Grumman F-14 Tomcat

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
F-14 Tomcat
F-14D v oblasti perského zálivu v roce 2005.
F-14D v oblasti perského zálivu v roce 2005.
Určení Víceúčelový stíhací letoun
Výrobce Grumman
První let 21. prosince 1970
Zařazeno 22. září 1974
Vyřazeno 22. září 2006 (USN)
Charakter V Íránu ve službě
Uživatel US Navy (dříve)
Íránské vojenské letectvo
Výroba 1969-1991
Vyrobeno kusů 712 ks

Grumman F-14 Tomcat je nadzvukový, dvoumístný vojenský letoun s měnitelnou geometrií křídla. Americké námořnictvo ho mezi lety 1974 - 2006 používalo pro získání vzdušné převahy, jako palubní letoun a také na průzkum.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Tři prototypy F-14A amerického námořnictva, cca 1972

Tomcat byl vyvinut jako náhrada za ukončený projekt F-111B a po zkušenostech ze soubojů s MiGy během války ve Vietnamu. První F-14A vzlétl 21. prosince 1970, avšak již 30. prosince po selhání hydraulického systému včetně záloh havaroval. Letoun poháněla dvojice proudových motorů Pratt & Whitney TF30-P-412 o tahu 92,90 kN, které byly vyvinuty z motorů TF-30-P-12 určených původně pro nestavěnou sérii palubních strojů General Dynamics F-111B. Radar Hughes AN/AWG-9 umožňoval dvoučlenné osádce vyhledávat vzdušné cíle do vzdálenosti 315 km v závislosti na jejich velikosti a střely s plochou dráhou letu do vzdálenosti 120 km.

Druhý Tomcat byl zalétán 24. května 1971, který do konce roku následovalo dalších sedm exemplářů. Během testů do roku 1973 došlo k dalším dvěma haváriím a zkušebnímu provozu na letadlových lodích USS Forrestal a USS Independence.

Vývoj pokračoval stavbou dvou prototypů F-14B s výkonnějšími motory Pratt & Whitney F401-PW-400 o tahu po 124,90 kN. První z nich vzlétl 12. září 1973.

Počátkem roku 1980 překročila produkce F-14 500 kusů, včetně 80 letounů pro Írán (IIAF) realizovaná v rozmezí let 1976-1978. Íránské Tomcaty poháněly výkonnější a spolehlivější pohonné jednotky TF30-P-414, samotné stroje patřily do výrobních bloků F-14A-90-GR a F-14A-95-GR s radary AN/AWG-9.

Výroba pokračovala verzí F-14C s dokonalejší elektronikou a F-14D s dvojicí turbodmychadlových motorů General Electric F110-GE-400 o tahu 120,10 kN s přídavným spalováním.

Od roku 1995 byly všechny Tomcaty vybaveny značkovacím laserovým kontejnerem LANTRIN, dále pak byla provedena úprava kokpitu pro možnost použití brýlí pro noční vidění (NVG).

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

U.S. Navy[editovat | editovat zdroj]

F-14A doprovází sovětský Tu-95RT
Grumman F-14A Tomcat, VF-111 „Sundowners“, USS Carl Vinson

Do služby v US Navy letoun vstoupil v červnu 1972 převzetím prvního sériového stroje, kde začal nahrazovat Phantomy.

V září 1974 zahájily letky VF-1 a VF-2 na palubě jaderné letadlové lodě USS Enterprise první osmiměsíční túru s F-14 v západním Pacifiku. Prvními atlantickými letky Tomcatů se staly VF-14 „Tophatters“ a VF-32 „Swordsmen“, které v červnu 1975 na palubě USS John F. Kennedy (CV-67) odpluly do oblasti působnosti americké 6. floty ve Středomoří.

Několik Tomcatů sloužilo v 80. létech u US Navy Fighter Weapons School „Top Gun“ na NAS Miramar.

Z U.S. Navy byl Tomcat vyřazen roku 2006 a nahrazen letouny F/A-18E/F Super Hornet.[1] V roce 2008 ještě několik Tomcatů v Íránu létalo ze základny v Bushehru.

Tomcaty se zúčastnily také války v Zálivu, na Balkáně a v Afghánistánu.

V 80. letech se utkaly F-14 US Navy v několika soubojích s libijskými stíhači v zálivu Velká Syrta. 19. srpna 1981 se dva libyjské stroje Suchoj Su-22 pokusily sestřelit dvojici letounů F-14A z perutě VF-41 „Black Aces“ operující z paluby USS Nimitz. Během minuty si osádky ve složení Cdr. Henry „Hank“ Kleeman a Lt. Dave Venlet, a Lt. Larry Muczynski a Lt. Jim Anderson připsaly zničení obou letounů řízenými střelami AIM-9L Sidewinder. 24. března 1986 se během operace Prairie Fire dostala do vzájemné konfrontace dvojice F-14A se dvěma libyjskými stroji MiG-25.

