Eurofighter Typhoon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Eurofighter Typhoon
Typhoon RAF nad Severním mořem
Typhoon RAF nad Severním mořem
Určení víceúčelový stíhací letoun
Výrobce Eurofighter GmbH
První let 27. března 1994
Zařazeno 4. srpna 2003
Charakter Ve službě
Uživatel Royal Air Force
Luftwaffe
Aeronautica Militare
Španělsko
Výroba 1994-dosud
Vyrobeno kusů 444 k září 2015[1]
Cena za kus €90 million (system cost Tranche 3A)
Vyvinuto z typu British Aerospace EAP

Eurofighter Typhoon je dvoumotorový víceúčelový letoundelta křídlemkachními plochami, navržený a postavený konsorciem společností Alenia Aeronautica, BAE SystemsEADS, pracující jako holding Eurofighter GmbH (založeno v roce 1986). Projekt je řízen NATO Eurofighter and Tornado Management Agency, která je hlavním zákazníkem.[2]

Jako první vzlétl 27. března 1994 německý DA.1, krátce po něm, 6. dubna, britský DA.2 firmy BAe. Oba byly poháněny dvojicí motorů Turbo Union RB.199-22. Motory Eurojet EJ200 byl vybaven italský DA.3, který byl zalétán 4. června 1995. Prvním dvoumístným strojem se stal britský DA.4, jenž mimo jiné sloužil ke zkouškám radaru ECR-90. Na prototypu DA.5 společnosti MBB se ověřovala avionika a zbraňové systémy, druhý dvoumístný prototyp DA.6 postavila španělská CASA. DA.6 havaroval 26. listopadu 2002 nedaleko města Toledo. Příčinou byla porucha motorů, piloti se před pádem stroje úspěšně katapultovali. Poslední jednomístný prototyp DA.7 vznikl v produkci italské společnosti Alenia Aeronautica.

Sériová výroba Eurofighteru právě probíhá a letadla jsou pořizována v rámci tří samostatných smluv. Letoun je ve službě u Royal Air Force, německé Luftwaffe, italského letectva, ŠpanělskaRakouska. Saúdská Arábie podepsala kontrakt v hodnotě 4,43 miliardy liber (cca 6,4 miliardy euro, 9,5 miliardy USD) na 72 letounů. Dne 5. dubna 2016 podepsal Kuvajt smlouvu na dodávku 22 jednomístných a šesti dvojmístných strojů.[3]

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Vývoj letadla začal v roce 1983, kdy Itálie, Německo, Francie, Spojené království a Španělsko spustily program FEFA (Future European Fighter Aircraft). Mezi základní požadavky, které mělo splňovat budoucí evropské stíhací letoun, patřily hlavně:

  • Schopnost vzletu a přistání na krátké dráze
  • Schopnost vést boj mimo vizuální vzdálenost

V roce 1984 se Francie chtěla ujmout vedoucí úlohy při realizaci projektu. Předložila také požadavek zkonstruovat letadlo tak, aby bylo možné jeho nasazení i na letadlové lodi. Ale jelikož se Francie s partnery nedokázala dohodnout na uvedených požadavcích, opoustila v roce 1985 konsorcium. Spouštil svůj vlastní projekt, jehož výsledkem se stal stíhací letoun Dassault Rafale.

První let prototypu Eurofighter se konal 27. března 1994 v Bavorsku. 2. září 1998 dostalo letadlo během ceremoniálu ve Farnborough oficiálně své jméno Eurofighter Typhoon. První sériově vyráběný Eurofighter byl veřejnosti představen 13. června 2003 a 4. srpna téhož roku byl zařazen do výzbroje Luftwaffe.[4]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Drak[editovat | editovat zdroj]

Pohled na Typhoon F2 RAF s kachními plochami hned pod kabinou pilota.

Konstrukce letadla s delta křídlem a kachními plochami je navržena jako přirozeně nestabilní při nižších rychlostech. Díky této konstrukci a systému fly-by-wire má však stroj dobrý vztlak, výbornou obratnost a nižší odpor při vyšších rychlostech.

Drak letadla byl navržen tak, že až 82 % tvoří kompozitní materiály, díky čemuž se podařilo výrazně snížit hmotnost Typhoonu. Dalších 15 % konstrukce je z hliníkové a titanové slitiny, tj materiálů, v nichž se kombinuje vysoká pevnost s nízkou hmotností. Drak Typhoonu byl také navržen s ohledem na co nejnižší radarový odraz, i když se ještě nedá hovořit o "stealth" stíhačce.[5][6]

Jelikož je Typhoon projektem čtyř partnerských zemí, výroba jednotlivých komponentů je rozdělena následovně:

