Nedokonalá konkurence

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Nedokonalá konkurence je stav na trhu, kdy je porušena aspoň jedna z následujících podmínek:

  1. dokonalá informovanost kupujících a prodávajících
    • všichni spotřebitelé i výrobci mají všechny údaje, které potřebují, a mají informace o všech dostupných technologiích, o cenách konkurenčního výrobku
  2. homogenita výrobku
    • výrobky jsou stejné nebo aspoň natolik podobné, že se nedá určit, který z nich je kvalitnější
  3. velký počet prodávajících
    • na trhu je velké množství prodejců, kteří si navzájem konkurují
  4. nulové náklady na změnu dodavatele
    • kupujícímu nevznikají náklady, když se rozhodne nakoupit u jiného prodejce[1]

Pokud dojde k naplnění všech těchto podmínek, pak vzniká stav dokonalé konkurence. Dokonalá konkurence je protistavem nedokonalé konkurence.

Charakteristika nedokonalé konkurečního trhu[editovat | editovat zdroj]

V nedokonale konkurenčním prostředí:

  • výrobce dokáže ovlivnit cenu výrobku na trhu zboží a služeb, je tedy tvůrcem ceny na trhu
  • firma dokáže ovlivnit cenu práce na trhu práce
  • produkty nejsou homogenní
  • neexistují nulové náklady na změnu dodavatele (spotřebitel musí vyhledat nového dodavatele, což však sebou přináší náklady jako čas nebo peníze)
  • neexistuje dokonalá informovanost prodávajících i kupujících
  • v odvětví existuje malý počet producentů
  • neexistuje volný vstup do odvětví

Druhy nedokolané konkurence[editovat | editovat zdroj]

Monopol[editovat | editovat zdroj]

Jedním z typů nedokonalé konkurence je monopol. Jedná se o stav, kdy na daném trhu existuje pouze jediný výrobce. To však samo o sobě nestačí, důležitou podmínkou je existence jediného prodávajícího. Pro vznik monopolu jsou důležité i další faktory, jako například: specifičnost produktu, neexistence blízkých substitutů a nemožnost vstupu konkurenčních firem do odvětví. Z uvedeného tedy vyplývá, že monopol má schopnost ovlivňovat tržní cenu.[2]

Síla monopolu[editovat | editovat zdroj]

Jeden ze způsobů určování tržní síly dominantních firem, se odvíjí od zjištění, že firmy s velkou tržní silou mají schopnost dosahovat cenu, která je vyšší než mezní náklady, monopol tedy nevyrábí efektivně. Síla monopolu může být vyjádřena za pomoci Lernerova indexu (L):

L = (cena - mezní náklady) / cena

V situaci, kdy je cena větší než mezní náklady index nabývá hodnot větších nule, čím vyšší je jeho hodnota, tím větší je tržní síla monopolu. U dokonalé konkurence je hodnota indexu rovna nule, mezní náklady se zde rovnají ceně.[2]

Přirozený monopol[editovat | editovat zdroj]

O přirozený monopol se jedná v případě, kdy je jediná firma schopna obstarat zbožím nebo službami celý trh za nižší náklady, než jak by to zvládly dvě nebo více firem. Důvodem jsou silné bariéry vstupu na trh, například vysoké počáteční náklady. Příkladem mohou být dodávky vody. Pokud by tuto službu v jedné oblasti poskytovalo více firem, znamenalo by to snížení jejich zisků a to by se při vysokých počátečních nákladech nevyplatilo.[3]

Neefektivnost monopolu[editovat | editovat zdroj]

V reálném prostředí, firma, která plně odpovídá teoretickému modelu monopolu, neexistuje. Je ale možné, aby se firma některými svými vlastnosti monopolu blížila. Monopol je zdrojem neefektivnosti z důvodů:

  • Produkuje neefektivní objem produkce – ztráta mrtvé váhy
  • Využívá své síly k neracionální alokaci zdrojů
  • Nepodporuje zvyšování efektivnosti produkce[2]

Protimonopolní politika[editovat | editovat zdroj]

Antimonopolní úřady se snaží pomocí zásahů do nedokonale konkurenčního trhu odstranit jeho negativní dopady. Firmy s dominantním postavením nesmí své pozice na trhu využívat k poškozování spotřebitelů. Antimonopolní politika se opírá o zákony o ochraně hospodářské soutěže.

Nástroje regulace monopolů[editovat | editovat zdroj]

  • daně
  • cenová regulace
  • vládní vlastnictví
  • regulace
  • protimonopolní zákonodárství[4]

V případě regulace přirozeného monopolu, jako jsou vodárny nebo elektrárny, je státem zakázáno prodávat produkt za jakoukoliv cenu, ale naopak cena je vládními úřady regulována.[3]

Oligopol[editovat | editovat zdroj]

Je dalším z typů nedokonale konkurenčního trhu. Jedná se o strukturu trhu, ve které je jen málo prodávajících. Jde obvykle o 2 a více firem, v případě právě dvou firem působících na tomto trhu můžeme hovořit o Duopolu.

Základním předpokladem pro vznik oligopolu:

  • existence pouze malého počtu firem, obvykle se v literatuře uvádí 2 až 6 firem,
  • firmy nabízejí diferencovaný statek,
  • pro vstup na tento trh existují těžko překonatelné bariéry[5]

Dále je potřeba rozlišovat, jestli jde o smluvní (koluzní) oligopol nebo oligopol s dominantní firmou (cenovým vůdcovstvím).

