Jižní Korea

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Korejská republika
대한민국

大韓民國
Tehan minguk
Vlajka Jižní Koreje
vlajka
Znak Jižní Koreje
znak
Hymna: Aegukga
Motto: 널리 인간세상을 이롭게 하라 (neoficiální)
Geografie

Poloha Jižní Koreje

Hlavní město: Soul
Rozloha: 98 480 km² (109. na světě)
z toho zanedbatelné % vodní plochy
Nejvyšší bod: Halla-san (1950 m n. m.)
Časové pásmo: +9
Poloha: 36° 0′ s. š., 128° 0′ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 48 422 644 (25. na světě, odhad 2005)
Hustota zalidnění: 492 ob. / km² (20. na světě)
HDI: 0,877 (velmi vysoký) (12. na světě, 2010)
Jazyk: korejština (úřední)
Náboženství bez náboženské příslušnosti 46 %, křesťané 26 %, buddhisté 26 %, konfuciáni 1 %, jiní 1 %
Státní útvar
Státní zřízení prezidentská republika
Vznik 15. srpna 1945 (nezávislost na Japonsku)
Prezidentka Pak Kun-hje
Předseda vlády Jung Hong-won
Měna jihokorejský won (KRW)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1 410 KOR KR
MPZ ROK
Telefonní předvolba +82
Národní TLD .kr

Jižní Korea, úředním názvem Korejská republika (zvuk Tehan minguk), je stát ve východní Asii, zaujímající jižní polovinu Korejského poloostrova. Jeho sousedem je Severní Korea. Počet obyvatel v roce 2013 přesahuje 50 milionů. Největším a zároveň hlavním městem je Soul. Úředním jazykem je korejština. V korejštině zní celý název Tehan minguk (대한민국 Republika velkého národa Han), ve zkrácené podobě Hanguk (한국 Země Han – jihokorejský společný název pro Severní a Jižní Koreu) nebo Namhan (남한 – Jižní Korea).

Jižní Korea je zřízením prezidentská republika s demokratickou formou vlády. Ačkoli po korejské válce patřila mezi nejchudší státy světa, od té doby její ekonomika zaznamenala rapidní růst a zařadila se mezi asijské tygry. Dnes je Jižní Korea plně vyspělým státem s ekonomikou světového významu a 15. nejvyšším HDP na světě.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Dějiny Koreje.
Čikči – nejstarší korejská písemná památka, odhadované datum sepsání je 1377.

Založení[editovat | editovat zdroj]

Na konci 2. světové války byla Korea rozdělena podél 38. rovnoběžky na severní část, jež byla okupována Sovětským svazem, a na jižní část, jež byla okupována Spojenými státy. Obě části založily vlastní vládu v roce 1948.

Korejská válka[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Korejská válka.

V červnu 1950 překročila vojska KLDR hraniční rovnoběžku a zahájila tak Korejskou válku. Spojenými státy a OSN podporovaný jih a komunistickým blokem zaštiťovaný sever se nakonec dostaly do slepé uličky a musely podepsat příměří v roce 1953, kdy byl Korejský poloostrov rozdělen demilitarizovanou zónou přibližně v oblasti původní demarkační linie.

27. května 2009 Severní Korea oznámila že se příměřím již necítí vázána.

8. březen 2013 Korejská lidově demokratická republika oficiálně oznamuje, že korejská dohoda o příměří se s okamžitou platností ruší.

Autokratický režim[editovat | editovat zdroj]

Po válce byla autokratická vláda I Sung-mana odstavena od moci studentskými nepokoji a v roce 1960 byla ustanovena krátká doba občanské vlády. Avšak vojenský převrat vedený generálem Pak Čong-huiem v následujícím roce nastolil diktaturu, která trvala 18 let, během níž ekonomika prudce posílila. Pak byl zavražděn v roce 1979 a dalším překvapivým převratem se zmocnil moci generál Čon Du-hwan. Masivní studentské demonstrace na jaře roku 1980 měly za následek tvrdý vojenský zákrok a masakr v Kwangdžu (Povstání v Kwangdžu).

Demokratizace[editovat | editovat zdroj]

Občanské nepokoje způsobily konec vojenské vlády a demokratické reformy postupně pokračovaly pod vládou Ro Tche-ua, Kim Jong-sama a Kim Te-džunga.

V 90. letech se Jižní Korea stala jednou z velkých světových ekonomik. V roce 1996 se Jižní Korea připojila k OECD. Přestože národ velice ekonomicky strádal během Asijské finanční krize, Jižní Korea je dnes plně fungující moderní demokracií a jedním z asijských tygrů.

