Sikorsky UH-60 Black Hawk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Na tento článek je přesměrováno heslo Black Hawk. Tento článek je o víceúčelovém vrtulníku. O sauckém náčelníkovi pojednává článek Černý Jestřáb.
UH-60 Black Hawk
Určení víceúčelový vrtulník
Výrobce Sikorsky Aircraft Corporation
První let 17. října 1974
Zařazeno 1979
Charakter Ve službě
Uživatel Americká armáda
Japonsko, Kolumbie, Jižní Korea
Výroba 1974–dosud
Vyrobeno kusů přes 4 000
Cena za kus 25 mil. USD (2016)
Vyvinuto z typu Sikorsky S-70
Varianty Sikorsky SH-60 Seahawk
Sikorsky HH-60 Pave Hawk
Sikorsky HH-60 Jayhawk
Mitsubishi H-60

UH-60 Black Hawk je americký dvoumotorový, čtyřlistý, středně těžký víceúčelový vrtulník vyráběný společností Sikorsky Aircraft. Konstrukce vrtulníku vznikla pro konkurz Utility Tactical Transport Aircraft System (UTTAS) v roce 1972, který uspořádala americká armáda. V armádě označili prototyp jako UH-60A a vybrali Black Hawk jako vítězný vrtulník programu v roce 1976. První prototyp vzlétl v říjnu 1974 a sériově se stroje začaly vyrábět v roce 1979. Je užívaný k vzdušným útokům, výsadkům a záchraně vojenských jednotek i civilních osob.

Do služby u americké armády se dostal v roce 1979, kdy nahradil taktický transportní vrtulník Bell UH-1 Iroquois. Následně byly vyráběny varianty vrtulníku Black Hawk na elektronický boj či pro speciální operace. Také byly vyvinuty vylepšené varianty UH-60L a UH-60M. Upravené verze byly vyvinuty pro americkou armádu, letectvo, námořnictvo a pobřežní stráž. Rovněž byly tyto vrtulníky vyváženy do jiných zemí a zúčastnili i několika bojových konfliktů v Grenadě, Panamě, Iráku, Somálsku, na Balkáně, v Afghánistánu a zemích Blízkého východu.

Na výrobě vrtulníku se má roku 2010 podílet i největší český výrobce letadel Aero Vodochody, který bude pro vrtulníky Black Hawk vyrábět kabiny.[1]

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Vrtulníky UH-60A Black Hawk nad Port Salinas během invaze na Grenadu, 1983. Zde došlo k prvnímu nasazení vrtulníků UH-60 v boji.

UH-60 "Black Hawk" byl výsledkem zkušeností, které americká armáda získala během války ve Vietnamu. Ačkoliv válka v jihovýchodní Asii potvrdila užitečnost vrtulníků v moderním konfliktu, Spojené státy za toto poznání zaplatily vysokou cenu v podobě enormních ztrát vrtulníků a jejich posádek. Z celkového počtu 11 827 vrtulníků, které ve Vietnamu sloužily, bylo v boji sestřeleno až 5 086. Z toho 3 305 připadalo na nejoblíbenější vrtulník své doby UH-1 Iroquois.

Po vietnamské válce americká armáda investovala do vývoje vrtulníků značné finanční prostředky, protože si uvědomovala, že když jí lehce ozbrojení vietnamští vojáci dokázali způsobit 50 procentní ztráty, tak střet s vojsky Varšavské smlouvy by byl fatální. Obavy z možných ztrát v dalším konfliktu vedly k novým požadavkům na nový vrtulník, který měl být rychlejší a lépe obrněný.

V lednu 1972 získaly společnosti Boeing-Vertol a Sikorsky smlouvu na vývoj a výrobu prototypů. V této soutěži zvítězil prototyp Sikorsky YUH-60A, který americká armáda v prosinci 1976 upřednostnila před YUH-61A od firmy Boeing-Vertol. První sériově vyrobený UH-60A získala americká armáda v říjnu 1978 a v červnu 1979 byl tento typ oficiálně zařazen do služby.[2]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Turecký UH-60 přepravovaný letadlem C-17 Globemaster III

UH-60 je vybaven hlavním a ocasním rotorem, které jsou čtyřlisté a jsou poháněny dvěma turbohřídelovými motory General Electric T700. Vrtulník má dlouhý a nízký profil, aby splňoval požadavek armády na přepravu dopravním letadlem C-130 Hercules.

Vrtulníky UH-60 mohou provádět široké spektrum misí včetně taktického transportu vojáků, elektronického boje a letecké evakuace. VIP verze známá jako VH-60N se používá k přepravě důležitých vládních činitelů (např. členů Kongresu) nebo amerického prezidenta (volací znak "Marine One"). Black Hawk může přepravovat 1 200 kg nákladu interně nebo 4 100 kg nákladu zavěšeného externě (UH-60L / M). Vrtulník tak dokáže při bojových operacích přepravit 11 vojáků s vybavením nebo houfnici M119 s 30 náboji a čtyřčlennou posádku.

Black Hawk je vybaven pokrokočilou avionikou včetně navigačního systému GPS.

UH-60 může být vybaven křídelní systémem, který se nazývá ESSS (External Stores Support System). Na tato křídla mohou být upevněny externí palivové nádrže nebo různá výzbroj. Na každém křídle jsou dva závěsné body a celkově tak vrtulník dokáže nést čtyři palivové nádrže (2x 870 litrů a 2x 1700 litrů). Pod křídla může být zavěšena i výzbroj do hmotnosti 4500 kg, jako jsou rakety, řízené střely a kulomety.

