Licence

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o právním termínu. O literárním pojmu licentia poetica pojednává článek básnická licence.

Licence (lat. licet – dovolení) je právní termín, kterým lze vyjadřovat několik skutečností, které jsou závislé na souvislostech v jakém je tento termín používán. Právní předpisy vymezují, co může být obsahem licenčního rozhodnutí nebo ujednání.

Přestože význam pojmů oprávnění, povolení, licence, koncese atd. je velmi podobný, v některých oborech se volbou mezi těmito termíny rozlišují různé druhy oprávnění (objektivní, subjektivní, jako právo se chovat určitým způsobem[1] nebo vykonávat určitou činnost, např. řidičské oprávnění, stavební povolení, koncesovaná živnost apod.). Nelze tedy tyto pojmy zaměňovat, ale užívá se vždy ten, který je pro určitý účel zaveden příslušným právním předpisem nebo právní teorií. V různých státech nemusí být terminologie pro úpravu téže věci shodná. Licence může být úplatná nebo bezúplatná, tj. za licenci je nutné zaplatit nebo je zdarma.

Úřední souhlas s provozováním činnosti[editovat | editovat zdroj]

Slovo vzniklo z latinského slova licentia a po celou historii bylo chápáno jako udělení výjimečného povolení k nějaké činnosti ve smyslu živnostensko-právním. Licence byla udělována úřady a zpravidla byla časově omezena. Typickým příkladem takto chápané licence byla např. licence žebravým hudebníkům. Do licence je možné zadat řadu omezení, např. že koncert smí probíhat jen na určitých místech atp. Veškerá ustanovení daná v licenci musí být v souladu s platným právním řádem daného státu.

V kontinentálním právu je licence pojata jako podmínky k provozování tzv. licencované živnosti (v České republice koncesovaná živnost), tedy takové živnosti, která je vázána na úřední koncesi a kterou bez této koncese nelze provozovat.

Typy licencí[editovat | editovat zdroj]

V některých odvětvích podnikatelské činnosti je třeba získat licenci nutnou k jejímu provozování, zpravidla vydávanou státem, příslušným státním orgánem, nebo státem pověřenou osobou. Mezi ně patří:

  • Dopravní licence je nutná k provozování vnitrostátní, resp. mezinárodní dopravy. Je upravena pro různé typy dopravních činností, jmenovitě dopravu silniční (nutnost pro provoz vozidel nad 3,5 tuny hmotnosti), letecké apod. Licence k provozování linkové osobní dopravy má v Zákoně o silniční dopravě (111/1994 sb.) zvláštní úpravu. Pro dopravní činnost je třeba získat licenci od dopravního úřadu ČR, resp. v zemi, kterou prochází.[2]
  • Bankovní licence na území ČR vydává ČNB, slouží jako oprávnění pro bankovní činnost pro českou akciovou společnost nebo pobočku zahraniční banky (bankovní činností se zpravidla rozumí přijímání vkladů a nabízení úvěrů). V ní jsou mimo jiné specifikovány právě ty činnosti, které smí banka vykonávat.[3]
  • Energetická licence se uděluje jako souhlas Energetického regulačního úřadu. Opravňuje k výrobě, přenosu, distribuci a obchodu s elektřinou, plynem, výrobě a rozvodu tepelné energie apod.[4]

Licence k vynálezu, průmyslovému vzoru a autorskému dílu[editovat | editovat zdroj]

K tomuto významu se připojil ještě další význam vycházející z patentového práva, kdy se licence stala svolením majitele vynálezu, který uděluje jiným osobám (podnikatelským subjektům) svolení s využitím svého vynálezu, zpravidla za úplatu.

Tento význam pak přešel i do autorského práva, kdy pomocí licence autor umožňuje jiným subjektům s jeho autorským dílem určitým způsobem a za určitých okolností nakládat. U tohoto druhu licencí je relativně složitá situace ohledně platnosti, protože některé licence státu ve kterém vznikly, nemusí být v souladu s právním řádem společnosti, kde je daná věc využívána.

Licence vzniká buď povinně na základě zákona (např. podle § 29–39 autorského zákona), nebo dobrovolně na základě smlouvy (např. podle § 2358–2389 občanského zákoníku).

Zákonné licence[editovat | editovat zdroj]

Jejich vydání upravuje příslušný zákon, do licencí, jejichž úprava je v autorském zákoníku, spadá citace, užití originálu nebo rozmnoženiny díla za účelem propagace výstav (bez dosažení hospodářského, resp. obchodního zisku)[5], jeho bezplatné vystavení (pokud to autor dovoluje)[5], knihovní licence a další. Zpravidla je nutné u takovýchto licencí uvést autora díla. Licence, upravované v občanském zákoníku, jsou použity za účelem výjimečných případů zásahu do osobnostního práva, kde působí i proti vůli dotčeného člověka (jinak je takový zásah podmíněn svolením zasažené osoby).[6] Jsou podpořeny zákonem na základě obecného zájmu. Všechny licence, které vycházejí z občanského zákoníku, jsou bezúplatné (na rozdíl od úplatných zákonných licencí, viz §72 nebo §76 odst. 3 autorského zákona), řadí se mezi ně licence úřední, vědecká, umělecká, zpravodajská.[6] Rozhodující je vždy povaha a účel činnosti zásahu do osobnostního práva člověka.[6]

  • Zákonná licence úřední - její použití je ospravedlněno veřejným zájmem na veřejném pořádku v úředních věcech, vztahuje se na pořízení i použití díla k úřednímu účelu. Je rozšířena o veřejná vystoupení podpořená zákonem, jako jsou veřejná zasedání zastupitelstva obce, kraje, veřejná slyšení apod., použije se pouze pro zachycení formou podobizny, zvukového, obrazového, nebo písemného záznamu.[6]
  • Zákonná licence vědecká a umělecká se vztahují na díla zachycená stejnou formou jako u bezúplatné zákonné licence úřední, vznikly za účelem šíření vědecké a umělecké tvorby, předpokladem je obecný zájem na tato díla.[6] Za vědeckým účelem zásahu do osobnostního práva může stát např. pořízení fotografie nemocné části těla pacienta z důvodu lékařského výzkumu, nebo fotografický portrét osoby.[6]
  • Zákonná licence zpravodajská se vztahuje na použití nebo pořízení podobizny či záznamu člověka, které realizují informování veřejnosti zpravodajskou formou (tisková, rozhlasová, televizní) o věcech oprávněného veřejného zájmu.[6]
  • Citace označuje užití zveřejněných děl jiných autorů ve vlastním díle, vždy je nutné uvést autora (pokud je to možné) nebo osobu, pod jejímž jménem je dílo vydáno, název díla a pramen.[7]

Smluvní licence[editovat | editovat zdroj]

Je realizována smlouvou, musí být specifikováno, zda se jedná o úplatnou, nebo bezúplatnou licenci. Dále rozlišuje dva pojmy:

  • Výhradní licence – autor není oprávněn poskytnout licenci třetí osobě, tedy osobě, která není ve smlouvě uvedena a obvykle je i povinen vzdát se práva užití díla takovým způsobem, který je předmětem smlouvy.[8]
  • Nevýhradní licence je opakem výhradní, autor smí užít dílo a to i způsobem, ke kterému licenci udělil a poskytnout licence třetím osobám.[8]

Veřejné licence[editovat | editovat zdroj]

Speciálním případem smluvní licence jsou tzv. veřejné licence, které původně pocházejí z prostředí severoamerického práva a existuje několik různých označení, jako např. licence volná, svobodná apod., které rozlišují konkrétní aplikaci licence, na platnost a právní vymahatelnost však nemají vliv.[9] Uzavírají se zveřejněním díla s licenčními podmínkami, poskytovatel ani nabyvatel nejsou v přímém kontaktu.[9] Každá veřejná licence je bezúplatná, přístupná široké veřejnosti bez toho, aby byl někdo předem vyloučen z možnosti užívání takto licencovaného díla.[9] Způsob a rozsah užití díla může být dále omezen, rozlišením různých úrovní restrikce ve veřejných licencích se zabývá např. licence Creative Commons, kde je rozlišení realizováno tzv. licenčními prvky.[9] Licenční podmínky jsou většinou realizovány odkazem na jejich přesné znění.[9]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Oprávnění. In: Iuridictum [online]. Dostupné z: http://iuridictum.pecina.cz/w/Oprávnění
  2. Předpis č. 111/1994 Sb. Zákon o silniční dopravě. Zákony pro lidi.cz [online]. [cit. 2016-03-20]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1994-111
  3. ČNB slovník pojmů. In: ČNB [online]. [cit. 2016-03-13]. Dostupné z: https://www.cnb.cz/cs/obecne/slovnik/b.html
  4. Povolení k podnikání v energetických odvětvích – žádost o licenci, žádost o změnu licence. In:BussinessInfo.cz [online]. 2014 [cit. 2016-03-20]. Dostupné z: https://www.businessinfo.cz/cs/clanky/licence-podnikani-v-energetice-8422.html
  5. a b VAŠÍČEK, Libor. Autorské právo: Licence zákonná a smluvní, smlouva o dílo. In: LegalPartners[online]. [cit. 2016-03-11]. Dostupné z: http://www.legalpartners.cz/clanky/detail/autorske-pravo-licence-licencni-smlouva-smlouva-o-dilo-clanek
  6. a b c d e f g Komentář k občanskému zákoníku. První vydání. Praha: C.H.Beck, 2014. ISBN 978-80-7400-529-9.
  7. Zákon o právu autorském. In: Aktualizace k zákonům: Zákony 2014. 1. PORADCE, 2014. ISSN 1802-8322.
  8. a b Výhradní nebo nevýhradní licence. In: Autorské právo [online]. [cit. 2016-03-6]. Dostupné z: http://autorske-pravo.info/vyhradni-nebo-nevyhradni-licence
  9. a b c d e MYŠKA, Matěj, Radim POLČÁK, Jaromír ŠAVELKA, Libor KYNCL a Iveta SVIRÁKOVÁ. Veřejné licence v České republice [online]. Verze 2.0. Masarykova univerzita, 2014. ISBN 978-80-210-7193-3. Dostupné také z: http://is.muni.cz/repo/1203341/Myska_et_al._-_Verejne_licence_2.0_-_online.pdf

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo licence ve Wikislovníku