Oligopol

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Oligopol je taková struktura trhu na straně nabídky, kdy v oboru existuje jen velmi málo výrobních firem, respektive těchto pár subjektů dohromady zabírá většinový podíl nabídky. V takovéto situaci může explicitně docházet k utajeným jednáním (koluzím) na společné cenové politice a udávání směru vývoje celého odvětví. Pokud nedochází implicitně k jednáním (tacitní koluze), tak se přesto může také jednat o oligopol. V současnosti jde především o výrobu letadel, mikroprocesorů apod.[1]

Původ slova[editovat | editovat zdroj]

Oligopol vychází z řeckého slova Ὀλιγος (óligos), znamenající „málo“ (množství firem v této struktuře). Koluze vychází z anglického slova collusion znamenající „tajná dohoda“. V češtině se ještě používá pod významy „nekalá soutěž“ a „maření vyšetřování“.

Základní rysy[editovat | editovat zdroj]

Příklad vzniku oligopolu – rapidní úbytek nezávislých vlastníků médií na americkém trhu v posledních několika letech.

Chování firem v oligopolu je ovlivněno vzájemnou závislostí. Jeho základní rysy jsou:

  • existence několika firem v odvětví
  • zpravidla diferencovaný produkt
  • těžko překonatelné bariéry vstupu příchod nových firem
  • každá firma je natolik silná, že může stanovit cenu vyšší než mezní náklady (P>MC).
  • tvrdá konkurence a princip alokace trhu může způsobovat „monopolizaci“ (resp. oligopolizaci), tedy proces, kdy počet subjektů na straně nabídky klesá až na několik málo hráčů. Naopak, opačný proces může mít za následek změna (zvolnění) pravidel trhu (například dotace nebo lepší daňové podmínky ze strany státu).

Příčiny vzniku[editovat | editovat zdroj]

Podobné jako u monopolu, jen v menší míře - do odvětví může vstoupit pouze několik málo firem. Důvodem toho může být:

Druhy oligopolů[editovat | editovat zdroj]

Rozlišujeme dva typy oligopolů podle diferenciace (odlišnosti) produktů:

Ryzí (homogenní) oligopol[editovat | editovat zdroj]

Na trhu je několik málo firem, které nabízejí nediferenciovaný produkt. Firmy v homogenním oligopolu produkují víceméně stejný produkt, např. ocel, ropa, čpavek apod.

Diferenciovaný oligopol[editovat | editovat zdroj]

Na trhu je několik málo firem, které nabízejí diferenciovaný produkt. Diferencovaný oligopol je odvětvím, v němž firmy produkují výrobky, které jsou ale spotřebiteli vnímány jako diferencované – odlišné. Velkou roli zde hraje kromě vlastností samotného produktu také marketing a image značky. Typickým příkladem diferenciovaného oligopolu je trh s auty nebo cigaretami.

Smluvní oligopol[editovat | editovat zdroj]

V situaci, kde několik firem prodává stejné nebo podobné výrobky, jejich ceny jsou přibližně na stejné úrovni a vzájemná cenová válka by je oslabila. Uzavřou koluzi o stanovení monopolní ceny, popřípadě stanovení sféry vlivu; každá firma se pak ve vymezeném rámci chová jako monopol.

Kartel[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Kartel.

Lze ho charakterizovat jako organizaci prodávajících, která společně rozhoduje o cenách produkce, výrobních kvótách, rozdělení trhu apod. Takové dohody jsou ze zákona zakázané.

Výhody plynoucí na základě dohod:

  • Větší možnosti zvyšování zisku
  • Upevnění bariér vstupu do odvětví
  • Snížení nejistoty

Negativem uzavření kartelových dohod je nedodržování ujednaných dohod.

Oligopol s dominantní firmou[editovat | editovat zdroj]

Vzniká tam, kde je pro silnou firmu výhodné přenechat část trhu slabším konkurentům. V rámci větší části trhu, kterou si ponechá, se pak silná oligopolní firma chová jako monopol.

Cenové vůdcovství[editovat | editovat zdroj]

Menší firmy v odvětví respektují cenu, kterou určila dominantní firma, protože vzhledem ke své velikosti nerealizují úspory z rozsahu a jejich nákladové podmínky jsou proto ve srovnání s dominantní firmou horší.

Duopol[editovat | editovat zdroj]

Duopol je oligopol pouze se dvěma firmami (na trhu mohou být i další hráči, ale pouze dvě firmy jsou dominantní a mají většinový podíl na odbytu). Jedná se o výrazné zjednodušení reálné situace. Příkladem může být situace na trhu letadel (Airbus vs Boeing), nealkoholických nápojů (the Coca-Cola Company vs Pepsi Company), procesorů (AMD vs Intel) či poskytovatelů internetové reklamy (Facebook vs Google).

Je definováno několik modelů duopolu:

Různé právní úpravy v jednotlivých zemích mohou různě postihovat monopol. Tyto postihy mohou být natolik drsné, že pro dominantní firmu na trhu může být výhodné nezískat status monopolu, tedy nezničit druhou v pořadí a přenechat ji takový podíl na trhu, kdy je tato druhá nejúspěšnější firma vnímána jako součást duopolu/oligopolu.

