Závazkové právo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Závazkové právo nebo také obligační právo je součást soukromého práva a tvoří ho souhrn právních norem, které upravují závazky (obligace). Tyto závazky jsou jako právní vztahy povahy relativní, když jde vždy o vztahy mezi dvěma či více konkrétními subjekty (na jedné straně věřitel, na druhé dlužník), a práva a povinnosti vyplývající z takového závazkového právního vztahu platí jen mezi těmito subjekty (inter partes). Tím se závazkové právo podstatně liší od práv věcných, která působí proti všem (erga omnes). Liší se ale významně i od práva dědického, protože to normuje přechod majetku pro případ smrti (mortis causa), zatímco závazkové právo reguluje vztahy mezi živými (inter vivos).

Prameny[editovat | editovat zdroj]

Základním pramenem upravujícím závazkové právo je občanský zákoník z roku 2012. Právo závazkové tvoří jeho část čtvrtou Relativní majetková práva rozdělenou do čtyř hlav dle druhu závazků:

  1. Všeobecná ustanovení o závazcích – §§ 1721–2054
  2. Závazky z právních jednání§§ 2055–2893
  3. Závazky z deliktů – §§ 2894–2990
  4. Závazky z jiných právních důvodů§§ 2991–3014

Druhy závazků[editovat | editovat zdroj]

Závazkové právo je možné rozlišovat podle typů závazků, které se tradičně dělí na: