Lockheed Martin F-35 Lightning II

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
F-35 Lightning II
F-35C Lightning II nad Chesapeake Bay
F-35C Lightning II nad Chesapeake Bay
Určení víceúčelový stíhací letoun
Výrobce Lockheed Martin
První let 15. prosince 2006 (F-35A)
Zařazeno prosinec 2015 (USMC F-35B)[1][2]
prosinec 2016 (USAF F-35A)[2]
únor 2019 (USN F-35C)[2]
Charakter Ve výrobě, v americké armádě pouze k výcviku[3]
Uživatel USAF
US Navy
US Marine Corps
Royal Air Force
Výroba 2006–dosud
Vyrobeno kusů 162 k říjnu 2015[4]
Cena za kus F-35A: US$197 million (zbraňové systémy, 2012)[5]
F-35B: US$237.7M (zbraňové systémy, 2012)[6]
F-35C: US$236.8M (zbraňové systémy, 2012)[6]

Lockheed Martin F-35 Lightning II je americký bojový letoun, který vznikl jako výsledek programu Joint Strike Fighter (neboli společný útočný stíhač) vyhlášeného ministerstvem obrany USA za účelem vytvoření jednotné víceúčelové stíhačky, která by byla zařazena do výzbroje USAF, USN, USMC a spojenců NATO. Díky tomu je možné stroje vyrábět ve velkých sériích, což podstatně snížilo jejich cenu.

Jde o třídu jednosedadlových, jednomotorových víceúčelových stíhacích letounů páté generace ve vývoji, určených k provádění pozemních útoků, průzkumu a vzdušných obranných misí s technologií stealth[7][8]

Jelikož mají různé verze F-35 nahradit tak různorodé stroje, jako A-10 Thunderbolt II, F-16 Fighting Falcon, AV-8B Harrier II a F/A-18 Hornet, vznikly tři hlavní verze tohoto letounu: první je varianta s konvenčním vzletem a přistáním (F-35A), druhou je varianta s krátkým vzletem a svislým přistáním (F-35B) a třetí je varianta určená pro operace z letadlových lodí s charakteristikami CATOBAR (F-35C). Pro potřeby dalších uživatelů (Izraelské vojenské letectvo a Kanadské královské letectvo) vznikly další dvě modifikace. Budou tak představovat většinu amerického taktického letectva s lidskou osádkou.[9]

Spojené státy uvažují o koupi 2 443 těchto letadel.[10] Celkové náklady projektu F-35 Lightning II, které platí americký poplatník po započítání i provozních a servisních nákladů na 55 let dopředu, by se měly vyšplhat přes 1500 miliard dolarů.[11] Do této částky jsou již zahrnuty náklady na vývoj v hodnotě 59,2 miliard dolarů a na pořízení všech letadel v hodnotě 261 miliard dolarů.

Program F-35 prošel několika významnými mezníky. První letouny určené k operačním zkouškám viz [12]

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Prototyp F-35A 7. července 2006
F-35A s otevřenými dvoudílnými dveřmi za kokpitem pilota před tankováním paliva

V roce 1996 byl oficiálně zahájen program JSF (Joint Strike Fighter), z něhož později vzešel víceúčelový bojový letoun F-35 Lightning II. Na vývoji letadla začaly pracovat dvě konkurenční skupiny firem, z nichž jako první zahájila letové zkoušky skupina pod vedením společnosti Boeing. Prototyp X-32A se jim podařilo dostat do vzduchu již 18. září 2000, ovšem let byl předčasně ukončen kvůli úniku oleje. Druhá skupina firem pod vedením společnosti Lockheed Martin vzlétla se svým prototypem X-35A dne 24. října 2000. První let proběhl bez problémů, podobně jako ty následující při vyšších rychlostech, a tak se již 7. listopadu testovalo tankování za letu.[13] Koncepce Boeingu byla lepší podle původního zadání, ale jak se požadavky měnily, ztrácela na atraktivnosti, až byly obě koncepce vyrovnané.

