Len

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek je o textilním vláknu. O botanickém rodu rostlin pojednává článek len (rod).
Lněné pole v květu (s vlčími máky v popředí)

Lněné textilní vlákno se získává ze stonku lnu setého (lat.: Linum usitatissimum L.). V surovém lnu tvoří jednotlivá 20–50 milimetrů dlouhá vlákna svazek o délce 50–90 centimetrů. [1]

Vývoj od pradávna po dnešek[editovat | editovat zdroj]

Drhlen - hustý železný hřeben, který sloužil k ručnímu odsemeňování lnu

Nejstarší nálezy lněných výrobků pochází asi ze 7. tisíciletí před n.l. podle některých údajů z Jižní Ameriky, podle jiných z Íránu. Do Evropy se len dostal asi o 4 tisíce let později (nález ve Švýcarsku). Na konci 18. století se len v Evropě s 18 % (vlna 78 %) významně podílel na celkové spotřebě textilních vláken. [2]

V roce 2014 se celosvětová roční produkce lněných vláken (včetně koudele) udávala s 0,32 milionu tun (asi 0,3 % všech textilních vláken) na osevní ploše 193 416 ha. [3] Na dodávkách lněných vláken se podílely: Francie s 22 %, Bělorusko s 21 %, Rusko 19 % a Čína s 16 %. [4]

V EU se v roce 2003 získalo ze 102 000 hektarů cca 190 000 tun vláken, ze kterých bylo použito:

% Účel [2] Výnos[2] Poznámka
61 na lněné příze 1,60 4/5 vláken na export do Číny
16 na výrobky z koudele 0,35 1/3 vláken na export do Číny
13 na výrobu papíru 0,17
9 na vrstvené hmoty 0,40
1 na netkané textilie 0,50
Schéma zpracování lněných vláken

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

[5] Elementární vlákno je v průměru o něco delší a s 5–8 cN/dtex pevnější než například bavlna. Pevnost za mokra se zvyšuje až o 20 %. Vlákna mají malou pružnost a dobrou vodivost tepla. Výrobky ze lnu mají studený omak, dobře snášejí praní, ale mají silný sklon k mačkavosti.

Zpracování lnu[editovat | editovat zdroj]

[5] K výrobě příze se vlákna lnu musí ojednotit přípravnou procedurou (trhání – rosení nebo máčení – odsemeňování a lámání stonků – potěrání (tření) – vochlování). K výrobě lněné příze se pak dá použít jen asi 10 % vláken, zbytek je koudel (k výrobě hrubších přízí), pazdeří a odpady.

Vlákna před potěráním

Další výrobní postup v přádelně:

  • Posukování, často spojené se směsováním s chemickými vlákny (PES, VI) na strojích podobných jako na zpracování ovčí vlny
  • předpřádání na křídlovém stroji
  • dopřádání za mokra na prstencovém stroji (přást prochází před průtahovým ústrojím lázní o teplotě 50–70 °C).
Svazky vláken po vochlování

Technologie dopřádání za mokra se zakládá na patentu Francouze Philippe de Girarda z roku 1820. V roce 1835 se vyrábělo už 90 % lněných přízí tímto způsobem. [6] (Starší, později zdokonalená technologie dopřádání za sucha se používá pří výrobě hrubých, směsových a koudelových přízí).

  • Přást pro velmi jemné příze (až 17 tex) se před dopřádáním vyvařuje a bělí.
  • Hotová příze (na perforovaných dutinkách) se před soukáním a skaním suší 7–8 hodin horkým vzduchem.

