Mezní náklady

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Typický průběh mezních nákladů

Mezní náklady (také marginání náklady, anglicky marginal costs) jsou náklady, které jsou zapotřebí pro výrobu či poskytnutí dodatečné jednotky produkce. Jinak řečeno, jde o situaci, kdy firma změní (zvětšením nebo zmenšením) velikost nákladů, za pomoci změny objemu produkce o jednotku nebo o jednotky.  Mezní náklady jsou založeny na variabilních nebo přímých výrobních nákladech (pracovní síla, materiály, vybavení) – nikoliv na fixních nákladech, které společnost bude mít, nezávisle na tom, jestli zvyšuje nebo nezvyšuje výrobu. DO fixních nákladů můžeme zahrnout administrativní náklady nebo marketing (výdaje, které jsou stejné bez ohledu na to, kolik kusů je vyrobeno.[1]

Výpočet mezních vztahů vypočítáme pomocí vztahu vzorečku:

tedy jako změnu celkových nákladů (C) a výstupů (X).

Mezní náklady se rovnají podílu změny celkových nákladů změnou celkových výstupů.[2] Výpočet mezních nákladů pomáhá společnosti správně stanovit moment, ve kterém při zvýšení počtu vyrobených položek zvýší průměrné náklady. Náklady se mohou například zvýšit v okamžiku, kdy společnost přidává různá zařízení, je nucena přesunout se do většího objektu nebo při hledání nového dodavatele.[3]

Vlastnosti mezních nákladů[editovat | editovat zdroj]

Krátkodobě je křivka mezních nákladů rostoucí v důsledku působení zákona klesajících výnosů. Na velikost mezních nákladů nemá vliv úroveň fixních nákladů, protože pokud jde vyrobit dodatečnou jednotku výstupu při nezměněných fixních nákladech (náklady, které jsou pevné - fixní), musejí být dodatečné fixní náklady nulové. Tzn. mezní náklady jsou určeny pouze variabilními náklady. Pro strategii "Průmysl 4.0" jsou tyto náklady v některých příznivých případech (téměř) nulové.[4]

Empirická data týkající se mezních nákladů[editovat | editovat zdroj]

Během 20. století bylo provedeno několik výzkumů, které v datech oponovaly teorii neoklasicistních ekonomů.[5] Podle neoklasicistních ekonomických modelů se mezní náklady společně s produkcí zvyšují, existuje mezi nimi tedy vztah přímé úměry. Oproti tomu výzkum, který provedl americký ekonom, profesor na univerzitě Princeton Alan Blinder, ukázal, že tento případ nastane pouze v 11 %, naopak častějším jevem jsou klesající, případně konstantní mezní náklady. Výzkumníci se 200 zástupců firem s prodejem přesahujícím 10 milionů dolarů dotazovali na křivku mezních nákladů. 48 % respondentů ji označilo jako konstantní, 41 % respondentů uvedlo, že je křivka mezních nákladů u jejich společnosti klesající, pouhých 11% hovořilo o křivce rostoucí.[6]

Tento výzkum sice vyvrací neoklasicistní teorii mezních nákladů, ale bohužel nelze potvrdit, zda interpretace dat podaná respondenty byla správná.

Úspory z rozsahu[editovat | editovat zdroj]

Úspory z rozsahu (anglicky economies of scale) jsou výhody pramenící z provozu nebo výroby ve větším měřítku, tzn. s vyšší produkcí se snižují mezní náklady.[1] Rozdíl ve výši mezních nákladů v závislosti na produkci velkou měrou závisí na typu odvětví. V některých může být rozdíl markantní, v tomto případě často vznikají monopoly – například v distribuci energií nebo železnic. Je-li rozdíl nesignifikantní, typicky v daném odvětví podniká několik menších firem.

Ve většině odvětví nastává případ, kdy do určitého množství produktů mezní náklady klesají, ale při překročení jisté hranice se naopak začnou zvyšovat. V modelu dokonalé konkurence mezní náklady zůstávají stejné nehledě na výši produkce, tento model ale v reálném světě můžeme pozorovat zřídka.[7]

Sociální a soukromé mezní náklady[editovat | editovat zdroj]

V problematice mezních nákladů se velice často setkáváme s pojmy jako jsou sociální a soukromé náklady. Byť není hranice mezi nimi vždy zcela jednoznačná, existuje základní vymezení obou pojmů uplatnitelné v praxi. V případě soukromých a sociálních mezních nákladů se pochopitelně opět zajímáme o náklady nutné pro zvýšení produkce o jednu jednotku.