Politika[editovat | editovat zdroj]

Korejská republika je zřízením prezidentskou republikou. Hlavou státu a zároveň nejvyšším představitelem výkonné moci je prezident, volený ve všeobecných volbách na jedno volební období každých pět let. Poslední prezidentské volby se konaly v prosinci 2012, které vyhrála nynější prezidentka Pak Kun-hje. Prezident jmenuje premiéra a celý vládní kabinet, který musí odsouhlasit parlament.

Druhou složkou moci je jednokomorový parlament Kukhwe (국회, Národní shromáždění). Zástupci do korejského parlamentu (299 míst) jsou voleni ve všeobecných volbách, které se konají každé 4 roky. Parlamentní systém je založen na několika politických stranách.

První ústava Korejské republiky byla schválena 17. července 1948. Od té doby prošla pěti velkými změnami (v letech 1960, 1961, 1972, 1980 a 1987). Se změnou ústavy nastala i změna ve vládnutí a tyto hraniční roky jsou zároveň roky následujících "republik" – momentálně je to tzv. 6. republika (od roku 1988 dodnes).

Otázka sjednocení[editovat | editovat zdroj]

Otázka sjednocení země zůstává významným politickým tématem; přesto nebyla podepsána se Severem žádná mírová smlouva. V roce 2000 se konalo historicky první jednání mezi Severní a Jižní Koreou, přičemž Jih pokračuje v tzv. „sluneční politice“ směřující k dohodě. Od té doby pravidelné kontakty vedou k opatrnému oteplování vztahů.

Průměrný obyvatel Jižní Koreje si naproti tomu překotné sjednocení se Severem příliš nepřeje. Korejci si jsou vědomi situace, která nastala po pádu někdejšího východního Německa, a toho, že by nutná ekonomická pomoc Severu po sjednocení značně zatěžovala státní rozpočet i kapsy daňových poplatníků. Oproti situaci v rozděleném Německu je však rozdíl daleko drastičtější: HDP Západního Německa na hlavu byl v době sjednocení třikrát vyšší než v NDR, zatímco HDP Jižní Koreje na hlavu v roce 2012 byl osmnáctkrát vyšší než v KLDR.

Mladí Korejci dnes již vidí sjednocení jako nemožné, tvrdí, že vzhledem k padesátileté izolaci mají dnes severní Korejci podstatně jiný jazyk, kulturu a zvyky a jsou svébytným národem. Po více než padesáti letech se definitivně zpřetrhávají i poslední pouta rozdělených rodin, a obě země tak již spojuje hlavně společná historie.

Spory[editovat | editovat zdroj]

Souostroví Tokdo, které je předmětem sporu s Japonskem

Vnitrokorejské[editovat | editovat zdroj]

Jeden z vnitrokorejských sporů se týká i pouhého pojmenování země. Jižní Korea používá pro obě země společný název Hanguk (한국, země lidu Han). Je-li potřeba rozlišit mezi jižní a severní částí, použije se pro Jižní Koreu název Namhan (남한, jižní Han) a pro KLDR Pukhan (북한, severní Han). V Severní Koreji je situace stejná, severokorejci používají starý historický název Čoson (조선), případně pro upřesnění Pukčoson (북조선) a Namčoson (남조선).

Když někdo v Jižní Koreji mluví o Koreji obecně a použije název Čoson, vše je zcela v pořádku, žádný problém nevznikne, dotyčný v nejhorším případě sklidí salvu smíchu. Naproti tomu, kdyby se v Severní Koreji někdo (lhostejno kdo) byť jen opovážil vyslovit slovo Hanguk, je zle, nastane trapné ticho a dotyčný se vystavuje riziku fyzické inzultace. Severokorejci tento název odmítají, protože naposledy byl pro zemi používán v krátkém období před nástupem japonské okupace.