Nakonec, po sérii zkoušek trvajících celý rok, v říjnu 2001 zvítězil X-35 Lockheedu, a to kvůli lépe řešenému systému motorů u varianty s kolmým startem F-35B. F-35B je konvenční stíhací stroj s velkým poměrem tahu k hmotnosti. Svým řešením připomíná větší, pokročilejší a také dražší dvoumotorový F-22A Raptor, který také ve stavech USAF doplní.

Dalšími důvody vítězství byly hlavně:

  • Vyšší spolehlivost prototypu X-35B při letech extrémních podmínkách,
  • Lepší ovladatelnost varianty X-35C při letech v nízkých rychlostech během přistávání na letadlových lodích,
  • Lepší předpoklady všech verzí X-35 na vybavení letadla množstvím senzorů klíčových pro začlenění stroje do konceptu digitálního bojiště
  • Možnost využití technologií vyvinutých společností Lockheed Martin pro F-22 Raptor.

Kromě společnosti Lockheed Martin se tak vítězi v soutěži stali i partnerské firmy Northrop Grumman a BAE Systems.

V únoru 2006 sjel z linky ve Fort Worthu v Texasu první sériově vyrobený kus F-35A a v prosinci téhož roku uskutečnil svůj první let. 11. června 2008 uskutečnila první let i varianta F-35B, vrámci kterého se dostala do výšky asi 4570 m. Všechny plánované testy motoru a řízení proběhly bez jakýchkoliv problémů.[14] 19. ledna 2012 se uskutečnil nad základnou Edwards první noční let s letadlem F-35A.[15] Úspěšné ukončení této mise otevřelo cestu k zahájení testů nočního tankování, které se konalo 26. března 2012 za asistence tankovacího letounu KC-135.[16] Dalším významným milníkem v programu JSF byly první přistání letadel F-35 na palubách letadlových lodí. V roce 2011 přistála varianta F-35B na palubě USS Wasp a dne 3. listopadu 2014 zrealizoval na palubě USS Nimitz své první přistání i F-35C.[17]

31. července 2015 dosáhlo prvních 10 strojů F-35B (letka VMFA-121) počátečních operačních schopností. 2. srpna 2016 dosáhla počáteční operační způsobilost (Initial Operational Capability) varianta F-35A. Stalo se tak v případě strojů 34. stíhací peruti USAF dislokované na Hill Air Force Base.[18]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Motor[editovat | editovat zdroj]

Vektorování tahu a vstupní ústrojí na letounu F-35B
Motor F-135 pro variantu F-35A

Pohonnou jednotkou letounu F-35 je motor F135 od společnosti Pratt & Whitney, díky kterému dosahuje stíhačka maximální rychlosti více než Mach 1,6. Pratt & Whitney F135 má s přídavným spalováním tah 191 kN, což z něj dělá nejsilnější motor, jaký byl kdy instalován do stíhacích letounů. Kromě předních průduchů je vzduch do motoru přiváděn i dvoudílnými dveřmi, umístěnými na hřbetu letadla, hned za kokpitem.

Není náhoda, že F-35B využívá zdvihové dmychadlo, podobné tomu z letadla Jak-141. Konstrukční kancelář Jakovlev totiž poskytovala technickou podporu při vývoji dmychadla v F-35B, umístěného za kokpitem.[19][nenalezeno v uvedeném zdroji] Vzduch vychází ven přes zadní trysku s vektorováním tahu, ale i přes menší trysky v křídlech, které se používají při vyrovnávání letadla během vzletu. Systém vektorování tahu je nezbytný pro variantu s krátkým vzletem a svislým přistáním, ale u varianty F-35A použitý nebyl, protože by to zbytečně navýšilo výrobní náklady.

