Licence

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o právním termínu. O literárním pojmu licentia poetica pojednává článek básnická licence.

Licence (lat. licet – dovolení) je právní termín, který znamená povolení nebo oprávnění k určité činnosti, zvláštní smlouva opravňující k využití patentu[1] nebo nakládání s autorským dílem.

Přestože význam pojmů oprávnění, povolení, licence, koncese atd. je velmi podobný, v některých oborech se volbou mezi těmito termíny rozlišují různé druhy oprávnění - objektivní, subjektivní, jako právo se chovat určitým způsobem[2] nebo vykonávat určitou činnost, např. řidičské oprávnění, stavební povolení, koncesovaná živnost a jiné. Licence může být úplatná nebo bezúplatná, tj. za licenci je nutné zaplatit nebo je zdarma.[3]

Úřední souhlas s provozováním činnosti[editovat | editovat zdroj]

Slovo vzniklo z latinského slova licentia a po celou historii bylo chápáno jako udělení výjimečného povolení k nějaké činnosti ve smyslu živnostensko-právním. Licence byla udělována úřady a zpravidla byla časově omezena. Typickým příkladem takto chápané licence byla např. licence žebravým hudebníkům. Do licence je možné zadat řadu omezení, např. že koncert smí probíhat jen na určitých místech atp. Veškerá ustanovení daná v licenci musí být v souladu s platným právním řádem daného státu.[4]

V kontinentálním právu je licence pojata jako podmínky k provozování tzv. licencované živnosti (v České republice koncesovaná živnost), tedy takové živnosti, která je vázána na úřední koncesi a kterou bez této koncese nelze provozovat.[5]

Typy licencí[editovat | editovat zdroj]

V některých odvětvích podnikatelské činnosti je třeba získat licenci nutnou k jejímu provozování, zpravidla vydávanou státem, příslušným státním orgánem, nebo státem pověřenou osobou. Mezi ně patří:

  • Dopravní licence je nutná k provozování vnitrostátní, resp. mezinárodní dopravy. Je upravena pro různé typy dopravních činností, jmenovitě dopravu silniční (nutnost pro provoz vozidel nad 3,5 tuny hmotnosti), letecké apod. Licence k provozování linkové osobní dopravy má v Zákoně o silniční dopravě (111/1994 sb.) zvláštní úpravu. Pro dopravní činnost je třeba získat licenci od dopravního úřadu ČR, resp. v zemi, kterou prochází.[6]
  • Bankovní licence na území ČR vydává ČNB, slouží jako oprávnění pro bankovní činnost pro českou akciovou společnost nebo pobočku zahraniční banky (bankovní činností se zpravidla rozumí přijímání vkladů a nabízení úvěrů). V ní jsou mimo jiné specifikovány právě ty činnosti, které smí banka vykonávat.[7]
  • Energetická licence se uděluje jako souhlas Energetického regulačního úřadu. Opravňuje k výrobě, přenosu, distribuci a obchodu s elektřinou, plynem, výrobě a rozvodu tepelné energie apod.[8]

Licence k vynálezu, průmyslovému vzoru a autorskému dílu[editovat | editovat zdroj]

K tomuto významu se připojil ještě další význam vycházející z patentového práva, kdy se licence stala svolením majitele vynálezu, který uděluje jiným osobám (podnikatelským subjektům) svolení s využitím svého vynálezu, zpravidla za úplatu.[9]

Podobný význam má v autorském právu, kdy pomocí licence autor může umožnit jiným subjektům s jeho autorským dílem určitým způsobem a za určitých okolností nakládat.[3]

Licence vzniká buď povinně na základě zákona (podle § 29–39 autorského zákona), nebo dobrovolně na základě smlouvy (podle § 2358–2389 občanského zákoníku).

Zákonné licence[editovat | editovat zdroj]

Jejich vydání upravuje příslušný zákon, do licencí, jejichž úprava je v autorském zákoně, spadá citace, užití originálu nebo rozmnoženiny díla za účelem propagace výstav (bez dosažení hospodářského, resp. obchodního zisku), jeho bezplatné vystavení (pokud to autor dovoluje), knihovní licence a další.[3] Zpravidla je nutné u takovýchto licencí uvést autora díla.

  • Knihovní licence se vztahuje na knihovny, muzea, archivy, galerie a další podobná nevýdělečná školská a vzdělávací zařízení a dovoluje jim vytvářet rozmnoženiny pro své archivační a konzervační potřeby nebo rozmnoženiny ztracených a poškozených děl.[3]
  • Citace označuje užití zveřejněných děl jiných autorů ve vlastním díle, vždy je nutné uvést autora (pokud je to možné) nebo osobu, pod jejímž jménem je dílo vydáno, název díla a pramen.[3]

Smluvní licence[editovat | editovat zdroj]

Je realizována smlouvou, musí být specifikováno, zda se jedná o úplatnou, nebo bezúplatnou licenci. Obecně ji lze uzavřít jakýmkoli způsobem, písemně, elektronicky, konkludentním jednáním[10] apod. Není-li sjednáno jinak, nabyvatel se zavazuje poskytnout autorovi odměnu a může poskytnout oprávnění, které je součástí licence, třetí osobě (pokud je tak sjednáno v licenční smlouvě - tzv. podlicence) - poskytovatel musí být informován a podat písemný souhlas[11]. Rozlišují se dva základní typy smluvních licencí:

  • Výhradní licence – autor se zavazuje neposkytnout licenci třetí osobě, tedy osobě, která není ve smlouvě uvedena a obvykle je i povinen vzdát se práva užití díla takovým způsobem, který je předmětem smlouvy[12] (po dobu jejího trvání), nabyvatel má výhradní právo využívat dílo sjednaným způsobem.[10] Takováto licence vyžaduje písemnou formu.[11]
  • Nevýhradní licence je opakem výhradní, autor smí užít dílo a to i způsobem, ke kterému licenci udělil a poskytnout licence třetím osobám.[12] Není-li smlouva výslovně ujednána jako výhradní licence, je automaticky licencí nevýhradní.

Kolektivní a hromadné licence[editovat | editovat zdroj]

Hromadně distribuovaný software je běžně používán jednotlivci na osobních počítačích pod licencemi vývojářů tohoto druhu softwaru. Tyto licence jsou obvykle součástí rozsáhlejší smlouvy pro koncové zákazníky známé jako EULA. Licence typicky fungují na principu ověření unikátního kódu, jenž je nutný vyplnit při instalaci daného softwaru. Při správném zadání se software zpřístupní a může ho tak plně využívat.

Na rozdíl od běžné licence, kterou lze uplatnit pouze na jeden osobní počítač, se kolektivní a hromadné licence dají použít na větším počtu osobních počítačů pod stejným licenčním kódem. Vymahatelnost na základě smlouvy pro koncové zákazníky je však zpochybňována.[zdroj?]

Zákonné licence v občanském zákoníku[editovat | editovat zdroj]

Licence, upravované v občanském zákoníku, jsou použity za účelem výjimečných případů zásahu do osobnostního práva, kde působí i proti vůli dotčeného člověka (jinak je takový zásah podmíněn svolením zasažené osoby). Jsou podpořeny zákonem na základě obecného zájmu. Všechny licence, které vycházejí z občanského zákoníku, jsou bezúplatné (na rozdíl od úplatných zákonných licencí, viz §72 nebo §76 odst. 3 autorského zákona), řadí se mezi ně licence úřední, vědecká, umělecká, zpravodajská. Rozhodující je vždy povaha a účel činnosti zásahu do osobnostního práva člověka.[13]

  • Zákonná licence úřední - její použití je ospravedlněno veřejným zájmem na veřejném pořádku v úředních věcech, vztahuje se na pořízení i použití díla k úřednímu účelu. Je rozšířena o veřejná vystoupení podpořená zákonem, jako jsou veřejná zasedání zastupitelstva obce, kraje, veřejná slyšení apod., použije se pouze pro zachycení formou podobizny, zvukového, obrazového, nebo písemného záznamu.
  • Zákonná licence vědecká a umělecká se vztahují na díla zachycená stejnou formou jako u bezúplatné zákonné licence úřední, vznikly za účelem šíření vědecké a umělecké tvorby, předpokladem je obecný zájem na tato díla. Za vědeckým účelem zásahu do osobnostního práva může stát např. pořízení fotografie nemocné části těla pacienta z důvodu lékařského výzkumu, nebo fotografický portrét osoby.
  • Zákonná licence zpravodajská se vztahuje na použití nebo pořízení podobizny či záznamu člověka, které realizují informování veřejnosti zpravodajskou formou (tisková, rozhlasová, televizní) o věcech oprávněného veřejného zájmu.[13]

Veřejné licence[editovat | editovat zdroj]

Speciálním případem smluvní licence jsou tzv. veřejné licence, které původně pocházejí z prostředí severoamerického práva a existuje několik různých označení, jako např. licence volná, svobodná apod., které rozlišují konkrétní aplikaci licence, na platnost a právní vymahatelnost však nemají vliv. Uzavírají se zveřejněním díla s licenčními podmínkami, poskytovatel ani nabyvatel nejsou v přímém kontaktu. Každá veřejná licence je bezúplatná, přístupná široké veřejnosti bez toho, aby byl někdo předem vyloučen z možnosti užívání takto licencovaného díla. Způsob a rozsah užití díla může být dále omezen, rozlišením různých úrovní restrikce ve veřejných licencích se zabývá např. licence Creative Commons, kde je rozlišení realizováno tzv. licenčními prvky. Licenční podmínky jsou většinou realizovány odkazem na jejich přesné znění.[10]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Akademický slovník cizích slov. Strana 458. Praha: AV ČR, 2000. ISBN 80-200-0607-9.
  2. Oprávnění. In: Iuridictum [online]. Dostupné z: http://iuridictum.pecina.cz/w/Oprávnění
  3. a b c d e Zákon o právu autorském. In: Aktualizace k zákonům: Zákony 2014. 1. PORADCE, 2014. ISSN 1802-8322.
  4. OTTO, J.. Ottův slovník naučný. Praha : J. Otto. 1066 s. S. 1040.  
  5. http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1991-455. Předpis č. 455/1991 Sb. Živnostenský zákon. odst. 9.
  6. Předpis č. 111/1994 Sb. Zákon o silniční dopravě. Zákony pro lidi.cz [online]. [cit. 2016-03-20]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1994-111
  7. ČNB slovník pojmů. In: ČNB [online]. [cit. 2016-03-13]. Dostupné z: https://www.cnb.cz/cs/obecne/slovnik/b.html
  8. Povolení k podnikání v energetických odvětvích – žádost o licenci, žádost o změnu licence. In:BussinessInfo.cz [online]. 2014 [cit. 2016-03-20]. Dostupné z: https://www.businessinfo.cz/cs/clanky/licence-podnikani-v-energetice-8422.html
  9. Poskytování licence [online]. [cit. 2016-05-21]. Dostupné online.  
  10. a b c MYŠKA, Matěj, Radim POLČÁK, Jaromír ŠAVELKA, Libor KYNCL a Iveta SVIRÁKOVÁ. Veřejné licence v České republice [online]. Verze 2.0. strana 22, 23, 35-39. Masarykova univerzita, 2014. ISBN 978-80-210-7193-3. Dostupné také z: http://is.muni.cz/repo/1203341/Myska_et_al._-_Verejne_licence_2.0_-_online.pdf
  11. a b http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89. Předpis č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník. oddíl 5, Licence.
  12. a b Výhradní nebo nevýhradní licence. In: Autorské právo [online]. [cit. 2016-03-6]. Dostupné z: http://autorske-pravo.info/vyhradni-nebo-nevyhradni-licence
  13. a b Komentář k občanskému zákoníku. První vydání. Praha: C.H.Beck, 2014. strany 701-716. ISBN 978-80-7400-529-9.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo licence ve Wikislovníku