterou prosazoval Rúholláh Chomejní.[1] Chomejní popsal v jedné ze svých knih o islámské revoluci "Valayaté-Faghih": "Svatá válka znamená dobývání nemuslimských území. Je možné, že bude vyhlášena islámskou vládou hodnou tohoto názvu pod řízením či vedením Imáma. Bude povinností každého plnoletého a zdravého muže dobrovolně vstoupit do této války, jejímž cílem je nastolení islámského práva z jednoho konce zeměkoule na druhý."[2] Vzhlede k obavě o rozšíření islámské revoluce Spojené státy americké na začátku 80. let stály v konfliktu na straně Iráku, což stvrdil vyslanec a pozdější ministr obrany Donald Rumsfeld 90minutovou návštěvou v Bagdádu, kde se se Saddámem osobně setkal a diskutoval diplomatické i obchodní utužení vztahů mezi oběma zeměmi.[3]

Během války se proti Saddámovi odehrálo několik povstání. V červenci 1982 povstalo v Dudžajlu, cca 80 km severně od hlavního města, komando Šíitů, kteří se pokusili i o atentát. Saddám ale jejich povstání tvrdě potlačil a po vlnách zatýkání a zmanipulovaných procesech bylo výsledkem 148 mrtvých a stovky mučených (masakr v Dudžajlu). V roce 1982 byl Husajnův Irák vyňat ze seznamu teroristických zemí, takže mu (v té době spojenecké) Spojené státy americké mohly posílat materiální a vojenskou podporu. Druhou skupinou, která se Husajnovi během irácko-íránské války postavila (a měla se postavit na stranu Íránu), byli Kurdové, v oblasti kolem Halabdžu na severozápadě země. Ti se dočkali podobně krutého osudu mezi lety 1987–1988, ovšem v mnohem větším měřítku. Počet obětí se odhaduje na 180 000, i proto, že mj. byly použity chemické zbraně a pravděpodobně nervové plyny (Operace Anfál). Z těchto zločinů (a v druhém případě genocidy) byl (spolu s několika dalšími zodpovědnými) Saddám Husajn souzen až po svém dopadení v roce 2006.

90. léta[editovat | editovat zdroj]

Náklady na zbrojení do irácko-íránské války Saddámův Irák prakticky zruinovaly. Navíc rada OPECu v té době schválila pro své členy těžební limity, a spolu s tím i možnost, jak si na splacení půjček vydělat. Husajn dlužil celkem několik desítek miliard okolním zemím, Saúdské Arábii a Kuvajtu, u kterého nabyl dojmu, že mu šikmými vrty odčerpává ropu z pole Rumajlá, ležící na hranicích obou zemí. 2. srpna 1990 na Kuvajt zaútočil, čímž zažehl první válku v Zálivu. Na rozdíl od té irácko-íránské se proti němu brzy zformovala pod mandátem OSN koalice 28 států v čele se Spojenými státy americkými a během několika měsíců se jim podařilo osvobodit Kuvajt, a zničit téměř celou iráckou armádu. Pro Irák následovaly přísné ekonomické sankce, které silně postihly zemi.

V průběhu 90. let 20. století se v rámci propagandy dříve velmi sekulární politik výrazně přiklání k islámu. Americký vyjednavač a tzv. „ekonomický hitman“, John Perkins, tvrdí, že se Saddámem lidi jako on v průběhu 80. a 90. letech, kdy Irák čelil velkým ekonomickým sankcím, vyjednávali o přijetí velkých (pro Irák ne zcela výhodných) půjček od mezinárodních finančních institucí, ale Hussajn vždy odmítl.[4] V roce 1997 Saddám přikázal vyhostit ze země inspektory z Mezinárodní agentury pro atomovou energii.

V roce 1991 Irák zaútočil na Izrael a vypálil na Izrael 39 raket Scud. Zemřeli dva lidé a přes 300 jich bylo raněno. Vysocí důstojníci Spojených států, uvedli, že Saddám Husajn má kapacity k odpálení raket Scud s chemickými hlavicemi proti Izraeli.[5]

Po roce 2000[editovat | editovat zdroj]

Problémy odzbrojení Iráku přerostl v krizi v průběhu roku 2002, když prezident Spojených států amerických George W. Bush začal požadovat, aby Irák ukončil produkci zbraní hromadného ničení a splnil rezoluce RB OSN, které zbrojním inspektorům garantovaly neomezený přístup do míst, kde mohla být umístěna zařízení pro výrobu ZHN. Iráku bylo po Válce v Zálivu rezolucemi RB OSN zakázáno tyto zbraně vlastnit. Rezoluce také vyžadovaly, aby Irák dovolil inspekce, které měly prokázat, zda jsou rezoluce plněny. Prezident Clinton i Bush opakovaně hrozili úderem, pokud se Irák nepodvolí rezolucím a nevpustí do země inspektory nebo jim neumožní návrat, poté co inspektory opakovaně vykázal[6].

Sesazení a poprava[editovat | editovat zdroj]

Příbuzenstvo
bratranec Alí Hasan al-Madžíd

V průběhu invaze do Iráku vedené v roce 2003 Spojenými státy byl Saddám zbaven moci a označen za válečného zločince. 13. prosince 2003 byl zajat a zodpovídal se za zločiny genocidy, vraždy a týrání civilistů před soudem. Veškerá obvinění popíral, prohlašoval soud za zmanipulovaný ze strany USA. 7. července 2006 napsal dopis, který adresoval Američanům a ve kterém – podle svých slov – popisoval skutečné důvody k invazi, krom jiného.[7] Saddám Husajn se u soudu hájil sám. Dne 5. listopadu 2006 byl shledán vinným a odsouzen k trestu smrti oběšením. Podle iráckého práva následovalo po udělení trestu smrti automaticky odvolání (ve lhůtě třiceti dní), přičemž odvolací soud trest smrti 26. prosince 2006 potvrdil.

Rozsudek trestu smrti oběšením byl vykonán dne 30. prosince 2006 při východu slunce okolo 6:00 hodin místního času (3:00 GMT, 4:00 SEČ). Údaje o přesném čase popravy se však rozcházejí. Dne 31. prosince byl pohřben v rodném Tikrítu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.rozhlas.cz/plus/portrety/_zprava/ruhollah-chomejni-velky-architekt-islamske-revoluce--1337202
  2. http://neviditelnypes.lidovky.cz/svet-iranska-revoluce-a-palestinsky-hamas-fil-/p_zahranici.aspx?c=A101118_232700_p_zahranici_wag
  3. http://www.gwu.edu/~nsarchiv/NSAEBB/NSAEBB82/
  4. http://www.informationclearinghouse.info/article11964.htm
  5. http://zpravy.idnes.cz/usa-planuji-utok-na-irak-do-30-listopadu-dyc-/zahranicni.aspx?c=A020829_212717_zahranicni_pol
  6. http://zpravy.idnes.cz/inspektori-osn-se-vraceji-clinton-vsak-stale-varuje-fy5-/zahranicni.aspx?c=981113_010215_zahranicni_pch]http://zpravy.idnes.cz/inspektori-osn-se-vraceji-clinton-vsak-stale-varuje-fy5-/zahranicni.aspx?c=981113_010215_zahranicni_pch
  7. (anglicky) Handwritten letter from President Saddam Hussein to the American people. 7 July 2006.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]