Politik

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
První prezident Československa, prof. Tomáš Garrigue Masaryk, jeden z nejvýznamnejších politiků a státníků moderní československé, potažmo české historie, zakladatel První československé republiky.
Tento článek pojednává o obecném popisu povolání. O deníku z let 1862–1907 pojednává článek Politik (noviny).

Politik, z řeckého politikos (πολιτικός - občanský, státní, veřejný), polites (πολίτης - občan, krajan), a polis (πόλις - město, obec, stát)[1], je osoba aktivně angažovaná v ovlivňování veřejných pravidel a rozhodování, tj. v politice. Jako státník se pak označuje povětšinou politik, který je zkušený a respektovaný na národní či mezinárodní úrovni.

Funkce politiků se v historii lišila podle státního zřízení a uspořádání společnosti. V současných demokraciích je politik volen demokratickým způsobem, pomocí volebního systému, který je zakotven v ústavách daných zemí, a který se v různých demokratichých státech liší. Ve feudalismu, absolutismu a totalitních režimech vládli/vládnou politici především silou, a poddaní/občané takto ovládaných států nebyli/ nejsou kvůli případným státním represím schopni výrazněji ovlivnit chod veřejného dění.

Úrovně politiky v České republice[editovat | editovat zdroj]

Komunální úroveň[editovat | editovat zdroj]

Komunální, místní politik se snaží ovlivňovat správu věcí veřejných a hospodaření ve své obci/městě. Může být jak nezávislý, tak členem konkrétní politické strany / politického hnutí. K osobnímu prosazování svého politického programu kandiduje, vzledem k volebnímu systému komunálních voleb, zpravidla na společné kandidátce s dalšími podobně smýšlejícími kandidáty, do zastupitelstva obce / městského zastupitelstva.

Funkce místního zastupitele, politikovi, v případě zvolení umožňuje vyjednávat s ostatními zastupiteli o ustanovení většiny v místním zastupitelstvu, která posléze zvolí Radu obce / Radu města, a starostu / primátora. Místní politik se tak jako zastupitel v tomto případě může stát členem Rady, místostarostou/náměstkem primátora, nebo přímo starostou obce/primátorem, což je pro komunálního politika nejvyšší, a zároveň nejodpovědnější funkce, které lze v rámci komunální politiky dostáhnout.

Krajská úroveň[editovat | editovat zdroj]

Krajský politik, který často bývá zároveň politikem komunálním, či celostátním, ale není to pravidlem, se snaží aktivně ovlivnit fungování svého kraje, jakožto vyššího územního samosprávného celku. Politik se na úrovni kraje snaží uspět ve volbách do krajského zastupitelstva, a stát se tak krajským zastupitelem. Vzledem k volebnímu systému krajských voleb politik kandiduje zpravidla na společné kandidátce s dalšími podobně smýšlejícími kandidáty, k prosazení jednotného politického programu.

Funkce krajského zastupitele politikovi v případě zvolení umožňuje vyjednávat s ostatními krajskými zastupiteli o ustanovení většiny v krajském zastupitelstvu, která posléze zvolí Radu kraje a hejtmana. Funkce hejtmana je pro krajského politika nejvyšší, prestižní a zároveň nejodpovědnější funkce, které lze v rámci krajské politiky dostáhnout.

Celostátní úroveň[editovat | editovat zdroj]

Celostání úroveň mužeme rozdělit do dvou kategorií, podle dvou komor Parlamentu České republiky, na politickou činnost politika v rámci dolní komory, Poslanecké sněmovny, případně, vzhledem k tomu, že v Česku není uzákoněn tzv. klouzavý mandát ve Vládě České republiky, a na politickou činnost v rámci horní komory, v Senátu

Poslanecké sněmovna[editovat | editovat zdroj]

Občan zvolený do Poslanecké sněmovny v rámci kandidátky konkrétní politické strany / politického hnutí / kandidátky nezávislých osobností, tzv. poměrným volebním systémem, se stává poslancem Poslanecké směmovny. Takový politik má ambici měmit zákony a spoluurčovat politiku celého státu.

Funkce poslance politikovi umožňuje vyjednávat s ostatními poslanci o ustanovení většiny v Poslanecké směnovně. Zástupce této většiny, nejčastěji předseda v rámci nově se tvořící koalice početně nejsilnějšího politického subjektu, je zpravidla pověřen prezidentem republiky k sestavení Vlády, a po sestavení vlády a zajištění vládnocí většiny prezident jmenuje předního zástupce koalice premiérem, a pověřené osoby, nejčastěji z řad poslanců, jmenuje na nového návrh premiéra ministry nové vlády. Vzhledem k tomu, že v České republice není zaveden tzv. klouzavý mandát, zůstávají ministři vybraní z řad poslanců nadále i poslanci ve sněmovně.

Nejvyšší funkcí v rámci Poslanecké směnovny je předseda Poslanecké sněmovny.

Senát[editovat | editovat zdroj]

Politik, ucházející se o křeslo senátora, také usiluje o vliv na zákonodárný proces a na ovlivńování chodu celého státu. Na rozdíl od voleb do Poslanecké směmovny jsou senátoři voleni dvoukolovým většinovým systémem (viz Volby do Senátu Parlamentu České republiky. Většina v Senátu nesestavuje Vládu, tak jako Poslanecká sněmovna, ale má vliv na schválení či neschválení zákonů a jejich postoupení k podpisu prezidentu republiky, nebo jejich vrácení Poslanecké sněmovně. Nejvyšší funkcí v rámci Senátu, která může být senárorovi svěřena, je funkce předsedy Senátu.

Úroveň hlavy státu[editovat | editovat zdroj]

Občan, politik, kandidující na funkci prezidenta republiky, se uchází o nejčestnější a nejvyšší ústavní post v naší zemi. Vzhledem k tomu, že Česká republika je parlametní demokracií, a ne tzv. prezidentským systémem, jsou ústavní pravomoci prezidenta České republiky omezené, ale ne bezvýznamné. Prezident je volen přímo dvoukolovým většinovým systémem samotnými občany, a to od historicky první přímé volby prezidenta v roce 2013. Prezident má jako hlava státu právo vetovat zákony navržené mu parlamentem (může však být Poslaneckou sněmovnou překlasován), je vrchním velitelem Armády ČR , má pravomoc udělovat milost, a reprezentuje zemi i navenek.

Evropská úroveň[editovat | editovat zdroj]

Český politik se může ucházet o přízeň voličů i při volbách do Evropského parlamentu, který je klíčovým a dosud jediným přímo voleným orgánem Evropské unie. Jako poslanec Evropského parlamentu hájí svůj politický program v rámci a v kontextu většího mezinárodního politického celku, Evropské unie, zapojuje se do různých politických frakcí - evropských politických stran, spolupodílí se na tvorbě evropské legislativy a reprezentuje svou zemi.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. [s.l.] : Leda, 2001.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]