Saunders-Roe SR.A/1
| SR.A/1 | |
|---|---|
 TG263 na vodě | |
| Určení | stíhací proudový létající člun |
| Výrobce | Saunders-Roe |
| Šéfkonstruktér | Henry Kowler |
| První let | 16. července 1947 |
| Vyřazeno | 1951 |
| Charakter | projekt ukončen |
| Uživatel | Spojené království |
| Vyrobeno kusů | 3 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Saunders-Roe (Saro) SR.A/1 byl prototyp stíhacího hydroplánu navržený a postavený společností Saunders-Roe. Letoun byl testován britským královským letectvem (RAF) krátce po 2.světové válce.
Vývoj a popis[editovat | editovat zdroj]
Letoun byl uspořádáním samonosný jednomístný dolnoplošník z lehkých slitin[1] s pilotem v uzavřeném kokpitu, který seděl ve vystřelovacím sedadle. Vyrobená trojice letounů byla poháněna vždy dvojicí proudových motorů s axiálním kompresorem Metropolitan-Vickers F2/4 Beryl s tahem 14,76 kN (1. letoun), 15,89 kN (2. letoun) a 17,48 kN (3. letoun).[2]
SR.A/1 byl přímo inspirován poměrně skromnými úspěchy stíhacích hydroplánů japonského císařského námořnictva jako byly Nakadžima A6M2-N (úprava letounu Micubiši A6M) a Kawaniši N1K. Teoreticky měly být hydroplány ideální pro tichomořské bojiště, protože teoreticky mohly jakékoliv klidné pobřežní vody proměnit v leteckou základnu. Na druhou stranu jejich plováky omezovaly jejich výkony v porovnání s klasickými stíhacími letouny.
Společnost Saunders-Roe se domnívala, že nové proudové motory by mohly tento nedostatek překonat. Jelikož letoun nemusel mít dostatečně velký prostor pro vrtuli, mohl sedět na vodě níže a místo plováků využít princip létajícího člunu. Společnost poprvé představila svůj návrh s označením SR.44 britskému ministerstvu letectví v polovině roku 1943. Výkony s motory Halford H.1 byly odhadovány na rychlost 520 mph (837 km/h) ve výšce 40 000 stop. Ministerstvu se nelíbil hlavně návrh křídla, které podle jejich názoru nevyhovovalo pro vysokorychlostní stíhací letoun působící ve značných výškách.[3] Návrh byl proto upraven a konečné specifikace E.6/44 byly pro tento upravený návrh vydány v dubnu 1944.[4] V květnu 1944 byl uzavřen kontrakt na dodání třech prototypů.[5]
S koncem 2. světové války se společnost více soustředila na vývoj civilního dopravního létajícího člunu s velmi dlouhým doletem Saunders-Roe Princess.
První prototyp (TG263), který pilotoval Geoffrey A. V. Tyson, poprvé vzlétnul 16. července 1947.[6] V průběhu roku 1948 byly dohotoveny další dva prototypy, druhý prototyp (TG267) však brzy havaroval ve špatném počasí ve Felixstowe a pilot zahynul. I když prototypy podávaly dobré výkony a byly dobře ovladatelné – Tyson předváděl akrobatické prvky i let na zádech na přehlídce SBAC Display v roce 1948[7] – potřeba takového letounu s koncem války úplně vymizela. Navíc úspěch letadlových lodí na pacifickém bojišti ukázal mnohem účinnější způsob, jak ovládat nebe nad oceány, i když společnost Saunders-Roe argumentovala, že letadlová loď a její doprovod jsou zranitelné jinými plavidly nebo letadly.[8] Navíc byl překryt kokpitu příliš malý s množstvím příček, což zhoršovalo výhled pilota z letounu. Letoun byl vybaven automatickým kotvícím systémem, který pilotovi umožňoval zakotvení letounu bez cizí pomoci.[9] V dubnu 1949 byl zničen také třetí vyrobený prototyp (TG271). Pilot Lt. Cdr. Brown při přiblížení na přistání v Cowes přehlédl ve vodě ponořenou kládu. Narazil do ní, v trupu vznikla trhlina 1,5 m, utrhl se pravý pomocný plovák, letoun se převrátil a potopil na dno Solentské úžiny.