Oligopolistické modely[editovat | editovat zdroj]

Neexistuje žádný model popisující fungování oligopolistického trhu. Rozmanitost a komplexita modelů existuje, protože dvě až deset firem můžou soutěžit na základě ceny, množství, technologických inovacích, marketingu a reputaci. Existuje však řada zjednodušených modelů, které se snaží popsat popsat chování trhu s ohledem na určité podmínky. Některé ze známějších modelů jsou Cournotův-Nash model a Bertrandův model.[2]

Cournot-Nashův model[editovat | editovat zdroj]

Cournot-Nashův model je jedním z nejjednodušších oligopolistických modelů. Tento model předpokládá, že existují dvě "firmy na stejné úrovni", tedy firmy soutěžící na základě množství nežli ceny a každá z firem se rozhoduje za předpokladu, že chování konkurenční firmy je neměnné. Předpokládá se, že tržní poptávková křivka je lineární a mezní náklady jsou neměnné. K nalezení Nashovy rovnováhy (Nash equilibrium) je potřeba rozhodnout, jak bude každá z firem reagovat na změnu výstupů firmy druhé. Cesta k rovnováze je "sérií akcí a reakcí". Tento vzorec pokračuje až do bodu, kdy ani jedna z firem netouží "změnit to, co dělají, vzhledem k tomu, jak se domnívají, že bude druhá firma reagovat na změny". Rovnováha je průsečíkem reakčních funkcí dvou firem. Reakční funkce ukazuje, jak jedna firma reaguje na změnu množství druhé firmy.[3] Předpokládejme, že poptávková funkce firmy 1 je P = (M - Q2) - Q1, kde Q2 je množství produkované druhou firmou a Q1 je množství produkované první firmou a M = 60 je trh. Předpokládejme, že mezní náklady jsou CM = 12. Firma 1 chce znát maximální množství a cenu. Firma 1 zahájí tento proces tím, že se bude řídit pravidlem maximalizace zisku, podle kterého se mezní příjmy rovnají mezním nákladům. Funkce celkových příjmů firmy 1 je RT = Q1 P = Q1 (M - Q2 - Q1) = MQ1 - Q1 Q2 - Q12. Funkce mezního příjmu je .

RM = CM

M - Q2 - 2Q1 = CM

2Q1 = (M - CM) - Q2

Q1 = (M - CM) / 2 - Q2 / 2 = 24 - 0,5 Q2 [1.1]

Q2 = 2(M - CM) - 2Q1 = 96 - 2 Q1 [1.2]

Rovnice 1.1 je reakční funkcí firmy 1. Rovnice 1.2 je reakční funkcí firmy 2.

Pro určení Nashovy rovnováhy je možno obě rovnice řešit současně. Rovnovážné veličiny lze určit i graficky. Rovnovážné řešení by bylo v průsečíku dvou reakčních funkcí. Všimněte si, že pokud vyobrazíte veličiny v grafu, osy představují množství. Reakční funkce nemusí být nutně symetrické. Firmy mohou čelit odlišným nákladovým funkcím. V takovém případě by reakční funkce nebyly identické ani rovnovážné množství.[4]

Bertrandův model[editovat | editovat zdroj]

Betrandův model je v podstatě Cournot-Nashův model, kromě toho, že strategickou proměnnou je cena na rozdíl od množství.

Předpoklady modelu jsou:

  • Na trhu působí dvě firmy
  • Vytvářejí homogenní produkt
  • Vyrábějí za konstantní mezní náklady
  • Firmy volí ceny PA a PB současně
  • Výstupy firem jsou perfektní náhradou (substitucí)
  • Tržby jsou rozděleny rovnoměrně, pokud PA = PB

Jediná Nashova rovnováha je PA = PB = MC.

Žádná z firem nemá důvod měnit svou strategii. Pokud firma zvýší cenu, ztratí všechny své zákazníky. Pokud firma sníží cenu P < MC, bude ztrácet peníze za každou prodanou jednotku.[5]

Bertrandova rovnováha je stejná jako konkurenční výsledek. Každá firma bude vyrábě, když P = mezní náklady a zisky budou nulové. Zobecněním Bertrandova modelu je Bertrand-Edgeworthův model, který umožňuje kapacitní omezení a obecnější nákladovou funkci.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. Praha: Portál, 2001. 285 s. ISBN 8071785350. OCLC 48759335 S. 176. 
  2. COLANDER, David C. Microeconomics. 3rd ed. vyd. Boston, Mass.: Irwin/McGraw-Hill 1 volume (various pagings) s. Dostupné online. ISBN 0-256-17273-0, ISBN 978-0-256-17273-7. OCLC 37107236 
  3. AUTHOR., Kreps, David M.,. A course in microeconomic theory. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-0-691-21574-7, ISBN 0-691-21574-X. OCLC 1253402350 
  4. PINDYCK, Robert S.; RUBINFELD, Daniel L. Mikroökonomie. dx.doi.org. 1998-12-31. Dostupné online [cit. 2022-02-27]. DOI 10.1515/9783486784206. 
  5. Duopoly. [s.l.]: Cambridge University Press Dostupné online. S. 235–257. 
  6. CHIPMAN, John S. Samuelson and Welfare Economics. Dordrecht: Springer Netherlands Dostupné online. ISBN 978-94-009-7379-4, ISBN 978-94-009-7377-0. S. 152–184. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]