Irán[editovat | editovat zdroj]

Íránské F-14 se střelami AIM-7, AIM-9 a AIM-54 Phoenix a SKY Hawk
Íránští piloti před F-14
Přistávající íránský Tomcat v Mehrábádu

V lednu 1974 objednal Írán 30 kusů F-14A (evidenční č. US Navy 160299160328) pro íránské letectvo (IIAF), v červnu pak následoval kontrakt na dalších 50 Tomcatů (160329160377). Výcvik prvních vybraných osádek IIAF, které před tím létaly na Phantomech, začal v USA v květnu 1974. Prvé dva Tomcaty převzal Írán 14. ledna 1976 včetně moderní výzbroje. V květnu následujícího roku již IIAF disponovalo 12 letouny F-14A. V létě 1977 došlo k prvnímu zásahu F-14A proti sovětskému letounu MiG-25R, které neustále narušovaly Íránský vzdušný prostor. Pilot Tomcatu se dostal do střelecké pozice a zaměřil cíl svými raketami, z diplomatických důvodů však nedostal rozkaz ke střelbě. Dodávky F-14A pro IIAF byly ukončeny v roce 1978 předáním 79. stroje. Poslední Tomcat zůstal v USA, kde sloužil k testům zařízení pro tankování za letu a zbraňových systémů. Po islámské revoluci v roce 1979 již do Íránu nedorazil a byl uskladněn na základně Davis-Monthan. Později byl předán US Navy a počátkem 90. let předán Pacific Missile Test Centre na kalifornské základně Point Mugu, kde byl v srpnu 2000 vyřazen. Jako první byla na F-14A přezbrojena 82. taktická výcviková peruť IIAF na základně Isfáhán-Chatámí. Následně pak tvořily výzbroj 71., 72. a 73. taktické stíhací perutě na základně Šíráz a 81. perutě dislokované na Isfáhán-Chatámí.

První ztráta Tomcatu (160311) z výzbroje IIAF se odehrála 30. dubna 1977 při výcvikovém letu jihovýchodně od báze Isfahan-Chatámí se smíšenou osádkou íránského pilota a instruktora společnosti Grumman. 15. listopadu 1977 došlo k další havárii 140 km od základny s plně íránskou osádkou (160346).

Po islámské revoluci bylo íránské letectvo přejmenováno na vojenské letectvo islámské republiky Írán (Islamic Republic of Iran Air Force -IRIAF) a během několika měsíců se stav letuschopných strojů podstatně snížil. Do léta 1980 stav Tomcatů činil pouze několik desítek akceschopných letounů. Dne 22. září 1980 zaútočilo na šest základen IRIAF a čtyři pozemního vojska irácké letectvo, čímž započala osmiletá íránsko-irácká válka, mj. o sporné území v oblasti Chúzistán, ukončená v srpnu 1988.

K prvnímu vítězství Tomcatů IRIAF došlo 7. září 1980 sestřelem iráckého vrtulníku Mi-25, tedy několik dní před oficiálním zahájením konfliktu. Další sestřely si na svá konta připsaly osádky F-14A již 25. září zničením dvou strojů MiG-23MS, třetí Tomcaty IRIAF zlikvidovaly 2. října 1980. Do konce roku 1980 podlehly při leteckých soubojích s F-14A další tři irácké stroje MiG-21 (21. a 27. listopadu a 2. prosince). Následující rok otevřely konta sestřelů osádky F-14A sestřelením Su-22M-3 29. ledna, další dvě potvrzená vítězství následovala 21. dubna nad dvojicí letounů MiG-23BN iránského letectva. 25. března 1984 „Perské kočky“, jak se F-14A IRIAF v USA přezdívalo, zničily Tu-22, 6. října 1986 jim za oběť padla dvojice strojů Dassault Mirage F1EQ iráckých vzdušných sil (Al Qauwa al Džauwíja al Iráqíja). Další dva sestřely nárokovaly osádky Tomcatů 24. února 1987 (MiG-23ML a Mirage F1EQ), třetí pak v tomto roce 24. června (vrtulník S.A.321H). Během roku 1988 nahlásili íránští piloti a operátoři F-14A zničení celkem deseti Mirage F1EQ ve vzdušných soubojích, poslední sestřel pak zaznamenali 19. července 1989 (MiG-21). Naopak iráčtí piloti během celého konfliktu nahlásili celkem 11 vítězství nad Tomcaty protivníka, z toho poslední dva stroje podlehly novým iráckým letounům MiG-29 19. července 1988. 12 F-14A ztratilo IRIAF následkem závady na motorech a přechodu do kritického letového režimu při manévrovém boji.

Po ukončení konfliktu byly zbylé F-14A IRIAF v 90. letech rozděleny do 83. taktické stíhací perutě na základnách Teherán-Mehrabad a Shiraz, 82. taktické stíhací perutě na letištích Bushehr a Isfahan-Chatámí, odkud operovala rovněž 81. peruť.

Specifikace (F-14D)[editovat | editovat zdroj]

Grumman F-14 Tomcat.png

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 2
  • Délka: 19,1 m
  • Rozpětí: 19,55 (s max. úhlem šípu) / 11,58 m
  • Výška: 4,88 m
  • Nosná plocha : 54.5 m²
  • Hmotnost (prázdný): 19 838 kg
  • Hmotnost (naložen): 27 700 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 33 720 kg
  • Pohonná jednotka: 2 × dvouproudový motor General Electric F110-GE-400

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 2 485 km/h
  • Dolet: 926 km
  • Dostup: 15 200 m
  • Stoupavost: 229 m/s
  • Tah/Hmotnost: 0,92

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. "Navy's 'Top Gun' Tomcat Fighter Jet Makes Ceremonial Final Flight". Associated Press, 22 September 2006. Retrieved: 17 July 2008.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DONALD, David. Kapesní encyklopedie Vojenská letadla. 1. vyd. Praha : Ottovo nakladatelství, 2002. ISBN 80-7181-701-5. S. 76 a 77.  
  • JACKSON, Robert. Moderní vojenská letadla. 1. vyd. Praha : Ottovo nakladatelství, 2006. ISBN 80-7360-190-7. S. 174 až 177.