Jako alternativa k F135 byl vyvíjen motor F136 od společností General Electric a Rolls-Royce. Práce na vývoji však byly pozastaveny v prosinci 2011 poté, co Kongres spojených států zamítl další financování.[20]

Kokpit[editovat | editovat zdroj]

Kabina pilota F-35

Kokpit F-35 je vybaven jediným dotykovým displejem po celé šířce přístrojové desky a jeho rozměry jsou 50 x 20 centimetrů.[21] F-35 bude po 50 letech prvním americkým bojovým letadlem, které nebude mít průhledový displej (HUD). Nejdůležitější informace, které tento displej dosud zobrazoval, budou pilotovi promítány na displej integrovaný v přilbě. Součástí přilby je i zaměřovač, díky kterému může pilot uzamknout cíl, předat informace o cíli raketě a vystřelit i tzv. "přes rameno". V současnosti piloti F-35 používají přilbu Gen 2, vyvinutou konsorciem Rockwell Collins ESA Vision Systems.[22] 11. srpna 2015 však konsorcium oznámilo dodání první přilby nové generace Gen 3. Ta by měla zajistit lepší spolupráci se senzory, díky čemuž pilot dostane informace ze 6 infračervených senzorů v reálném čase. Přilba má také vylepšený software, kvalitnější displej, poskytuje pilotovi lepší vidění v noci a měla by být zavedena do používání v roce 2016.[23]

Aby se minimalizoval reakční čas pilota při náročných bojových podmínkách, v kokpitu je využit koncept HOTAS (Hands-On-Throttle-And-Stick), tj. nejdůležitější ovládací prvky jsou umístěny na plynové a řídicí páce.

Letadlo je vybaveno systémem rozpoznávání řeči, díky čemuž jej pilot může ovládat i hlasovými pokyny. Podobný systém byl v USA v minulosti testován na experimentálním letadle F-16 VISTA a použitý pouze na stroji AV-8B Harrier II. Systém rozpoznávání řeči je již integrován i v evropských letadlech (např. Eurofighter Typhoon, Dassault Rafale), ale zatím není známo jeho efektivní využití v boji.[24]

Avionika[editovat | editovat zdroj]

Elektrooptický systém F-35
Přilba od Rockwell Collins ESA Vision Systems

Letadla F-35 jsou vybavena radarem typu AESA (Active Electronically Scanned Array), vyvinutým společností Northrop Grumman. Jde o moderní radar s aktivním elektronickým vychylováním paprsku a nese označení AN / APG-81.[25] Radar funguje ve více módech tak, že při zaměření vzdušných a pozemních cílů poskytuje pilotovi neustále vynikající přehled o dění v jeho okolí. Vyznačuje se vysokým výkonem vůči rušení, pokročilými možnostmi identifikace nepřítele a schopností vysoce rychlostní komunikace. Při testech dokázal radar do 9 sekund najít a následně sledovat 23 cílů rozptýlených až do vzdálenosti 160 km. V módu vzduch-země mapuje terén ve vysokém rozlišení a je schopen identifikovat velké množství pozemní vojenské techniky, kterou v případě pohybu dokáže neustále sledovat. Dokáže přesně lokalizovat, identifikovat a rušit prostředky protivzdušné obrany z bezpečné vzdálenosti.

Součástí elektrooptického systému AN / AAQ-37 je 6 pasivních infračervených senzorů rozmístěných po celém draku. Tyto senzory nahrazují klasické prostředky pro noční vidění, poskytují pilotovi přehled o situaci ve všech směrech (360° vertikálně i horizontálně), dokážou vyhledat a sledovat blížící se letadlo a fungují také jako varovný systém před letícími raketami.[26] Navíc poskytují pilotovi informace o pozici výstřelu řízené střely, údajně až na vzdálenost 1900 km.[27]

AN / ASQ-239 (Barracuda) je systém elektronického boje, který sdružuje informace, získané z několika senzorů, jako je radar, infra-červené senzory nebo radarový výstražný systém, sestávající z deseti antén.

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Pohled na výzbroj v pumovnici

Varianta F-35A je jediná, která je vybavena vnitřním kanónem GAU-22/A ráže 25 mm. Varianty F-35B a F-35C mohou mít kanón ukrytý v stealth kontejneru, upevněném na vnějším závěsníky.

