Abdul Karim Kásim

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Abdul Karim Kásim
Qasim in uniform.png
Rodné jméno عبد الكريم قاسم محمد بكر عثمان الزبيدي
Narození 21. listopadu 1914
Bagdád
Úmrtí 9. února 1963 (ve věku 48 let)
Bagdád nebo Irácká republika
Příčina úmrtí poprava zastřelením
Politická strana nezávislý
Funkce Prime Minister of Iraq (1958–1963)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Abdul Karim Kásim (arabsky عبد الكريم قاسم‎‎, 21. listopadu 1914, Bagdád9. února 1963, Bagdád) byl irácký důstojník a politik, faktický vládce země v letech 19581963.

Život[editovat | editovat zdroj]

Abdul Karim Kásim v roce 1937
Irácká vlajka v době Kásimovy vlády

Pocházel ze smíšené rodiny, jeho otec byl Arab a matka Kurdka. Po střední škole pracoval jako učitel, pak vstoupil do armády, absolvoval britskou vojenskou akademii a získal hodnost brigádního generála. Zúčastnil se v řadách irácké armády první arabsko-izraelské války. V roce 1956 založil skupinu důstojníků, usilující o svržení královského režimu. Byl jedním z iniciátorů státního převratu 14. července 1958, kdy vojáci 20. brigády pod jeho velením v brzkých ranních hodinách obsadili královský palác a další klíčové budovy v Bagdádu a postříleli královskou rodinu.

Nový režim změnil prozápadní orientaci Iráku, vystoupil z Bagdádského paktu a vyjednal odsun britských vojsk ze země. Byl zrušen zákaz politických stran (Kásim však osobně rozhodoval, která strana bude legalizována) a přislíbeno provedení pozemkové reformy. Byla vytvořena Rada suverenity, v níž byli zastoupeni sunnité, šíité i Kurdové, její předseda Muhamad Najib ar-Rubají byl formální hlavou státu, skutečnou moc však držel Kásim jako předseda vlády a ministr obrany, který se dával titulovat jako az-zaím (vůdce). Další organizátor převratu Abdul Salám Árif byl jmenován místopředsedou vlády. Brzy však mezi ním a Kásimem došlo ke sporu: Árif navrhoval spojenectví se Sjednocenou arabskou republikou a vytvoření panarabského státu, kdežto Kásim byl irácký nacionalista, provedl neúspěšné pokusy o připojení Kuvajtu a Chúzistánu. V březnu 1959 se pokusili panarabisté vyvolat povstání v Mosulu, 7. října téhož roku spáchali členové strany Baas, mezi nimiž byl i pozdější diktátor Saddám Husajn, neúspěšný atentát na Kásima v centru Bagdádu. Odpovědí byly rozsáhlé represe, Árif byl odsouzen k trestu smrti, ale nakonec dostal od Kásima milost.

Kásim se pro svůj voluntarismus a kult osobnosti dostal do mezinárodní izolace, doma se proti němu postavila levice i pravice. Pokusil se řešit národnostní otázku: zakotvil v ústavě rovnoprávnost arabského a kurdského národa, mezi státními symboly se ocitlo kurdské slunce a zahnutý meč. Kurdové však požadovali stále rozsáhlejší autonomii a nakonec vyvolali ozbrojené povstání.

Kásim usiloval o rozsáhlé sociální reformy: zakázal mnohoženství a sňatky nezletilých, investoval do rozvoje školství (Irák měl v té době 95 % negramotných), nechal na předměstí Bagdádu postavit velké sídliště pro nejchudší vrstvy, dnešní Sadr City. Své plány chtěl financovat z iráckého ropného bohatství: inicioval založení Organizace zemí vyvážejících ropu, plánoval znárodnění iráckých ropných vrtů. Proto CIA podporovala Árifa a baasistickou opozici, která o ramadánu 1963 (8. až 10. února) provedla ozbrojený převrat. Kásim a jeho nejbližší spolupracovníci byli zatčeni a odsouzeni k smrti. V přímém televizním přenosu je vojáci připoutali k židlím a zastřelili. Těla byla svržena do hromadného hrobu nedaleko Bagdádu, který byl objeven až v roce 2004.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Miroslav Zikmund, Jiří Hanzelka: Tisíc a dvě noci. Svoboda, Praha 1967

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]