Soukromé náklady[editovat | editovat zdroj]

Soukromé náklady jsou takovými náklady, které přímo platí soukromý podnik za výrobu nebo zboží. Ten tak činí vzhledem ke snaze profitovat z byznysu, který na těchto nákladech stojí.[8]

Sociální náklady[editovat | editovat zdroj]

Sociální náklady stejně jako soukromé náklady zahrnují přímé náklady soukromé společnosti, dále ale také zahrnují dodatečné, respektive externí náklady. Ty jsou spojeny s výrobou nebo spotřebou produktu či služby za předpokladu, že firma podílející se na produkci za tyto náklady přímo neplatí. Týkají se tedy nejen výrobce, ale i třetí strany, která není přímým účastníkem.[9]

Příkladem budiž spalování fosilních paliv v tepelné elektrárně. V takovém případě platí firma náklady na výrobu energie, které řadíme jako soukromé i sociální, avšak náklady za znečistění ovzduší už jsou pouze sociálními, nikoliv soukromými náklady.

Externality produkce rozdělujeme na pozitivní a negativní.

Negativní externality produkce[editovat | editovat zdroj]

Negativní externality produkce jsou rozdílem mezi sociálním a soukromým nákladem. Jsou tedy tou částí sociálních nákladů, které se nepřekrývají se soukromými náklady. Zde by tedy opět platil příklad tepelné elektrárny, kdy je znečistění negativní externalitou produkce.[10]

Pozitivní externality produkce[editovat | editovat zdroj]

Pozitivní externality produkce jsou rozdílem mezi sociálním a soukromým užitkem, tedy užitkem způsobeným produkcí, který se však týká nepřímo zúčastněné třetí strany. Příkladem může být podnikání v oblastech jako je školství, ochrana životního prostředí či sport.[11]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HEISSLER Herbert, VALENČÍK Radim, WAWROSZ Radim, Mikroekonomie základní kurz, 1. vydání, 2. dotisk, 2012. Praha: Edice EUPRESS, ISBN 978-80-7408-039-5
  2. TUOVILA, Alicia. Marginal Cost Of Production Definition. Investopedia [online]. [cit. 2019-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Marginal cost definition | Economics Online. www.economicsonline.co.uk [online]. [cit. 2019-11-30]. Dostupné online. 
  4. PRECLÍK, Vratislav: Průmysl 4.0 a jeho základní koncept, in Strojař: časopis Masarykovy akademie práce, leden – červen 2019, roč.XXVIII. , dvojčíslo 1, 2 . ISSN 1213-0591, registrace Ministerstva kultury ČR E13559, str. 1 - 11
  5. LAVOIE, M. (MARC). Post-Keynesian economics : new foundations. Cheltenham, UK: [s.n.] xvi, 660 pages s. Dostupné online. ISBN 978-1-78347-528-5, ISBN 978-1-84720-483-7. OCLC 880500479 
  6. Asking about prices : a new approach to understanding price stickiness. New York: Russell Sage Foundation xiv, 380 pages s. Dostupné online. ISBN 0-87154-121-1, ISBN 978-0-87154-121-5. OCLC 37254380 
  7. Economies of scale definition by The Linux Information Project (LINFO). www.linfo.org [online]. [cit. 2019-11-30]. Dostupné online. 
  8. SAMUELSON, PAUL ANTHONY, 1915-. Ekonomie : 18. vydání. Vyd. 1. vyd. Praha: NS Svoboda xxiii, 775 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-205-0590-3, ISBN 80-205-0590-3. OCLC 190778624 
  9. CHANG, Ming Chung; PENG, Hsiao-Ping; HO, Yan-Ching. The Social Marginal Cost Curve and a Corner Solution of the Second-Best Level of Public Good Provision: A Review and an Extension. Swiss Journal of Economics and Statistics. 2016-07, roč. 152, čís. 3, s. 209–241. Dostupné online [cit. 2019-11-30]. ISSN 2235-6282. DOI:10.1007/BF03399427. (anglicky) 
  10. SAMUELSON, PAUL ANTHONY, 1915-. Ekonomie : 18. vydání. Vyd. 1. vyd. Praha: NS Svoboda xxiii, 775 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-205-0590-3, ISBN 80-205-0590-3. OCLC 190778624 
  11. BUEKERS, Jurgen; DONS, Evi; ELEN, Bart. Health impact model for modal shift from car use to cycling or walking in Flanders: application to two bicycle highways. Journal of Transport & Health. 2015-12, roč. 2, čís. 4, s. 549–562. Dostupné online [cit. 2019-11-30]. DOI:10.1016/j.jth.2015.08.003. (anglicky) 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]