Mezinárodní[editovat | editovat zdroj]

Kromě dlouhodobě napjaté situace na hranici se Severní Koreou je Jižní Korea obzvláště citlivá na jakékoli dění související s maličkým souostrovím Tokdo, které se nachází na strategickém místě asi na půli cesty mezi Koreou a Japonskem. Na ostrovy si dělají nárok obě země: Korea jej klasifikuje jako součást souostroví Ullung, ležícího v provincii Severní Kjŏngsang; v Japonsku je pod názvem Takešima zařazen jako část města Okinošima, distrikt Oki, prefektura Šimane. Důvodem tohoto konfliktu je určitá nejednoznačnost japonských poválečných smluv.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Topografická mapa Jižní Korei
Čajové pole na jihozápadě země

Jižní Korea zaujímá jižní část Korejského poloostrova. Ze západu je omývána vodami Žlutého moře, na východě vodami Japonského moře. Zajímavostí je, že poválečná nevraživost vůči Japonsku se promítla i do geografických názvů: Korejci Žluté moře nazývají Západní moře, Japonské moře pak nazývají Východní moře.

Terén je, obdobně jako v Severní Koreji, velmi hornatý (pohoří Diamantové hory), a většina půdy není obdělávatelná. Na jihozápadě a jihovýchodě země jsou nížiny, ty ale zaujímají jen 30% plochy země.

V blízkosti Korejského poloostrova je také asi 3 000 menších ostrovů a ostrůvků, z nichž největší je ostrov Čedžu (1 845 km2), asi 100 km od jižního pobřeží. Na tomto ostrově se také nachází nejvyšší vrchol Jižní Koreje, vyhaslá sopka Halla-san (1 950 m n. m.).

Podnebí je v jižní Koreji mírné. V létě nastává krátké období dešťů, zimy mohou být velmi tuhé. Průměrná lednová teplota v Soulu je od -7 °C do +1 °C, průměrná teplota v červenci je od 22 °C po 29 °C. Zimní teploty jsou nižší na východním pobřeží. Většina srážek spadne v letním období dešťů.

Hory[editovat | editovat zdroj]

  • pohoří Diamantové hory

Řeky[editovat | editovat zdroj]

Nerostné bohatství[editovat | editovat zdroj]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Až 99% obyvatelstva Korejské republiky tvoří Korejci. S počtem 50,2 milionů se řadí na 26. místo na světě. S hustotou zalidnění 501 osob/km² je jednou z nejhustěji zalidněných zemí na světě (19. místo). S tím, jak se měnily všechny sféry korejské společnosti, se v posledních desetiletích prudce měnilo i složení obyvatelstva. Převážně agrární země 50. let 20. století (počet obyvatel zaměstnaných v zemědělství dosahoval až 60%, ve městech žilo 20%) se změnila na vysoce urbanizovanou (ve městech dnes žije 75%) a průmyslovou zemi (dnes pracuje v zemědělství 6,4% obyvatel), v současnosti na postindustriální zemi.

Za vysoký stupeň urbanizace jsou zodpovědné zejména tyto faktory:

  • Situace po korejské válce – velký počet uprchlíků ze severu
  • Od 60. let prudký průmyslový rozvoj soustředěný ve městech
  • V 70. letech hnutí "Nová vesnice" (Semaul undong 새마을 운동)

Největší města mající více než milion obyvatel jsou Soul (okolo 11 milionů obyvatel), Pusan (3,7), Inčchon (2,5), Tegu (2,5), Ulsan (2), Tedžon (1,4) a Kwangdžu (1,4).

60. léta 20. století byla charakterizována vysokým přirozeným přírůstkem obyvatelstva ve výši 2,6%. Klesající trend posledních let (pokles na 1% v 90. letech) se projevuje nejvíce v současnosti, kdy přirozený přírůstek obyvatelstva dosahuje pouze 0,62%, což znamená ohrožení pro celou společnost.

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Náboženství v Jižní Koreji.

Náboženská situace v Jižní Koreji je složitá a rychle se vyvíjí, což znesnadňuje její popis. Tradiční asijská náboženství si dosud uchovala určitý vliv, který ale zřetelně upadá na úkor křesťanství a agnosticismu. Podle statistik z roku 2005 sestavených vládou se téměř polovina obyvatel nehlásí k žádnému náboženství.

Početně nejvíce zastoupeným náboženstvím je křesťanství, k němuž se hlásí necelých 30 % obyvatel (z toho asi 2/3 protestantů a 1/3 katolíků) a až po něm následuje tradičnější buddhismus (necelých 23 %). Podíly příslušníků jiných náboženství už nepřesahují 0,5 %.

