Započtení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Možná hledáte: Zápočet – ukončení předmětu na vysoké škole.
Tento článek je o způsobu zániku závazku. O započtení v dědictví pojednává článek Kolace.

Započtení (někdy také kompenzace) je jednostranné právní jednání, které vede k zániku závazku. Spočívá v tom, že věřitel a dlužník mají vůči sobě navzájem pohledávky s plněním stejného druhu (např. na zaplacení finanční částky) a jeden z nich vůči druhému učiní projev směřující právě k započtení. Zánik pak nastane tehdy, jestliže se takto setkají pohledávky započtení způsobilé, což jsou pohledávky, které jsou dostatečně určité a které lze uplatnit u soudu. Nelze tedy započíst tzv. naturální obligace a pohledávky, které se zatím nestaly splatnými (nedospělé pohledávky). Samotné promlčení dospělé pohledávky započtení přesto nebrání, vzájemné pohledávky a dluhy ale vždy zanikají jen do výše, v níž se navzájem kryjí.[1]

Započtení je sice jen jednostranné jednání, pokud však nedojde k oboustranné dohodě věřitele s dlužníkem, nelze započíst pohledávky na náhradu újmy způsobené na zdraví, ledaže by šlo o vzájemnou pohledávku na náhradu újmy téhož druhu. Ani dohodou ale nelze započíst pohledávky na výživném, které je poskytováno nezletilým a plně nesvéprávným dětem.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. § 1982, 1987 a 1989 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“)
  2. § 1988 a 1991 OZ

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]