Bulharské letectvo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Военновъздушни сили
Vzdušné síly
Emblém bulharského letectva
Emblém bulharského letectva
Země BulharskoBulharsko Bulharsko
Vznik 1906 (armádní vzduchoplavecký oddíl)
Typ letectvo
Velikost ~68 strojů[1] (2016)
Posádka Sofie (stanoviště velitelství)
Velitelé generálmajor Rumen Radev
Účast
Války první světová válka
druhá světová válka
Mise Baltic Air Policing
Insignie
Znak
Letecký výsostný znak
Letouny
Bitevní Suchoj Su-25
Průzkumné Antonov An-30
Stíhací MiG-29
Cvičné L-39 Albatros
Pilatus PC-9
Dopravní C-27J Spartan
Vrtulníky
Transportní AS532 Cougar
Bell 206
Mil Mi-17

Bulharské letectvo (bulharsky Военновъздушни сили на България; vzdušné síly Bulharska) je součástí ozbrojených sil Bulharska.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Bulharské vzdušné síly byly oficiálně založeny 20. dubna 1906. Složeny byly ze vzducholodí Sofia 1, které byly určeny pro zpravodajské operace bulharské armády.[2] V roce 1910 byl do Bulharska pozván ruský letecký konstruktér Boris Maslennikov, aby předvedl svou modifikaci francouzského letadla Farman III. Po této demonstraci se bulharská vláda rozhodla vybavit armádu letadly. V roce 1912 získalo bulharské letectvo své první letadlo - Blériot XXI. První let na něm provedl 13. srpna téhož roku pilot Simeon Petrov.

15. října 1912 během první balkánské války uskutečnilo letectvo průzkumné mise, při kterých získávalo informace o počtu a rozmístění tureckých jednotek. Už následující den začali piloti Radul Milkov a Prodan Tarakčiev shazovat na tureckou armádu pumy. Tím se stali prvními piloty v historii bulharského letectví, kteří se zúčastnili bojové mise. Během obléhání Adrianople používali bulharští piloti letadla nejen pro vojenské účely, ale také jako první z nich shazovali letáky.[3]

Struktura a výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Bulharské letectvo přešlo v 90. letech na novou organizační strukturu, přičemž byly dosavadní letecké pluky transformovány na letecké základny, které spadají pod velitelství taktického letectva. V Graf Ignatievu se nachází 3. letecká základna, z níž operují stíhací letouny MiG-29 zabezpečující obranu bulharského vzdušného prostoru. Průzkum a útoky proti pozemním cílům jsou úkolem 22. letecké základny v Bezmeru s bitevními letouny Su-25. Leteckou přepravu zajišťuje 16. letecká základna (část letiště Sofie) s letouny C-27J Spartan. Na 24. letecké základně Krumovo se nacházejí vrtulníky typu AS532 Cougar, Bell 206 a Mi-17. Cvičné letouny PC-9 a L-39 Albatros působí na 12. letecké základně Dolna Mitropolija. Bulharské námořnictvo disponuje třemi vrtulníky AS565 Panther.[4]

Formace bulharských MiGů 29

Koncem roku 2015 převedlo bulharské letectvo šest zbývajících letounů MiG-21 do operační zálohy, přičemž ve stejné době skončila platnost smlouvy o servisu bojových letounů s ruskou společností RSK-MiG, kterou bulharské ministerstvo obrany odmítlo prodloužit. Bez servisu a náhradních dílů hrozilo, že by bulharské letectvo mělo od poloviny roku 2016 pouze dva letuschopné stíhací letouny. V lednu 2016 byly v provozu pouze čtyři letouny MiG-29 s dostatkem letových hodin, zatímco dalších šest letounů potřebovalo revizi či výměnu motorů. Bulharsko se proto předběžně dohodlo na technické podpoře s polskou společností Wojskowe Zaklady Lotnicze. Bulharský parlament rovněž schválil dodatky zákona o obraně a ozbrojených silách, které umožňují, aby bulharský vzdušný prostor střežily stroje vzdušných sil členských států NATO.[5]

Podle následně přijaté koncepce obranných investic do roku 2020 je v letech 2016 a 2017 v plánu modernizace nejméně deseti letounů MiG-29. Do konce roku 2016 pak chce bulharské ministerstvo obrany podepsat smlouvu o pořízení nových nebo „mírně olétaných“ letounů. Podle bulharské agentury Novinite se uvažuje o strojích F-16, JAS-39 Gripen nebo Eurofighter Typhoon.[6] Výzva k podání nabídek, obracející se na užší výběr možných dodavatelů letecké techniky z Itálie, Portugalska, Švédska a USA, byla bulharským ministerstvem obrany zveřejněna 9. prosince 2016.[7]

Letecká technika[editovat | editovat zdroj]

Su-25UBK
L-39ZA Albatros

Přehled[editovat | editovat zdroj]

Tabulka obsahuje přehled letecké techniky bulharského letectva podle Flightglobal.com.[1]

Název Původ Určení Verze Ve službě Objednáno
Bojové letouny
MiG-29 Sovětský svaz stíhací letoun 15
Su-25 Sovětský svaz bitevní letoun 12
Dopravní a transportní letouny
C-27J Itálie transportní letoun 3
Speciální letouny
An-30 Sovětský svaz průzkum 1
Vrtulníky
AS532 Francie víceúčelový vrtulník 12 2
Bell 206 Spojené státy víceúčelový vrtulník 2
Mi-17 Sovětský svaz transportní vrtulník 4
Cvičná letadla
Bell 206 Spojené státy víceúčelový vrtulník 4 2
L-39 Československo cvičný letoun 3
PC-9 Švýcarsko cvičný letoun 5

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b (anglicky) World Air Forces 2016 Flightglobal, part of Reed Business Information Ltd. Craig Hoyle, London. Data Compiled by Mark Kwiatkowski, Sandra Lewis-Rice, John Maloney & Marc-Antony Payne, Flightglobal Fleets Analyzer, London. Data analysis by Antoine Fafard, Flightglobal Insight, London.
  2. Небо не предел
  3. "Небе за всички" за 100-годишнината на българската авиация
  4. NEWDICK, Thomas; COOPER, Tom. Moderní bojová letadla 1990-dodnes. Praha: Svojtka & Co., 2011. 192 s. ISBN 978-80-256-0583-7. 
  5. SVĚTNIČKA, Lubomír. Bulhaři jsou bez letectva. Migy míří do šrotu, zemi ohlídají spojenci. iDNES.cz [online]. 2016-01-18 [cit. 2016-05-25]. Dostupné online. 
  6. SVĚTNIČKA, Lubomír. Bulhaři se chystají nakupovat stíhačky, staré migy zmodernizují. natoaktual.cz [online]. 2016-04-17 [cit. 2016-05-25]. Dostupné online. 
  7. MLADENOV, Alexander; GROZEV, Krassimir. Bulgarian Fighter Tender. Air International. Únor 2017, roč. 92, čís. 2. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]