Zásadním problémem se stal nedostatek proudových motorů, když jejich výrobce Metropolitan-Vickers ukončil jejich vývoj. Projekt byl pozastaven a první prototyp byl v roce 1950 umístěn do skladu, aby byl krátce na to nakrátko vzkříšen v listopadu 1950 v souvislosti s vypuknutím Korejské války. 15. června 1951 se objevil na Temži při příležitosti Britského festivalu s novým trupovým označením G-12-1. Po třech dnech kotvení u parlamentu z řeky vzlétl. Pro svou zastaralost a problémy s motory s konečnou platností přestal létat v červnu 1951.[10] Společnost Saunders-Roe ještě přišla s návrhem letounu na vodních lyžích s názvem Saunders Roe Hydroski, který dosahoval výkonů podobných jako u letounů působících z pozemních základen, ale letoun „nezískal oficiální podporu“.[11] Ačkoliv letoun nikdy neobdržel oficiální jméno, dělníci ve výrobním závodě jej přezdívali „Squirt“.[6]
Dva prototypy letounu SR./A.1 byly osazeny prvním sériovým typem vystřelovacích sedadel Martin-Baker Mk.1.
Dochované letouny[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
První prototyp se sériovým číslem TG263 se dochoval do dnešních dnů a je vystaven v leteckém muzeu Solent Sky v Southamptonu. Oba další letouny (TG267 a TG271) byly ztraceny během zkoušek, které trvaly 4 roky.
Specifikace (SR/A.1)[editovat | editovat zdroj]
Technické údaje pocházejí z publikace „British Flying Boats“[12] a „Encyklopedie letadel světa“.[1]
Technické údaje[editovat | editovat zdroj]
- Posádka: 1
- Rozpětí: 14,02 m
- Délka: 15,24 m
- Výška: 5,11 m
- Nosná plocha: 38,60 m²
- Plošné zatížení: 188 kg/m²
- Prázdná hmotnost: 5 108 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 8 633 kg
- Pohonná jednotka: 2× proudový motor Metropolitan-Vickers F2/4 Beryl
- Tah pohonné jednotky: 17,2 kN
Výkony[editovat | editovat zdroj]
- Cestovní rychlost: ? km/h ve výšce ? m
- Maximální rychlost: 824 km/h (512 mph, 445 uzlů) ve výšce 5 640 m
- Vytrvalost: max. 2,4 hod.
- Dostup: 14 600 m (48 000 stop)
- Stoupavost: 29,5 m/s
Výzbroj[editovat | editovat zdroj]
- 4× letecký kanón ráže 20 mm Hispano Mk.5
- 2× letecká puma 1 000 liber (455 kg) nebo rakety
Uživatelé[editovat | editovat zdroj]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Saunders-Roe SR.A/1 na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Green 2002, str. 519.
- ↑ Donald 1999, str. 820.
- ↑ Buttler, str. 206–207.
- ↑ Buttler, str. 206.
- ↑ Mason 1992, str.352.
- ↑ a b London 2003, str.233.
- ↑ Water-based fighter, Flight, 14. prosince 1950, str. 551, citováno: 5.6.2014.
- ↑ Water-based fighter, Flight, 14. prosince 1950, str. 553, citováno: 5.6.2014.
- ↑ Water-based fighter, Flight, 14. prosince 1950, str. 555, citováno: 5.6.2014.
- ↑ London 2003, str. 235–237.
- ↑ Military Aircraft 1954, Flight, str. 828, citováno: 5.6.2014.
- ↑ London 2003, str. 262–263.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BUTTLER. British Secret Projects - Fighters and Bombers 1935-1945. [s.l.]: [s.n.] S. 206–207. (anglicky)
- DONALD, David. Encyklopedie letadel světa. Praha: Ottovo nakladatelství, 1999. 930 s. ISBN 80-7181-230-7. Kapitola Saro - méně významné typy, s. 820.
- GREEN, William; SWANBOROUGH, Gordon. Encyklopedie stíhacích letounů. Praha: Svojtka, 2002. 608 s. ISBN 80-7237-341-2. Kapitola Saunders-Roe SR.A/1, s. 519.
- LONDON, Peter. British Flying Boats. Stroud, UK: Sutton Publishing, 2003. Dostupné online. ISBN 0-7509-2695-3. (anglicky)
- MASON, Francis K. The British Fighter since 1912. Annapolis, Maryland, USA: Naval Institute Press, 1992. ISBN 1-55750-082-7. (anglicky)
- CHUDÝ, Oto. Saunders Roe SR A/1. Letectví a kosmonautika. 2001, roč. LXXVII., čís. 25–26, s. 86–90.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Saunders-Roe SR.A/1 na Wikimedia Commons - Obrázek řezu letounem časopis Flight (anglicky)
- BBC: Aircraft of the Isle of Wight (anglicky)
- Saro SR.A/1 na webu tanks45.tripod.com (anglicky)
- SR.A/1 na filmových záběrech na webu Youtube.com.
- Fighter Flying Boat časopis Flight (anglicky)
