Engelova křivka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Engelova křivka

Engelova křivka vyjadřuje vztah mezi celkovým důchodem a nakupovaným množstvím určitého statku. Je pojmenována po německém statistikovi Ernstu Engelovi (1821–1896), který tento vztah začal soustavně studovat.

Engelova křivka názorně ukazuje Engelův zákon, a to, jak se mění výdaje domácnosti na určité zboží v závislosti na příjmu[1]. Křivka podílu rozpočtu zobrazuje, jak se mění část, podíl, příjmu vynaložený na dané zboží v závislosti na přijmu. Druhý typ křivky zobrazuje změny skutečných výdajů dle příjmu.

normálních statků je křivka rostoucí: čím více peněz má kupující k dispozici, tím větší množství statku si zakoupí. Naopak méněcenný statek vykazuje Engelovu křivku, která od jisté úrovně důchodu klesá: kupující si od tohoto příjmu výše může kupovat pro něho vhodnější ale dražší substitut.

Jedním z nejznámějších výsledků, založených na použití této metody, je tak zvaný Engelův zákon, který říká, že rodina je tím chudší, čím větší procento jejích výdajů připadá na potraviny.

Engelův zákon[editovat | editovat zdroj]

Engelův zákon vyjadřuje vztah mezi finanční situací domácnosti a částí příjmu využitou na potravu. Tato souvislost byla popsána německým statistikem Ernstem Engelem v 19. století.  

Podle Engelova zákona se snižuje podíl příjmů dedukovaných na jídlo se zvýšením celkového důchodu rodiny. Například pokud by rodina s měsíčním příjmem 65 tisíc Kč utratila za jídlo kolem 19,2 % (dle ČSÚ k roku 2019)[2] bylo by to 12480Kč. V případě rodiny s příjmem 80 tisíc Kč by ale stejná částka tvořila jen 15,6 % jejich příjmu. Předpokládáme totiž, že hranice pro uspokojení základních potřeb je pro většinu lidí stejná, a tedy nezávislá na příjmu. Engelova myšlenka tedy ukazuje, že čím chudší rodina je, tím větší rozpočtovou zátěž pro ni cena potravin představuje. V návaznosti na to pak má bohatší rodina více peněz na zbytné výdaje jako je luxusnější zboží a zábava.[3]

Pokud se zvedne úroveň příjmu spotřebitele, pak podíl příjmu vynaložený na nezbytné potraviny roste pomaleji než podíl vynaložený na zbytné luxusnější výdaje.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Korelaci mezi výdaji za potraviny a příjmem spotřebitele, domácnosti, Ernst Engel zpozoroval již v roce 1857. Podle jeho zjištění byla příjmová elasticita pro potravinové výdaje neelastická a menší než 1 u všech zkoumaných domácností. Jinými slovy byla odolná vůči změnám cen.[4]

Zpopularizována byla tato souvislost v polovině 20. století studií Hendrika S. Houthakkera, který nejenže rozšířil Engelovu myšlenku i na další položky, ale také zkoumal hned 40 různých spotřebitelských domácností ze 30 různých zemí. Jím vypozorované elasticity sice nebyly totožné Engelovu zákonu, ale vykazovali jisté znaky podobnosti.

Ernst Engel[editovat | editovat zdroj]

Celým jménem Christian Lorenz Ernst Engel se narodil 26. března 1821 v Drážďanech. Tento statistik a sociální ekonom německého původu zemřel 8. prosince 1896. [5]Mezi lety 1842 a 1845 studoval na Bergakademii Freiberg v Sasku. Studia zakončil cestami po Německu a do Francie, při kterých se setkal s dalšími statistiky jako například Belgičanem Adolphem Queteletem. V padesátých letech působil jako šéf nově zavedeného Královského saského statistického úřadu, ze kterého následně odešel do důchodu zpět do rodných Drážďan. V nich založil první, velmi prosperující, hypoteční společnost. V šedesátých letech byl povolán díky úspěchu jeho firmy do Berlína na Královský pruský statistický úřad, kde se rychle vypracoval na pozici ředitele statistického oddělení. Z této pozice odešel až v roce 1882 kvůli neshodám s německým politikem Ottem von Bismarck. Během působení v Berlíně byl také členem pruské sněmovny reprezentantů, což byla druhá komora tehdejšího pruského zemského parlamentu.[6] Zbytek svého života prožil ve své vile v Saské obci Serkowitz a je pohřben na hřbitově Nejsvětější trojice v rodných Drážďanech.[7]

Tvar křivky[editovat | editovat zdroj]

Engelova křivka na vodorovné ose zobrazuje příjem a na svislé ose poptávané množství vybraného zboží, či alternativně také služby. Vlastní křivka je pak kreslena do prvního kvadrantu kartézského souřadnicového systému.