Produkce v Československu a Česku[editovat | editovat zdroj]

V Československu byl len významnou zemědělskou plodinou zejména v bramborářských a podhorských oblastech. Za první republiky došlo k největšímu rozmachu pěstování lnu v roce 1925, kdy bylo oseto 24 731 hektarů, výnos sklizeného lněného vlákna činil 13 070 tun. [7] V roce 1929 poklesla osevní plocha lnu na 18 783 hektarů a klesající produkci v návaznosti na dovozy ze zahraničí řešila tehdejší Poslanecká sněmovna. [8] K rozvoji pěstování lnu došlo i po druhé světové válce. Výroba se znovu zvyšovala až do osmdesátých let 20. století, kdy bylo oseto až 25 tisíc hektarů. [9] Počátkem devadesátých let 20. století se vlivem otvírání se trhu západní Evropě a vlivem nerovných podmínek v zemědělství plocha pěstovaného lnu neustále snižovala. V roce 1998 činila výměra pěstovaného lnu v Česku pouze dva tisíce hektarů. [9]

Došlo k útlumu domácí textilní výroby, k snížení ceny lnu na světových trzích, pro pěstitele byl po vstupu do Evropské unie i méně výhodný dotační systém. V roce 2009 bylo oseto v ČR lnem pouze 150 hektarů a o rok později ukončila svoji činnost i společnost Čemolen, která se zpracováním lnu zabývala od padesátých let 20. století. [10] V současné době se pěstováním lnu v Česku zabývá pouze několik málo zemědělských nadšenců. [11]

Vlastnosti a použití příze[editovat | editovat zdroj]

Lněný ubrus

Lněné příze jsou o 20–30 % pevnější než příze z bavlny a za mokra se jejich pevnost zvyšuje o dalších 30 %. Typická je nestejnoměrnost („lněný“ vzhled ve tkanině), tvrdý omak a malá tažnost (2–5 %). Tkaniny se vyrábí nejčastěji v plátnové nebo keprové vazbě, známé jsou však i výrobky z žakárových strojů. Na osnovu se dají použít jen velmi stejnoměrné, drahé příze, proto se ve tkaninách nejčastěji kombinuje lněný útek s bavlněnou osnovou. [5]

Použití tkanin[editovat | editovat zdroj]

Lněné a směsové tkaniny se používají na letní svrchní ošacení a letní obuv, na dekorace, malířské plátno a vazbu knih. Tradiční prostěradla, ubrusy a utěrky z lněných tkanin jsou stále častěji nahrazovány levnějšími výrobky z bavlny a umělých vláken. Menší část přízí se používá k výrobě obuvnických šicích nití. [12]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kießling/Matthes: Textil- Fachwörterbuch, Berlin 1993, ISBN 3-7949-0546-6, str. 130
  2. a b c Studie zur Markt- und Konkurrenzsituation [online]. nova-Institut, 2008, [cit. 2017-10-30]. Dostupné online. (německy) 
  3. Crops [online]. FAO, 2017, [cit. 2017-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Investigating Value Added [online]. SIT Solutions, 2015-02-23, [cit. 2017-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981, str. 125–135, 499–530
  6. Mecheels, Vogler, Kurz: Kultur- und Industriegeschichte der Textilien, Hohensteininstitute Bönningheim 2009, ISBN 978-3-9812485-3-1, str. 293
  7. Zákon o ochraně lnářství [online]. Poslanecká sněmovna ČSR, 1930-06-05, [cit. 2017-10-30]. Dostupné online. (česky) 
  8. Zákon o ochraně lnářství [online]. Poslanecká sněmovna ČSR, 1930-11-20, [cit. 2017-10-30]. Dostupné online. (česky) 
  9. a b Len přadný [online]. Lnářský svaz ČR, 2003, [cit. 2017-10-30]. Dostupné online. (česky) 
  10. Čemolen [online]. deník, 2010-05-25, [cit. 2017-10-30]. Dostupné online. (česky) 
  11. Farmáři v Česku [online]. finance, 2010-02-17, [cit. 2017-10-30]. Dostupné online. (česky) 
  12. Lněné tkaniny [online]. Enviweb, 2009-05-09, [cit. 2017-10-30]. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Souček a kol.: Technologie přádelnictví, SNTL Praha 1986, str. 122–135
  • Statistická ročenka 1985, SNTL Praha, str. 408

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]