Pokud si chce F-35 zachovat stealth vlastnosti, může uvnitř nést jen omezené množství raket typu vzduch-vzduch a vzduch-země. Letadlo je vybaveno dvěma vnitřními šachtami, z nichž každá disponuje dvěma závěsníky. Může tak nést jen 4 rakety vzduch-vzduch (AMRAAM, ASRAAM) nebo kombinaci dvou raket typu vzduch-vzduch a dvou přesně naváděných střel typu vzduch-země. S integrací zbraní dovnitř letadla souvisí jeden vážný problém, a tím je zvýšená teplota v obou šachtách. Ta hraničí s provozními limity plánované výzbroje, která nebyla konstruována na takový způsob nesení. Konstruktéři F-35 nebo vývojáři výzbroje budou proto muset přijít s řešením, jak předejít nežádoucímu vznícení munice.[28]

V případě potřeby mohou být další rakety, pumy nebo přídavné nádrže připevněné na 6 vnějších závěsníků, avšak na úkor zvýšeného radarového odrazu. Závěsníky na koncích křídel jsou určeny pouze pro nesení lehčích raket typu vzduch-vzduch, jako jsou střely AIM-9X Sidewinder nebo ASRAAM.

Klíčem k dosažení počátečních operačních schopností letadel a později k plnému využití možností F-35 je software. Software F-35 bude obsahovat více než 8 milionů řádků kódu, což je čtyřikrát více než má první stealth stíhačka F-22 Raptor. Projekt vývoje softwaru a integrace zbraní je rozdělen do šesti fází, během nichž budou instalovány následující verze softwaru:

  • Block 1A/1B - úvodní tréninková konfigurace[29]
  • Block 2A - rozšířená cvičná konfigurace
  • Block 2B - zabezpečuje dosažení počátečních operačních schopností letadel námořní pěchoty a použití zbraní ve vnitřních šachtách (AMRAAM, GBU-32, GBU-12).
  • Block 3I - zabezpečuje dosažení počátečních operačních schopností letadel US Air Force a měla by být k dispozici do srpna 2016. Na rozdíl od předchozí verze by měla zajistit integraci nového procesoru a GBU-31.
  • Block 3F - verze softwaru, která umožní použití zbraní i na externích závěsníkách. Má být integrovaná v roce 2018 a kromě kanónu by měla umožnit použití celé škály zbraní, jako jsou AIM-120D AMRAAM, AIM-9X-2 Sidewinder, GBU-39, AGM 154a/C JSOW, GBU 10/12/16 Paveway II, GBU 24A/B Paveway III, Storm Shadow, AGM 158 JASSM. Zájmem Británie bude vrámci tohoto softwarového balíku integrovat tepelně naváděné rakety AIM-132 ASRAAM, řízené střely vzduch-země Brimstone a přesně naváděné pumy Paveway IV.[30]
  • Block 4 - konečná verze, která by měla umožnit použití zbraní jako jsou pumy GBU-53, radarem naváděné rakety Meteor, ale také atomová bomba B61-12. V zájmu Norska bude integrovat protilodní střelu JSM (Joint Strike Missile), kterou v současnosti vyvíjí společnost Kongsberg Defence & Aerospace. Dokončení a instalace této verze softwaru je plánováno mezi lety 2020 a 2022.[31]

Integrace výzbroje do stíhačky je vždy "během na dlouhou trať" a potrvá ještě mnoho let, než F-35 bude schopna využívat celé spektrum plánované munice. Přestože jde o náročný proces, postupně se daří integrovat stále více zbraní:

  • Puma GBU-32 byla poprvé odhozena 8. srpna 2012 z letadla F-35B a to ve výšce 1280 m.[32]
  • 907 kg vážící puma GBU-31 byla poprvé odhozena 16. října 2012 z letadla F-35A.[33]
  • 7. července 2013 se uskutečnil první ostrý výstřel rakety vzduch-vzduch AIM-120C-5 a 30. října téhož roku i výstřel na letící terč.
  • 21. října 2013 zrealizovala F-35B testovány odhození laserem naváděné pumy GBU-12.[34] První odhození této bomby z externích závěsů se uskutečnilo 23. září 2015 a celkově byly během testu odhozeny čtyři kusy.[35]
  • 6. prosince 2013 letoun F-35B úspěšně vyzkoušel bombardování pozemního cíle pumou GBU-32 z výšky 7620 m.[36]
  • 9. června 2015 začaly pozemní testy kanónu GAU-22/A, které se opakovaly ještě 12krát během následujících tří měsíců.[37]Po úspěšném ukončení této fáze pokračovalo testování střelby ve vzduchu. 30. října 2015 vyzkoušela stíhačka F-35A poprvé kanón GAU-22/A přímo během letu. Test funkčnosti kanónu proběhl úspěšně poté, co byla vystřelena jedna dávka po 30 nábojů a dvě dávky po 60 nábojů. Plná integrace GAU-22/A má být ukončena v roce 2017.[38]

