Mučení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Mučení (též tortura, z lat. torqueretorze[1]) je mezinárodně protiprávní jednání, jímž je člověku úmyslně způsobena silná bolest či tělesné nebo duševní utrpení.[2] Pro živočichy se používá termín týrání zvířat.

Může jít o různé formy hrubého nebo ponižujícího zacházení, které přímo nespadají pod mučení. Takovým jednáním může být a často bývá i jednání uskutečňující se při znásilnění, sexuálním zneužívání a ponižování které má výrazný vliv na psychiku oběti. Protože pro mučení je charakteristické, že se zpravidla nejedná o jednorázový akt, má určitou systematičnost a jednotlivé útoky se opakují, lze pod pojem jiné nelidské a kruté zacházení zahrnout i jednotlivé akty působící méně intenzivní tělesné nebo duševní utrpení, které je však při působení na oběť vystupňováno delším či opakovaným působením.[2]

Objektem je nedotknutelnost osoby zejména z hlediska jejího zdraví a života, které jsou při mučení vždy ohrožovány, ale i její lidská důstojnost.[2]

Účel mučení[editovat | editovat zdroj]

Mučení je zpravidla prováděno za účelem:

  • získat od něho nebo od třetí osoby informace nebo přiznání
  • potrestat jej za jednání, jehož se dopustil on nebo třetí osoba nebo z něhož jsou podezřelí
  • zastrašit nebo přinutit jej nebo třetí osobu
  • jakéhokoli jiného důvodu založeného na diskriminaci jakéhokoli druhu[3]

Toto vymezení nezahrnuje bolest nebo utrpení, které vznikají pouze v důsledku zákonných sankcí, jsou od těchto sankcí neoddělitelné nebo jsou jimi vyvolány náhodou.[3] V některých případech, například při indiánském rituálu Tanec slunce, sloužilo mučení jako zkouška statečnosti a schopnosti snášet bolest pro mladé muže. Z podobného důvodu se některé formy mučení stávaly součástí iniciace mladíků u některých tradičních kultur v Americe, Africe i Austrálii a Oceánii.

Příklady technik mučení[editovat | editovat zdroj]

Zákaz mučení[editovat | editovat zdroj]

Mezi prvními, kdo se ozvali proti mučení, byli Friedrich Spee a Anton Praetorius, který v roce 1613 o situaci vězňů v žalářích napsal ve své knize Gründlicher Bericht Von Zauberey und Zauberern (Zevrubná zpráva o čarodějnictví a čarodějích/nicích).[6]

Napoleon Bonaparte v roce 1798 (v době, kdy byl v Egyptě) napsal generálmajoru Berthiérovi: „Tento barbarský zvyk bičování lidí podezřelých z toho, že mají důležitá tajemství k odhalení, musí být zrušen. Vždy se vědělo, že tato metoda vyslýchání prostřednictvím uvrhnutí lidí do mučidel není k užitku. Ti ubožáci řeknou, cokoli je napadne a cokoli si myslí, že (jejich trýznitelé) chtějí věřit. Následkem toho nejvyšší velitel zapovídá použití této metody, která je v rozporu s rozumem a lidskostí.“[7]

Před vydáním papežské buly z roku 1816 bylo mučení zakázáno:

Dnes je zákaz mučení obsažen v různých mezinárodních úmluvách a paktech. Zajímavé je, že nejsou žádné výjimky k tomu, aby mučení mohlo nastat. Jedná se o mezinárodní zločin, který musí být právem potrestán. Jedná se o tzv. kogentní normu mezinárodního práva – ius cogens. Tato norma se charakterizuje tím, že je absolutní a nezrušitelná.

Hlavní dokumenty týkající se mučení je Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání a Všeobecná deklarace lidských práv.

Mezinárodní právo[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání.

Valné shromáždění OSN přijalo roku 1975 Deklaraci o ochraně všech osob před mučením a jiným krutým nelidským či ponižujícím zacházením nebo trestáním, na níž navázalo roku 1984 sjednání Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. V rámci Rady Evropy zakazuje mučení čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod z roku 1950, na níž roku 1987 navázala Evropská úmluva o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. Přes veškerou snahu mučení zamezit, přetrvalo i do 21. století.[3]

Mučení zakazují:

Tato úmluva zahrnuje i výbor proti mučení, jehož úkolem je přezkum zpráv a podvýbor, který sleduje a kontroluje dodržování úmluvy. OSN toto ještě doplňuje o Speciální zpravodaj pro mučení a jiné kruté, nelidské nebo ponižující zacházení nebo trest.

České právo[editovat | editovat zdroj]

Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem.

Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.

Za mučení a jiné nelidské a kruté zacházení jsou takové to tresty. Prvním trestem je odnětí svobody na šest měsíců až pět let. Tento trest je udělen tomu, kdo mučením nebo jiným nelidským či krutým zacházením způsobí člověku tělesné či duševní utrpení

Druhý trest je odnětí svobody na dva roky až osm let. Tento trest je udělen tomu, kdo spáchá tento trestný čin z pozice úředníka, také tomu, kdo jej spáchá na osobách, v rámci popisu jejich práce. Také tomu, kdo spáchá tento trestný čin kvůli nějaké formě diskriminace, tomu, kdo čin spáchá opakovaně a tomu, kdo jej spáchá s nejméně dvěma dalšími osobami.

Třetí trest, kterým je odnětí svobody na pět až dvanáct let, bude udělen tomu, kdo spáchá tento trestný čin těhotné ženě nebo dítěti mladšímu patnácti let. Další skupinou činů, která je takto trestána je trestný čin, který je spáchán obzvláště surovým způsobem anebo čin, který způsobí těžkou újmu na zdraví. V poslední řadě zmíním největší trest a tím je trest na osm až osmnáct let, který bude udělen tomu, kdo svým činem zapříčiní smrt. Důležité je dodat, že trestná je i příprava takového činu.

Mučením není[editovat | editovat zdroj]

Mučení se podle Úmluvy naopak nepovažuje bolest nebo utrpení vznikající výhradně v důsledku zákonných sankcí, které jsou od těchto sankcí neoddělitelné nebo jsou jimi náhodně způsobeny. Mučení je sice zásadně způsobilé vyvolat tzv. mučivé útrapy a způsobit tak poškozenému těžkou újmu na zdraví, ovšem ne každá silná bolest nebo tělesné či duševní utrpení. Mučení způsobené musí mít charakter mučivých útrap ve smyslu § 122 písm. h) TrZ, které vyžaduje, aby zároveň šlo o vážnou poruchu zdraví nebo jiné vážné onemocnění.[12]

Mučení a současnost[editovat | editovat zdroj]

Spojené státy americké[editovat | editovat zdroj]

Američané používali waterboarding na vietnamské válečné zajatce od války ve Vietnamu až do roku 1983.[13]

Nejnovější aplikací mučení se stalo získávání důležitých informací v boji proti terorismu.

Po 11. září 2001 bylo ve Spojených státech v administrativě George W. Bushe schváleno mučení vězňů. Americké veřejnosti bylo prezentované pod eufemističtějším názvem „pokročilé vyšetřovací techniky“ a bylo ji sděleno, že tyto techniky jsou nasazeny k výslechu zajatých teroristů, lidí podezřelých z terorismu a tzv. nepřátelských bojovníků v Afghánistánu, Iráku a dalších zemích, ve kterých se americká armáda angažovala ve válce proti teroru. Do dnešního dne bylo zveřejněno několik (senátních či jiných) zpráv o rozsahu a podobě tohoto typu mučení. Senátní report z prosince 2014 o mučení vedeným CIA[14] přiznává, že účelem těchto technik nebylo získání hodnotných informací (v kontrastu toho, jak byly prezentovány americkým občanům), ale účelem bylo mučení samotné.[15]

K mučení docházelo na mnoha tzv. black sites (černých místech) po světě, mediálně známé se staly věznice na základně Guantánamo nebo v roce 2004 centrální bagdádská věznice Abú Ghrajb, ve které docházelo k obzvláště nelidskému ponižování vězňů. Ve stejné době docházelo v Iráku k mučení i z rukou tamních iráckých policejních a armádních jednotek na civilním obyvatelstvu – prozatímní koaliční správa podepsala tzv. fragmentální rozkazy (fragmentary orders/Frago 242), které nadále nedávaly za povinnost hlásit a vyšetřovat jakákoliv násilí páchané proamerickými iráckými jednotkami na civilních osobách, včetně mučení, které dosahovalo ohavných rozměrů.[16]

Senát Spojených států si ke konci roku 2014 od CIA vyžádal zprávu o těchto „pokročilých vyšetřovacích technikách“ (zahrnujících bití, hladovění, spánkové deprivacewaterboardingu a dalších metod), které měly fyzický a psychologický dopad na zajaté vězně. Ze zprávy mj. vzešlo, že:

  • tyto techniky byly neefektivní (nezískávaly hodnotné zpravodajské informace, nebo byly tyto informace falešné a kontraproduktivní),
  • CIA je používala neadekvátně, výrazně je outsourcovala a dopouštěla se hrubých chyb,
  • celý program prezentovala veřejnosti v lepším světle, než který odpovídal skutečnosti,[17]
  • ignorovala četnou interní kritiku a námitky z řad svých insiderů a
  • v konečném důsledku poškodila obraz Spojených států ve světě.[18]

V červnu 2015 byla zveřejněna v médiích 27stránková výpověď Majida Khana, jednoho z vězňů v Guantánamu (2003-2015). Ta popisuje, že CIA využívala ještě horší praktiky než ve zprávě z roku 2014, včetně sexuálního napadání, zavěšování vězňů z traverzy, kde byli ponecháváni bez přestávky až po několik dní, nebo násilného simulovaného topení vězňů v sudech ledové vody, za přítomnosti lékaře, který měl zajistit, aby „se nezašlo příliš daleko“.[19] V říjnu 2015 někteří bývalí vězni mučení výše zmíněnými technikami a organizace ACLU žalují dva psychology (Jamese E. Mitchella a Johna Jessena), kteří detaily programu mučení navrhovali. Dle žaloby ACLU oba věděli, že mučení lidé budou vystaveni „neovladatelné bolesti“, která po psychické stránce povede k pocitu beznaděje; stejně jako to, že účelem aplikace jimi navržených „vyšetřovacích technik“ není získávání autentických informací, ale toliko způsobování této nekontrolovatelné bolesti. Mitchell a Jessen byli po dobu programu dotováni 81 miliony dolarů a dalších 5 milionů bylo v říjnu 2015 vyčleněno z veřejných financí CIA na jejich právní obhajobu.[20]

Erotické formy[editovat | editovat zdroj]

Existuje však i forma mučení, která je vyhledávána jako součást erotických a sexuálních her. Souhrnně jsou tyto praktiky označeny jako BDSM. Moderní mučírny jsou vedle nástrojů používaných po generace vybaveny i například zařízením využívajícím elektrickou energii.[21]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Torture na anglické Wikipedii.

  1. (anglicky)Merriam-Webster's collegiate dictionary, 10th Edition. Springfield, Mass: Merriam-Webster. 1999. pp. 1246. ISBN 0-87779-713-7.
  2. a b c ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: komentář. 2.vydání. vyd. Praha : C.H. Beck, 2012. 3632 s. ISBN 9788074004285.  
  3. a b c d Úmluva OSN ze dne 10. prosince 1984 New York proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání [2016-05-07].
  4. a b c d e Techniky mučení [online]. [cit. 2016-05-07]. Dostupné online.  
  5. a b Svět kolem nás [online]. Svět kolem nás, [cit. 2016-05-31]. Dostupné online.  
  6. (německy)http://www.rzuser.uni-heidelberg.de/%7Ecd2/drw/F3/praetor/o02wid.htm
  7. (anglicky)Napoleon Bonaparte, Letters and Documents of Napoleon, Volume I: The Rise to Power, výběr a anglický překlad: John Eldred Howard, (London: The Cresset Press, 1961), strana 274.
  8. Mučení. Mučení [online].  [cit. 31.5.2016]. Dostupné online.  
  9. wikisource:Všeobecná deklarace lidských práv
  10. LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2016-05-31]. Dostupné online.  
  11. § 149 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník – Mučení a jiné nelidské a kruté zacházení. Dostupné online.
  12. HENDRYCH. Právnický slovník. 2009. vyd. [s.l.] : C. H. Beck, 2009. 1450 s. ISBN 9788074000591.  
  13. http://www.washingtonpost.com/wp-dyn/content/article/2006/10/04/AR2006100402005.html
  14. http://www.washingtonpost.com/wp-srv/special/national/cia-interrogation-report/document/
  15. http://www.huffingtonpost.com/ryancasey/cia-interrogation-program_b_6299398.html
  16. http://dissidentvoice.org/2010/10/frago-242-u-s-complicity-and-cover-up-of-iraq-torture-exposed/
  17. CIA torture report: summary
  18. http://www.washingtonpost.com/wp-srv/special/national/cia-interrogation-report/key-findings/?hpid=z2
  19. CIA torture more 'brutal and sadistic' than Senate report disclosed
  20. Former Detainees Sue CIA Torture Doctors
  21. prezi.com [online]. prezi.com, [cit. 2016-05-31]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]