Norské královské letectvo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Luftforsvaret
(Letectvo)
Znak norského letectva
Znak norského letectva
Země NorskoNorsko Norsko
Vznik 10. listopadu 1944
Typ letectvo
Velikost 3650 příslušníků
Motto „Konge, Folk og Fedreland“
„Za krále, lid a vlast“
Velitelé generálmajor Tonje Skinnarlandová[1]
Nadřazené jednotky Norské ozbrojené síly
Účast
Války druhá světová válka
vojenská intervence v Libyi
Mise operace Spojenecká síla
Baltic Air Policing
Insignie
Znak Letecký výsostný znak Norska Letecký výsostný znak Norska (provedení se sníženou viditelností)
Letouny
Průzkumné Lockheed P-3 Orion
Dassault Falcon 20
Stíhací F-16 Fighting Falcon
F-35A Lightning II[2]
Cvičné Saab Safari
Transportní C-130J Super Hercules
Vrtulníky
Víceúčelové Westland Sea King
Bell 412
NHI NH90
Norský Northrop F-5 Freedom Fighter (z aktivní služby vyřazeny v srpnu 2000)
General Dynamics F-16 Fighting Falcon norských ozbrojených sil

Norské královské letectvo (RNoAF) (norsky Luftforsvaret) je letecká složka norských ozbrojených sil, která byla založena jako jejich samostatná část dne 10. listopadu roku 1944. Slouží v něm přibližně 1430 zaměstnanců (úředníci, vojáci a civilisté). 600 osob zde slouží v době své branné povinnosti. Při mobilizaci se norské letectvo skládá ze zhruba 5 500 příslušníků.

Infrastruktura letectva zahrnuje sedm základen (Andøya, Bardufoss, Bodø, Gardermoen, Rygge, Sola a Ørland), dvě střediska kontroly a centra podávání zpráv (Sørreisa a Mågerø) a tři školicí střediska (Kjevik a Persaunet v Trondheimu).

Přehled letecké techniky[editovat | editovat zdroj]

Název Původ Určení Verze V aktivní službě Poznámky
Bojové letouny
F-16 Fighting Falcon (MLU) USA víceúčelový stíhací letoun
dvoumístný stíhací letoun[pozn. 1]
F-16AM
F-16BM
46[4]
10[4]
Lockheed Martin F-35 Lightning II USA víceúčelový bojový letoun F-35A 4[4] F-35 Norského královského letectva zatím nenabyly počáteční operační způsobilosti a jsou dislokovány v USA, kde slouží k výcviku norských letců. Předběžně objednáno dalších 48 strojů.[4]
Speciální letouny
Dassault Falcon 20 Francie letoun pro elektronický boj Falcon 20 ECM 2[4] Další Falcon 20C-5 je užíván pro transport VIP.[5]
Lockheed P-3 Orion USA námořní hlídkový letoun P-3C/N 6[4] V plánu je náhrada stroji Boeing P-8 Poseidon, objednanými v listopadu 2016.[6]
Dopravní a transportní letouny
Lockheed Martin C-130J Super Hercules USA transportní letoun C-130J-30[5] 3[4] Objednán ještě jeden kus.[4]
Vrtulníky
Agusta AW101 EU záchranný a transportní vrtulník 0 Objednáno 16 kusů,[4] jako náhrada Westlandu Sea King.
Bell 412 USA víceúčelový vrtulník 18[4]
NHIndustries NH90 EU transportní vrtulník TTH 6[4] Objednáno dalších 8 kusů.
Westland Sea King Spojené království pátrání a záchrana Mk.43 11[4]
Cvičná letadla
Saab MFI-17 Švédsko cvičný letoun Saab Safari 16[zdroj?]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Dvoumístné cvičné verze bojových letounů se používají především při zaškolování již vycvičených pilotů na konkrétní typ bojového letounu.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ČTK. Svět podle Norska. Generálmajorka Tonje Skinnarlandová se stala velitelkou norského letectva. Aktuálně.cz [online]. 2017-01-27 [cit. 2017-05-22]. Dostupné online. 
  2. Norway: First F-35As now flying in USA. AirForces Monthly. Červen 2016, čís. 339, s. 84. ISSN 0955-7091. (anglicky) 
  3. Cvičné letouny [online]. army.cz [cit. 2017-02-03]. Dostupné online. 
  4. a b c d e f g h i j k l HOYLE, Craig, et al. World Air Forces 2017 [online]. London: Flightglobal, 2016-12-06. S. 13. Formát PDF. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b WARNES, Allan. European Airlift Capabilities Part Three: Norway - C-130s Kept Busy with UN. AirForces Monthly. Prosinec 2016, čís. 345, s. 59-61. (anglicky) 
  6. Norwegian Poseidons. Air International. Leden 2017, roč. 92, čís. 1, s. 5. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]