Jednotlivé tvary křivek závisí převážně na demografických proměnných a různých charakteristikách daného spotřebitele. Křivka zobrazuje příjmovou elasticitu, díky čemuž můžeme odvodit, zda se jedná o luxusní, normální či podřadný statek.

Engelova křivka normálního statku se značí kladným gradientem. Pokud se zvýší příjem, zvýší se i poptávané množství statku. Tento případ se pak dělí na dva různé typy.  Křivka ohýbající se k horizontální ose X je Engelova křivka nezbytného statku a křivka ohýbající se k vertikální ose Y značí luxusní zboží.

Křivka mající záporný gradient zobrazuje méněcenné statky, tedy pokud se zvýší příjem, sníží se poptávka po tomto zboží.

Engelova křivka, která je rovnoběžná s horizontální osou patří statku, který je příjmově neutrální. [8]

Engelův zákon

Engelův koeficient[editovat | editovat zdroj]

Pro porovnání životní úrovně mezi zeměmi se dnes používá Engelův koeficient, který vychází z Engelova zákona. Jedná se o podíl rozpočtu, který je věnován na nákup nezbytných potravin. Jak již naznačuje Engelův zákon, Engelův koeficient chudší země bude vyšší, jelikož spotřebitelé zde věnují větší část svého příjmu na nákup potravin, a tudíž jejich životní úroveň označíme jako nižší. Země s nízkým Engelovým koeficientem budou mít vyšší životní úroveň, neboť spotřebitelé zde si mohou dovolit kupovat více luxusního zboží.

Engelův koeficient je výrazně využíván Organizací spojených národů (OSN) pro identifikování chudých zemí. Pokud je Engelův koeficient vyšší než 59. percentil, jedná se o chudobu. Dále pak 50-59 % značí chudou zemi, kde ale jsou splněny základní potřeby, 40-50 % je průměrná životní úroveň, 30-40 % dobrá úroveň a pod 30. percentilem se jedná o velmi bohaté země. Rozdíly mezi Engelovým koeficientem se dají ale pozorovat i uvnitř jednoho státu, a to například mezi vesnicemi a městy.[9]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. LEWBEL, Arthur. The New Palgrave Dictionary of Economics. 2. vyd. [s.l.]: [s.n.], 2006. Kapitola Engel curves. 
  2. PEKÁREK, Jiří. Potraviny se přetahují s bydlením o pozici nejvyššího výdaje domácností [online]. Statistika & My, 2021-04-21 [cit. 2022-04-17]. Dostupné online. 
  3. Engel’s Law. corporate finance institute [online]. [cit. 2022-04-17]. Dostupné online. 
  4. PERTHEL, D. International Statistical Review. 2. vyd. [s.l.]: [s.n.] Kapitola Engel's Law Revisited. 
  5. STRECKER, Heinrich; WIEGERT, Rolf. Leading Personalities in Statistical Sciences from the Seventeenth Century to the Present. New York: Wiley, 1997. 
  6. MANN, Bernhard, Martin Doerry, Cornelia Rauh, Thomas Kühne. Biographisches Handbuch für das Preußische Abgeordnetenhaus 1867-1918. Düsseldorf: Droste Verlag, 1988. 
  7. Todtenschau. In: Dresdner Geschichtsblätter, Nr. 1, 1897, S. 24.
  8. MONETA, Alessio; CHAI, Andreas. Cambridge Journal of Economics. 4. vyd. Svazek 38. [s.l.]: Oxford University Press Kapitola The evolution of Engel curves and its implications for structural change, s. 895–923. 
  9. Engel’s Law Explained [online]. Rom Economics, 2018-01-16 [cit. 2022-04-17]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]