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

Americký MH-60L během bitvy v Mogadišu v roce 1993

K prvnímu bojovému nasazení vrtulníků Black Hawk došlo v roce 1983 během invaze na Grenadu.

Jeden UH-60 a dva MH-60 se v roce 1989 zúčastnili operace Just Cause, což byl název pro americkou intervenci v Panamě.

V roce 1991 se více než 300 vrtulníků Black Hawk zapojilo do války v Zálivu. 27. února 1991 byly dva UH-60 sestřeleny když se snažily zachránit pilota havarované stíhačky F-16C a posádku vrtulníku UH-1H.

Vrtulníky UH-60 se v roce 1993 zapojily i do bojů v somálském městě Mogadišo, ve kterých stály americké jednotky podporované OSN proti samozvanému prezidentovi Mohamedovi Farrah Aidida. Během této operace byly dva UH-60 sestřeleny. Tato událost byla popularizována díky filmovému zpracování Ridleyho Scotta "Černý jestřáb sestřelen".

V 90. letech se Black Hawky zúčastnily bojů na Balkáně a v roce 2003 se podíleli i na intervenci v Iráku. Našly uplatnění i během operací v Afghánistánu.

Dva speciálně upravené Black Hawky se 1. května 2011 zúčastnily operace Neptune Spear v rámci níž byl zabit Usáma bin Ládin. Během operace se jeden z vrtulníků zřítil a posádka ho následně zneškodnila výbušninou, aby nedošlo k úniku technologií.

Verze[editovat | editovat zdroj]

UH-60L brazilské armády
Izraelský UH-60 Yanshuf
Japonský UH-60J
  • UH-60A Black Hawk – základní verze
  • UH-60L Black Hawk – modernizovaná verze
  • UH-60Q Black Hawk – verze pro převoz raněných
  • UH-60X Black Hawk – další modernizace
  • AH-60L Battle Hawk – verze pro bitevní podporu
  • EH-60A Quick Fix – verze pro radioelektronický boj
  • EH-60B SOTAS – verze pro radioelektronický boj
  • EH-60C Command and Control Aircraft – verze pro radioelektronický boj
  • EH-60L Advanced Quick Fix – verze pro radioelektronický boj
  • HH-60A – verze pro převoz raněných
  • HH-60D – verze pro převoz raněných
  • HH-60E – verze pro převoz raněných
  • HH-60G Night Hawk – verze pro převoz raněných
  • HH-60H Sea Hawk – záchranná verze
  • HH-60J Jayhawk – záchranná verze
  • HH-60L MEDEVAC – verze pro přepravu raněných
  • MH-60A Black Hawk – verze pro speciální operace
  • MH-60G Pawe Hawk – verze pro speciální operace
  • MH-60K/L Night Hawk – verze pro speciální operace
  • MH-60R Black Hawk – víceúčelová verze pro US NAVY
  • MH-60S Knight Hawk – víceúčelová verze pro US NAVY
  • S-70A/N Naval Hawk – dopravní verze
  • S-70A FireHawk – hasičská verze
  • SH-60A Seahawk – verze proti ponorkám
  • SH-60B Seahawk – modernizovaná verze SH-60A
  • SH-60F Ocean Hawk – verze pro obranu letadlových lodí
  • SH-60R Sea Hawk – modernizovaná verze HH-60H pro námořnictvo
  • VH-60A Black Hawk – verze pro VIP
  • VH-60D Black Hawk – verze pro VIP
  • VH-60N Black Hawk – verze pro VIP

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Specifikace (UH-60L)[editovat | editovat zdroj]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

UH-60A Black Hawk
Nákres z vojenského manuálu
  • Posádka: 2 piloti s 2 dvěma střelci
  • Užitečná zátěž: 1 200 kg vnitřního nákladu, včetě 11 osob nebo 6 nosítek, nebo 4 100 kg (UH-60L) nákladu venku
  • Délka: 19,76 m
  • Délka trupu: 15,27 m
  • Šířka trupu: 2,36 m
  • Průměr rotoru: 16,36 m
  • Výška: 5,13 m
  • Plocha rotoru: 210 m²
  • Hmotnost (prázdný): 4 819 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 10 660 kg
  • Pohonná jednotka: 2× turbohřídelový motor General Electric T700-GE-701C, 1 410 kW (1 890 hp) každý

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Rychlostní limit: 357 km/h
  • Maximální rychlost: 294 km/h
  • Cestovní rychlost: 280 km/h
  • Bojový rádius: 592 km
  • Přeletový dolet: 2 220 km s přídavnými nádržemi
  • Dostup: 5 790 m
  • Stoupavost: 4,5 m/s
  • Plošné zatížení rotoru: 35,4 kg/m²
  • Poměr výkon/hmotnost: 158 W/kg

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MAŠEK, Jaroslav. Kabiny vrtulníku Black Hawk budou z Aera [online]. iDNES.cz [cit. 2010-02-04]. Dostupné online. 
  2. The U.S. Army's Black Hawk Helicopter Could Serve for 50 Years (or More)
  3. Ex-US Army Black Hawks arrive in Afghanistan. AirForces Monthly. Listopad 2017, čís. 356, s. 28. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]