Smluvní (koluzní) oligopol[editovat | editovat zdroj]

Vzniká tehdy, když na trhu existuje několik málo přibližně stejných firem. Jelikož by těmto subjektům cenová „válka“ pouze uškodila, tak se mezi sebou dohodnou na stanovení společné prodejní ceny a rozdělení trhu. Tato cena je stanovena na úrovni, při které dlouhodobě maximalizují jejich monopolní zisk.

Jelikož jsou tyto dohody nezákonné, tak jsou uzavírány tajně. Každá z těchto firem se pak svém segmentu chová jako monopol.[6]

Oligopol s dominantní firmou[editovat | editovat zdroj]

Vzniká v případě, kdy je na trhu jedna dominantní (velmi silná) firma a omezená skupina podobně velkých firem, které vytváří takzvaný konkurenční lem. V tomto případě stanovuje cenu dominantní firma a ostatní ji více či méně následují, stává se pro ně cenovým vůdcem. Je to dáno zejména tím, že firmy v konkurenčním lemu nemůžou stanovit nižší cenu z nákladových důvodů a případě, že by stanovily cenu vyšší, tak by přišly o odbýt a časem zkrachovaly.[6]

Mezi další druhy oligopolu můžeme zařadit ryzí (homogenní) oligopol, diferenciovaný oligopol a duopol.

Monopson[editovat | editovat zdroj]

Monopson (z řeckého mónos „jeden“ a opsōnía „nákup“) je ekonomický stav, kde na trhu je pouze jeden nakupující a více prodejců. Jedná se o opak Monopolu. Monopson může nastat jak na trhu výrobků a služeb, tak i na trhu výrobních faktorů. [7]

Síla monopsonu[editovat | editovat zdroj]

Silou monopsonu označujeme schopnost kupujícího snižovat prodejní cenu prodejců. Jedná se o kupní a smluvní sílu při určování cen. Snížením nákladu na nákup vstupů zvyšuje kupující své zisky.[7]

Prodejci, kteří se dostanou na monopsonní trh, mezi sebou soupeří v tzv. cenové válce, kde neustále snižují ceny a kvantitu svých výrobků, aby nalákali daného kupujícího. Ztrácí tím však svoji vyjednávací sílu.[8]

Zdroje síly monopsonu[editovat | editovat zdroj]

  1. Vládní zaměstnavatel
    • Mnoho moderních monopsnonů jsou vládní pracovní místa. Například policie a hasiči mohou mít pouze jednoho zaměstnavatele – vládu.
  2. Nezaměstnanost
    • Lidé, kteří již dlouho neúspěšně hledají práci, jsou ochotnější pracovat za nižší mzdu. Při růstu nezaměstnanosti roste i síla monopsonu.
  3. Pracovní směny
    • Mnoho zaměstnanců mají omezený čas, kdy mohou pracovat. Jedná se především o zaměstnance s dětmi nebo zaměstnance na poloviční úvazek. Proto vyhledávají především firmy s flexibilní pracovní dobou, což dává zaměstnavateli vysokou vyjednávací sílu.[9]

Monopolistická konkurence[editovat | editovat zdroj]

Monopolstická konkurence je nejběžnějším typem nedokonalé konkurence. Tento typ konkurence je založený na heterogenitě produktu. Výrobci nabízejí podobný produkt (např. pizza), který je svou povahou "téměř" stejný. Každý výrobce se ale snaží svůj výrobek rozlišit diferencovat) od konkurence. Může se jednat o kvalitu, tvar, obal apod. Ačkoliv jsou produkty podobné "strategie odlišování od druhého" zapříčiňuje vznik mnoha velmi podobných substitutů (velmi podobných produktů). Tato strategie narušuje podmínku homogenitu produktu a vzniká nedokonalá konkurence, které říkáme monopolistická konkurence - každý výrobce si vytvoří vlastní monopol na svůj specificky diferenciovaný produkt.[1]

Mezi základní charakteristiky monopolistické konkurence patří:

  • neexistence bariér vstupu/výstupu na trh (otevřený trh)
  • velké množství prodejců
  • diferencovaný produkt (heterogenní produkt)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  1. a b HOLMAN, Robert. Ekonomie. 5. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2011. ISBN 978-80-7400-006-5.
  2. a b c JUREČKA, Václav. Mikroekonomie. 2., aktualiz. vyd.. vyd. Praha : Grada, 2013. ISBN 978-80-247-4385-1.  
  3. a b MANKIW, Gregory. Principles of microeconomics. 7th ed.. vyd. Stamford : Cengage Learning, 2015. ISBN 978-1-285-16590-5.  
  4. SAMUELSON, Paul Anthony a William D. NORDHAUS. Ekonomie. 19. vydání. Vyd. 1. Praha: NS Svoboda, 2013. ISBN 978-80-205-0629-0.
  5. MANKIW, N. Gregory. Zásady ekonomie. Praha: Grada, 1999. ISBN 80-7169-891-1.
  6. a b KEŘKOVSKÝ, Miloslav a Jiří LUŇÁČEK. Úvod do mikroekonomie: s využitím prvků distančního studia. Praha: C.H. Beck, 2012. ISBN 978-80-7179-365-6.
  7. a b Monopsony Power in Markets | Economics | tutor2u. www.tutor2u.net [online].  [cit. 2016-11-25]. Dostupné online.  
  8. ROOT. Monopsony. Investopedia. 2003-11-24. Dostupné online [cit. 2016-11-25]. (en-US) 
  9. Monopsony Exploitation | Economics Help. www.economicshelp.org [online].  [cit. 2016-11-25]. Dostupné online.