  • Levé křídlo - firma Aeritalia (Itálie)
  • Pravé křídlo - firma Construcciones Aeronautica SA (Španělsko)
  • Přední a zadní část trupu - firma British Aerospace (Spojení království)
  • Centrální část trupu - firma DASA (Německo)

Kokpit[editovat | editovat zdroj]

Multifunkční displeje v kokpitu Typhoonu

Kabina pilota je vybavena třemi multifunkčními barevnými displeji a také průhledovým displejem. Aby se minimalizoval reakční čas pilota při náročných bojových podmínkách, v kokpitu je využit koncept HOTAS (Hands-On-Throttle-And-Stick), tj. nejdůležitější ovládací prvky jsou umístěny na plynové a řídicí páce. Bojové nasazení výrazně usnadňuje také přilba Striker od firmy BAE Systems, která zobrazuje pilotovi nejdůležitější avionické a taktické informace. Přilba navíc obsahuje kameru nočního vidění, což výrazně zefektivňuje nasazení během noci. Samozřejmostí je přilbový zaměřovač, díky kterému může pilot uzamknout cíl a vystřelit i tzv. "přes rameno". Prostřednictvím přilby může pilot ovládat letadlo i hlasovými pokyny.

Avionika[editovat | editovat zdroj]

Ukázka radaru CAPTOR-E

Eurofighter Typhoon je vybaven pulzním dopplerovským radarem Captor-M, který je schopen vyhledat cíl až na 185 km. Tento radar má být nahrazen nově vyvinutým radarem typu AESA (Active Electronically Scanned Array). Je to radar s aktivním elektronickým vychylováním paprsku a nese označení CAPTOR-E nebo CAESAR. Posouvá možnosti Typhoonu útočit na pozemní cíle za každého počasí a je mnohem odolnější proti rušení než jeho předchůdce. Jeden z odborníků firmy EADS, podílející se na vývoji, se vyjádřil, že radar bude schopen vyhledat stíhačku F-35 až na vzdálenost 59 km.[7] Přestože byl vývoj radaru již ukončen a letadla druhé a třetí série by jím mohly být výrazně modernizované, k žádné objednávce zatím nedošlo.[8][9]

Od roku 2007 jsou letadla Eurofighter Typhoon vybavena také infračerveným průzkumným a zaměřovacím systémem PIRATE. Jde o elektro-optický systém, který je umístěn v přední části trupu, nalevo od kokpitu. V režimu vzduch-vzduch PIRATE vyhledává horké kondenzační plyny proudových motorů a umožňuje jejich sledování. V režimu vzduch-země vyhledává tepelné zdroje na povrchu Země. Je spojen s displejem přilby pilota, ve které se zobrazují cíle ve vysokém rozlišení.[10] PIRATE je schopen sledovat současně do 200 cílů.

AIS (Attack and Identification System) představuje systém, který sdružuje všechny informace, získané jednak ze senzorů na palubě letadla a jednak z externích zdrojů (např. AWACS). Automatizuje se tím zpracování dat z více systémů a snižuje se zátěž pilota.

Operační nasazení[editovat | editovat zdroj]

RAF[editovat | editovat zdroj]

Typhoon F2 z letky č. XI z RAF Coningsby doprovází ruský Tu-95 Bear-H nad severním Atlantikem.

Dne 17. srpna 2007 vzlétly dva Typhoony poprvé proti ruskému bombardéru Tupolev Tu-95, který se přiblížil k vzdušnému prostoru Británie. Podobných vzletů, při kterých je třeba eskortovat ruská letadla, se od té doby uskutečnily stovky. Obzvláště mnoho vzletů na zajištění vzdušného prostoru se konalo v letech 2014 - 2015, kdy se aktivita ruského letectva výrazně zesílila.

Dne 21. března 2011 se začalo deset Typhoonů podílet na udržování bezletové zóny nad Libyí. Už o tři týdny na to se britské Typhoony zúčastnily poprvé ostrého bombardování pozemních cílů. Dne 12. dubna 2011 úspěšně shodily přesně naváděné bomby typu GBU-16 Paveway II na vojenská vozidla Kaddáfího jednotek. Vzhledem k tomu, že piloti Typhoonů neměli ještě dostatečné zkušenosti s misemi vzduch-země, označování cílů pro ně zajišťovaly stíhačky Tornado GR4, prostřednictvím kontejnerů Litening III.

Itálie[editovat | editovat zdroj]

Dne 29. března 2011 se Typhoony italského letectva zapojily do udržování bezletové zóny v Libyi.

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Spodek letounu s výzbrojí
Eurofighter Typhoon německého letectva
  • Rakousko
    • 15 kusů
  • Německo
    • 143 kusů
  • Itálie
    • 96 kusů
  • Omán
    • 12 kusů
  • Španělsko
    • 73 kusů
  • Saúdská Arábie
    • 72 kusů
  • Velká Británie
    • 160 kusů

Původně zamýšlely jednotlivé státy objednat mnohem více letounů, ale v důsledku redukce obranných rozpočtů musela být provedena redukce počtu původně objednaných strojů. Část rakouských strojů nepochází z novovýroby, ale byla původně vyrobena pro německou Luftwaffe. Vzhledem k produkci poměrně velkého počtu strojů byl během výroby zvolen postup pozvolné evoluce. Jednotlivé výrobní série se od sebe liší. Typickým příkladem jsou britské Typhoony, které byly do výzbroje RAF zaváděny nejprve ve standardu F.2, tedy pouze jako stíhačky pro vzdušný boj. Teprve později byla dodána víceúčelová varianta FGR.4, na kterou byly později upraveny i starší letouny standardu F.2.

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Zdroje: Technická data,[11] BAE Systems,[12] Superfighters,[13] Modern Fighters[14]

Eurofighter Typhoon line drawing.svg

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Pohonná jednotka letounu Eurofighter Typhoon
  • Posádka: 1
  • Délka: 15,96 m
  • Rozpětí: 10,95 m
  • Výška: 5,28 m
  • Nosná plocha: 51,2 m²
  • Hmotnost (prázdný): 11 150 kg
  • Vzletová hmotnost: 16 000 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 23 500 kg
  • Pohonná jednotka: 2× dvouproudový motor Eurojet EJ200 s přídavným spalováním

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 2 495 km/h
  • Dolet: 2 900 km
  • Přeletový dolet: 3 790 km
  • Dostup: 19 810 m
  • Stoupavost: 315 m/s
  • Plošné zatížení: 312 kg/m2
  • Tah/hmotnost: 1,15

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • 1 revolverový kanon Mauser BK-27 ráže 27 mm se zásobou 150 ks munice
  • 13 externích zbraňových závěsů (4 pod křídly, 4 po stranách motorových šachet a 1 centrální pod trupem)
  • Střely vzduch-vzduch:
    • AIM-9 Sidewinder
    • AIM-132 ASRAAM
    • IRIS-T
    • AIM-120B AMRAAM
    • MBDA Meteor (v budoucnu)
  • Střely vzduch-země:
    • AGM-65 Maverick (v budoucnu)
    • AGM-88 HARM (v budoucnu)
    • Storm Shadow (v budoucnu)
    • Brimstone (v budoucnu)
    • Taurus KEPD 350 (Luftwaffe)
  • Bomby:
    • Paveway IV 500 lb (laser/INS/GPS)
    • Paveway II/III/Enhanced Paveway
    • JDAM (INS/GPS)
    • železné gravitační pumy série MK.80
    • HOPE/HOSBO
  • Přídavné nádrže
  • Zaměřovací a naváděcí kontejner LITENING III

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. "Eurofighter welcomes the agreement between Italy and Kuwait for the supply of 28 Eurofighter Typhoons." eurofighter.com, 16 September 2015. Retrieved: 22 September 2015.
  2. „Description of NETMA.“ eurofighter.com. Retrieved: 12 October 2009. – neplatný odkaz !
  3. Kuwait Signs Typhoon Deal. Air Forces Monthly. květen 2016, čís. 338, s. 4. ISSN 0955-7091. (anglicky) 
  4. Hoeveler, Wolfdietrich. "German Air Force take Delivery of First Series Production Eurofighter." Eurofighter GmbH, 4 August 2003. Retrieved: 3 July 2011.
  5. John Pike. Eurofighter Typhoon EF-2000 [online]. [cit. 2015-11-03]. [1]. (anglicky) 
  6. https://www.koreatimes.co.kr/www/news/nation/2011/10/205_97236.html
  7. F-35: a game changer in modern warfare [online]. Koreatimes.co.kr, 24 October 2011, [cit. 2014-06-23]. [2]. (anglicky) 
  8. "Typhoon radar deal to revive European dogfight", Reed Business Information, 26 November 2014. Ověřeno k 26 November 2014. 
  9. "Eurofighter nations team for AESA radar development", 22 Dec 2014. 
  10. "Eurofighter Typhoon." Air Force technology. Retrieved: 28 November 2009.
  11. „Typhoon.“ Raf.mod.uk, 1 July 2005. Retrieved: 28 November 2009.
  12. „Kings of Swing.“ AirForces Monthly, August 2008.
  13. Williams, Mel, ed. „Dassault Rafale“. Superfighters, The Next Generation of Combat Aircraft. London: AIRtime, 2002. ISBN 1-880588-53-6.
  14. Spick, Mike. „Eurofighter EF 2000 Typhoon“. Brassey's Modern Fighters: The Ultimate Guide to In-Flight Tactics, Technology, Weapons, and Equipment. Washington, DC: Potomac Books Inc, 2002. ISBN 1-57488-462-X.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]