Bell UH-1Y Venom

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
UH-1Y Venom
UH-1Y USS San Deigo.jpg
Určení užitkový vrtulník
Výrobce Bell Helicopter
První let 20. prosince 2001
Zařazeno 8. srpna 2008
Charakter Ve službě
Uživatel Námořní pěchota
Výroba 2001–2018
Vyrobeno kusů 160[1]
Vyvinuto z typu Bell UH-1N Twin Huey
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bell UH-1Y Venom je americký dvoumotorový víceúčelový vrtulník vyvinutý pro námořní pěchotu s ohledem na podporu globálních misí následující čtyř desetiletí.

Venom je nejmladším členem rodiny vrtulníků Huey a následovník veterána z vietnamské války UH-1 Iroquois. Představuje v současnosti nejvýznamnější vylepšení bojem prověřených vrtulníků rodiny Huey. Srdcem modernizace je nový čtyřlistý, kompozitní rotorový systém, který se vyznačuje balistickou odolností proti palným zbraním až do ráže 23 mm. Má také vylepšené motory a převodovky, integrovaný digitální kokpit s víceúčelovými displeji. Ve srovnání s UH-1N má Venom větší užitečné zatížení, téměř o 50 % větší operační dolet, vyšší cestovní rychlost a snížené vibrace. Sdílí až 84 % svých součástek (včetně avioniky) s bitevním vrtulníkem AH-1Z Viper.[2]

UH-1Y je známý také pod přezdívkou „Yankee“, podle označení písmene „Y“ v hláskovací tabulce NATO. Dokáže operovat i v těch nejnáročnějších klimatických podmínkách, od arktického chladu až po pouštní horka. V americké námořní pěchotě nahradil zastaralý typ UH-1N Twin Huey. Poslední z celkového počtu 160 objednaných strojů dostali „mariňáci“ 25. dubna 2018. O vrtulníky UH-1Y projevilo v roce 2017 zájem české ministerstvo obrany, které je označilo spolu s AW139M za finalisty tendru na pořízení víceúčelových vrtulníků.[1]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

UH-1Y

V přední části kokpitu sedí dva piloti vedle sebe a díky rozměrným čelním sklům mají výborný výhled. V zadní části kabiny je prostor pro přepravu cestujících nebo materiálu.

Dvojice turbohřídelových motorů T700-GE-401C o výkonu 1800 koní pohání čtyřlistý hlavní rotor i menší ocasní rotor. Venom dosahuje maximální rychlosti 314 km/h a cestovní rychlost 272 km/h. Vrtulník vydrží ve vzduchu 3,3 hodiny, má dostup více než 6 100 m a stoupavost 12,8 m/s.

Optický senzor se nachází v přední části pod trupem stroje a na boku vrtulníku jsou dva závěsné body pro výzbroj. Venom může být vyzbrojen dvojicí kulometů M240 ráže 7,62 mm, GAU16/A ráže 12,7 mm nebo rotačními kulomety GAU17/A ráže 7,62 mm. Pozemní cíle však dokáže velmi účinně eliminovat i neřízenými raketami vzduch-zem Hydra 70 nebo raketami s laserovým naváděním APKWS.[3]

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

USAUSA USA

ČeskoČesko Česko

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Údaje podle[4]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 2 piloti
  • Délka trupu: 17,8 m
  • Průměr rotoru: 14,88 m
  • Výška: 4,5 m
  • Kapacita paliva: 1468 litrů
  • Užitečné zatížení: 3 020 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 8 391kg
  • Pohonná jednotka: 2x turbohřídelový motor T700-GE-401C
  • Výkon pohonné jednotky: 1 800 koní

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 314 km/h
  • Cestovní rychlost: 272 km/h
  • Akční rádius: 220 km
  • Letová vytrvalost: 3,3 hodiny
  • Praktický dostup: více než 6 100 m
  • Maximální přetížení: -0,5 / + 2,3 g
  • Stoupavost: > 12,8 m/s

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • 2x kulomet M240 ráže 7,62 mm, GAU16/A ráže 12,7 mm nebo GAU17/A ráže 7,62 mm
    • Neřízené rakety vzduch-zem Hydra 70 ráže 70 mm
    • Rakety se soupravou APKWS (laserové navádění)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bell UH-1Y Venom na slovenské Wikipedii.

  1. a b ROVENSKÝ, Dušan. Výsledek stále nejasný. ATM. 2019, roč. 51, čís. 4, s. 39. ISSN 1802-4823. 
  2. UH-1Y Venom
  3. Bell UH-1Y Venom (Super Huey)
  4. BELL UH-1Y The Utility Helicopter For Any Mission

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]