Verze[editovat | editovat zdroj]

Přehled konfigurací verzí A, B a C. Ke srovnání slouží profily strojů F-16, AV-8B a F/A-18.
F-35A amerického letectva se blíží k tankeru KC-135
F-35B při vzletu z lodi USS Wasp během zkoušek v říjnu 2011
  • F-35A je verze s konvenčním startem a přistáním (CTOL) pro USAF a vzdušné síly dalších států, jako jediná bude vybavena organickou hlavňovou výzbrojí. Je nejlehčí verzí F-35 a měla by se vyrovnat stíhačce F-16 ve schopnosti manévrovat a zvládat vysoké přetížení. Předčit by ji měla ve stealth vlastnostech, objemu vnitřních palivových nádrží a avionice. Měla by být schopna akcelerovat stejně rychle jako F-16, která má zavěšené externí palivové nádrže. Všechny tyto vlastnosti by jí měly zajistit větší schopnost přežití a americké letectvo plánuje postupně nahradit všechny F-16 letadly F-35A. Norská verze F-35A bude mít na rozdíl od "áčkových" verzí jiných států nainstalován brzdící padák.
  • F-35B je varianta se svislým vzletem a přistáním (V/STOL) podobná svými rozměry variantě "A". Zásadním rozdílem mezi těmito verzemi je integrace zdihového dmychadla do F-35B, které jí umožňuje přistávat vertikálně a vzlétnout na velmi krátké dráze. Instalace tohoto zařízení zapříčinila, že F-35B má o 28 % menší vnitřní palivové nádrže než "áčko". Dalším kompromisem je menší prostor v zbraňových šachtách, který mírně limituje možnosti vyzbrojit letadlo. Zatímco u F-35A byl kladen důraz na schopnost snést přetížení do 9g při náročnějších manévrech, F-35B je limitována na přetížení do 7g. USMC plánuje letadly F-35B nahradit postupně všechny stroje F/A-18 Hornet (varianty A, B, C a D) a AV-8B Harrier II.
  • F-35C je palubní varianta určená k operacím z letadlových lodí US Navy v konfiguraci CATOBAR. V porovnání s F-35A má verze F-35C větší křídla, které se na koncích dají složit, aby bylo možné na letadlové lodi převézt co nejvíce strojů. Větší plocha křídel umožňuje přistávat při nižší rychlosti, zvyšuje užitečné zatížení, objem vnitřních palivových nádrží a tím i dolet. Úpravou prošel také podvozek, který je pro potřeby přistávání na lodi značně zesílený.
  • F-35I je modifikace verze F-35A uzpůsobená speciálním požadavkům Izraelského vojenského letectva. Letoun bude mít upravenou elektroniku s možností rozšiřování o další volitelné bloky elektroniky vyvinuté pro Izraelské letectvo. Letoun bude podporovat externí podvěsy pro radioelektronický boj a bude modifikován pro podporu vlastní Izraelské zbraně jako například SPICE, nebo AIM-9X2.[39]
  • CF-35 je modifikace verze F-35A uzpůsobená zvláštním potřebám Kanadského královského letectva. Letoun se liší oproti klasické F-35A brzdícím padákem kvůli brzdění na ledových plochách přistávacích drah a tankovacím systémem s ráhnem, jaký mají verze F-35B/F-35C.[40]

Pořizovací cena podle verzí je odhadována na 83,4 milionu dolarů pro F-35A, 108,1 milionu pro F-35B, 93,3 milionu pro verzi F-35C. Náklady na jednu hodinu létání jsou 35 200 dolarů u F-35A, 38 400 dolarů u F-35B, a 36 300 dolarů u F-35C.[41]

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Jedna z prvních australských F-35A v prosinci 2014
Holandská F-35A v červenci 2013
Britská F-35B v květnu 2014.