Státní svátky[editovat | editovat zdroj]

Buddhistický chrám Soraksan
  • Nový rok (1. ledna) – začátek nového roku podle gregoriánského kalendáře
  • Sollal – 1. den 1. měsíce – začátek nového roku podle lunárního kalendáře – tradiční začátek roku ve Východní Asii
  • Samil undong (삼일 운동) – 1. března – oslava výročí Hnutí nezávislosti 1. března (1919), kdy se po celém poloostrově rozšířilo lidové hnutí za nezávislost
  • Den sázení stromů Šikmogil (식목일) – 5. dubna – v Korejské republice se hromadně sázejí stromy
  • Den dětí – 5. května – velké oslavy pro děti po celé zemi
  • Svátek Tano (단오)
  • Buddhovy narozeniny (석가 탄신일) (8. den 4. měsíce) – podle lunárního kalendáře – ulice jsou vyzdobeny, buddhisté oslavují v svatyních
  • Památka padlých v boji (현충일) (6. června) – celonárodní slavnost oslavy památky všech Korejců, kteří padli v boji za vlast
  • Den ústavy Korejské republiky (제헌절) (17. července) – výročí první ústavy Korejské republiky z roku 1948
  • Den osvobození (15. srpna) (광복절) – výročí osvobození zpod čtyřicetileté japonské okupace (1945) a výročí vzniku Korejské republiky v roce 1948
  • Den díkůvzdání Čchusok (추석) – 15. den 8. měsíce – podle lunárního kalendáře – největší a nejtradičnější korejský svátek, kdy se všichni Korejci vrací do svého rodiště, návštěvují hroby předků, vzdávají jim vděk a celá rodina a spolu oslavuje
  • Den založení národa (개천 철) (3. října) – podle mýtu v tento den v roce 2333 př. n. l. Tangun založil korejský národ
  • Ježíšovy narozeniny (성탄절) (25. prosince) – oslava Vánoc v západním stylu, slaví je všichni Korejci bez ohledu na náboženství

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Od 60. let zažívá v Jižní Koreji boom stavba lodí

Po konci korejské války patřila Jižní Korea deset let k nejchudším státům světa. HDP na hlavu v roce 1960 činil 79 amerických dolarů, což bylo méně než ve většině jihoamerických a některých afrických zemích. V roce 1963 se chopil moci diktátor Pak Čong-hui. Provedl zásadní reformy a rozhodl se vybudovat silně exportní ekonomiku. Právě jemu je připisována proměna Jižní Koreje v asijského tygra. Infrastrukturu financoval především z japonských investic, s čímž byla spojena normalizace korejsko-japonských vztahů, která vyvrcholila smlouvou o vzájemných vztazích z roku 1965. Někdy se také tomuto ekonomickému zázraku také říká Zázrak na řece Han.

Ekonomický růst byl poněkud zbrzděn ekonomickou krizí v roce 1989, ale přesto v roce 2010 HDP na hlavu v přepočtu na kupní sílu dosáhlo 30 000 dolarů, což se téměř rovná HDP zemí jako je Japonsko. Jižní Korea je členem OECD.

Hospodářské ukazatele

  • HDP – 1,55 bilionu USD (2011)
  • Růst HDP – 3,9% (2011)
  • HDP na osobu – 31.800 USD (2011)
  • Nezaměstnanost – 3,3% (2011)
  • Veřejný dluh – 23,7% HDP (2010)
  • Inflace – 4,5% (2011)
  • Hodnota exportu – 466,3 mld. USD (2010)
  • Hodnota importu – 417,9 mld. USD (2010)

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

Města a provincie[editovat | editovat zdroj]

Jižní Korea se skládá z jednoho speciálního města, jednoho speciálního autonomního města, šesti metropolitních měst, osmi provincií a jedné speciální autonomní provincie.

Speciální město[editovat | editovat zdroj]

  • Soul (서울특별시; 서울特別市; Soul tchukpjolši)

Speciální autonomní město[editovat | editovat zdroj]

  • Sedžong (세종특별자치시; 世宗特別自治市; Sedžong tchukpjolčačchiši)

Metropolitní města[editovat | editovat zdroj]

  • Inčchon (인천광역시; 仁川廣域市; Inčchon kwangjokši)
  • Tegu (대구광역시; 大邱廣域市; Tegu kwangjokši)
  • Ulsan (울산광역시; 蔚山廣域市; Ulsan kwangjokši)
  • Pusan (부산광역시; 釜山廣域市; Pusan kwangjokši)
  • Kwangdžu (광주광역시; 光州廣域市; Kwangdžu kwangjokši)
  • Tedžon (대전광역시; 大田廣域市; Tedžon kwangjokši)

Provincie[editovat | editovat zdroj]

Speciální autonomní provincie[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu