McDonnell Douglas F-15E Strike Eagle

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
F-15E Strike Eagle
Určení víceúčelový bojový letoun/stíhací bombardér
Výrobce McDonnell Douglas
Boeing Defense, Space & Security
První let 11. prosince 1986[1]
Zařazeno duben 1988
Charakter Ve službě
Uživatel Letectvo Spojených států
Saúdské královské letectvo
Izraelské vojenské letectvo
Letectvo Korejské republiky
Výroba 1985–dosud
Vyrobeno kusů 420[p 1][2]
Vyvinuto z typu McDonnell Douglas F-15 Eagle
Varianty Boeing F-15SE Silent Eagle

McDonnell Douglas (dnes Boeing) F-15E Strike Eagle je americký víceúčelový stíhací letoun určený k provádění bojů proti vzdušným i pozemním cílům za každého počasí vyvinutý z typu McDonnell Douglas F-15 Eagle.[3] F-15E byla navržena v 80. letech k průnikům vysokou rychlostí na velké vzdálenosti bez nutnosti záviset na doprovodu nebo letounech pro elektronický boj. F-15E amerického letectva (USAF) jsou od ostatních amerických variant F-15 rozpoznatelné tmavší kamufláží a přídavnými nádržemi přilehlými k sacímu ústrojí pohonných jednotek.

F-15E se dočkaly nasazení během operací v Iráku, Afghánistánu, Sýrii, Libyi a jinde. Během těchto operací prováděly mise hluboko v nepřátelském území proti cílům vysoké hodnoty, letecké hlídkování a přímou leteckou podporu koaličním jednotkám. Také byly vyvezeny do několika zemí.

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku McDonnell Douglas F-15 Eagle.

Projekt Strike Eagle byl zahájen společností McDonnell Douglas v 80. letech 20. století, s cílem vyvinout letoun schopný útoků na pozemní cíle na velké vzdálenosti a za každého počasí, při zachování plné schopnosti vedení vzdušného boje. Typ měl ve výzbroji nahradit útočné letouny General Dynamics F-111 Aardvark, stíhací bombardéry McDonnell F-4 Phantom II a doplnit McDonnell Douglas F-15 Eagle, které byly původně zamýšleny výhradně jako stíhačky pro vybojování vzdušné nadvlády. První demonstrátor koncepce byl upraven z druhého exempláře F-15B (sér. číslo 71-291) v srpnu 1981.[1] Změny zahrnovaly především zvýšení rozlišovací schopnosti palubního radaru AN/APG-70 v režimu sledování země, a možnost nesení podvěsných kontejnerů se senzory FLIR a kontejnerů systému LANTIRN. Zadní kokpit, určený jako stanoviště operátora protizemní výzbroje, si zachoval plně funkční řídící prvky, a byl doplněn o nové multifunkční displeje a zaměřovací prvky kontroly řízené protizemní výzbroje. Došlo také k instalaci systému pro automatické kopírování terénu od společnosti Lear Siegler Aeronautics, modifikaci systému inerciální navigace Honeywell a systému REB AN/ALQ-135B. Během vývoje došlo také k zesílení konstrukce podvozku, s koly o větším průměru. Překonstruována byla i zadní část trupu, umožňující alternativní instalaci motorů Pratt & Whitney F100-PW-220 nebo General Electric F110-GE-100[p 2] či jejich plánovaných výkonnějších variant. Vzletová hmotnost stoupla o 7000 liber (3175 kg) oproti provedením F-15C/D. Změny se dotkly cca 60 % draku, a instalace nové avioniky do něj si vyžádala redukci množství neseného paliva[p 3] a munice pro palubní kanón M61 Vulcan.

Projekt byl USAF od roku 1983 v rámci programu Enhanced Tactical Fighter porovnáván s prototypem General Dynamics F-16XL, odvozeným z F-16 Fighting Falcon, nad kterým v soutěži o udělení zakázky oficiálně zvítězil 24. února 1984.[4] První předsériový stroj (č. 86-0183) vzlétl 11. prosince 1986.[1]

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

Válka v Zálivu[editovat | editovat zdroj]

Zaparkované F-15E během operace Pouštní štít.

Hned po spuštění operace Pouštní bouře byly americké letouny F-15E přesunuty z Ománu na saúdskoarabskou základnu Prince Sultan. A právě odtud 17. ledna 1991 zaútočily na několik odpalovacích zařízení balistických raket Scud, které se nacházely v západním Iráku. Během jedné noci vzlétlo celkem 24 stíhacích letounů Strike Eagle a zaútočily na Scudy na pěti různých místech.

Téměř všechny stroje byly vyzbrojené dvěma raketami vzduch-vzduch AIM-9M a 12 kazetovými pumami Mk20 Rockeye. Výjimkou bylo několik letadel, které zaútočily na Scudy na letišti H2 a nesly po 12 pumách Mk82. Obvykle byly F-15E v Iráku vyzbrojeny až čtyřmi střelami AIM-9, ale během této mise by v dané konfiguraci překročily maximální limit vzletové hmotnosti. Při hmotnosti 36 700 kg byli piloti limitováni manévry s maximálním přetížením 3 g. Toto omezení platilo dokud nesnížili hmotnost stroje buď odhozením pum nebo spálením určitého množství paliva.

Bombardování statických odpalovacích zařízení bylo pro piloty F-15E poměrně jednoduché. Palubní radiolokátor stíhaček AN/APG-70 dokázal vytvořit tak podrobné mapy cílových lokalit, že na nich bylo vidět i tenké linie pletivového oplocení.

Většina posádek se dostala do cílových oblastí nízkým letem rychlostí 1000 km/h. První stroje shodily své pumy na cíle o 03:05 místního času z výšky asi 91 m.[5] Následující den se konal útok na ropnou stanici blízko Basry, která byla silně chráněna systémy protivzdušné obrany S-125, 2K12 Kub, 9K33 Osa a Roland. Během tohoto náletu přišlo americké letectvo o jednu stíhací F-15E, která se zřítila zřejmě v důsledku palby irácké PVO.[6]

Varianty[editovat | editovat zdroj]

Izraelská F-15I Ra'am
F-15E Strike Eagle
Základní varianta vyráběná pro potřeby United States Air Force.
F-15I Ra'am
Modernizovaná verze pro Izraelské vojenské letectvo. (Ra'am, hebrejsky רעם‎‎, znamená hrom.) Izrael disponuje celkem 25 kusy, z nichž většina je zařazena do výzbroje 69. peruti, a jeden je ve stavu zkušební jednotky Manat.[7]
F-15K Slam Eagle
Modernizovaná verze pro Letectvo Korejské republiky.
F-15S/SA
Exportní varianty pro Saúdské královské letectvo.
F-15SG
Modernizovaná exportní varianta pro Singapurské letectvo.

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Uživatelé letounu F-15 Eagle. Červeně uživatelé pouze F-15E, tmavomodře uživatelé F-15E i předchozích variant, světlemodře uživatelé pouze dřívějších variant.
IzraelIzrael Izrael
Jižní KoreaJižní Korea Jižní Korea
KatarKatar Katar
Saúdská ArábieSaúdská Arábie Saúdská Arábie
SingapurSingapur Singapur
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké

Specifikace (F-15E)[editovat | editovat zdroj]

Zdroj: USAF fact sheet,[11] Davies[12] & Boeing [13]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 2 (pilot a operátor zbraňových systémů)
  • Délka: 19,43 m
  • Rozpětí: 13,05 m
  • Výška: 5,63 m
  • Nosná plocha: 56,5 m²
  • Profil křídla: NACA 64A006.6 (u kořene), NACA 64A203 (na koncích)
  • Hmotnost prázdného letounu: 14 300 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 36 700 kg
  • Pohonná jednotka: 2 × dvouproudový motor Pratt & Whitney F100-PW-220 nebo −229 s přídavným spalováním

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: Mach 2,5+ M (1 875 mph, 3 017 km/h)
  • Bojový rádius: 1 270 km
  • Přeletový dolet: 3 900 km s přídavnou nádrží a třemi podvěsnými přídavným nádržemi
  • Dostup: 18 200 m
  • Stoupavost: 254+ m/s
  • Tah/Hmotnost: 0,93

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

F-15E během údržby s odkrytým kanonem M61 Vulcan
F-15E při vypuštění GBU-28 "Bunker Buster" během testu

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku McDonnell Douglas F-15E Strike Eagle na slovenské Wikipedii.

  1. Počet pro F-15E= 237 F-15I= 25, F-15S= 72, F-15K= 61, F-15SG= 24 a F-15SA= 1; Celkem= 421.
  2. Většina vyrobených F-15E, včetně všech užívaných USAF, je vybavena motory P&W F100-PW-220 či novějšími F100-PW-229, ale část letounů exportovaných do Saúdské Arábie a Jižní Koreje je vybavena motory GE F-110-GE-129, které pohání i singapurské stroje.
  3. To bylo kompenzováno zavedením přídavných nádrží přiléhajících ke vstupním ústrojím motorů.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c JENKINS, Dennis R. McDonnell Douglas F-15A/B/C/D/E Eagle/Strike Eagle. Arlington, Texas: Aerofax, 1990. Kapitola Eagle/Strike Eagle Story, s. 9-10. (anglicky) 
  2. Davies 2002, p. 90.
  3. Boeing: F-15E Strike Eagle [online]. The Boeing Company [cit. 2015-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. (anglicky) F-15 Chronology
  5. The F-15E in ‘Desert Storm’ – 1 – Daylight Strikes
  6. The F-15E in ‘Desert Storm’ – 2 – Hunt
  7. ALONI, Shlomo. Israeli F-15 Eagle Units in Combat. Oxford: Osprey Publishing, 2006. ISBN 1-84603-047-1. S. 92. (anglicky) 
  8. a b c d "World Military Aircraft Inventory". 2014 Aerospace. Aviation Week and Space Technology, January 2014.
  9. Seung-woo, Kang. "Lockheed's F-35 feels heat from 2 competitors." Korea Times, 16 June 2013.
  10. https://www.bloomberg.com/news/articles/2017-06-14/qatar-said-to-sign-deal-for-u-s-f-15s-as-gulf-crisis-continues
  11. F-15E Strike Eagle fact sheet, US Air Force. Retrieved: 13 May 2017.
  12. Davies 2002, Appendix 1.
  13. http://www.boeing.com/defense/f-15-strike-eagle/
  14. http://www.allstar.fiu.edu/aero/P&WEngines02.html
  15. http://www.pw.utc.com/F100_Engine

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]