Austrálie Austrálie

Royal Australian Air Force: jako náhradu za letadla F/A-18 Hornet objednala Austrálie 72 strojů F-35A, z nichž chce sestavit tři operační letky. V budoucnu plánuje vytvořit ještě jednu letku, sestávající z dalších 28 kusů F-35A.[42] První 2 letouny byly Royal Australian Air Force doručeny v roce 2014 k testování a výcviku pilotů a do roku 2018 by měl být dodán i zbytek první objednávky.[43] Všechny 3 letky by měly být připraveny k operačnímu nasazení do roku 2023. Celkové náklady na koupi letadel, vybudování potřebných zařízení, nákup zbraní a trénink pilotů představují 12,4 miliardy amerických dolarů.

DánskoDánsko Dánsko

9. června 2016 Parlament Dánska předběžně schválil objednávku 27 kusů varianty F-35A, rozloženou mezi lety 2021 a 2026.[44]

Nizozemsko Nizozemsko

Nizozemské královské letectvo závazně 25. března 2015 objednalo 8 kusů F-35A, jejichž dodávky začnou v roce 2019. Celkově chce Nizozemsko zakoupit minimálně 37 letadel, a nahradit tak stárnoucí stroje F-16. V současnosti již Nizozemsko disponuje dvěma F-35, které slouží k testování a zácviku pilotů.

Izrael Izrael

Izraelské vojenské letectvo: 7. října 2010 se Izrael stal prvním zahraničním zákazníkem, když podepsal smlouvu na nákup 19 stíhaček F-35I Adir (upravené F-35A umožňující integraci avioniky a výzbroje izraelského původu). Po podepsání druhé smlouvy v roce 2015 na nákup dalších 14 kusů bude Izrael disponovat celkem 33 letadly F-35. Smlouva zahrnovala možnost opce na dalších 17 kusů. První dvě F-35 by měly být dodány již v roce 2016, čímž se stane Izrael jediným provozovatelem stíhačky 5. generace na Středním východě. Ve druhém kontraktu byla jednotková cena za F-35 sjednána v částce 110 milionů amerických dolarů.[45] První stroj určený pro Izrael, letoun sériového čísla 901, byl veřejnosti představen 22. června 2016 a dodání prvních dvou sériových exemplářů je plánováno na prosinec 2016. Izraelská strana také zvažuje možnost objednávky dalších 25-50 kusů, včetně V/STOL varianty F-35B.[46]

Japonsko Japonsko

Japonské vzdušné síly sebeobrany objednaly 42 strojů F-35A jako náhradu za zastaralé F-4 Phantom. Dodávky prvních letadel by měly začít v roce 2016. F-35 Lightning II si Japonsko vybralo ještě v roce 2011, kdy porazila konkurenci, sestávající z letadel Eurofighter Typhoon a F/A-18 Super Hornet.[47][48]

Jižní Korea Jižní Korea

Letectvo Korejské republiky plánuje objednat 40 kusů F-35A.[49]

Norsko Norsko

Norské královské letectvo: v listopadu 2008 se Norové rozhodli nahradit letky F-16 letadly F-35A. Norská vláda zatím uvolnila prostředky na nákup 22 kusů z celkových 52 strojů, které plánují obstarat.[50]

Spojené království Spojené království

Royal Air Force a Royal Navy zatím závazně objednaly 48 ks F-35B z celkově plánovaného množství 138 letadel. Británii byly dosud dodány 4 kusy k testování a výcviku pilotů.

