Bell Boeing V-22 Osprey

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
V-22 Osprey
MV-22 se připravuje k přistání na USS Nassau
MV-22 se připravuje k přistání na USS Nassau
Určení transportní konvertoplán
Výrobce Bell Helicopter
Boeing Rotorcraft Systems
První let 19. března 1989
Zařazeno 13. června 2007
Uživatel USMC
USAF
Japonsko
Vyrobeno kusů 400+
Cena za kus 67 milionů $[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bell Boeing V-22 Osprey je americký vojenský konvertoplán s překlopnými rotory, který může startovat a přistávat vertikálně (svisle, charakteristika VTOL) nebo s krátkým vzletem a přistáním (charakteristika STOL).[2] Je určen k plnění úkolů jako konvenční vrtulník s dlouhým doletem, přičemž může dosáhnout rychlosti turbovrtulového letadla. V-22 byl vyvinut a vyrábí jej společně firmy Bell Helicopter Textron a Boeing (Boeing Rotorcraft Systems) a je používán americkou námořní pěchotou a letectvem.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

První sériový konvertoplán byl dodán 24. května 1999. Do služby typ vstoupil roku 2009. V červnu 2020 byl dodán 400. konvertoplán tohoto typu.[3]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

V-22 Osprey USAF video

V-22 Osprey je konvertoplán uzpůsobený pro vertikální start i přistání (stejně jako vrtulník). Vertikální start i přistání umožňují dva horizontálně natočené rotory. Během 12 sekund se mohou natočit až o 90° dopředu a pracují jako u běžného turbovrtulového letounu. Avšak ve srovnání s vrtulníkem stroj dosahuje výrazně delšího doletu. Další významnou výhodou letounu je jeho skladnost. Křídla V-22 lze složit souběžně s trupem a listy obou vrtulí natočit na jednu stranu. Operaci lze provést za pouhých 90 sekund. Pro tyto vlastnosti bývá letoun často ve výbavě letadlových lodí. Ve skleněném kokpitu V-22 jsou umístěny čtyři multifunkční displeje (MFD) a pátý sdílený centrálním displej jednotky (CDU). Pilotům se tak dostává množství obrazových informací, včetně digitálních map nebo stavu systému.

Nehody a incidenty týkající se V-22 Osprey[editovat | editovat zdroj]

MV-22

V letech 19912000 byly v průběhu testování zaznamenány čtyři významné srážky a selhání a s tím spojená úmrtí celkem 30 osob. V-22 byl nasazen od roku 2006 a od té doby má sedm dalších pozoruhodných, ale drobných incidentů. Kvůli těmto incidenům nesmí v konvertoplánech cestovat prezident USA, členové vlády a vysocí důstojníci.[4]

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

U.S. Marine Corps a Air Force mají kombinovaná letadla 110 V-22 ve službě od ledna 2012. Nejpoužívanější jsou v U.S. Marine Corps.[5]

USA Spojené státy americké
JaponskoJaponsko Japonsko

Varianty[editovat | editovat zdroj]

  • V-22A – Předsériové kusy vyrobené pro letové zkoušky.
  • CV-22B – Verze používaní pro speciální operace útvarem USSOCOM. Má prodloužený dolet a vylepšenou avioniku. Nahrazuje vrtulníky MH-53 Pave Low.
  • MV-22B – Verze určená pro americkou námořní pěchotu. Nahrazuje vrtulníky CH-46E a CH-53D.
  • CMV-22B – Nákladní verze pro zásobování letadlových lodí amerického námořnictva. Nahrazuje letouny Grumman C-2 Greyhound.[8]
  • HV-22 – Plánovaná verze pro záchranné mise. Nebyla objednána.
  • SV-22 – Plánovaná protiponorková verze. Nebyla objednána.

Specifikace (MV-22B)[editovat | editovat zdroj]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

MV-22 Osprey Line Drawing.svg
  • Posádka: 4 (dva piloti a dva palubní inženýři)[9][10][11][12]
  • Kapacita:
    • 24 vojáků (sedících), 32 vojáků (na podlaze) nebo
    • 9 070 kg vnitřního nákladu nebo do 6 800 kg externího nákladu
  • Rozpětí: 14 m
  • Průměr rotoru: 11,6 m
  • Délka: 17,5 m
  • Šířka s rotory: 25,8 m
  • Výška: 6,73 m (5,5 u ocasu)
  • Nosná plocha: 28 m²
  • Plocha rotorů: 212 m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 15 032 kg
  • Vzletová hmotnost: 21 500 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 27 400 kg
  • Pohonné jednotky: 2× turbohřídelový motor T406/AE 1107C-Liberty, každý o výkonu 4 590 kW)

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 460 km/h na úrovni mořské hladiny, 565 km/h; ve 4 600 m[13]
  • Cestovní rychlost: 446 km/h na úrovni mořské hladiny
  • Dolet: 1 627 km
  • Akční rádius: 685 km
  • Přeletový dolet: 1 940 nmi (s přídavnými nádržemi)
  • Dostup: 7 925 m
  • Stoupavost: 11,8 m/s
  • Plošné zatížení rotorů: 102,23 kg/m²

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • kulomet M240 ráže 7,62 mm (.308 in) nebo M2 Browning ráže 12,7 mm na rampě, vyměnitelný
  • minigun GAU-17 ráže 7,62 mm (.308 in) na břiše letounu, zatahovací, dálkově ovládaný přes video

V-22 Osprey v kultuře[editovat | editovat zdroj]

V-22 Osprey se ukázal v několika filmech, včetně kresleného Simpsonovi ve filmu, kde tyto stroje donesly na Springfield skleněnou karanténní ochranu, nebo ve filmu Transformers.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FY 2011 Budget Estimates. www.saffm.hq.af.mil. United States Air Force, February 2010, s. 4-7/175. Dostupné online [cit. 16 June 2010]. (anglicky) 
  2. Létající autobus, VTM.cz, cit. 19. 1. 2013
  3. Bell Boeing Delivers 400th V-22 Osprey Tiltrotor Aircraft [online]. Navalnews.com, rev. 2020-06-10 [cit. 2020-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. https://www.idnes.cz/technet/vojenstvi/osprey-v-22-ohrozuje-barack-obama.A140912_165749_vojenstvi_kuz
  5. a b c "World Military Aircraft Inventory". 2012 Aerospace. Aviation Week and Space Technology, January 2012.
  6. (anglicky) Osprey aircraft deployed for first time in support of Marine One
  7. GROHMANN, Jan. Japonsko převzalo první konvertoplány V-22B Osprey [online]. Armádní noviny, 2020-05-11 [cit. 2020-06-04]. Dostupné online. 
  8. Bell Boeing V-22 Osprey for U.S. Navy COD Mission Receives Official Designation: CMV-22B [online]. Navyrecognition.com, rev. 2016-02-04 [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. V-22 Osprey: Technical Specifications. Integrated Defense Systems, Boeing. Retrieved: 25 November 2008.
  10. V-22 Characteristics. Naval Air Systems Command. Retrieved: 25 November 2008.
  11. Norton 2004, pp. 110–111.
  12. V-22 Osprey Pocket Guide Archivováno 29. 12. 2010 na Wayback Machine. Bell Boeing, 2007. Retrieved: 17 April 2010.
  13. Norton 2004, p. 111.

Literatura[editovat | editovat zdroj]


Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]