Itálie Itálie

Italské letectvo: 7. září 2015 vzlétl z italské letecké základny v Cameri první F-35A vyroben mimo území USA. Je produktem montážního a opravárenského podniku FACO, patřícího pod společnost Alenia Aermacchi. Vrámci licenční smlouvy by mělo být v Itálii pro italské letectvo smontováno 60 strojů F-35A .
Italské námořnictvo by mělo dostat 30 kusů F-35B.[51]

Turecko Turecko

Turecké letectvo zatím objednalo 6 strojů F-35A, ale celkově jich plánují obstarat 100.

USA USA

United States Air Force plánují obstarat celkem 1763 kusů F-35A. V současnosti disponují 46 stroji.[52]
United States Marine Corps plánují obstarat celkem 353 kusů F-35B a 67 kusů F-35C.
United States Navy plánují obstarat celkem 260 kusů F-35C.[53]

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

F-35A three-view.PNG
Kolmé přistání F-35
F-35B přistává na USS Wasp, říjen 2011.
F-35B v řezu

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 1
  • Rozpětí:
    • F-35A: 10,7 m
    • F-35B: 10,7 m
    • F-35C: 13,1 m (9,1 se složenými křídly)
  • Délka:
    • F-35A: 15,4 m
    • F-35B: 15,4 m
    • F-35C: 15,5 m
  • Výška:
    • F-35A: 4,6 m
    • F-35B: 4,6 m
    • F-35C: 4,7 m
  • Nosná plocha:
    • F-35A: 42,7 m²
    • F-35B: 42,7 m²
    • F-35C: 57,6 m²
  • Hmotnost prázdného stroje:
    • F-35A: 13 199 kg
    • F-35B: 14 700 kg
    • F-35C: 15 800 kg
  • Maximální vzletová hmotnost:
    • F-35A: 31 800 kg
    • F-35B: 27 300 kg
    • F-35C: 31 800 kg
  • Pohonná jednotka:
    • F-35A: 1× dvouproudový motor Pratt & Whitney F135 (tah 165 kN)
    • F-35B: 1× dvouproudový motor Pratt & Whitney F135 + hřídelí hnané dmychadlo Rolls-Royce/Allison pro svislý vzlet (tah 80 kN)
    • F-35C: 1× dvouproudový motor Pratt & Whitney F135
  • Tah/hmotnost: 0,683 (výpočet)

Výkony (F-35A)[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: Mach 1,6+[54] (1 200 mph, 1 930 km/h) Testováno až do Mach 1,61[55]
  • Dolet: 2 220 km (se zásobou vnitřního paliva)
  • Bojový dolet: 1 090 km (se zásobou vnitřního paliva)[56]
  • Dostup: 18 288 m[57]
  • Stoupavosť: důvěrné (pro veřejnost není dostupné)
  • Plošné zatížení: 446 kg/m²
  • Tah/hmotnost:
    • S palivem: 0,87
    • S 50% paliva: 1,07

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

6× vnějších externích závěsníků na křídlech o celkové nosnosti 6800 kg. Dvě vnitřní pumovnice se dvěma závěsy o celkové nosnosti 1360 kg. Celková nosnost výzbroje/výstroje 8100 kg.

Možná kombinace výzbroje:

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. F-35B a F-35C mohou mít kanón v externím pouzdře v podvěsu s palebným průměrem 220 nábojů

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lockheed Martin F-35 Lightning II na slovenské Wikipedii.

  1. "Pentagon: First F-35s Operational in 2015." Defense News
  2. a b c Shalal-Esa, Andrea."U.S. Air Force To Move Forward Target Date For F-35 Use", Aviation Week, 21 May 2013. 
  3. King, Samuel Jr. "First F-35 arrives at Eglin." U.S. Air Force, 15 July 2011. Retrieved 20 July 2011.
  4. F-35 Lightning II Program Status and Fast Facts - 4Q 2015 [online]. Lockheed Martin, 22 October 2015, [cit. 2015-11-11]. [1]. (anglicky) 
  5. "FY 2013 Budget Estimates", p. 01–1. U.S. Air Force, February 2012.
  6. a b "Department Of The Navy Fiscal Year (FY) 2013 Budget Estimates, Aircraft Procurement Vol. I, BA 1–4.", pp. 1-29, 1-43, Department of the Navy, February 2012. Retrieved: 13 March 2012.
  7. "F-35 Capabilities." Lockheed Martin, 2009. Retrieved: 9 February 2009.
  8. "Knesset Finance Committee approves F-35 deal." Globes (Israel). Retrieved: 29 November 2010.
  9. F-35 Variants
  10. "Pentagon's F-35 Fighter Under Fire in Congress." PBS. Retrieved 22 August 2010.
  11. F-35 Total Costs Soar to $1.5 Trillion; Lockheed Defends Program
  12. F-35 B Model lands at Edwards [online]. F-35 Lightning II Program Public Affairs Release, 2012-07-25, [cit. 2012-07-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. F-35 Lightning II - První neznamená vítěz
  14. F-35B STOVL achieves successful first flight
  15. Lockheed Martin F-35A Performs First Night Flight
  16. Lockheed Martin F-35A Completes First Night Refueling Mission
  17. F-35C makes 1st carrier landing, on USS Nimitz
  18. US Air Force Declares IOC for F-35A. AirForces Monthly. září 2016, čís. 342, s. 5. (anglicky) 
  19. Yak-141 “Freestyle”- The F-35B Was Born In Moscow
  20. GE, Rolls-Royce power down F136 engine fight
  21. Lockheed Martin’s F-35 Lightning II most advanced cockpit
  22. F-35 Gen III Helmet Mounted Display System
  23. Rockwell Collins delivers first Gen 3 helmet for F-35
  24. Is the F-35 stealth jet so advanced that it can be flown using one hand only? Picture raise question
  25. AN/APG-81 AESA Radar
  26. AN/AAQ-37 Distributed Aperture System (DAS) for the F-35
  27. AN/AAQ-37 ‘A God’s Eye View Of The Battlefield:’ Gen. Hostage On The F-35
  28. F-35 Bay Presents Challenges To Weapons
  29. A Digital Jet for the Modern Battlespace
  30. RAF F-35B Lightning II
  31. Pentagon firming F-35 Block 4 configuration
  32. F-35 completes first airborne weapons separation
  33. F-35’s first in-flight weapon release (of a huge 2,000 pound GBU-31 JDAM)
  34. F-35A conducts first live fire with AMRAAM
  35. F-35C Conducts First External Weapons Release with Not One, but Four 500-pound Bombs
  36. GBU-32 Weapon Delivery Accuracy Test Completes F-35 Lightning II Flight Test Milestone
  37. F-35A Fires 25mm Gun at Full Capacity
  38. F-35A Completes First Aerial Gun Test
  39. F-35I To Give Israel An Edge
  40. Harper, Ignatieff spar over fighter jets
  41. F-35 Total Costs Soar to $1.5 Trillion; Lockheed Defends Program
  42. F-35A Lightning II
  43. 5th Generation Capability for Australia
  44. Denmark Approves F-35A Purchase. AirForces Monthly. srpen 2016, čís. 341, s. 24. (anglicky) 
  45. (anglicky) Flightglobal: Israel signs for next batch of F-35 'Adir' fighters
  46. Israel's First F-35I Adir Unveiled. AirForces Monthly. srpen 2016, čís. 341, s. 24. (anglicky) 
  47. Japan’s Next F-X Fighters: F-35 Wins Round 1
  48. JASDF's Next Generation Fighter
  49. F-X III Competition
  50. F-35 Partnership
  51. Italian AF, Navy Head for F-35B Showdown
  52. World Air Forces 2015
  53. U.S. Marine Corps moves forward with F-35 transition
  54. "F-35 Joint Strike Fighter Media Kit Statistics." JSF, August 2004.
  55. – 3030-4871-b60b-764c1213fb1a&plckScript=blogScript&plckElementId=blogDest "F-35A Pushes to Mach 1.6" AviationWeek, 9 December 2011.
  56. "F-35 brochure, p. 6." Lockheed Martin. Retrieved: 1 April 2009.
  57. "LockheedMartin F-35B JSF." Airtoaircombat.com. Retrieved: 15 August 2009.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]